Dejvická havárie a epidemie nebyla náhoda. Příčiny a průběh dejvické epidemie v květnu 2015.

Autor: František Kožíšek
Číslo: 01/2016

Článek popisuje průběh a příčiny fekálního znečištění vody v jednom tlakovém pásmu veřejného vodovodu v Praze, které vedlo k největší známé tuzemské epidemii z pitné vody za posledních více než 50 let, při které na přelomu května a června 2015 onemocnělo asi 11 tisíc osob.

 Úvod

„Není náhod,“ říkával český hudební skladatel J. B. Foerster, čímž lapidárně vyjádřil přesvědčení mnoha lidí, že události, které se v našem světě dějí, nejsou náhodné, čili nejsou bez příčiny a bez významu. Úvodem přiznávám, že takový názor zastávám i já a z této pozice tedy píši tento článek.
Podle této filosofie není náhodná žádná, ani ojedinělá událost, nicméně já svoji argumentaci a závěry o stavu českého vodárenství nebudu opírat jen o tuto jednu událost, byť se svým rozměrem vymyká tuzemským zkušenostem za posledních 60 let, ale o celý cluster havárií na českých vodovodech, ke kterým došlo od srpna 2014 do konce roku 2015 a které prošly našimi médii. Tomuto rozboru se však budu věnovat až v dalším pokračování tohoto příspěvku. Tato část je věnována jen rozboru havárie a epidemie v pražských Dejvicích v květnu 2015.

Postižená oblast

Kontaminací vody bylo postiženo jedno z mnoha tlakových pásem v Praze – pásmo č. 428, které zásobuje pitnou vodou centrální část Prahy 6 v okolí Vítězného náměstí, tedy část Dejvic a Bubenče. Viz obr. 1. Pásmo je zásobováno gravitačně směsí vody ze dvou zdrojů (Želivka : Kárané cca 1:1) z vodojemu Andělky, který se nachází vně pásma v oblasti Střešovic. Voda do pásma natéká na jeho jihozápadním okraji pouze jedním řadem a proudí směrem na S, SV a V. Délka distribučních řadů v pásmu je 42,5 km, počet odběrných míst 1 300. Celkový počet zásobovaných obyvatel není znám, ale je vyšší než 32 000 – to je dáno vysokým podílem zaměstnanců a studentů vysokých škol mezi zásobovaným obyvatelstvem.

Obr. 1. Havárií postižené tlakové pásmo (428, gravitace Andělky) v oblasti Dejvic a Bubenče v Praze 6. Šipkou je označen přívod vody do pásma zásobním řadem

Průběh epidemie

Epidemie vypukla v sobotu 23. května 2015 večer a hygienická stanice (HS) se o ní poprvé dozvěděla ten den krátce před půlnocí, když službu držící epidemiolog byl informován Ústřední vojenskou nemocnicí (ÚVN) ve Střešovicích, že od 19 hodin ošetřili 20 osob s akutními zažívacími potížemi (prudké zvracení, bolest břicha, křeče, později průjmy, bez teploty). Všechny osoby bydlely v centrální oblasti Dejvic. Později v noci (neděle 1:50) nahlásila Zdravotnická záchranná služba postupný převoz dalších 25 osob se stejnými příznaky. Během noci bylo akutně ošetřeno celkem 117 osob s těmito příznaky ze stejné oblasti.

Po půlnoci (neděle 0:30) HS poprvé kontaktuje provozovatele vodovodu – Pražské vodovody a kanalizace (PVK) – a zjišťuje aktuální situaci se zásobováním vodou v oblasti Dejvic. Oslovené call centrum nemá žádné informace o problémech v této oblasti. Podruhé kontaktuje HS PVK v neděli 24. 5. časně ráno (6:40). Provozovatel si stále není vědom problémů, ale zahajuje šetření události – sám kontaktuje ÚVN pro ověření pravosti hlášení a získání kontaktu na některé z pacientů. V 7:34 dávají PVK pokyn k proplachování sítě v tomto pásmu a odečtu výsledků dvou kontrolních vzorků vody odebraných zde v pátek 22. 5. odpoledne po provedené opravě jednoho zásobního řadu. Výsledky u obou vzorků vykazují výrazné známky fekální kontaminace vody (E. coli i koliformní bakterie > 100 ktj/100 ml) – hygienické stanici je ale nahlášen jen výskyt koliformních bakterií. Během dopoledne je podezřelý řad po opravě odstaven z provozu a pásmo je zásobováno paralelním druhým řadem. Je zvýšeno chlorování vody na vodojemu Andělky na hodnotu 0,5 – 0,6 mg/l (max. dávka 1 mg/l).

