Autor: Miroslav Vykydal
Dešťové kanalizace jsou součástí veřejné technické infrastruktury. O jejich prospěšnosti určitě v teoretické rovině nikdo nepochybuje. Ale v praxi této kanalizaci nevěnujeme žádnou zvláštní pozornost. Obvykle neznáme jejich rozsah a přesnou polohu, nezkoumáme jejich technický stav, neexistuje žádný závazný speciální předpis na jejich provozování, údržbu a obnovu. V posledním období „vznikají“ dešťové kanalizace při výstavbě nové oddílné kanalizace na odvádění odpadních vod, jedná se o původní „jednotnou kanalizaci“ často ve špatném technickém stavu.
Klíčová slova
dešťová kanalizace – kanalizace pro veřejnou potřebu – hospodaření s dešťovými vodami
K zamyšlení (na úvod)
Viz ekonom Tomáš Sedláček [1]: Pokud je smyslem ekonomiky být tak výkonnou, že se větší část populace většinu času nemusí trápit ekonomickými otázkami (zda budeme mít co jíst a pít, kde spát), potom v naší civilizaci svůj účel splnila. A my se tím, že do ní vkládáme další naděje, snažíme dojit krávu, která nám své mléko již dala. Pokud věříme, že smyslem ekonomiky je neustálý nepřerušovaný růst, potom jsme stejně naivní, jako kdybychom věřili, že smyslem počasí je, aby bylo neustále hezky.
Definice (na úvod)
Technické zařízení určené výhradně k odvádění dešťových vod je rámcově legislativně vymezené [2] v zákoně o vodovodech a kanalizacích („ZoVaK“). V následujícím textu budeme za „dešťovou kanalizaci“ považovat kanalizaci určenou jen pro „odvádění povrchových vod vzniklých odtokem srážkových vod“, a to bez ohledu na to, zda tato kanalizace je, či není součástí „oddílné kanalizace“ – viz definice „oddílné kanalizace“ v ZoVaK § 2 odst. 2: „Odvádí-li se odpadní voda a srážková voda společně, jedná se o jednotnou kanalizaci a srážkové vody se vtokem do této kanalizace přímo, nebo přípojkou stávají odpadními vodami. Odvádí-li se odpadní voda samostatně a srážková voda také samostatně, jedná se o oddílnou kanalizaci“.
Kritický stav (na úvod)
Můžeme označit úroveň našich znalostí (informací) o dešťových kanalizacích za kritickou? Hrozí nějaká krize v oblasti dešťových kanalizací? Mnozí „oprávněně“ (a rozhořčeně) budou namítat, že se nic zvláštního neděje. Možná to je podstata a začátek krize, že se nic „mimořádného“ neděje. Teoreticky ideální je začít řešit krizi ještě před jejím vypuknutím. To je však často nemožné, protože než si uvědomíme, že něco není v pořádku, krize je již v plném proudu. Co to je vlastně „krize“? Jednu z možných odpovědí nabízí ve své úvaze český filosof Jan Sokol [3]: Slovo krize udělalo za posledních dvě stě let ohromnou kariéru a dnes se bez něho žádný novinář neobejde. Kde se vůbec vzalo? Řecká krisis znamenala původně rozlišení či rozsudek, to jest lidské rozhodnutí a jednání. Ale už ve vojenství a v hippokratovské medicíně se začalo užívat pro zlomový okamžik, kdy nepřítel či nemoc buď začne ustupovat – anebo naopak zvítězí. V tomto vojensko-medicinském smyslu se od 18. století používá jako metafora pro hrozivé až osudové společenské a hospodářské vyhlídky.
Vedle tohoto významu osudové hrozby se ovšem slovo krize stále častěji užívá i pro označení nějaké mizérie, která nehrozí, nýbrž už je tu nebo dokonce panuje. Ostatně mluvit o krizi nikoho neurazí – my nic, to krize – a čtenáře to jen utvrdí v příjemném přesvědčení, že se s tím nedá nic dělat. Jsme zkrátka v krizi a můžeme nanejvýš přemýšlet o tom, jak ji s co nejmenší úhonou přežít. Však ona zase přejde. Naši statečnější i skromnější předkové, kteří udělali Evropu Evropou, nebyli optimisté ani pesimisté, ale právě v takových časech, kdy nikdo neví kudy kam, houževnatě přemýšleli, až na něco přišli. Někdy tím, pravda, napáchali hrozné věci, ale nikdy se nespokojili s pohodlnou představou, že jejich nouze a nejistoty přejdou samy od sebe.Oddílná kanalizace, dešťová kanalizace a legislativa
Tradičně byly v minulosti budovány odvodňovací systémy ke shromažďování a odvádění všech druhů odpadních (a dešťových) vod bez ohledu na jejich původ. Oddílné soustavy, odvádějící odděleně znečištěné vody od srážkových povrchových vod, představují zlepšení proti jednotným kanalizacím. Z řady důvodů (zejména finančních) však není možné (reálné) změnit na území mnoha měst a obcí historický charakter stokové sítě jako jednotné soustavy.
