Autoři
Petr Fučík, Lucie Ptáčníková, Tomáš Hejduk, Renata Duffková, Antonín Zajíček, Pavel Novák, Jana Maxová
Klíčová slova
dotazníkové šetření – postoje zemědělců – zemědělské hospodaření – správa povodí – ochranná opatření v krajině – ochrana životního prostředí
Zahraniční zkušenosti ukazují, že je přínosné zohledňovat některé postoje a znalosti zemědělců při správě povodí či nastavení managementu krajiny. To potvrdily rovněž informace od zemědělců, získané z dotazníkového šetření, realizovaného v r. 2015 v kraji Vysočina, Středočeském kraji, Pardubickém kraji a Jihomoravském kraji. Přes nižší počet vyplněných dotazníků (34 z 97 oslovených) byla získána řada zajímavých a podnětných informací. Zemědělci obecně považují ochranu životního prostředí, půdy i vody za důležitou, nicméně důsledky některých svých aktivit nevidí nebo vidět nechtějí. Bylo zjištěno, že se zvětšující se výměrou půdních bloků statisticky významně klesá povědomí zemědělců o vlivech zemědělství na životní prostředí. Pro ochotu i možnosti zemědělců přijímat ochranná opatření na zemědělské půdě jsou klíčové vlastnické vztahy, avšak velký podíl půdy v nájmu tyto aktivity značně komplikuje. Dotační tituly, související s tvorbou a managementem ochranných opatření na zemědělské půdě, by měly fungovat z části formou veřejné služby a měly by být nastaveny stabilně a dlouhodobě. Je nezbytné prohlubovat a upřesňovat povědomí našich zemědělců a zemědělských podnikatelů o mimoprodukčních funkcích a způsobech hospodaření v krajině z pohledu optimalizace jejího vodního a živinného režimu.
Úvod
Zemědělské hospodaření primárně zajišťuje produkci surovin pro zabezpečení výroby potravin, ale zároveň zásadně ovlivňuje utváření krajiny, její funkčnost i estetickou hodnotu. Zemědělci svým počínáním spoluvytvářejí nejen obecný ráz krajiny, ale rovněž mohou přispívat k ochraně ekosystémů a na ně navázaných rostlinných a živočišných druhů, včetně jejich přirozených stanovišť [1, 2]. Udržení, případně zvýšení biologické rozmanitosti dále posiluje ekologickou stabilitu krajiny, což je obecně pozitivní fakt a pro místní obyvatele prospěšný rys území [3]. Zemědělský management krajiny se také podílí na tvorbě jakosti a množství vody a má zásadní vazbu na kvalitu půdy. Také díky zemědělcům vznikají a jsou udržovány krajinné prvky jako např. remízky, travní pásy podél vodních toků a nádrží, meze nebo terasy, které kromě estetické funkce rovněž chrání půdu před vodní či větrnou erozí, vodní toky a nádrže před zanášením sedimenty a přispívají k udržení původní fauny a flóry v zemědělsky využívané krajině. Intenzivní zemědělství ovšem může ovlivňovat vodní zdroje a kvalitu životního prostředí také negativně. Zrychlený odtok vody a eroze zemědělské půdy na svažitých pozemcích či rozsáhlých půdních blocích ohrožuje vodní toky, nádrže i sídla a snižuje vodoretenční schopnost půdy i její úrodnost. Zvýšené vyplavování látek (dusík, fosfor, pesticidy) z půdy zhoršuje kvalitu povrchových i podzemních vod. Působením důsledků těchto nežádoucích jevů je do jisté míry možné čelit řadou opatření a postupů, ať již na zemědělské půdě či přímo na vodních tocích, od organizačních přes agrotechnická po technická.
