Autor
František Kulhavý
Od vyhlášení Usnesení vlády České republiky ze dne 29. července 2015 k přípravě realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody (dále jen „usnesení“) [1, 2, 3, 4] jsme svědky mnoha prohlášení, vystupování v médiích a konferencích kompetentních ministrů, politiků, zástupců vědeckých institucí [5] i státních podniků, zapojených do realizace přijatého usnesení. Všichni se zabývají problematikou sucha jako nového fenoménu ohrožujícího ekologickou stabilitu krajiny, ač odborná veřejnost z oblasti vodního hospodářství a krajinného inženýrství na toto environmentální nebezpečí upozorňovala již několik desetiletí [6, 7, 8, 9]. V předmětném usnesení i v uvedených prohlášeních je v krátkém časovém období (asi 17 měsíců) navrženo provést identifikaci a monitoring tohoto složitého problému spolu s cílem vytvořit webový portál monitoringu konkrétních lokalit vyžadujících příslušná opatření. Ve všech navržených opatřeních (A až G) postrádám analýzu jejich proveditelnosti, zohledňující složité stanovištní, legislativní a vlastnické vztahy k půdě, včetně organizačních možností jejích realizace.
Protože v materiálech „usnesení“ jsou střídavě používány termíny „modernizace“ a „rekonstrukce“, jsou zde uvedeny zpřesněné definice těchto pojmů:Modernizace: přizpůsobení nejnovějším potřebám a požadavkům. Ve výstavbě stavební zásahy, které odstraňují morální opotřebení staveb, při kterých se nemění hmotová a prostorová skladba stavby. Zlepšení původního stavu podle současných požadavků na kvalitu, zvýšení vybavenosti, zlepšení funkčních a užitkových vlastností stavby. Při modernizaci se používají nová technická, technologická a materiálová řešení, odpovídající současnému stupni poznání a technického rozvoje. V teorii inovací představuje modernizace pátý stupeň inovace (nová varianta produktu modernizací dílčích funkcí).
Rekonstrukce: provedení takových stavebních prací na stavbě, kterými se docílí obnovení funkčnosti alespoň v rozsahu, pro který byla stavba postavena. Odstranění opotřebovatelnosti jednotlivých konstrukčních prvků jejich výměnou. V teorii inovací představuje rekonstrukce šestý stupeň, tj. „novou generaci produktu, jeho úplnou rekonstrukcí při zachování původní koncepce“.
Předložený článek je zaměřen na problematiku analýzy proveditelnosti některých navržených opatření uvedených v „usnesení“, umožňujících legislativně i technicky v praxi urychlit proces revitalizace a modernizace stávajících hydromelioračních (závlahových a odvodňovacích) staveb a tím i zvýšení ochrany krajiny před suchem a povodněmi.Úvod
Při realizaci opatření uvedených v „usnesení“ je nutné vycházet ze skutečnosti, že bylo u nás, převážně v minulém století, vybudováno zemědělské odvodnění na celkové rozloze 1 064 999 ha (tj. 25,2 % zemědělské půdy a 13,5 % celkové rozlohy státu). Dále bylo v roce 1993 evidováno 154 224 ha zavlažovatelných ploch a podle statistiky z roku 2010 se snížila zavlažovatelná plocha jen na 32 200 ha, z toho skutečně zavlaženo bylo 20 000 ha. Z povolených odběrů vody pro závlahy v roce 2010 bylo čerpáno, podle dílčích povodí, od 12 % do 43 %. U většiny těchto staveb byla v uplynulých 30 letech zanedbána základní údržba. Tyto stavby (s výjimkou některých staveb realizovaných v podhorských oblastech) řešily úpravu vláhových poměrů v půdě s cílem stabilizace zemědělské a lesnické výroby [11] a byly budovány za státní podpory. Závlahy již tehdy byly státem nasměrovány do oblastí opakovaně trpících suchem a kapacitně byly navržené převážně jako doplňkové závlahy tehdy státem diktovaných osevních postupů. Ve skutečnosti již po realizaci byly závlahové stavby v praxi neuspokojivě využívány (v rozsahu cca 40 % zavlažovatelné plochy). Výjimku představovaly zelinářské zemědělské podniky.
