Autor
Petr Čížek
Tento příspěvek je ohlasem na článek: Je české vodárenství opravdu v krizi? Zavádění nejlepší provozní praxe a Water Safety Plan v provozech skupiny Veolia
1. Úvod
Ve druhém letošním čísle Vodního hospodářství ukázal František Kožíšek (Proč je české vodárenství v krizi?) na řadě případů distribuce zdravotně závadné vody veřejnými vodovody v letech 2014 a 2015, jak fatálně selhávají věci, o kterých jsou lidé přesvědčeni, že jim je systém zařídí. Myslím, že na titulek jeho článku „Proč je české vodárenství v krizi?“ lze odpovědět, že je spolu s vodou v krajině v legislativní zemi nikoho, kde na něj útočí nejrůznější komerční zájmy. Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou hygienické požadavky na pitnou vodu a předpokládá, že ministerstva respektují § 3 zákona o ochraně veřejného zdraví, podle kterého je k pití, vaření, přípravě jídel a nápojů, v potravinářství, k péči o tělo, k čištění předmětů, které svým určením přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem, a k dalším účelům lidské spotřeby předepsáno použití pitné vody bez ohledu na její původ a způsob jejího dodávání. Ministerstvo životního prostředí řídí ochranu přirozené akumulace vod, vodních zdrojů a jakosti povrchových a podzemních vod, ale vodní hospodářství, bez kterého ji nelze zajistit, řídí Ministerstvo zemědělství, a to se musí při územním plánování a povolování staveb vodních děl a vodohospodářských úprav řídit stavebním zákonem a vyhláškami, které připravuje Ministerstvo pro místní rozvoj na míru pozemních staveb, založených nad hladinou podzemní vody. Například:
• podle stavebního zákona je změnou dokončené stavby nástavba, kterou se stavba zvyšuje, ale ne prohloubení studny;
• pro umístění a stavební povolení domovní studny jsou předepsány dokumentace jako pro fabriku, ale vlastníci vzdálenějších pozemků nejsou podle stavebního zákona účastníky ani územního, ani stavebního řízení a za účastníky řízení o povolení k odběru podzemní vody je zakázala uznávat velká novela vodního zákona již v srpnu 2010;
• z vrtů pro tepelná čerpadla, ze kterých se nečerpá anebo neodebírá podzemní voda, udělaly poslední velké novely vodního a stavebního zákona smrtelné nebezpečí pro podzemní vody. Svou stometrovou délkou propojují několik pater podzemní vody, ale jejich vodotěsné zatamponování, uváděné v dokumentacích, nelze vybavením většiny smluvních vrtařů uskutečnit. Od srpna 2010 přestaly být vodními díly a od ledna 2013 je dovoluje velká novela stavebního zákona provádět v průměrně tepelně vodivých horninách až 267 m pod hladinu podzemní vody bez účasti geologa, bez stavebního povolení či ohlášení a bez souhlasu s uvedením do provozu. Stačí požádat obecný stavební úřad, aby se souhlasem vodoprávního úřadu, ke kterému není třeba hydrogeologický posudek, umístil územním souhlasem zařízení pro výrobu energie do 20 kW souhrnného tepelného výkonu (§ 96 odst. 2 písm. a) + § 103 odst. 1 písm. e) bod 9 zákona č. 183/2006 Sb.);
• v teplonosné kapalině do těchto vrtů a do plošných zemních tepelných výměníků, které mohou mít při výkonu tepelného čerpadla 20 kW plochu 8 arů, se používá jako nemrznoucí příměs i jedovatý monoetylenglykol a žádný závazný předpis použití zdraví škodlivých nemrznoucích příměsí v zemních tepelných výměnících neomezuje.
2. Připravovaná novela stavebního zákona
V současné době je již téměř připravena další nová novela nového stavebního zákona, ale žádný z výše nastíněných problémů neřeší. Jejím proklamovaným cílem je splnit programové prohlášení vlády a urychlit povolování zejména dopravních staveb. Má umožnit tzv. koordinované řízení, ve kterém úplně celý soubor staveb povolí v jediném řízení jediný obecný stavební úřad. Klíčový spor vznikl o to, jestli bude v souboru staveb povolovat i vodní díla, ke kterým je nutné povolení k nakládání s vodami. Podle novely by k nim měly vodoprávní úřady vydávat jenom závazné stanovisko, ale narazilo to na společný odpor Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí. Požadují, aby v případech, kdy je součástí povolovaných staveb vodní dílo vyžadující povolení k nakládání s vodami, prováděl koordinované řízení vodoprávní úřad. Mají ale proti sobě silné protihráče. Ministerstvo dopravy, Ministerstvo průmyslu a obchodu, podnikatelské svazy, Českou komoru architektů ČKA a ČKAIT, který se vyjádřil, že pro povolování pozemních staveb nemají vodoprávní úřady dostatečně fundované odborníky a že ve skutečnosti ani žádnými speciálními úřady nejsou.