Návrh a realizace těchto ochranných postupů a opatření ovšem vyžaduje zapojení a účinnou spolupráci státních, veřejných, družstevních či soukromých subjektů působících v krajině. Zohledňování postojů různých zainteresovaných subjektů k managementu zemědělské půdy z pohledu udržitelného zemědělství i ochrany životního prostředí je nutné k harmonizaci a zároveň i realizovatelnosti jejich rozdílných zájmů a cílů, které by zemědělská krajina měla plnit v lokálním i regionálním měřítku [4, 5, 6, 7]. Zemědělci historicky přirozeně patřili a stále patří k jedněm z nejdůležitějších aktivních účastníků managementu různých krajin Evropy. Vnímání vazeb mezi zemědělským hospodařením a ochranou půdy, vody, biodiverzity a krajiny a potřebnost ochranných postupů či opatření, vycházející ze zkušeností zemědělců, jsou podnětné pro nastavení managementu různých opatření i z hlediska optimalizace jejich účinnosti. Řada studií dokládá, že zapojením zemědělců do procesu návrhů, lokalizace a realizace ochranných (preventivních) opatření v povodí mohou být tato opatření rychleji a efektivněji uplatněna a mohou být levnější než opatření nápravná [8, 9, 10, 11, 12]. Velkou roli dle těchto výzkumů často hraje jednak motivace, ale také povědomí zemědělců o souvislostech mezi zemědělstvím a životním prostředím [9, 13, 14]. Vzhledem k tomu, že ochranná opatření jsou často navrhována na zemědělské půdě či na pozemcích hydrologicky na ni navazujících, je důležitá míra ztotožnění se uživatelů těchto pozemků s navrhovanými opatřeními [15, 16, 17]. V rámci ČR existují z pohledu zemědělského hospodaření odlišnosti, dané přírodními, zemědělskými, historickými a vlastnickými podmínkami. Ty spolu se zemědělskou politikou a strategiemi ochrany prostředí (např. Standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy, Nitrátová směrnice, systém NATURA 2000 aj.) a ekonomickými aspekty (dotace, výkupní/tržní ceny plodin) dnes do značné míry určují např. tvar a velikost půdních bloků a také používané osevní a agrotechnické postupy. Jedna charakteristika se vyskytuje napříč výše uvedenými skutečnostmi a podmínkami: tou je držba půdy, resp. podíl obhospodařované půdy vlastní a půdy v nájmu. V ČR hospodaří zemědělci v průměru z cca 80 % na pronajaté půdě, přičemž tento podíl je – spolu se Slovenskem (90 %) – výrazně nejvyšší v EU (průměrně kolem 50 %) [18]. Cílem tohoto příspěvku je informovat o výsledcích dotazníkového šetření, zaměřeného na získání poznatků o tom, jak zástupci různých zemědělských subjektů vnímají a hodnotí aktuální způsob zemědělského hospodaření, včetně socio-ekonomických aspektů, v kontextu ochrany půdy, vody a přírody. Dále bylo zjišťováno, zda lze postoje a odpovědi dotázaných respondentů vysvětlovat některou z charakteristik jimi zastupovaného zemědělského subjektu.Materiál a metody
V rámci dotazníkového šetření bylo e-mailem a telefonicky osloveno 97 zástupců zemědělských subjektů v kraji Vysočina (68 %), Středočeském kraji (15 %), Pardubickém kraji (12 %) a Jihomoravském kraji (5 %). Respondenti byli vybráni tak, aby představovali typický vzorek zemědělských subjektů z hlediska plochy obhospodařované půdy, průměrné velikosti půdních bloků, zastoupení půdy vlastní a půdy v nájmu, přírodních a zemědělských podmínek (např. výrobní oblasti). Pro hodnocení postojů respondentů k vazbám mezi zemědělstvím a ochranou půdy, vody a přírody byly sestaveny dotazníky. Dotazníky obsahovaly 29 otázek či tvrzení (převážně uzavřeného typu) na vzájemné vazby životního prostředí a zemědělství; od obecněji formulovaných po odborná témata environmentální (otázky 1–21; tab. 1) i socio-ekonomická a legislativní (otázky 22–29; tab. 2).