Významným technickým a provozním aspektem pro současné využívání těchto staveb je skutečnost, že byly obvykle budovány bez ohledu na vlastnické vztahy k půdě, tj. na pozemcích spravovaných tehdejšími zemědělskými podniky, a tudíž je nelze nyní udržovat podle dílčích ploch jednotlivých současných vlastníků. K zajištění řádného provozu je bezpodmínečně nutná spolupráce všech vlastníků na ucelené ploše jednotlivé stavby pod vedením erudovaného koordinátora (fyzické nebo právnické osoby), kterého v době jejich výstavby představovala Meliorační družstva spolu se Státní meliorační správou (SMS), později Zemědělskou vodohospodářskou správou. Opatřením Ministerstva zemědělství ČR č.j. 192140/2011-MZE-12142 z 9. 12. 2011 byla Zemědělská vodohospodářská správa zrušena ke dni 30. 6. 2012 s počtem zaměstnanců cca 400. Proto v současné době schází hydromeliorační koordinátor, zajišťující poradenskou činnost a management výstavby, provozu, údržby a modernizace těchto staveb. Tím byla velmi necitlivě zahájena generační výměna odborníků z praxe, dříve znalých této víceoborové problematiky, nyní bez zachování kontinuity praktických znalostí a dovedností. Tento stav je navíc podpořen nedostatečnou úrovní výuky na odborných a vysokých školách v této oblasti (například multidisciplinární obor krajinné inženýrství je sporadicky prosazován ve studijních programech vysokých škol). K odstranění absence koordinátora v oblasti vody v krajině bude účelné urychleně obnovit instituci s funkcí koordinátora, například „Státní meliorační správa“, a to stejným „Opatřením MZe“ jako v minulosti při zrušení a shodně s vyjádřením zástupců ministerstva – viz str. 15 v [4] „Za úvahu a hlubší posouzení stojí varianta, kterou zvolila Slovenská republika, která vytvořila speciální instituci podobnou Státní meliorační správě.“Na Slovensku je touto institucí štátny podnik Hydromeliorácie a provozovateli závlah jsou závlahová družstva. Podle Odd. 2.2.2 literatury [10] jednotliví zemědělští podnikatelé, mající společný zdroj závlahové vody, uzavřou provozní společenství zvané „Závlahové družstvo“, které jako právní osoba uzavře s majitelem hlavního závlahového zařízení (HZZ) „š.p. Hydromeliorácie“ dlouhodobou smlouvu (min. 10–15 let) o zapůjčení HZZ. Cílem těchto družstev je vytvořit stejné podmínky využívání společných zařízení (HZZ) i podrobných závlahových zařízení (PZZ) a zároveň vytvořit podmínky pro možnost ucházet se o dotační tituly tím, že budou plnit vypsaná kritéria.
Podobně jako na Slovensku bylo by vhodné i u nás „Opatřením MZe“ obnovit instituci s funkcí koordinátora a správce hlavních závlahových a odvodňovacích zařízení, například „Státní meliorační správu“, a optimálně novým Zákonem o vodohospodářských melioracích vytvořit podmínky pro ucelený management závlahových i odvodňovacích staveb (dále hydromelioračních staveb HMS) obnovením „Melioračních družstev“. Z hlediska respektování vlastnických vztahů ke stavbám i půdě bude vhodné v souladu s naší legislativou založit „Meliorační družstva“ podle § 303 a dále občanského zákona [16]. Jde o právnickou osobu vytvořenou majetkem včleněným majiteli stávajících i nově budovaných hlavních i podrobných zařízení hydromelioračních staveb. Tyto právnické osoby mohou se oprávněně ucházet o dotační tituly a mohou být managementem, který se bude technicky i ekonomicky zodpovídat svým členům. Statut „Melioračních družstev“ bude upravovat jejich organizační i funkční členění. Správce hlavního zařízení hydromeliorační stavby v dané oblasti v souladu s § 1724–1769 občanského zákona [16] uzavře smlouvu s majiteli pozemků, na nichž se vyskytují podrobná zařízení hydromelioračních staveb, nebo v souladu s § 1759 občanského zákona [16] „vynucenou“ smlouvou, pokud vodoprávní orgán rozhodne, že v dané lokalitě je vlivem neuspokojivé funkce těchto staveb ohrožena ekologická stabilita krajiny. Nájemci (uživatelé) pozemků jsou v souladu s § 57 zákona o vodách [13] zastupujícími členy vlastníků na základě notářsky ověřené plné moci.Prostřednictvím „Melioračního družstva“ lze výhledově plnit odstavce 4 až 6 § 56 vodního zákona, neboť vytváří podmínky pro zajištění komplexní péče u hydromelioračních staveb (retardaci srážkových vod a optimalizaci vláhových, případně i živinných poměrů v půdě), ale i managementu trvale udržitelné úrodnosti půd [14] (například prosazování zásad environmentálního hospodaření na půdě, a tím zajistit i ochranu půdy před erozí a dopady sucha). V této variantě není dotčeno vlastnictví zemědělské půdy a management hydromelioračních staveb řeší nejen optimální provoz těchto staveb v souladu s potřebami plodin v koordinaci s provozními potřebami zemědělců, ale i optimalizaci vodního hospodářství krajiny.