Trochu kuriózní je, že novela stavebního zákona zaměřená na urychlení stavebního řízení mění v zákoně o pomoci v hmotné nouzi podmínku poskytnutí doplatku na bydlení v ubytovnách z „neomezeného přístupu k pitné vodě“ na „neomezený přístup k vodě“. Předkladatel to odůvodnil tím, že požadavek na splnění přístupu k pitné vodě není nastaven ani u staveb pro bydlení v § 6 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo zdravotnictví tuto změnu zákona o pomoci v hmotné nouzi nejspíš přehlédlo.
3. Rozpaky
Ačkoliv byl návrh novely zaslán k připomínkování České komoře architektů (ČKA) a České komoře autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), které zastupují absolventy stavebních fakult, Unie geologických asociací (UGA), profesní organizace absolventů geologických oborů univerzitních přírodovědeckých fakult, ani její členská organizace Česká asociace hydrogeologů (ČAH), nebyly k připomínkování změn stavebního zákona a stavebních předpisů vyzvány nikdy. Snad proto si žádná z 2142 připomínek k novele nevšimla, že aby mohlo koordinované řízení zahrnovat stavby, které dnes povoluje vodoprávní řízení, musely by se změnit Základní povinnosti při nakládání s vodami v § 5 odst. 3 vodního zákona: „(3) Při provádění staveb nebo jejich změn nebo změn jejich užívání jsou stavebníci povinni podle charakteru a účelu užívání těchto staveb je zabezpečit zásobováním vodou a odváděním, čištěním, popřípadě jiným zneškodňováním odpadních vod z nich v souladu s tímto zákonem a zajistit vsakování nebo zadržování a odvádění povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek na tyto stavby (dále jen «srážkové vody») v souladu se stavebním zákonem. Bez splnění těchto podmínek nesmí být povolena stavba, změna stavby před jejím dokončením, užívání stavby ani vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nebo rozhodnutí o změně v užívání stavby.“
Jestliže novelizací stavebního zákona ani samostatně připravovanou novelou vodního zákona nedojde ke změně Základních povinností při nakládání s vodami, musí vždy nejprve nabýt platnosti rozhodnutí vodoprávního úřadu o povolení:
• buď stavby vodovodu, anebo přestavby odzkoušených průzkumných děl na studny;
• a buď stavby kanalizace a případně i ČOV, anebo vsaků.
4. Závěr
Vodoprávní řízení většinou prodlužují uměle vyvolané odborné spory, při kterých proti sobě stojí rozporné hydrogeologické posudky. I bez zařazení vodních děl do souborů staveb povolovaných obecnými stavebními úřady v koordinovaném řízení by se dalo povolování důležitých investic podstatně zrychlit, kdyby byly jako úplně první provedeny průzkumné a projektové práce pro stavby povolované vodoprávním úřadem. Vodoprávní řízení by se významně urychlila, kdyby byl pro posuzování námitek odborného charakteru ustaven odborný geologický orgán. Při střetu zájmů by posoudil na vrcholné odborné úrovni odbornost a argumentaci protichůdných posudků a vypracoval rozhodčí posudek. Vodoprávní úřad by vycházel z rozhodčího posudku odborného orgánu, posoudil by jenom námitky skutečně správního charakteru a vodoprávní stavební povolení by vydal podle § 15 odst. 2 stavebního zákona na základě souhlasu obecného stavebního úřadu. V něm by obecný stavební úřad pouze ověřil, že záměr není v rozporu s územním plánováním a popřípadě uplatnil podmínku, že vodoprávní stavební povolení a povolení k nakládání s vodami vejde v platnost teprve, až nabude právní moci koordinované povolení ostatních staveb. Jestliže nebude možné některou z podmiňujících vodohospodářských staveb kvůli přírodním podmínkám realizovat, anebo z nějakých důvodů povolit, tak nemá smysl pokračovat v přípravě a vedení koordinovaného řízení o zbylém souboru staveb. Odstrašujícím příkladem jsou dlouholeté problémy Průmyslové zóny Holešov, budované salámovou metodou na základě neoponovaných hydrogeologických posudků jednotlivců uvnitř ochranného pásma zdroje pitné vody schopného zásobovat 200 tisíc lidí.
RNDr. Petr Čížek
Rumburská 258
190 00 Praha 9
info()aazzet.cz