Tab. 1. Skupina otázek zaměřených na vazby zemědělství a životního prostředí
Tab. 2. Skupina otázek zaměřených na vazby zemědělství k legislativě a socio-ekonomickým aspektům
Respondenti měli zvolit pro každou otázku či tvrzení míru souhlasu s danou otázkou či tvrzením na pětibodové Likertově stupnici; od 1 (zcela souhlasím) po 5 (zcela nesouhlasím); [19]. Dotazník pokračoval charakteristikami respondentů, kdy byli zemědělci vyzváni, aby uvedli sedm charakteristik jimi zastupovaného subjektu, a to celkovou plochu obhospodařované půdy, průměrnou velikost půdního bloku, průměrný sklon svahů zemědělských pozemků, podíl rostlinné a živočišné výroby, klimatický region, podíl obhospodařované půdy v nájmu a půdy vlastní, informace o využívaných dotačních titulech a konečně informaci o okrese, ze kterého pocházejí.
Získaná data z dotazníků byla přepsána do MS Excel. Z původních pěti kategorií odpovědí (ano – spíše ano – neutrální – spíše ne – ne) byly z důvodu nižšího počtu odevzdaných dotazníků vytvořeny kategorie tři (ano – neutrální – ne) pro další analýzu. Na základě výše uvedených charakteristik zemědělských subjektů a souvisejících odpovědí byly vygenerovány kontingenční tabulky. V dalším kroku byla provedena analýza frekvencí odpovědí rozdělených podle zjišťovaných charakteristik a podle postoje ke kladeným otázkám v programu R, a to pomocí zobecněných log-lineárních modelů (Generalized Linear Models; GLM). Za nezávislé proměnné byly zvoleny charakteristiky respondentů (zemědělských subjektů) a jejich postoj k jednotlivým otázkám. Závislou proměnnou byly potom frekvence získaných odpovědí pro jednotlivé kombinace kategorií testovaných nezávislých proměnných. GLM byly použity s ohledem na rozdělení dat (Poissonovo), jejichž užití je typické právě u diskrétních proměnných, jako jsou počty neboli frekvence. Použitá metoda představuje analogii kontingenčních tabulek s tím, že GLM umožní testovat interakci obou (příp. i více) nezávislých proměnných a dále vyjadřovat podíl vysvětlené variability danou proměnnou včetně interakcí. Použitá metoda je robustní, umožňuje tedy analyzovat i nehomogenní, nerovnoměrně rozdělená data.Výsledky a diskuse
Od respondentů bylo přijato celkem 34 kompletně vyplněných dotazníků v podobném regionálním zastoupení, ve kterém byly dotazníky distribuovány. Více než polovina (53 %) dotázaných hospodařila na výměře > 1 500 ha; 33 % na ploše 500–1 000 ha. Celkem 47 % respondentů hospodařilo na půdních blocích s průměrnou plochou do 10 ha; 41 % do 20 ha, 12 % nad 20 ha. Na méně než 15 % vlastní půdy hospodařilo 38 % respondentů, na 15–25 % vlastní půdy 35 % respondentů a na více než 25 % vlastní půdy 27 % respondentů. Na svazích se sklonitostí mezi 1–3° hospodařilo 35 % respondentů, na svazích s 3–5° 44 % a na 5–7° 21 % respondentů.
Již základní vyhodnocení dotazníků ukázalo některé zajímavé výsledky (graf 1).
