Autoři
Tomáš Kvítek, Michal Krátký
Ochrana vodních zdrojů – povrchových a podzemních vod v České republice je mimo jiné řešena opatřeními především v oblasti bodových zdrojů znečištění. Pokud se jedná o eliminaci plošných zdrojů znečištění, zejména ze zemědělsky obhospodařovaných pozemků pomocí komplexních technických a přírodě blízkých opatření, vzájemně však propojených opatření, tak tato opatření jsou stále spíše na úrovni aplikovaného výzkumu než jejich celoplošné realizace v praxi.
V obecné rovině lze konstatovat, že největšími zdroji plošného zemědělského znečištění je eroze (sedimenty a na ně navázané látky) a vody z drenážních systémů obsahující metabolity pesticidů, dusičnany, resp. potenciálně v budoucnosti cokoliv, co je rozpustné ve vodě, nevytváří vazbu s minerálními půdními částicemi a může být aplikováno na zemědělskou půdu. Jak odnos půdy erozí, tak i látky vyplavované z půdy a zachycované drenážními systémy jsou vázány především na odtok vody.
Foto 1. Rýhová eroze v řádkách brambor (zdroj: Kvítek T.)
Plošné zemědělské zdroje znečištění vod v rámci předchozích dvou plánovacích období nebyly analyzovány ani hodnoceny a opatření typu A, které řeší tuto problematiku, tedy nebyla navrhována. Problematika hodnocení stavu vodních útvarů z hlediska vlivu plošných zemědělských zdrojů znečištění zůstala v procesu Plánování v oblasti vod dosud téměř neřešena. Třetí plánovací období bude probíhat v letech 2016–2021, a aplikace opatření třetího plánovacího období budou realizována v letech 2022–2027.
V roce 2015 byla ve veřejné soutěži soutěžena zakázka – projekt, kterou zadalo Povodí Vltavy, státní podnik, ke zpracování s názvem „Příprava listů opatření typu A lokalit plošného zemědělského znečištění pro plány dílčích povodí“. Tato veřejná zakázka je řešena od listopadu 2015 do června 2019. Výběrové řízení vyhrálo konsorcium firem: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. – koordinátor zakázky, České vysoké učení technické v Praze, Sweco a Výzkumný ústav vodohospodářský, T. G. Masaryka, v.v.i.
Foto 2. Jemný erozní smyv zachycený na travním porostu, před vstupem do vodního toku (zdroj: Kvítek T.)
V současné době je dokončena etapa C „Tvorba metodického návodu zahrnující identifikaci kritických bodů a kategorizaci lokalit ohrožených znečištěním z povrchových a podpovrchových plošných zemědělských zdrojů pro celé území České republiky v podrobnosti sloužící k tvorbě listů opatření typu A“. Výstupy této veřejné zakázky jsou pouze podkladem pro vlastní zpracování programů opatření, podle ustanovení § 26 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Z hlediska kvantifikace, podle opakovaných výpočtů a odhadů dosahuje průměrná roční ztráta půdy na zemědělských pozemcích až 30,4 mil. t/rok v rámci celé ČR [2], v rámci území spravovaného správcem povodí – podnikem Povodí Vltavy, státní podnik, bylo vypočteno, že například jen v povodí VN Slapy na Vltavě (12 965 km2) činí celkový erozní smyv 2,34 mil. tun ročně. Do vodních toků zde podle uvedených výpočtů ročně vstupuje celkem 626 tis. tun erozních splavenin (27 % z celkového množství uvolněného na pozemcích). Z 626 tis. tun vstupujících do vodních toků jich ročně zůstává ve vodních nádržích Vltavské kaskády trvale uloženo 615 500 tun, tedy téměř veškerý sediment do vodních toků v povodí vstupující (více než 98 %). V [1] se uvádí, že celkové řešené území v rámci zakázky představuje plochu téměř 29 500 km2, tedy 2,3násobek plochy povodí VN Slapy na Vltavě, celková transportovaná množství nerozpuštěných látek erozního původu do vodních toků v rámci řešeného území proto orientačně mohou převyšovat hodnotu 1,4 mil. tun ročně. Kromě nerozpuštěných látek (NL), které obecně • snižují kapacitu koryt vodních toků;• zvyšují zákal (snižují průhlednost) vody a tím zhoršují podmínky pro její oživení;