Okolo 9:00 je oznámena havárie na webových stránkách HS Praha a PVK s varováním, že „VODA NENÍ PITNÁ“. Okolo 10:00 je zahajována aktivní informovanost obyvatel pásma prostřednictvím pouličního hlášení a letáků vylepovaných na vchodech domů (11:30–14:00). Okolo poledne je zahájeno náhradní zásobování vodou pomocí cisternových přívěsů, kterých je v pásmu rozmístěno celkem 76. Po poledni je zahájeno rozsáhlé kontrolní vzorkování vody v celém pásmu, které zajištují jak PVK, tak i HS a které pokračuje i v následujících dnech a týdnech. Výsledky (známé až v úterý) ukázaly ve většině pásma vyhovující výsledky, jen ve východní části pásma se objevilo pár vzorků s nízkými nálezy koliformních bakterií, což se opakovalo i v pondělních vzorcích (5 z 19 vzorků bylo pozitivních v řádu jednotek až desítek ktj/100 ml). V dalších dnech následujícího týdne již byly mikrobiologicky všechny vzorky v pořádku, ale během června docházelo při odběrech zajišťovaných HS ještě ojediněle k nálezům koliformních bakterií.
Přes provedená nápravná opatření přibýval během neděle 24. 5. počet hlášených onemocnění: o víkendu bylo celkem ošetřeno přes 2 000 osob, 7 osob muselo být hospitalizováno. Za „běžné“ situace by zřejmě počet ošetřených kulminoval v neděli a pondělí, ale úterní oznámení PVK (26. 5.) o odškodnění nemocných s lékařským potvrzením přivedl v následující dny do ordinací ještě mnoho lidí, kteří by jinak ošetření nehledali. Mezi nimi ale byly i nové případy, kdy se lidé již nenakazili z vody, ale osobním kontaktem s již nemocnými lidmi.

V pondělí 25. 5. ráno vydává HS Nařízení mimořádného opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku, které je určeno pro provozovatele potravinářských podniků vyrábějících či rozvážejících pokrmy, dále školní jídelny, menzy, dětské skupiny apod. Nařízení jim ukládá povinnost zdržet se užití vodovodní vody pro účely, k nimž musí být používána voda pitná, což pro ně prakticky znamená zastavení nebo výrazné omezení provozu. Během dopoledne byla o nařízení a situaci informována všechna školská zařízení v pásmu (37 MŠ, 6 ZŠ a 4 SŠ – celkem 4 984 žáků) a během dne kontaktováno 84 z celkového počtu 103 stravovacích provozů (zbytek v úterý 26. 5.). Postupně jsou rovněž kontaktována zdravotnická zařízení v pásmu (89 ordinací praktických a dětských lékařů, 2 LDN a 2 domovy důchodců).
V pondělí 25. 5. pokračuje proplachování sítě, odběratelé jsou vyzýváni k proplachům domovních rozvodů, což ovšem komplikuje nedostatečný tlak vody ve vyšších podlažích. PVK začínají pátrat po zdroji kontaminace, zahajují prohlídku odstaveného řadu kamerou.

V úterý 26. 5. oznamuje laboratoř pro průkaz infekčních agens elektronovou mikroskopií Státního zdravotního ústavu (SZÚ), že nalezla noroviry jak ve stolici nemocných, tak i ve vzorcích vody odebraných v neděli (a náhodně též v sobotu večer). Noroviry jsou nejčastější příčinou akutní virové gastroenteritidy ve všech věkových skupinách. Mají průměrnou inkubační dobu 24–48 hodin, nízkou infekční dávku (již několik virových partikulí může vyvolat infekci) a typické příznaky onemocnění: nevolnost, zvracení (nemusí být u všech), křeče v břiše, průjem (asi u 60 % případů); méně často pak horečku, bolest hlavy a svalů. Onemocnění trvá obvykle 1 až 5 dnů a většinou nevyžaduje lékařské ošetření. Zdrojem norovirů jsou komunální odpadní vody (fekální původ).
Ve vzorcích vody odebraných v úterý 26. 5. a ve středu 27. 5. již nebyly prokázány žádné známky fekálního znečištění, ani noroviry (ve středečních vzorcích – výsledky známy ve čtvrtek v poledne). Na základě těchto výsledků a čtvrtečního tvrzení PVK, že již odhalily příčinu kontaminace (jednalo se však jen o hypotézu, která se druhý den ukázala jako mylná), rozhodla Hygienická stanice hl. m. ve čtvrtek 28. 5. 2015, že od tohoto dne od 16:00 je voda v pásmu již pitná bez jakýchkoli podmínek a omezení.
Což nebyla úplně pravda, protože se souhlasem HS byla voda nadále chlorována na hodnotu více než 0,5 mg/l, kvůli čemuž (nepřijatelným chuťovým vlastnostem) většina odběratelů ještě měsíc po tomto rozhodnutí prý nemohla vodu pít. Sporná mohla být i mikrobiologická nezávadnost vody – zatímco ve všech hlavních a rozváděcích řadech byla již voda nezávadná, nemuselo to platit pro všechny vnitřní vodovody, zejména tam, kde nebyla voda dostatečně odpouštěna. Některé jednotlivé kazuistiky nemocných naznačují, že k nákaze z vody mohlo ojediněle dojít i po oficiálním rozhodnutí HS.