Graf 1. Základní vyhodnocení postojů respondentů k vazbám zemědělství a životního prostředí
Graf 2. Základní vyhodnocení postojů respondentů k vazbám zemědělství a životního prostředí – strategie, politika a ekonomické aspekty
V obecněji formulovaných tvrzeních (otázky č. 1–6) panovala mezi zemědělci relativně pro-environmentálně orientovaná shoda: ochranu životního prostředí považovalo za důležitou 97 % respondentů, otázku znečištění vody vnímalo jako velmi důležitou 74 %, 26 % jako důležitou a dobré podmínky přírodního prostředí jako veřejný zájem vidělo 91 % respondentů. Očekávaný postoj zemědělců panoval k hodnocení současného stavu zemědělské krajiny v ČR; ten považovalo za vyhovující 53 %, neutrální bylo 35 % a jako nevyhovující jej vnímalo 12 % respondentů. V konkrétněji zaměřených otázkách či tvrzeních (č. 7–21) byly zaznamenány některé výsledky, naznačující možné souvislosti s výše uvedeným charakterem zemědělského subjektu. S faktem, že intenzifikace zemědělství a převod travních porostů na ornou půdu snížily kvalitu vody ve vodních tocích, rybnících a nádržích (otázka č. 8) souhlasilo 30 % respondentů, neutrální postoj zastávalo 41 % a nesouhlasilo 29 %. K tvrzení č. 9, že ke zhoršení životního prostředí přispívá nadměrné používání hnojiv a pesticidů, zaujalo 35 % zemědělců souhlasný postoj, 41 % mělo neutrální názor a 24 % postoj nesouhlasný. Charakter odpovědí respondentů se v tomto případě statisticky významně (p < 0,05) lišil ve vazbě na průměrnou velikost půdního bloku (PB), viz graf 3.
Graf 3. Vztah frekvencí postojů ve vazbě na velikost půdních bloků a k otázce č. 9
Respondenti s menší velikostí PB měli k tomuto tvrzení spíše souhlasný nebo neutrální postoj, ti s velikostí PB 10–20 ha a více naopak spíše negativní/nesouhlasný. Obdobně tomu bylo v otázce č. 24 o vhodnosti nastavení podmínek DZES (Dobrý zemědělský a environmentální stav; dříve GAEC). Opět, zemědělci hospodařící na menších PB měli souhlasný či neutrální postoj oproti nesouhlasnému stanovisku zemědělců hospodařících na větších půdních blocích (p < 0,05), viz graf 4.
Graf 4. Vztah frekvencí postojů ve vazbě na velikost půdních bloků a k otázce č. 24
Přestože byly další charakteristiky zemědělských subjektů v hodnocených otázkách statisticky neprůkazné, byly postoje respondentů v řadě dotazovaných tvrzení pozoruhodné. Např. s tvrzením, že „Vhodné osevní postupy mohou zlepšit půdu a kvalitu vody“(č. 12), souhlasilo přes 90 % respondentů. Obdobně 88 % zemědělců souhlasilo, že „Zatravněné pásy a biokoridory podél řek snižují erozi půdy“, přes 70 % souhlasilo s výrokem (č. 14), že „Budování mezí, remízků, travnatých pásů mezi jednotlivými typy ZPF zlepšují kvalitu životního prostředí a snižují erozi půdy“, ale zároveň v této otázce mělo 24 % respondentů neutrální postoj. Kolem 3/4 respondentů souhlasilo s tvrzením, že „Údržba, rekonstrukce či částečná eliminace zemědělských odvodňovacích systémů vede ke zlepšení vodního režimu krajiny a zlepšení kvality vod“. Dále přibližně 60 % zemědělců souhlasilo s prohlášením, že „Budování mokřadů a malých vodních nádrží v zemědělské krajině může zlepšit kvalitu vody, estetické vnímání krajiny a biodiverzitu.“ Přibližně polovina respondentů považovala „Současné nastavení dotací pro zemědělce za nevhodné“ a další třetina respondentů vnímala současné nastavení dotací neutrálně.