• působí problémy při plavbě;
• ve vodních nádržích zabírají zásobní prostor a tím snižují zabezpečenost odběrů vody jsou plošným povrchovým odtokem z krajiny odnášeny i chemické látky, jednak vázané na pevné částice a jednak volně rozpuštěné. V druhé části řešení projektu je pozornost věnována podpovrchovým plošným zdrojům znečištění. Do roku 1990 bylo v České republice odvodněno cca 1 067 tis. ha zemědělského půdního fondu – cca 25% jeho výměry. Plošné zemědělské odvodnění působí z hlediska hydrologie a hydrochemie odlišně v různých odtokových zónách povodí (polohy rovinaté/svahové; resp. oblast infiltrační, oblast tranzitu, oblast výtoku). Se situováním stavby odvodnění a její funkčností pak souvisí i režim odtoku a chemismu drenážních vod. Odvodnění ovlivňuje prvotně režimy mělkého podpovrchového, povrchového a podzemního odtoku, vodní bilanci nenasycené zóny a odtokový režim recipientu drenážních vod. Odtokový režim staveb odvodnění je dán jejími parametry, které souvisejí s tzv. příčinou zamokření zemědělských pozemků. Ta byla posuzována v procesu zpracování vodohospodářského návrhu a schvalování stavby odvodnění (tj. v období do roku 1990) a byl tak řešen účinný způsob odvedení přebytků vod [3]. Tyto skutečnosti budou zohledňovány v etapách, zabývajících se kategorizací drenážních systémů a návrhem listů opatření typu A. Na základě zadávací dokumentace a uzavřené smlouvy mezi zadavatelem a zpracovatelem je požadováno, aby výsledná opatření typu A v tomto projektu, který je teprve podkladem pro vlastní zpracování programů opatření podle ustanovení § 26 vodního zákona, plánů dílčích povodí Horní Vltavy, Berounky, Dolní Vltavy, ostatních přítoků Dunaje a subpovodí Želivky, v 3. etapě samozřejmě splňovala parametry jakosti vod z hlediska hodnocení stavu vodních útvarů, ale současně řešila komplexně plošné zemědělské znečištění i z hlediska odnosu zeminy, retence vody i sedimentů ve vodních tocích, což v předchozích dvou etapách plánů povodí není zcela evidentně řešeno.
Foto 3. Hloubková rýhová eroze v zapojeném porostu pšenice jarní (zdroj: Kvítek T.)
Tato podmínka je podepřena i ustanovením § 23 vodního zákona, kde je definováno, že plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost. Jeho účelem je vymezit a vzájemně harmonizovat veřejné zájmy, z nichž je zřejmě nejdůležitější snížení nepříznivých účinků povodní a sucha a udržitelného užívání vodních zdrojů, zejména pro účely zásobování pitnou vodou. Dále podle ustanovení § 27 vodního zákona jsou vlastníci pozemků povinni zajistit péči o ně tak, aby nedocházelo ke zhoršování vodních poměrů. Zejména jsou povinni za těchto podmínek zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování odtokových poměrů, zvyšování odnosu půdy vlivem erozní činnosti vody (také dle § 3 odst. 1b zákona č. 334/1992 Sb.o ochraně zemědělského půdního fondu) a dbát o zlepšování retenční schopnosti krajiny.
Při výpočtech odtoku vody z dílčích povodí nebo intenzity vodní eroze půdy vychází, že již při dvouleté a vyšší srážce je odnos zeminy a odtok vody ze současné krajiny takový, že je možno jej zadržet pouze technickými opatřeními, která budou především budována na zemědělském půdním fondu [4]. Co je třeba velmi rychle diskutovat při projektování těchto opatření v krajině, je otázka, jakou návrhovou ochranu si zaslouží retence a jakost vody? Důvody pro ekonomické řešení (např. N = 20 – pravděpodobnost výskytu srážek 1 x za 20 let) jsou finanční zdroje státu. Důvody pro zvýšenou ochranu (např. N = 100) jsou však následující: • Extremita srážek vzrůstá – zvýšené je také riziko sucha a povodní!• Dochází ke změně distribuce srážek v průběhu ročních období!
• Oprávněná je předběžná opatrnost – aplikace látek v zemědělství předbíhá o 1–2 roky monitoring jakosti vody – jak si tedy ceníme zdraví obyvatel?