V přílohách č. 1. Analytické podklady [2] a III. Příprava realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody [3] „usnesení“ [1] je popsáno 7 základních úkolů, každý s 6 až 8 podúkoly, s termíny vypracování v letošním roce a možností využití v praxi od roku 2017. Jak již bylo uvedeno v úvodu tohoto článku, v dalším bude provedena analýza proveditelnosti jen u úkolů umožňujících legislativně i technicky v praxi urychlit proces rekonstrukce a modernizace stávajících hydromelioračních staveb a tím zvýšit ochranu krajiny před suchem a povodněmi.A. Analýza proveditelnosti monitorovacích a informativních opatření
V předložených podkladech [2, 3] je v tomto oddílu A. podrobně řešena problematika monitorování a následných informativních opatření meteorologického, hydrologického a zemědělského sucha. Z hlediska vodního hospodářství krajiny a jejího trvale udržitelného rozvoje je nejdůležitější zemědělské sucho, které se vztahuje k nedostatku půdní i atmosférické vláhy u konkrétních plodin v určitém čase a stanovišti. V časové posloupnosti meteorologické sucho ve smyslu nedostatku srážek je primární příčinou sucha. Kvůli nedostatku vody v půdě se postupně objevuje sucho zemědělské. Pokud deficit srážek nadále pokračuje, vzniká hydrologické sucho, vyjadřující deficit povrchových a podpovrchových zásob vody.
B. Analýza proveditelnosti legislativních opatření
Zvážíme-li skutečnost, že asi na 25 % zemědělské půdy jsou vybudovány odvodňovací stavby a podle odhadu asi 10 % až 15 % zemědělské půdy bude vyžadovat závlahy, pak hydromeliorační stavby budou představovat asi 40 % zemědělské půdy, kde bude možné cíleným vodohospodářským managementem významně ovlivnit vodní hospodářství našeho typu krajiny. Toto konstatování je zdůvodněním potřeby novelizovat vodohospodářskou legislativu, tj. jak vodní zákon [13], tak i vyhlášku k vodohospodářským melioracím pozemků [15]. Novým „Zákonem o vodohospodářských melioracích“ bude možné obnovit činnost „Melioračních družstev“ k zajištění soustavného managementu hydromelioračních staveb. Do tohoto zákona lze implementovat všechna doporučená opatření, uvedená v úkolech A až G, majících vztah k vodnímu hospodářství zemědělské a lesní krajiny, včetně Plánu pro zvládání sucha (jehož součástí budou Provozní řády závlah [18], Manipulační řády vodních děl na vodních tocích [19] atd.) i komise pro zvládání sucha.
C. Analýza proveditelnosti organizačních a provozních opatření
K zajištění úkolu C/4 v části „…revize aktuálního stavu (efektivity, umístění a funkčnosti) závlahových a odvodňovacích systémů (zemědělských i lesnických), jejich účelnosti…“ je nutno konstatovat, že převedení podrobného odvodňovacího zařízení do vlastnictví nového nabyvatele bezúplatně spolu s pozemkem, včetně příslušné technické dokumentace podle § 126 odst. 3 vodního zákona, bylo provedeno de jure, nikoliv však de facto! Pokud na pozemku nejsou nadzemní objekty, majitel zpravidla není informován o existenci těchto staveb, a tudíž nemůže bez příslušné dokumentace staveb plnit povinnosti, ukládané v § 56, odst. 4 a 5 vodního zákona s nebezpečím postihu podle § 120 vodního zákona. Revize aktuálního stavu může tento základní nedostatek odstranit, zůstává však otázka, kdo tuto revizi provede – domnívám se, že by ji měla provést budoucí „Státní meliorační správa“, která stejně jako Zemědělská vodohospodářská správa převážnou část dokumentace v minulosti vlastnila, a předpokládám, že je zdokumentováno, komu je předala. Bylo by také vhodné v maximálním rozsahu využít základní mapové podklady v digitalizované formě [20] se zákresy hlavních odvodňovacích zařízení a podrobných odvodňovacích zařízení v mapách (ISHMS viz obr. 1 a obr. 2), v měřítku 1 : 5 000 až 1 : 10 000, kde jsou hydromeliorační stavby registrovány následovně: 01 – úpravy toků, 02 – odvodnění, 03 – závlahy, 04 a 10 – nádrže, 05 – protierozní opatření, 06 – přivaděče závlah a nádrží, hlavní meliorační zařízení závlah.