Uvedené výsledky jsou ve shodě s některými zjištěními autorů, získanými diskusemi se zemědělci, zejména v regionu Vysočina. Vychází najevo, že zemědělci by uvítali systém dotací, který by byl více postavený na zadržování vody v krajině jako veřejném zájmu, např. formou veřejné služby. S obdobnými náměty přichází odbor Vodního hospodářství ČAZV ve svém stanovisku (VH 4/2016) a tento koncept je v různých obměnách používán v některých zemích (Německo, USA), mj. v povodích vodárenských zdrojů [11, 15]. V části otázek na vazby zemědělství k legislativě a socio-ekonomickým aspektům (graf 2) přibližně polovina respondentů spatřovala „Závažná omezení zemědělského hospodaření ve směrnicích EU (vodní rámcová směrnice, nitrátová směrnice)“. Podle zemědělců tyto směrnice někdy nerespektují přírodní cykly, ale zároveň jsou některá omezení striktně vázána na kalendářní termíny (zemědělci by požadovali např. aplikaci hnoje i v aktuálně zakázaném období, pokud by k tomu byly vhodné povětrnostní podmínky). S tím souvisí i problematika zranitelných oblastí dusičnany (ZOD). Zemědělci hovoří o tom, že by bylo vhodnější, kdyby ZOD byly vymezeny hranicemi hydrologických jednotek (např. povodí IV. řádu či spíše menších – podpovodích), tzn. ne jako v současné době územními správními jednotkami (katastrální území). Tato doporučení korespondují s řadou poznatků v ČR [20] i v zahraničí [7, 21], o vazbách způsobu využití různých enkláv krajiny, resp. ZPF a souvisejícího hydrologického a hydrochemického režimu vodních toků či drenáží. Výše uvedený výsledek, že téměř nadpoloviční většina respondentů (59 %) měla pozitivní, neutrální (32 %) či negativní (9 %) postoj k mokřadům v zemědělské krajině jako prvku pro zlepšení kvality vody a biodiverzity, je na základě diskusí se zemědělci možné interpretovat tak, že z hlediska hospodaření zemědělci nemají s realizací mokřadů často problém a souhlasí s jejich umístěním tam, kde mají smysl, ale překážky vidí opět v nastavení vlastnických vztahů k půdě, resp. v rozporech mezi zájmy vlastníků půdy a nájemci půdy; viz také [22]. Pro optimalizaci vlastnických vztahů spolu s návrhy a realizací ochranných opatření je efektivním prostředkem institut pozemkových úprav (PÚ) [23]. Proces PÚ je ovšem často jeho účastníky vnímán jako značně zdlouhavý a náročný z hlediska administrativy; někdy je také komplikován účelově působícími subjekty a existuje významná prodleva mezi dokončením a skutečnou realizací opatření [24]. Všechny příčiny a souvislosti těchto skutečností nejsou autorům článku zcela a podrobně známy, jako zásadní je ale patrně skutečnost, kterou uvádí [25]. Ta se týká faktu, že v rámci již ukončeného Programu rozvoje venkova ČR na období 2007–2013 bylo od r. 1995 realizováno v rámci PÚ pouze 9 % ze všech navrhovaných opatření. Z navrhovaných protierozních opatření bylo pak realizováno jen 7 % a z navrhovaných vodohospodářských opatření pouze 10 %. Dlouhodobost procesu plánování a projekce PÚ je v ČR ovšem věc obvyklá, a to vzhledem k požadavku skloubení krajinného plánování, obnovy katastrálního operátu, vlastnických výměn pozemků a investiční činnosti. Od zahájení správního řízení a přípravy komplexní pozemkové úpravy do fáze kolaudace stavby půdo-ochranného nebo vodohospodářského opatření uplyne běžně 7–10 let [26].Na otázku, co s tím vším, není jednoduchá odpověď. Jako ukazatel efektivity PÚ bývá uváděna míra realizace prvků tzv. společných zařízení [24–26]. Financování jejich realizace je v ČR hrazeno v plné výši státem, na rozdíl od okolních zemí, kde jsou opatření částečně hrazena obcemi i vlastníky pozemků. Rozhodně by tedy prospělo posílení možností a fungování obcí v procesu návrhu a realizace společných zařízení, plnících funkci veřejného zájmu, neboť tato zařízení jsou zásadní z hlediska protierozní a protipovodňové ochrany i retence vody v krajině. Jejich realizace závisí kromě financí na prosazení krajinotvorných a ochranných opatření ve veřejném zájmu mezi účastníky PÚ – zejména právě zemědělce, vlastníky půdy, ale např. i správce vodních toků. Je tedy nutné podnítit změnu myšlení a jednání od hospodaření v krajině jako business-modelu k hospodaření odpovědnému a udržitelnému. Zde by – soudě dle výsledků našeho šetření i dalších zkušeností – pomohla vhodná a názornější osvěta, např. prostřednictvím společných odborných i prakticky zaměřených seminářů pro zemědělce a zástupce státní správy, od nižších pozic po řídící pracovníky. Kromě posunu v procesech PÚ je potom z hlediska ochrany ZPF nutné změnit standardy DZES, týkající se hospodaření s vodou a půdou v krajině, spolu s vhodnějším (podmíněnost, vymahatelnost) nastavením souvisejících dotací, což jsou skutečnosti, zřejmé každému vodohospodářsky či krajinářsky vzdělanému a praxe znalému jedinci.