Tam, kde existovala „kanalizace“ (nebo její část) odvádějící společně srážkové a odpadní vody obvykle přímo do vodního toku, byla často výstavba nové kanalizace koncipována jako kanalizace oddílná, tj. nová stoková síť slouží výhradně pro odvádění odpadních vod. Původní starší stoka (obvykle v nevyhovujícím technickém stavu, často i se zaústěním do vodního toku bez čištění), sloužící původně jako jednotná kanalizace, je po dokončení nové kanalizace určená výhradně k odvádění srážkových vod. Tak vzniká z původní „jednotné“ kanalizace z hlediska ZoVaK kanalizace oddílná. Vlastníky těchto „srážkových“ („dešťových“) kanalizací jsou zpravidla města a obce, které musí (měly by) zajišťovat jejich provozuschopný technický stav, ale nemají dle současné právní úpravy nárok na výběr „stočného“. ZoVaK neřeší vůbec provozování dešťové kanalizace. Vlastník může však požádat o změnu charakteru této části kanalizace. Musí však splnit, zatím jen obecně, vymezené podmínky. Potom se dešťová kanalizace stane z pohledu ZoVaK (bez změny technického charakteru) kanalizací pro veřejnou potřebu, tj. legislativně je ve stejném postavení jako „běžná“ splašková kanalizace. ZoVaK umožňuje „změnu charakteru dešťové kanalizace“, což budeme chápat jako postup přípravy podkladů, podání návrhu a následně rozhodnutí vodoprávního úřadu, které určí, že se ZoVaK vztahuje také na určitou konkrétní dešťovou kanalizaci (tj. na tuto dešťovou kanalizaci se budou vztahovat stejná práva a povinnosti jako na kanalizaci pro veřejnou potřebu dle ZoVaK).Vody odváděné do dešťové kanalizace
Je nutné rozlišovat pojem „znečištěné srážkové vody“ a „odpadní vody“. Srážkové vody po styku s povrchem mohou být podle čl. 5.2.3 v ČSN 75 6101 klasifikovány jako znečištěné, nebo neznečištěné. Za znečištěné srážkové vody se považují srážkové vody odtékající ze znečištěných povrchů, např. průmyslových a zemědělských areálů, ale jen po dobu oplachu těchto povrchů. Znečištěné srážkové vody podle ČSN 75 6101 mají být odváděny do stok jednotné stokové soustavy nebo srážkových stok oddílné stokové soustavy a v obou případech však mají být čištěny. Za neznečištěné srážkové vody se považují srážkové vody odtékající z neznečištěných povrchů, z pěších zón, parků a zahrad, střech a pozemních komunikací s nízkou intenzitou provozu, pokud tyto neslouží jako parkoviště nebo odstavné plochy.
Srážkové vody ze staveb jsou obecně povrchovými vodami, pokud vodoprávní úřad nerozhodne jinak. Vždy je nutné řešit případné znečištění těchto srážkových vod závadnými látkami, a to zařízením k jejich zachycení. V § 38 vodní zákon vymezuje vody odpadní – jsou to vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, pokud po použití mají změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových a podzemních vod. Odpadní vody jsou i průsakové vody z odkališť nebo ze skládek odpadů.
