Bavorská zemská zahradní výstava v Bayreuthu. revitalizace Červeného Mohanu v zátopě suché nádrže.

Zahradní výstavy a jejich vztah k vodohospodářským revitalizacím a protipovodňové ochraně

Zemské a spolkové zahradní výstavy (LGS – Landesgartenschau; BUGA – Bundesgartenschau) jsou v německém a rakouském prostoru tradiční a vyhledávanou záležitostí. Na rozdíl od našich zahradních výstav, které jsou po léta vázány na několik zavedených areálů, jsou německé a rakouské výstavy stěhovavé. Pro každý ročník je vybráno nové místo, obvykle nějaké dosud ne zcela ideálně využité příměstské území, a tam je pak zřízeno výstaviště, které po proběhnutí vlastní akce, konané obvykle od dubna do října, zůstává ve zvelebeném stavu, nejčastěji jako veřejný příměstský park. Každá výstava se nějak zabývá také vodními prvky území. Některé minulé akce přinesly trvalý užitek i poměrně významnými revitalizačními úpravami. Řada staveb, uskutečněných v rámci zahradních výstav, se významně zapsala do rozvoje vodohospodářských intravilánových revitalizací a přírodě blízkých protipovodňových opatření. Tak například – abychom se pohybovali v blízkých končinách Bavorska – výstava v Hofu v roce 1994 řešila tehdy novátorským způsobem zpřírodnění a parkovou kultivaci povodňového perimetru Saské Saaly. Výstava v Ambergu v roce 1996 se odehrávala mimo jiné v rozsáhlém prostoru zrušené staré čistírny odpadních vod, který byl pro tento účel upraven v příměstský park s přírodě blízkým meandrem řeky Vils a pozoruhodným dětským vodním hřištěm. V Kronachu byla výstava konaná v roce 2002 spojena s rozsáhlým uvolněním povodňového perimetru řeky Rodach. V nivě na dolním okraji města byla zrušena stará průmyslová zóna podél řeky a odtěžením jejího terénu, včetně velkých množství kontaminovaných zemin, byla vytvořena náhradní povodňová niva, koryto řeky bylo obohaceno o několik meandrů. V uvolněné ploše vzniklo výstaviště, posléze příměstský park. Výstava konaná v roce 2012 v Bambergu zkultivovala rozlehlé území někdejší textilní továrny v nivě řeky Regnitz a ve vytvořeném parku zanechala mimo jiné působivý rybí přechod, dlouhý 1 200 metrů.

Bavorská zemská zahradní výstava 2016 v Bayreuthu

K akcím se silným vodohospodářským nábojem patří i Bavorská zemská zahradní výstava 2016, konaná v Bayreuthu. Výstavní areál zaujímá zátopovou plochu suché povodňové nádrže na Červeném Mohanu a její okolí. Hlavními zajímavostmi výstavy jsou revitalizace koryta řeky a poměrně velká vodní plocha rekreačního a biotopního charakteru. Rozmanité zahradní prvky výstavy byly rozmístěny hlavně ve svazích po obvodu zátopy – aby škoda nebyla tak velká, kdyby během výstavy musela suchá nádrž zafungovat.

Červený Mohan a suchá protipovodňová nádrž v Bayreuthu

Červený Mohan (Roter Main) v Bayreuthu a okolí byl v minulosti poznamenán rozsáhlými a dosti drastickými technickými úpravami. Na horním – východním – okraji města, v prostoru tzv. Vilemíniny louky, kde se dnes nalézá suchá nádrž a výstavní areál, byla řeka upravena v letech 1939 až 1941 v souvislosti se zřizováním župního sportoviště… mimo jiné pro konání jakési nacistické obdoby spartakiád. Koryto bylo narovnáno, aby sportovišti ubíralo co nejméně místa. V letech 2008 až 2009 pak bylo Vilemíniny louky využito ke zřízení suché protipovodňové nádrže. Sama o sobě není schopna zajišťovat dostatečnou protipovodňovou ochranu středu města, do jisté míry však ji posiluje. Údolí přehradila mohutná zemní hráz s odtokovým objektem, který tvoří dvě pole po 14 metrech šířky, osazená pohyblivými uzávěry. Objektem má do zaplnění nádrže procházet ve městě zvládnutelný průtok 90 m3/s, přičemž průtok Q100 je udáván hodnotou 150 m3/s. Suchá nádrž poskytuje retenční objem 780 000 m3. V odtokovém objektu se také do levé strany odděluje přítok do Mlýnského kanálu, který pak v technicky upraveném, dílem zakrytém korytě prochází městem. Suchá nádrž byla pořízena za zhruba 10 milionů eur, přičemž na nákladech se podílí po 25 procentech kraj Horní Franky (Oberfranken) a město Bayreuth a 50 procenty Svobodný stát Bavorsko, zastupovaný Vodohospodářským úřadem v Hofu. Stojí za zmínku, že němečtí vodohospodáři zřetelně rozlišují pojmy, označující různé typy retenčních zařízení. Jako poldr, resp. povodňový poldr (Polder, Hochwasserpolder) se označuje retenční prostor, vybudovaný po straně vodního toku a plněný přeléváním povodňového průtoku, respektive oddělováním jeho části. Průtočné retenční objekty jsou označovány jinak. Suchá nádrž v Bayreuthu je uváděna ponejvíce jako Hochwasserrückhaltebecken – povodňová retenční nádrž. Tento pojem by nejspíše mohl být použit i pro polosuchou retenční nádrž. Příležitostně se pro tyto objekty objevuje označení Grünes Becken – zelená nádrž.