V otázkách nutnosti doplnění dlouhodobějších, strategicky směřovaných dotačních titulů pro vodo- a půdo-ochranný management zemědělské krajiny [27, 28] se v posledním roce významně angažuje Povodí Vltavy, státní podnik. Tento subjekt spolu se zástupci Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí diskutují o možnostech přípravy dotačních/kompenzačních titulů pro ochranný zemědělský management a cílená, konkrétní, zejména biotechnická a organizační ochranná opatření v povodí mj. formou veřejné služby, s výhledem zachovat nastavené podmínky alespoň na 15–20 let, viz [29].
Závěr
Výsledky dotazníkového šetření, zaměřeného na hodnocení postojů zástupců zemědělských subjektů k vazbám zemědělství a životního prostředí, přinesly řadu zajímavých a podnětných výsledků. I přes nižší počet vyplněných dotazníků byly zjištěny statisticky průkazné vazby některých charakteristik zemědělských subjektů na jejich postoje, zaujímané k vazbám zemědělství a životního prostředí. Potvrdil se předpoklad, že se zvětšující se výměrou půdních bloků poněkud klesá povědomí zástupců hospodařících subjektů o vlivech zemědělství na životní prostředí. To mj. souvisí se stále trvající skutečností, že rozsáhlé půdní bloky zemědělské půdy v ČR, s monokulturami některých plodin, jsou zásadní pro tvorbu povrchového odtoku, působení vodní eroze i vnosu pesticidů do vod. Analýza výsledků získaných dotazníkovým šetřením dále dává za pravdu zkušenostem ze střední a severní Evropy i USA, a sice že je přínosné zohledňovat postoje a praktické znalosti zemědělců v nastavení správy povodí či ochranného managementu krajiny. Na druhé straně se ukazuje, že je také nezbytné prohlubovat povědomí našich zemědělců o mimoprodukčních funkcích a možnostech hospodaření v krajině, zejména z pohledu optimalizace jejího vodního a živinného režimu. Na základě vyhodnocení výsledků i diskusí se zemědělci je evidentní, že pro ochotu zemědělců přijímat ochranná opatření na zemědělské půdě jsou klíčové vlastnické vztahy. Velký podíl půdy v nájmu či nestabilní prostředí na trhu s půdou však tyto aktivity komplikují. Dotační tituly, související s tvorbou a managementem půdo- a vodo-ochranných opatření v krajině, by měly částečně fungovat také jako podpora veřejného zájmu formou veřejné služby, měly by být stabilní, nárokovatelné vůči důsledně nastaveným podmínkám hospodaření a jejich přípravy by se měli účastnit také zástupci malých a středních zemědělských subjektů. Představený přístup a dílčí výsledky, popsané v této práci, mohou také sloužit jako námět pro podrobnější a rozsáhlejší studii k dané problematice.