Příčina havárie (kontaminace vody)

Od pondělí 25. 5. se provozovatel snažil pomocí kamery na odstaveném a vypuštěném zásobním řadu, který vede z vodojemu do pásma, nalézt možné místo vstupu kontaminace. Zatímco v dolní části řadu bylo možné pro spuštění kamery využít místa, kde byly předchozí týden při opravě vyměňovány armatury, v horní části byla situace složitější. Tento úsek řadu je totiž téměř bez armatur a bez geodetického zaměření, takže o jeho přesné trase (byl vybudován v roce 1960) nebyly k dispozici přesné údaje a průběh bylo nutné zjišťovat kopanými sondami. Proto až v pátek 29. 5. byla kamerou prohlédnuta i horní část řadu a v úseku křižovatky ulic Střešovická a U Laboratoře byla objevena otevřená prasklina v hrdle řadu, vedoucí asi po 1/3 jeho obvodu, se vtokem čiré vody v množství cca 0,2 l/s. Rozbor této vody ukázal, že se jedná o přefiltrovanou odpadní vodu, ovšem po biologické i chemické stránce s odpadní vodou téměř totožnou (E. coli 680 tisíc ktj/100 ml; amonné ionty 2,76 mg/l apod.).

Následně byl pomocí sond prozkoumán stav okolní stokové sítě a konstatován její špatný stav. Při zkoumání hloubek uložení a skutečného průběhu sítí georadarovými řezy byla pak zjištěno, že nedaleko (cca 20 m) od místa nalezené praskliny dochází ke křížení vodovodního řadu s kanalizací tak, že kanalizace je umístěna nad vodovodem. Důvodem tohoto uložení bylo to, že při pokládce nového vodovodního řadu v roce 1960 bylo nutné přetnout složitou křižovatku mnoha inženýrských sítí položených v letech 1923–25 a k tomu nevedla jiná cesta, než zahloubit řad do hloubek kolem 6 m a nepropustný uzel sítí tak podejít, jinak by neměl řad dostatečný sklon.

V polovině června (15.–16. 6.) pak byl na odstaveném řadu za spolupráce Pražské vodohospodářské společnosti (PVS), PVK a SZÚ proveden provozní pokus, který měl simulovat havárii a přinést nepřímé důkazy k formulované hypotéze o způsobu kontaminace vody v pásmu. Díky všem uvedeným zjištěním a provozní dokumentaci PVK je nyní možné provést rekonstrukci celé události a pochopit mechanismus kontaminace.

Plánovaná oprava zásobního řadu

Příslušné tlakové pásmo je zásobováno vodou z vodojemu, odkud vedou paralelně dva příváděcí litinové řady o délce asi 1,1 km a průměru 500 mm, které se na pásmo napojují na křižovatce ulic Evropská a Gymnasijní. Starší řad je z roku 1925, mladší z roku 1960. Těsně před napojením na pásmo je mladší řad zaústěn do staršího řadu a v následujícím krátkém úseku (cca 10 m) přitéká voda do pásma jen jedním potrubím. Průběh řadů od vodojemu do pásma ukazuje obr. 2.

Obr. 2. Přívodní řady do pásma 428: 2 paralelně uložené řady z šedé litiny (∅ 500 mm; 1,1 km) z let 1925 a 1960, které se těsně před vstupem do pásma spojují. Čísly vyznačena místa oprav

Na řadu z roku 1960 byla ve dnech 18.–22. 5. prováděna plánovaná oprava, při které byl řad odpojen ze sítě, vyprázdněn a na třech místech (viz výkopy označené na obr. 2 jako 1, 2 a 3) přerušen a vyměněny některé ovládací prvky: na dvou místech byla vyměněna uzavírací klapka, na jednom z těchto míst osazen nový hydrant; na třetím místě bylo zrušeno stávající zaústění výpusti do klenby kanalizační stoky a výpust byla nahrazena novým hydrantem – protože tato oprava se ukázala pro kontaminaci vody jako spolurozhodující, je dále popsána podrobněji. Po dobu oprav bylo pásmo zásobováno pouze paralelním starším řadem.
Jedním z míst opravy, nejblíže k pásmu (na obr. 2 označeno jako č. 1), byla také stará výpust na křižovatce ulic Evropská a Gymnasijní, asi 10 metrů před zaústěním opravovaného řadu do druhého řadu. Toto místo potrubí je situováno na celé trase nejníže, protože poslední úsek (těch cca 10 m) ke druhému řadu již vede směrem vzhůru – proto také byla v tomto místě historicky situována výpust do kanalizace, která zde měla, podle dochovaných plánů, probíhat pod vodovodním řadem. Podle dokumentace měla být výpust zaústěna do nedaleké revizní šachty pod vozovkou v ulici Evropská (viz obr. 3). Plánovala se výměna šoupěte na výpusti.
Po zahájení prací však byla zjištěna jiná skutečnost: vodovodní řad vedl v poněkud jiné trase a výpust nebyla zaústěna do šachty dále, ale hned vedle do klenby kanalizace. Viz situace na obr. 4 a 5.