Podle odstavce 2 tohoto paragrafu 38 vodního zákona odpadními vodami nejsou srážkové vody z pozemních komunikací, pokud je znečištění těchto vod závadnými látkami řešeno technickými opatřeními podle vyhlášky, kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (Vyhláška č. 104/1997 Sb. – Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů, kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích). V případě pochybností o tom, zda se jedná o odpadní vody, rozhoduje vodoprávní úřad. Silniční komunikace a kanalizaceKanalizace včetně úprav k odvádění vody, lapolů a sedimentačních nádrží je součástí dálnice, silnice nebo místní komunikace jen tehdy, slouží-li výlučně k odvádění povrchových vod z této komunikace (§ 12 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů). Zásadní je však „rozdělení“ kanalizace na dílčí části z hlediska vlastnictví, resp. za jakých podmínek je kanalizace jako celek „součástí“ pozemní komunikace. Pokud tedy jsou na kanalizaci sloužící k odvádění povrchových vod z pozemní komunikace napojeny i další nemovitosti (nebo plochy), potom je součástí pozemní komunikace pouze dešťová vpusť s šachtou a přípojkou do kanalizačního řádu. Dešťové vpusti jsou tedy ve správě (údržba a opravy) správce komunikace bez smluvního vztahu k vlastníkovi kanalizace. Nicméně technický stav těchto vpustí však významně ovlivňuje stokovou síť, a to především v z hlediska rizika vzniku nadměrného množství naplavenin ve stokové síti. Legislativa pro hospodaření s dešťovými vodami
Základním legislativním předpisem obsahujícím platnou koncepci pro nakládání se srážkovými vodami (obvykle se používá dříve zavedený pojem „hospodaření s dešťovými vodami, zkráceně „HDV“) je zákon o vodách č. 274/2001 Sb., který každému stavebníkovi ukládá povinnost se srážkovou vodou nakládat přímo na svém pozemku (a to i v případě rekonstrukcí a změn užívání stavby). Legislativně se však primárně neřeší koncepční změny ve vztahu ke stávající (dříve vybudované) zástavbě, která je z hlediska odvádění srážkových vod majoritní oproti výstavbě nové. Zákon č. 254/2001 Sb., § 5 odst. (3): Při provádění staveb nebo jejich změn nebo změn jejich užívání jsou stavebníci povinni podle charakteru a účelu užívání těchto staveb je zabezpečit zásobováním vodou a odváděním, čištěním, popřípadě jiným zneškodňováním odpadních vod z nich v souladu s tímto zákonem a zajistit vsakování nebo zadržování a odvádění povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek na tyto stavby (dále jen „srážkové vody“) v souladu se stavebním zákonem. Stavební úřad nesmí bez splnění těchto podmínek vydat stavební povolení nebo rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nebo rozhodnutí o povolení změn stavby před jejím dokončením, popřípadě kolaudační souhlas ani rozhodnutí o změně užívání stavby.
Konkrétní priority z hlediska způsobu řešení srážkových vod na pozemku pak řeší Vyhláška č. 501/2006 Sb. ke stavebnímu zákonu, která uvádí priority opatření HDV na pozemku novostaveb. Před vsakováním je upřednostněno „jiné využití“ srážkových vod, tedy jejich využití např. jako užitkové vody v budově či vody pro závlahu. Není-li vsakování možné, je vždy nutné vybudovat alespoň retenční objekt s regulovaným odtokem. Vyhláška č. 501/2006 Sb., § 20 odst. (5) písm. c): Stavební pozemek se vždy vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno…
c) vsakování nebo odvádění srážkových vod ze zastavěných ploch nebo zpevněných ploch, pokud se neplánuje jejich jiné využití; přitom musí být řešeno 1. přednostně jejich vsakování, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, není-li možné vsakování, 2. jejich zadržování a regulované odvádění oddílnou kanalizací k odvádění srážkových vod do vod povrchových, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, nebo 3. není-li možné oddělené odvádění do vod povrchových, pak jejich regulované vypouštění do jednotné kanalizace.
Další regulaci pro nakládání se srážkovými vodami obsahuje Vyhláška 268/2009 Sb., § 6 odst. (4), Připojení staveb na sítě technického vybavení:
(4) Stavby, z nichž odtékají povrchové vody, vzniklé dopadem atmosférických srážek (dále jen „srážkové vody“), musí mít zajištěno jejich odvádění, pokud nejsou srážkové vody zadržovány pro další využití. Znečištění těchto vod závadnými látkami nebo jejich nadměrné množství se řeší vhodnými technickými opatřeními. Odvádění srážkových vod se zajišťuje přednostně zasakováním. Není-li možné zasakování, zajišťuje se jejich odvádění do povrchových vod; pokud nelze srážkové vody odvádět samostatně, odvádí se jednotnou kanalizací.