Poděkování
Tento příspěvek vznikl v rámci projektu LaPlaNt (Informační kampaň pro posílení udržitelného užívání vodních zdrojů a ekosystémových služeb krajiny v podmínkách globální změny; projekt č. EHP-CZ-02-OV-1-030-2015), financovaného programem CZ02 pro Životní prostředí z fondů EHP. Autoři děkují zemědělcům za aktivní účast na dotazníkovém šetření, Dr. Jiřímu Vojarovi za pomoc se statistickými analýzami a dvěma recenzentům za velice podnětné připomínky.
Literatura/References
[1] Kremen, C.; Miles, A. (2012): Ecosystem services in biologically diversified versus conventional farming systems: benefits, externalities, and trade-offs. Ecology and Society 17(4): 40.[2] Mládek, J.; Pavlů, V.; Hejcman, M.; Gaisler, J. (eds.) (2006): Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v chráněných územích. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha, 104 s. ISBN 80-86555-76-3.
[3] Burton, R.; Paragahawewa, U. H. (2011): Creating culturally sustainable agri-environmental schemes. Journal of Rural Studies 27: 95–104.
[4] Hojberg, A. L.; Troldborg, L.; Stisen, S.; Christensen B. B. S., Henriksen, H. J. (2013): Stakeholder driven update and improvement of a national water resources model. Environmental Modelling & Software 40: 202–213.
[5] Kovář, P.; Vrana, I.; Vaššová, D. (2012): Stakeholder group consensus based on multi-aspect hydrology decision making. J. Hydrol. Hydromech. 60(4): 252–264.
[6] Prager, K.; Freese, J. (2009): Stakeholder involvement in agri-environmental policy making – Learning from a local- and a state-level approach in Germany. Journal of Environmental Management 90: 1154–1167.
[7] Ravier, C.; Prost, L.; Jeuffroy, M.-H.; Wezel, A.; Paravano, L.; Reau, R. (2015): Multi-criteria and multi-stakeholder assessment of cropping systems for a result-oriented water quality preservation action programme. Land Use Policy 42: 131–140.
[8] Barataud, F.; Aubry, C.; Wezel, A.; Mundler, P. (2014): Management of drinking water catchment areas in cooperation with agriculture and the specific role of organic farming. Experiences from Germany and France. Land Use Policy 36: 585–594.
[9] Bjorghaug, H.; Richards, C. A. (2008): Multifunctional agriculture in policy and practice? A comparative analysis of Norway and Australia. Journal of Rural Studies 24: 98–111.
[10] Garin, P.; Barraque, B. (2012): Why there are so few cooperative agreements between farmers and water services in France? Water policies and the problem of land use rights. Irrigation and Drainage 61(Suppl.1): 95–105.
[11] Heinz, I. (2008): Co-operative agreements and the EU Water Framework Directive in conjunction with the Common Agricultural Policy. Hydrol. Earth Syst. Sci. 12: 715–726.
[12] Wezel, A.; Zipfer, M.; Aubry, C.; Barataud, F.; Heißenhuber, A. (2016): Result-oriented approaches to the management of drinking water catchments in agricultural landscapes. Journal of Environmental Planning and Management, 59, 2.
[13] Arbuckle, J. G. (2013): Farmer support for extending conservation compliance beyond soil erosion: evidence from Iowa. J Soil Water Conserv 68(2): 99–109.
[14] Lamarque, P.; Artaux, A.; Barnaud, C.; Dobremez, L.; Nettier, B.; Lavorel, S. (2013): Taking into account farmers’ decision making to map fine-scale land management adaptation to climate and socio-economic scenarios. Landscape and Urban Planning 119: 147–157.
[15] Kalcic, M.; Prokopy, L.; Frankenberger, J.; Chaubey, I. (2014): An In-depth Examination of Farmers’ Perceptions of Targeting Conservation Practices. Environmental Management 54: 795–813.