Toto řešení (zaústění výpusti přímo do klenby kanalizační stoky) je však dnes v rozporu s platnými technickými podmínkami. Podle provozovatele vodovodu nebylo možné ve vymezeném čase zvolit jiné technické řešení opravy, než jaké bylo realizováno: kompletní zrušení výpusti a její nahrazení hydrantem o průměru 80 mm s vrchním napojením na řad – viz obr. 6 a 7. Nedokáži posoudit, zda jiné řešení bylo či nebylo v daném čase možné, ale je jisté, že zvolené řešení – spolu se způsobem proplachu řadu po opravě – přispělo ke vzniku havárie.

Obr. 7. Snímek opravy řadu po nahrazení výpusti novým hydrantem. V dolní části snímku je vidět narušená klenba stoky v místě, kde bylo zaústění výpusti. Foto: PVK

Proplach řadu po opravě

Protože během oprav nepršelo a zásahy do potrubí probíhaly podle provozovatele „čistě“, bylo po dokončení opravy ve čtvrtek 21. 5. v 10:55 přistoupeno k proplachování celého řadu pomocí nově instalovaného hydrantu na křižovatce ulic Evropská a Gymnasijní (výkop č. 1). K proplachu byla použita voda, která byla již od počátku opravy na vodojemu Andělky mimořádně chlorována na nejvyšší povolenou úroveň 0,3 mg/l (tato voda zároveň proudila do spotřebiště). Opravený řad byl proplachován průtokem cca 8 l/s po dobu 24 hodin; za tuto dobu byl propláchnut asi trojnásobkem svého objemu.
V pátek 22. 5. v 9:30 byl proplach ukončen, poté byly odebrány vzorky na orientační (terénní) stanovení železa (výsledek byl v pořádku) a následně v 10:30 byl řad zprovozněn – otevřena klapka při vyústění do druhého řadu (průtok asi 70 l/s). Od této chvíle bylo celé pásmo znovu zásobováno oběma řady. Provozovatel spěchal se zprovozněním opraveného řadu, protože od předešlého dne v pásmu poklesl tlak díky poruše starého mechanického vodoměru na druhém zásobním řadu. Odpoledne 22. 5. byly v nedalekých budovách odebrány dva kontrolní vzorky vody na krácený rozbor a odeslány do laboratoře.
V sobotu (23. 5.) večer vypukla epidemie (inkubační doba u norovirové infekce je asi 24–48 hodin).

Mechanismus kontaminace vody

Kontaminace byla způsobena vzájemnou souhrou několika událostí, časově sahajících od roku 1960 po současnost, přičemž žádná z těchto událostí by sama o sobě nestačila ke vzniku havárie a následné epidemie:
1. Použití nekvalitní litiny na řad budovaný v roce 1960. Nedokonalé zanesení přesného průběhu a hloubky uložení řadu do dokumentace, kvůli kterému neměl provozovatel před zahájením opravy přesnou znalost o vedení řadu, jeho technickém provedení (výpust) a rizikových faktorech (nevhodné křížení s kanalizací).
2. Uložení kanalizačního řadu v oblasti křížení ulic Střešovická a U Laboratoře (cca 300 m pod vodojemem) v rozporu s prostorovou normou (ČSN 73 6005 – prostorové uspořádání sítí technického vybavení), kdy se kanalizace nachází výše než vodovodní řad DN 500 mm z roku 1960 a může tak dojít ke kontaminaci podzemní vody odpadní vodou z kanalizace při jejím porušení.
3. Prasklina ve vodovodním řadu z roku 1960 (viz obr. 8), kterou vnikla kontaminovaná voda z podloží do řadu v době, kdy byl řad odstaven a vyprázdněn za účelem opravy armatur. Protože po výměně armatur během dne bylo potrubí opět průchozí, mohla během noci voda z praskliny téci volně potrubím k jeho dolnímu konci, kde výměna výpusti proběhla hned v úterý, a tam se akumulovat. Ke vzniku a rozšíření praskliny pravděpodobně došlo v důsledku působení kombinace vnějších vlivů, a to zejména stářím a kvalitou materiálu a provedenou manipulací spojenou s vypuštěním předmětného řadu. Zcela vyloučit nelze ani podíl vlivu intenzivní stavební činnosti v blízkém okolí (výstavba tunelu Blanka a souboru obytných domů Royal Triangle).