Obr. 2. Příklad podkladů z ISHMS – Závlaha Rohozec. VÚMOP, v.v.i. (2002)
Obr. 3. Schéma optimálního řešení regulační drenáže [17]
1 – čerpací stanice, 2 – akumulační nádrž, 3 – koncová regulační šachta, 4 – stavidlo, 5 – odběrný objekt, 6 – rozdělovací a dávkovací šachtice, 7 – rozvodné potrubí, 8 – dávkovací regulační šachta, 9 – kolektor, 10 – regulační šachtice, 11 – větrací drén, 12 – větrací šachtice, 13 – regulační drén, 14 – výpustný objekt (s přepadem z nádrže), 15 – odpadní potrubí, 16 – koncová regulační šachta
Dále je nutno mít na zřeteli, že převážná část závlahových i odvodňovacích staveb byla budována za socialismu, tj. bez ohledu na majetkoprávní vztahy, a proto nelze jednoznačně stanovit povinnosti jednotlivých majitelů pozemků při provozu a údržbě těchto staveb. Například konkrétní majitel pozemku, jako minoritní majitel dané odvodňovací stavby, nemůže ve skutečnosti samostatně „svou část stavby“ provozovat, ani udržovat, je nutná spolupráce ostatních sousedů, vedená hydromelioračními odborníky (se znalostí jak vodohospodářské, tak i agronomické problematiky) a vyžadující speciální technické vybavení! Účelnost a efektivitu obnovení provozu a management těchto staveb mohou v budoucnu odborně posoudit, případně zajistit erudovaní pracovníci SMS spolu s odborníky z „Melioračních družstev“.
K zajištění úkolu C/4 v části „…účelnost jejich finanční podpory a nastavit systém zpoplatnění těchto služeb. Zjistit zájem zemědělců a rozsah potřeb zavlažování pro sestavení plánu nakládání, obnovy a rozvoje takovýchto zařízení…“ je nutno zdůraznit, že se jedná o regulaci vláhových, případně i živinných poměrů v půdě v krajině, mající za cíl chránit půdu před suchem a povodněmi. Tyto problémy nemůže řešit jednotlivý majitel pozemku, ale odborník multioborového vzdělání (např. krajinný inženýr). Doporučuji diferencovat lokality s prioritním cílem zvýšení zemědělské nebo lesnické produkce od lokalit, kde tato opatření zajistí zvýšení ekologické stability krajiny nebo retardací srážkových vod zvyšující rezervy vodních zdrojů.D. Analýza proveditelnosti ekonomických opatření
K zajištění úkolu D/4 v části „… návrh cílené dotační podpory vhodných opatření a technologií podporujících retenci vody v krajině (např. změnou způsobu hospodaření na zemědělské a lesní půdě, zlepšením efektivity závlahových systémů…“ lze konstatovat, že představuje nejrychleji v čase i prostoru proveditelné opatření, např. každé zvýšení obsahu humusu v půdě zvyšuje vodní kapacitu půdy a současně vytváří podmínky pro zvýšení půdní propustnosti u zhutněných půd [11, 14]. Tento aspekt lze prakticky získat okamžikem příslibu dotace širším využíváním organických hnojiv a u stávajících závlah i využíváním močůvky, kejdy (u nichž lze odstranit zápach hygienizací provozu ve stájích využitím bioalginátů) nebo odpadních vod potravinářského průmyslu. Efektivitu závlahových systémů lze zvýšit jednak automatizací provozu, a tím zajistit i úsporu vody v provozu a jednak víceúčelovým využitím stavby. Dále je nutno zvážit možnost, prakticky bezprostředně po vypsání dotačního titulu zahájit modernizaci cca 20 % v současné době existující drenáže s možnosti v různém stupni retardovat drenážní vody [4, 12, 21, 22] na ploše 213 000 ha při průměrném jednorázovém zadržení drenážní vody 1 000 m3.ha-1 v realizační ceně 12 až 20 Kč.m-3, tj. lze jednorázově zajistit retardaci drenážních vod v množství 213 mil. m3. Při správném provozu těchto staveb je možné retardaci opakovat 2 až 4krát za rok.