[16] Sklenička, P; Janečková Molnárová, K.; Šálek, M.; Šímová, P.; Vlasák, J.; Sekáč, P.; Janovská, V. (2015): Owner or tenant: Who adopts better soil conservation practices? Land Use Policy 47: 253–261.
[17] Blackstock, K. L.; Ingram, J.; Burton, R.; Brown, K. M.; Slee, B. (2010): Understanding and influencing behaviour change by farmers to improve water quality. Science of the Total Environment 408: 5631–5638.
[18] Mácová, M. (2014): V čem je české zemědělství jiné? Statistika a my 7–8(4): 27–28.
[19] Hayes, N. (1998): Základy sociální psychologie. Portál. 112 s. ISBN 80-7178-198-3.
[20] Fučík, P.; Zajíček, A.; Duffková, R.; Kvítek, T. (2015): Water Quality of Agricultural Drainage Systems in the Czech Republic — Options for Its Improvement. In book: Water Quality. Edited by Prof. Teang Shui Lee. InTech Publishing. ISBN 978-953-51-4129-7.
[21] Jordan, C.; Smith, R. V. (2005): Methods to predict the agricultural contribution to catchment nitrate loads: designation of nitrate vulnerable zones in Northern Ireland. Journal of Hydrology 304: 316–329.
[22] Stehlík, J.; Burkoň, L.; Boleslav, M. (2011): Konkurenceschopné a moderní zemědělství – výzva odpovědných sedláků. Dostupné na http://www.lfa.cz/aktuality/TZ_110414_Vyzva_odpovednych_sedlaku.html
[23] Kadlec, V.; Žížala, D.; Novotný, I.; Heřmanovská, D.; Kapička, J.; Tippl, M. (2014): Land consolidations as as effective instrument in soil conservation. Ekologia (Bratislava), 33(2): 188–200. doi:10.2478/eko-2014-0019.
[24] Podhrázská, J.; Vaishar, A.; Toman, F.; Knotek, J.; Ševelová, M.; Stonawská, K.; Vasylchenko, A.; Karásek, P. (2015): Evaluation of land consolidation process by rural stakeholders. Europ. Countrys. 3: 144-155.
[25] Uhrová, J.; Zárubová, K. (2015): Vyhodnocení komplexních pozemkových úprav v povodí Litavy. VTEI 6: 24–28.
[26] Mazín, A. V. (2015): Transformace krajinného plánu do podoby projektu v komplexních pozemkových úpravách. Územní plánování v procesech plánování a projektování krajiny. Sborník z konference AUÚP, Lednice 24.–25. 9. 2015, s. 63–69. ISBN 978-80-87318-42-3.
[27] Kvítek, T.; Kulhavý, Z.; Koutný, L.; Toman, F. (2016): Stanovisko k některým názorům a současným problémům vodního režimu české krajiny. Stanovisko Odboru vodního hospodářství České akademie zemědělských věd. Vodní hospodářství, 2016. (http://vodnihospodarstvi.cz/stanovisko-k-nekterym-nazorum-a-soucasnym-problemum-vodniho-rezimu-ceske-krajiny/ )
[28] Sklenička, P. (2015): Chytrou krajinou proti suchu. Lidové noviny, 19. 12. 2015.
[29] Kvítek, T.; Krátký, M. (2016): Informace o projektu Povodí Vltavy, státní podnik k problematice plošných zemědělských zdrojů znečištění v procesu plánování v oblasti vod. Vodní hospodářství, 9/2016, 19-21.
Ing. Petr Fučík, Ph.D. (autor pro korespondenci)
Ing. Lucie Ptáčníková
Ing. Tomáš Hejduk, Ph.D.
Ing. Renata Duffková, Ph.D.
Mgr. Antonín Zajíček, Ph.D.
RNDr. Pavel Novák, Ph.D.
Ing. Jana Maxová
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i.
Žabovřeská 250, 156 27 Praha 5-Zbraslav
fucik.petr()vumop.cz
257 027 208