Obr. 8. Zjištěná prasklina na přiváděcím řadu s přítokem vody z okolního podloží. Foto: PVK

4. Netěsnost přilehlé stokové sítě (kanalizace) v místě křížení ulic Střešovická a U Laboratoře; pravděpodobné poškození vlivem intenzivní stavební činnosti v okolí v posledních několika letech. Voda z kanalizace prosakovala podložím k prasklému řadu.
5. Zvolené technické řešení opravy výpusti na dolním konci řadu v květnu 2015: nevyhovující výpust na křižovatce ulic Gymnasijní x Evropská nahrazena podzemním hydrantem DN 80 s uložením T kusu nahoru, situovaným cca 10 m od klapky, kde se opravovaný řad napojuje na paralelní přívodný řad. Toto řešení nedovolovalo účinný proplach celého řadu, protože za hydrantem zůstalo asi 10 m koncového úseku řadu se sklonem vzhůru. Viz obr. 9.

Obr. 9. Plánek koncového úseku opravovaného řadu před vstupem do pásma ukazuje „slepou část“ za hydrantem, ve které během provedeného proplachu zůstaly akumulovány asi 3 m3 znečištěné vody

6. Způsob proplachu opraveného řadu: proplach skrze nový hydrant namísto zrušené výpusti neumožnil vypláchnout koncový úsek řadu mezi hydrantem a napojením na druhý řad. V tomto „slepém“ desetimetrovém úseku zůstal „špunt“ kontaminované vody (asi 3 m3), který se po zprovoznění řadu dostal do spotřebiště.
Na objednávku PVS zpracovala firma DHI model šíření kontaminace vody v pásmu, přičemž uvažovala dvě varianty a jejich kombinaci:
a) Řad během opravy naplněný zčásti kontaminovanou vodou z praskliny nebyl během 24 hodin dokonale propláchnut a ze stěn řadu pokrytých inkrusty se po jeho zprovoznění postupně (desítky hodin) ještě vymývalo mikrobiální znečištění. Jak ukázala pozdější simulace havárie, tento vnos znečištění se uplatnil jen marginálně, pokud vůbec.
b) Kontaminaci vody v pásmu způsobil nepropláchnutý konec řadu čili zmíněné 3 m3 zde akumulované znečištěné vody, které se jednorázově šířily pásmem.
Druhá verze modelu, odpovídající mnohem více skutečnosti, názorně ukázala, jak se po zprovoznění řadu v pátek 22. 5. šířil onen „špunt“ jako vlna rychle napříč spotřebištěm, takže v pátek večer byly v hlavních a rozvodných řadech již jen stopy znečištění na V a SV okraji pásma. Naprostá většina kontaminované vody byla v noci z pátku na sobotu již mimo hlavní a rozvodné řady a byla zčásti spotřebována, zčásti stagnovala ve vnitřních vodovodech, kde přetrvávala ještě několik dní podle množství odebírané vody v tom kterém objektu.

Bylo možné havárii a epidemii předejít?

Po bitvě bývá generálem každý, ale přesto je důležité si tuto otázku položit. PVK, díky existující dokumentaci, nemohly vědět, že se u Střešovické ulice nevhodně kříží vodovod a kanalizace. Nemohly ani vědět, že na vodovodním řadu je nedaleko tohoto místa prasklina – jednak je zde potrubí v dost velké hloubce, jednak je to blízko vodojemu a voda zde ještě nemá velký tlak, jednak nevíme, zda potrubí neprasklo až při jeho vyprázdnění před opravou. Charakter opravy nezavdával provozovateli žádné podezření na kontaminaci.

Jedinou indicií vniku kontaminované vody do opravovaného řadu mohl být hnilobný zápach vody vytékající drobným pramínkem ze dna řadu při výměně armatur. Simulace havárie ukázala, že voda měla typický pach nedokonale čištěných odpadních vod. Neznáme však situaci na místě ve výkopu, zda to mohli pracovníci ve výkopu cítit či nikoliv.

Havárii by však bylo možné zabránit, kdyby v českém vodárenství platila pevná – ať už (legislativou) psaná či nepsaná – odborná zásada, že každý úsek potrubí je nutné po opravě a odstavení propláchnout, bez ohledu na to, jestli bylo potrubí při opravě viditelně kontaminováno či ne. Z charakteru provedené opravy (hydrant místo výpusti) mělo být provozovateli jasné, že konec řadu nelze novým hydrantem propláchnout. V takovém případě, kterému se nešlo podle provozovatele technicky vyhnout, by bylo možné koncový úsek propláchnout buď v protisměru (tím by se ale zhoršil problém s poklesem tlaku) nebo až následujícím hydrantem „po proudu“ na druhém přiváděcím řadu těsně před vstupem do pásma (vzhledem k jedinému potrubí v tomto krátkém úseku by to ale znamenalo přerušení dodávky vody do celého pásma). Obě varianty náhradního či doplňkového proplachu by byly z provozního hlediska komplikované a nepříjemné, ale asi ne nemožné.