Technické normy pro hospodaření s dešťovými vodami
Koncepčně vznikly k naplnění zákonných povinností v oblasti HDV dvě technické normy, a to TNV 75 9011 (Hospodaření se srážkovými vodami) a ČSN 75 9010 (Vsakovací zařízení srážkových vod). Komplex legislativních předpisů a norem pak umožňuje navrhovat funkční a bezpečné objekty a systémy HDV. TNV 75 9011 zahrnuje celý rámec HDV. Předmětem TNV 75 9011 je zejména návod ke správné volbě způsobu odvodnění podle priorit daných legislativou a ke správnému technickému řešení, specifikace technického řešení – objektů a zařízení včetně jejich schémat, postupy dimenzování objektů a zařízení doprovázené výpočetními příklady, požadavky na provoz objektů včetně specifikace údržby jednotlivých objektů a zásad pro jejich realizaci a předání do užívání. ČSN 75 9010 (Vsakovací zařízení srážkových vod) řeší část z celé problematiky HDV, je orientována výhradně na vsakovací zařízení bez regulovaného odtoku, tj. na podmínky, ve kterých je vsakovací výkon dostatečný. Norma zavádí nutnost geologického průzkumu, jehož rozsah se řídí dle náročnosti stavby a dle přírodních poměrů. Ve většině případů požaduje tzv. podrobný průzkum, který obsahuje vrty, vsakovací zkoušky, laboratorní klasifikační zkoušky a laboratorní analýzu jakosti podzemní vody přímo v lokalitě budoucí výstavby. ČSN zavádí též kvalitativní principy návrhu vsakovacích zařízení, kdy srážkové povrchové vody dělí primárně na vody přípustné (lze vsakovat přes nenasycenou oblast bez předčištění) a vody podmínečně přípustné, u kterých je vyžadován vhodný způsob předčištění. Je též definována kategorie vod z potenciálně výrazněji znečištěných ploch, u kterých je vsakování možné pouze se souhlasem vodoprávního úřadu.
Možnosti změny hospodaření s dešťovými vodami
Protože legislativně vynucované nakládání se srážkovými vodami se týká jen nové výstavby (popř. rekonstrukcí a modernizací), proto je pro odpojování srážkových vod od jednotných stokových systémů ve stávající zástavbě (a lokální řešení srážkových vod v místě vzniku) nutná ekonomická motivace, a to buď prostřednictvím vyššího legislativního zpoplatnění odvádění srážkových vod jednotnou kanalizací, nebo formou dotací. Přes všechnu snahu o koncepční změnu však bude ještě stále existovat poměrně velký rozsah dešťových kanalizací ve vlastnictví měst a obcí.
Ekonomická motivace formou obecně uplatňovaného vyššího zpoplatnění odvádění srážkových vod do jednotné kanalizace není reálná. Souvisí to s „obvyklým“ odporem vůči jakémukoliv legislativnímu zvyšování ceny vody, bylo by velmi nepopulární usilovat o zrušení výjimky uvedené v ZoVaK § 20 odst. 6: „Povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu se nevztahuje … na plochy nemovitostí určených k trvalému bydlení a na domácnosti.“ Přitom však je zřejmé, že náklady spojené s dopravou srážkových vod jednotnou kanalizací (zejména pokud je nutné čerpání těchto vod) a náklady na čištění jsou nedílnou součástí ceny pro stočné. Pokud je na území obce část kanalizace oddílná a část jednotná, potom se podílí všichni na úhradě nákladů spojených s odváděním srážkových vod jednotnou kanalizací a jejich čištěním. Výše uvedená výjimka z placení za odvádění srážkových vod jednotnou kanalizací ve skutečnosti nepředstavuje žádnou „slevu“, neboť náklady musí být někým uhrazené. Výjimka může být dokonce ekonomickou diskriminací pro ty, kteří odvádějí srážkové vody do oddílné kanalizace, protože v jednotné ceně pro stočné na území obce s jednotnou a oddílnou kanalizací hradí náklady spojené s odváděním srážkových vod jednotnou kanalizací a jejich čištěním, ačkoliv svoje srážkové vody odvádějí oddílnou kanalizací. Obdobně nereálná by byla snaha motivovat ke změně v nakládání se srážkovými vodami formou zvýšené daně z nemovitosti, která by se uplatňovala u nemovitostí odvádějících srážkové vody do jednotné kanalizace. Je nutné ocenit snahu motivovat především města a obce ke změně v nakládání se srážkovými vodami formou dotací. Např. v Národním programu Životní prostředí [4] lze získat dotace na zlepšení funkčního