• Těžba sedimentů a skládkování – obojí značně zvyšují provozní náklady! Jak se uvádí v [4], principy a zásady propojené ochrany množství a jakosti vody by měly být následující: 1. Je třeba zachytit vodu ještě na zemědělských pozemcích, nejlépe v jejich horních nebo středních částech, například pomocí záchytných liniových technických prvků (záchytné příkopy, záchytné průlehy) s pásy trvalých travních porostů. Zde dojde k sedimentaci a infiltraci vody. Tato technická opatření musí mít minimálně pasivní systém regulace odtoku vody, aby nebyla po zachycení rychle odváděna do vodních toků, rybníků a nádrží. U drenážních systémů je třeba uplatňovat možnost jejich rekonstrukce na dvoufunkční systémy s možností regulace odtoku.
2. Navazujícím opatřením musí být čištění zachycené vody v půdě, ve vodních nádržích, v mokřadech apod. Toto se týká i požadavků na vyústění drenážních systémů.
3. Následně je možné akumulovat vodu k jejímu dalšímu využití. S tím souvisí i problematika zasakování vody do hydrogeologické struktury, různé formy závlah, včetně podzemní závlahy podmokem, popř. jiné její využití. V současné době, s využitím platné zemědělské dotační politiky, je velmi obtížné dosáhnout realizace konkrétních, technických a přírodě blízkých opatření, vzájemně propojených a provázaných, vedoucích ke zlepšení jakosti vod a současně ke zvyšování retence vody v krajině. Zemědělské subjekty přistupují k realizaci opatření v ploše povodí, včetně snižování výměry zemědělské půdy, respektive orné půdy bez příslibu reálné kompenzace ušlého zisku velmi rezervovaně. Pro úspěšnou realizaci a udržitelnost funkčnosti opatření typu A v zemědělské krajině je potřeba nastavit, pro další období po roce 2020, i dotační politiku tak, aby byla zajištěna realizace i následná údržba jednotlivých opatření. Povodí Vltavy, státní podnik, bude proto usilovat i o zařazení nových dotačních titulů týkajících se zejména: 1. realizace opatření typu A na zemědělském půdním fondu (včetně zajištění projektové dokumentace) lokalit plošného zemědělského znečištění podle plánů dílčích povodí zpracovaných a schválených v 3. etapě plánování v oblasti vod,
2. údržby a provozu technických a přírodě blízkých opatření typu A lokalit plošného zemědělského znečištění na zemědělském půdním fondu,
3. podpory výkupu pozemků pro realizaci technických a přírodě blízkých opatření na zemědělském půdním fondu,
4. úhrady ekonomické újmy ze ztráty produkce z ploch určených k realizaci přírodě blízkých a technických opatření, Zemědělec na údržbu a provoz technických a přírodě blízkých opatření bude potřebovat finanční prostředky, neboť se jedná o veřejně prospěšnou činnost. Pokud dojde k výstavbě propojených technických a přírodě blízkých opatření, pak se sníží náklady na odbahňování rybníků, těžbu a skládkování sedimentů z vodních nádrží a vodních toků, sníží se náklady na protipovodňová opatření i odstraňování následků sucha.
Foto 4. Stálý odtok vody z drenážního systému (zdroj: Kvítek T.)
Stálé odkazy na současné metodické postupy v oblasti plánování a nezbytnost jejich důsledného dodržování bez možnosti jejich tolik potřebné změny v 3. plánovacím období z logických a uvedených důvodů považujeme dále za neobhajitelné, a to i z hlediska nezbytnosti nastartování správného a zejména věcného a komplexního hospodaření na zemědělských pozemcích v budoucnu.
Literatura
[1] Dostál, T., 2016: Příprava listů opatření typu A lokalit plošného zemědělského znečištění pro plány dílčích povodí, etapa C. Povodí Vltavy, státní podnik, 2016.[2] Krása, J. a kol., 2015: Eroze zemědělské půdy a její význam pro zanášení a eutrofizaci nádrží v České republice. D. Kosour, Vodní nádrže 2015. Brno, Povodí Moravy, státní podnik, Dřevařská 11, 602 00 Brno, str. 43–46.
[3] Kulhavý, Z., 2016: Příprava listů opatření typu A lokalit plošného zemědělského znečištění pro plány dílčích povodí, etapa C. Povodí Vltavy, státní podnik.
[4] Kvítek, T.; Kulhavý, Z.; Koutný, L.; Toman, F., 2016: Stanovisko Odboru vodního hospodářství České akademie zemědělských věd k některým názorům a současným problémům vodního režimu české krajiny. Vodní hospodářství 3/2016.
prof. Ing. Tomáš Kvítek, CSc.
Ing. Michal Krátký
Povodí Vltavy, státní podnik
Holečkova 5, 150 24 Praha 5
kvitek()pvl.cz
kratky()pvl.cz