Provozovateli bylo vytýkáno, že po opravě a proplachu řadu neodebral z hydrantu vzorek vody také na mikrobiologické vyšetření a se zprovozněním nepočkal až na jeho výsledek. Pomineme-li technické problémy se zásobováním pásma vodou v dostatečném tlaku, které by vznikly čekáním do dalšího dne, lze na základě výsledků simulace havárie téměř s jistotou tvrdit, že by to ničemu nepomohlo. Po cca 10 hodinách proplachu totiž již z hydrantu vytékala voda blížící se kvalitou vodě pitné – viz obr. 10. Odběr by tedy zřejmě ukázal vyhovující výsledky, i když za hydrantem byl stále „špunt“ znečištěné vody.

Obr. 10. Výsledky sledování kvality proplachové vody při simulaci havárie (15.–16. 6. 2015). Po cca 10 hod. proplachu již z hydrantu vytékala v podstatě pitná voda

Bylo možné havárii a epidemii omezit?

Jestliže u nás není pevně zakotven a respektován princip nutného proplachu každého úseku potrubí po jeho opravě a vyprázdnění, musíme zřejmě konstatovat, že provozovatel neměl možnost vzniku havárie (průniku kontaminované vody do sítě) zabránit. Měl ale možnost problém rozpoznat dříve, než vypukla epidemie?

Domnívám se, že ano. Vědomí nemožnosti proplachu celého řadu ho mohlo vést k větší opatrnosti při následných krocích:
1. Při odběru dvou kontrolních vzorků v síti po zprovoznění řadu v pátek 22. 5. odpoledne (mezi 14:30 a 15:00) byl na místě odběru měřen obsah volného chloru. V obou případech byl pod mezí stanovitelnosti (< 0,05 mg/l). Jestliže ale byla do spotřebiště již 4 dny dodávána voda chlorovaná na povolené maximum (0,3 mg/l), mělo být vzorkaři – nebo tomu, kdo výsledky vyhodnocoval – divné, že na počátku pásma není chlor vůbec měřitelný (spotřeboval se stykem s organickými látkami ve znečištěné vodě). Nebo to vzorkař nevěděl? Pak mohla váznout koordinace či sdílení informací.
2. Odečet výsledků mikrobiologických ukazatelů se měl podle normy (ČSN EN ISO 9308-1) provádět již za 21 hodin, tedy v sobotu okolo poledne, nikoliv až v neděli ráno. Existovala-li indicie neměřitelného volného chloru, mohly být výsledky předběžně kontrolovány již v sobotu dopoledne – v tu dobu už na nich muselo být patrné, že nejsou v pořádku.
Kdyby se využilo těchto možností, mohl být zákaz použití vody jako pitné nebo doporučení převařovat vodu vyhlášeno již v sobotu okolo poledne, čímž by se zabránilo nakažení části spotřebitelů.

Speciální vyšetření vody a původce onemocnění

Při pátrání po původci onemocnění bylo provedeno několik speciálních vyšetření vody. NRL pro E. coli a shigely SZÚ provedla druhové dourčení kolonií E. coli a koliformů z ploten jednak ze vzorků ze sítě odebraných odpoledne 22. 5., jednak z odstaveného řadu během simulace havárie. Byly identifikovány různé střevní i jiné bakterie (Klebsiella sp., Enterobacter cloacae, Aeromonas sp.; Klebsiella pn.; Acinetobacter soli; Enterobacter sp.; Proteus mirabilis; Providencia rettgeri; Providencia stuartii; Alcaligenes faecalis; Enterococcus faecalis; Bacillus suspektní cereus; E.coli O125; Lisinibacillus sp. a Citrobacter brakii), ale nepodařilo se jasně prokázat žádný typicky patogenní kmen jako třeba enteropatogenní a enterohemoragickou E.coli. Nebyla ani potvrzena shoda či podobnost mezi izoláty ve vodě a od pacientů.
Jak již bylo výše uvedeno, elektronovým mikroskopem byly nalezeny noroviry (a koliformní bakterie, ojediněle též bakteriofágy) ve 4 z 5 vzorků vody odebraných v neděli 24. 5., ve vzorku odebraném v pásmu za jiným účelem v sobotu 23. 5. večer a ve vodě odebrané na začátku proplachu při simulaci havárie. Počet virových částic v 1 ml vody převyšoval infekční dávku, která je v případě norovirů 10–20 částic. To vysvětluje, proč bylo možné onemocnět i v případě pouhého čištění zubů, bez konzumace vody. Noroviry (a rotaviry) byly touto metodou prokázány rovněž ve všech vzorcích zvratků a stolic vyšetřených pacientů z Prahy 6.
I když nebyla provedena genotypizace agens, vzhledem k nálezu norovirů ve vodě i v biologickém materiálu – a vzhledem k podpůrným klinickým, epidemiologickým a technickým informacím – lze noroviry považovat za původce většiny onemocnění v rámci této epidemie. Podle klinických příznaků se ale u menší části pacientů mohlo jednat o smíšenou infekci nebo o čistě bakteriální infekci.
Vzhledem ke zdroji kontaminace (fekální původ) nařídila HS 5. 6. mimořádné očkování dětí proti virové hepatitidě A, kterému se ve dnech 5.–15. 6. podrobilo 2 296 dětí čili asi polovina z dětí bydlících či navštěvujících školu v této oblasti.