Realizace všech uvedených ekonomických opatření a v následujícím oddílu uvedená technická opatření jsou závislé na erudované odborné koordinační činnosti v celé oblasti hydromelioračních staveb, tj. hlavních i podrobných zařízení, optimálně pracovníky SMS ve spolupráci s „Melioračními družstvy“ a nelze ji zajistit jednotlivými uživateli zemědělské a lesní půdy.E. Analýza proveditelnosti technických opatření
V souladu s úkoly E/2 až E/6, mimo ostatní uvedená opatření, doporučuji preferovat ve vhodných podmínkách uzavřený koloběh vody a v oblastech stávajících drenážních soustav jejich modernizaci na retardace srážkových vod optimálně s doplněním malých vodních nádrží (viz obr. 3). Tímto opatřením zvyšujeme zabezpečenost půdní vláhy v suchém období, snižujeme povrchový odtok v době povodní, šetříme půdní živiny v dané lokalitě a současně chráníme jakost vody ve vodoteči pod zájmovým územím.
Literatura
[1] Usnesení vlády České republiky ze dne 29. července 2015 k přípravě realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody.[2] Dtto, příloha č. 1 Analytické podklady.
[3] Dtto, příloha III. Příprava realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody.
[4] MZe ČR (2015): Sucho vážná hrozba pro Českou republiku. 23 s.
[5] Český hydrometeorologický ústav, MŽP ČR (2015): Vyhodnocení sucha na území České republiky v roce 2015. Předběžná zpráva. 75 s.
[6] Kulhavý, F. (1996): Vliv melioračních opatření v krajině na zajištění jejího trvale udržitelného využívání. In. Sborník Voda v krajině. ČVTVHS Praha, Brno s. 191–197.
[7] Kvítek, T. a kol.(1997): Využití půdního fondu ČR ve vztahu k retenci vody v krajině. In. Sborník z konference ICID Povodně a krajina´97, Brno, s. 3/12–3/17.
[8] Spitz, P. a kol. (1999): Prognóza vodohospodářských opatření proti suchu pro případ nepříznivé klimatické změny v ČR. In. Sborník mezinárodní konference Krajina, meliorace a vodní hospodářství na přelomu tisíciletí. Brno, s. 135–142.
[9] Kos, Z. (2007): Závlahy jako adaptační opatření při změně klimatu. In. Sborník z Konference Krajinné inženýrství 2007, s. 24–32.
[10] Uznesenie vlády Slovenskej republiky č. 573z 20. Novembra 2014: Koncepcia revitalizácie hydromelioračných sústav na Slovensku. 52 s.
[11] Kulhavý, Z. (2015): Nástroje pro zmirňování následků sucha i vydatných dešťů. In. Úroda 11/2015, s. 38–40.
[12] Kulhavý, F. (2016): Možnosti ovlivňovat klimatické a vodohospodářské poměry naší krajiny. In. Vodní hospodářství 1/2016, s. 30–32.
[13] Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů včetně novel.
[14] Zákon č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu včetně novel.
[15] Vyhláška č. 225/2002 Sb., o podrobném vymezení staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí a způsobu a rozsahu péče o ně.
[16] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
[17] Kulhavý, F.; Kulhavý, Z. (2008): Navrhování hydromelioračních staveb. Technická knižnice ČKAIT Praha, 432 s. ISBN 978-80-87093-83-2.
[18] TNV 75 4931 Provozní řády závlah.
[19] TNV 75 2910 Manipulační řády vodních děl na vodních tocích.
[20] Kulhavý, Z. a kol. (2002): Metodika Informačního systému hyromelioračních staveb. VÚMOP Praha, ZVHS, ÚEK AV ČR. Uživatelský výstup projektu. NAZV ev. č.QC1294
[21] Kulhavý F. (2014) : „Řízení provozu staveb vodohospodářských meliorací“ In. Stavebnictví 11–12/2014 s. 66–69.
[22] Kulhavý, Z. a kol. (2015): Rekonstrukce staveb odvodnění s uplatněním principu regulace drenážního odtoku. Recenzovaná metodika. VÚMOP, v.v.I., ČZU Praha, Agroprojekce Litomyšl, s r.o., Aquion, s r.o. 58 s. ISBN 978-80-87361-47-4.
Ing. František Kulhavý, CSc.
Nová 209, 530 09 Pardubice
+420 728 570 148
frkulhavy()gmail.com