Revitalizace Červeného Mohanu a jeho nivy v rámci zahradní výstavy

Zátopou suché nádrže procházelo dřívější přímé koryto Červeného Mohanu v délce necelých 900 metrů. Revitalizace koryto rozvlnila vložením sledu čtyř do pravobřeží vybočujících oblouků. Do levé strany od starého koryta nebylo zasahováno, tam bylo vyhloubeno výstavní „jezero“. Mezilehlé úseky starého koryta byly dílem zasypány, dílem ponechány jako postranní klky řečiště. Délka koryta po zvlnění činí asi 1 200 metrů, vytvořený meandrový pás je široký zhruba 20 metrů. Tvarování koryta řeky se zaměřilo na podrobnou členitost. Proudění v korytě ovlivňují vložené výhonové struktury z balvanů a mrtvého dřeva, břehy byly vytvarovány v různých sklonech, jako jesepové pláže i jako strmé svahy, umožňující hnízdění břehových ptáků. V jednom revitalizačním oblouku bylo zřízeno menší dětské vodní hřiště. Nad hrází suché nádrže byl podél koryta ponechán starý břehový porost, tvořený hlavně odumřelými olšemi …doprovozen tabulí, informující o významu dřevní hmoty v říčním ekosystému. Jak je při těchto výstavách obvyklé, revitalizace řeky využily různé poučné stánky rybářského, biologického a obecně ochranářského zaměření. Návštěvník se v nich dozví to pro něj podstatné o životě v řece a o přínosech revitalizace.

Obr. 7. Několik menších revitalizačních zásahů do Mlýnského kanálu, směřujícího od suché protipovodňové nádrže do středu města, bylo provedeno jako přídavek k zahradní výstavě 2016. Na tomto místě mezi městskými domy vznikl rozvolněním koryta kanálu a úpravou jeho okolí drobný, ale příjemný parčík.

Závěrem

Různé zahradní, zábavní nebo osvětové prvky výstavy nemusejí vodohospodáře příliš zaujmout. Zřetelný hit tohoto ročníku, kterým jsou tak zvané hmyzí hotely, sice nejspíš zůstává stranou zájmu samotného hmyzu, lidem však poskytuje zjevné potěšení. Ovšem provedené vodohospodářské revitalizační úpravy představují dlouhodobé zhodnocení území. Zpřírodnění Červeného Mohanu vložením čtyř oblouků a celkovým rozčleněním koryta představuje v dnešní době již standardní, nikoliv novátorské revitalizační řešení. Významným inspirujícím momentem je ovšem samotné zpřírodnění zátopové plochy suché protipovodňové nádrže. Tento přístup není ani u nás neznámý, již kolem roku 2008 provedl pražský Magistrát pěknou revitalizaci Rokytky a jejích dvou přítoků v zátopové ploše suché nádrže Čihadla, zřízené v sedmdesátých letech minulého století a pojednané nepřiměřeně technicky. Nynější stavba v Bayreuthu ověřuje tento přístup na podstatně větším vodním toku. Pokud nás čeká výstavba nových nebo modernizace již postavených protipovodňových suchých nádrží, jde o příklad užitečný.

Reference

Ing. Tomáš Just
vodohospodář
Praha 7

Poznámka redakce: Věříme, že někteří z čtenářů stihnou výstavu navštívit ještě letos a bude pro ně inspirací.