Rozsah epidemie

Podle zjištění HS proběhla epidemie ve dnech 23. 5.–15. 6. 2015. Bylo při ní hospitalizováno 33 osob, dále bylo nahlášeno 616 osob ošetřených lékařskou službou první pomoci a na akutním příjmu nemocnic, 5 261 osob s potvrzením o nemoci od lékaře požádalo PVK o nabídnuté odškodnění. V souvislosti s epidemií nebylo zaznamenáno žádné úmrtí. Protože podle povahy onemocnění bylo zřejmé, že celkový počet nemocných osob musí být vyšší než počet lékařsky ošetřených, byla provedena dvě šetření, a to mezi obyvateli trvale žijícími (rezidenty) v zasaženém pásmu a mezi zaměstnanci a studenty v pásmu pracujícími (studujícími).
Šetření mezi rezidenty bylo osobní („face to face“), provedené profesionální agenturou na přelomu června a července 2015 v náhodně vybraných domech pomocí připraveného dotazníku SZÚ. Byly získány odpovědi od 3 000 respondentů všech věkových kategorií (Muži 46 %; Ženy 54 %). Výskyt průjmového onemocnění v definovaném období (22.–29. 5.) v této skupině byl 32 % (M 31 %; Ž 33 %).
Šetření mezi zaměstnanci a studenty proběhlo v červenci a srpnu 2015 pomocí internetového dotazníku, když HS oslovila 17 největších organizací (3 univerzity, Ministerstvo národní obrany, ústav Akademie věd, Národní technická knihovna, úřad MČ Praha 6 ad.), aby požádaly své zaměstnance (všechny) o vyplnění dotazníku na webu SZÚ. Celkem odpovědělo 2 670 respondentů, u kterých byl výskyt průjmového onemocnění ve stejném definovaném období 33,9 % (M 33,3 %; Ž 34,5 %). Obě šetření ukázala, že naprostá většina nemocných osob konzumovala také nepřevařenou vodu z vodovodu – viz obr. 11.

Obr. 11. Konzumace vody z vodovodu u nemocných osob mezi rezidenty. Obě možnosti znamená konzumace vody převařené i nepřevařené

Bohužel neznáme celkový počet exponovaných obyvatel. Postižená oblast Prahy 6 je velmi frekventovaná – vedle stálých obyvatel jsou zde tři univerzity (dvě velké), 10 ZŠ a SŠ, 37 mateřských škol, 2 hotely, několik velkých organizací, kancelářská pracoviště, zdravotnická pracoviště a domov důchodců, školy, mnoho restaurací, několik ambasád a rezidencí velvyslanců. Ve všední dny se zde může pohybovat a vodu konzumovat až 50 tisíc osob. Protože ale začalo zkouškové období a ke kontaminaci vody došlo v pátek v poledne, byl počet exponovaných určitě nižší. Vezmeme-li za základ 32 000 „ekvivalentních“ obyvatel (co do zásobování vodou), vychází nám při nemocnosti cca 33 % odhad okolo 11 tisíc nemocných. Všechny věkové kategorie byly postiženy podobně.

Tento rozsah činí tuto epidemii největší českou „vodní“ epidemií od roku 1959, ale i jednu z největších novodobých epidemií z pitné vody v evropském měřítku. Rok 1959 jsme pro naše retrospektivní šetření tuzemských vodních epidemií zvolili arbitrárně, protože od toho roku začaly v ČR platit první závazné požadavky na kvalitu pitné vody. Větší epidemii se nám v literatuře nepodařilo dohledat ani dále do minulosti, ale období války a těsně po něm nepovažujeme epidemiologicky za srovnatelné se situací od 50. let dále.

Preventivní opatření

V reakci na havárii a její příčiny byla na úrovni PVK (a PVS) přijata řada krátko-, středně- i dlouhodobých opatření k zabránění podobné události. Sem patří např. zlepšená kontrola průběhu oprav potrubí a před uvedením potrubí do provozu, nové druhy rychlých orientačních testů kvality vody použitelných v terénu, aktivní vyhledávání dalších možných rizikových míst (křížení vodovod x kanalizace s kanalizací položenou výše) atd.
Protože toto téma, pro poučení ostatních provozovatelů, by mělo být pojednáno podrobně v samostatném článku, nebudu se jím zde více zabývat, ale vyzývám redakci, aby si od PVK či PVS vyžádala nový článek s tímto zaměřením.

Šetření havárie (a epidemie)

Podle mých poznatků, kdekoli v zahraničí došlo k epidemii podobného rozsahu, byla založena nezávislá vyšetřovací komise (často z úrovně vlády), která měla veškeré pravomoci i dost času ke svému šetření. Předmětem nebylo jen šetření technických příčin havárie (způsobu kontaminace), ale i jednání všech „aktérů“ (včetně všech relevantních úřadů) během havárie a epidemie. Hlavním účelem nebylo někoho potrestat, i když jedním z výstupů mohlo být i trestní oznámení, ale poučit se a doporučit, co je všechno nutné ve společnosti změnit, na úrovni legislativní i nelegislativní, aby se taková událost již (pokud možno) neopakovala či aby se lépe zvládala. To u nás asi nikoho nenapadlo (?). Takže vzniklo několik dílčích pracovních skupin bez výraznějších kompetencí, které se zabývaly jen některými dílčími aspekty.

Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že provozovatel maximálně otevřeně spolupracoval na objasnění příčin i dopadů havárie. Ale co kdyby spolupracovat nechtěl (také známe takové případy z jiných našich vodovodů) – jaký úřad by se vložil do vyšetřování? Vzniklé zprávy nejsou ani veřejně dostupné, jakoby ani nebyl zájem se z této mimořádné události poučit. Myslím, že obyvatelé postižené oblasti by si spíše než nějaké odškodné zasloužili právě podrobné vysvětlení, jak k havárii došlo a jaká opatření se přijala, aby se neopakovala. Naprostá většina z nich to dodnes neví, a proto u řady z nich asi oprávněně přetrvává pocit nedůvěry ve veřejné zásobování pitnou vodou.

Další aspekty hodné zřetele

Podobně jako v situaci, kdy se v roce 1997 vyskytly v ČR první velké povodně po více než sto letech, i u epidemie takového rozsahu, kterou nikdo v činné službě nepamatuje, nalezneme řadu situací, které bychom ve zpětném pohledu mohli řešit lépe. Ať už to byl způsob (efektivita) informování odběratelů v den zjištění havárie a epidemie, způsob komunikace mezi úřady a provozovatelem (a mezi úřady navzájem), způsob informování odběratelů v průběhu epidemie a při vyhlášení ukončení havarijního stavu ze strany HS, způsob komunikace s médii (i když je jejich tlak obrovský, je lepší jim poskytovat neověřené hypotézy o příčině, nebo nic?) apod.
Každá tato zmíněná oblast by si vyžádala samostatnou analýzu. Ale to jsme opět u otázky z předešlého oddílu, má-li o ni vůbec někdo zájem?

Český národ má tu vlastnost, že si těžké situace dokáže zlehčovat humorem. Nejinak tomu bylo i při této epidemii. Některé reakce postižených či diskutujících v internetových diskusích by si zasloužily zvěčnění, ať už pro svoji satirickou úroveň, nebo skrytou moudrost. Namátkou pro odlehčení mého textu cituji:
• „Nejlepší je voda z Dejvic, ta má toho v sobě nejvíc!“ (z internetové diskuse).
• „Viva la PVK, naplnili svůj název a opravdu spojili vodovody s kanalizacemi. Tolik zábavy zadarmo jsem si už dlouho neužil.“ (z poznámky v jednom ze sebraných dotazníků od nemocných osob).

Závěr

Dejvická epidemie na přelomu května a září 2015 byla s počtem více než 10 tisíc případů onemocnění největší novodobou českou epidemií z pitné vody. Mnoho postižených osob, se kterými jsem mohl hovořit, ale i diskutujících na internetu, vůbec nechápalo, jak k takové události může ve střední Evropě ve 21. století dojít? Může, jak víme ze zahraničí, a to i z vyspělých zemí! Někdy se může jednat o moc „přírody“, jindy o těžko odhadnutelné selhání „techniky“, někdy o lidské selhání.

Diskuse by se proto neměla vést ve stylu: jak je to možné? (či kdo za to může?), ale co všechno můžeme na všech úrovních (v rámci každého provozovatele, kompetentních ministerstev a dalších úřadů, odborných organizací, zájmových oborových sdružení atd.) udělat, abychom riziko opakování snížili? Vlastně ne co můžeme, ale co musíme udělat, aby u nás nezačalo časem platit apokalyptické zvolání jednoho diskutujícího k epidemii na internetu: JEN SILNÍ PŘEŽIJÍ!

Přemýšlím, jak ten zájem o nutná opatření – na všech naznačených úrovních – vzbudit, přičemž klíčová bude vždy role provozovatelů. Jen doufám, že nebudou čekat, až ten vztyčený prst v podobě vzniklé epidemie ukáže i na jejich vodovod.

Použité zdroje informací