stavu zeleně ve městech a obcích a nově i na vytváření nových vodních prvků jako další ochrany před suchem a prostředků pro adaptaci na změnu klimatu. Obce do 500 obyvatel mohou získat až dvoumilionovou dotaci na projekt, obce nad 500 obyvatel 250 tisíc korun (na větší projekty mohou totiž získat dotaci z Operačního programu Životní prostředí). Dotaci dostanou i projekty, které ze zpevněných či betonových ploch vytvoří nezpevněné plochy, jež umožní zasakování srážkových vod, např. založením trávníků na místě původně zpevněné plochy nebo vytvořením vodních a mokřadních biotopů: tůní/jezírek, mokřadů, průlehů a jiných terénních sníženin, částí vodních toků anebo drobných retenčních nádrží na srážkovou vodu.Velké projekty mohou získat dotace v OPŽP (2014–2020) v rámci podporované oblasti zaměřené na zlepšení kvality prostředí v sídlech, kde jsou mezi podporovanými opatřeními (mimo jiné) „realizace přírodě blízkých opatření ke zpomalení odtoku a retenci srážkové vody jako součást zakládání a obnovy ploch a prvků zeleně, obnova a zakládání doprovodných vodních prvků a ploch přírodě blízkého charakteru (tůní/jezírek, mokřadů, průlehů a jiných terénních sníženin, částí vodních toků, drobných retenčních nádrží na srážkovou vodu apod.) spočívající ve vytvoření vodních a mokřadních biotopů prostorově začleněných a funkčně provázaných s realizovanými plochami zeleně, které zároveň zvyšují retenční potenciál sídelního prostředí“.
Další možností jsou dotace z oblasti zajištění povodňové ochrany intravilánu, a to konkrétně v aktivitě „Hospodaření se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využití namísto jejich urychleného odvádění kanalizací do toků“, kde lze s dotací budovat například plošná povrchová vsakovací a retenční zařízení doplněná zelení (průleh, nádrž), podzemní vsakovací a retenční prostory vyplněné štěrkem nebo prefabrikáty, vsakovací šachty, podzemní retenční nádrže s regulací odtoku do povrchových vod nebo kanalizace. Protože se jedná o novou oblast dotací, tak Státní fond životního prostředí ČR uspořádal cyklus seminářů pro obce o chytrém hospodaření s vodou, problematice nakládání se srážkovými vodami byla věnována podstatná část Informačního zpravodaje OPŽP (Priorita, č. 5, 2016, viz [5]), kde se na úvodní straně uvádí: „Česká republika stojí před rozhodnutím, zda začne srážkovou vodu efektivně využívat, anebo ji bude i nadále co nejrychleji „splachovat“ do kanálů“. Existuje bohatá „informační“ základna, oblasti HDV se dlouhodobě věnuje v rámci Asociace pro vodu ČR (CzWA) odborná skupina Odvodňování urbanizovaných území (viz http://www.czwa.cz/os/osouu.html), byla publikována celá řada odborných článků a jsou k dispozici příspěvky z řady odborných konferencí a seminářů. Zajímavým informačním zdrojem jsou webové stránky (viz http://www.pocitamesvodou.cz/), které vznikly v rámci projektu „Počítáme s vodou I a II“ financovaného z Programu švýcarsko-české spolupráce a za podpory Ministerstva životního prostředí ČR, který realizovala 01/71 ZO ČSOP Koniklec v období od června 2013 do března 2016. Jedním z užitečných výstupů tohoto projektu je publikace „Hospodaření s dešťovou vodou v ČR“, vydaná v březnu 2015, která je založena na současné legislativě platné v ČR. Kniha může sloužit jak pracovníkům vodoprávních úřadů, tak projektantům při výběru vhodných zařízení správného hospodaření s dešťovou vodou. Je také k dispozici (viz http://kalkulacka.pocitamesvodou.cz/) on-line průvodce, který umožňuje projít krok za krokem celý proces návrhu odvodnění stavby tak, aby výsledek byl v souladu s požadavky obou norem (ČSN 75 9010 Vsakovací zařízení srážkových vod, TNV 75 9011 Hospodaření se srážkovými vodami) a legislativními předpisy (zejména zákonem o vodách a Vyhláškou č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území). Nástroj je určen zejména pracovníkům stavebních úřadů a projektantům, nicméně jej mohou použít i další aktéři výstavby. Mohli bychom tedy s uspokojením konstatovat, že pro změnu v hospodaření s dešťovými vodami máme vše potřebné – legislativní základ, technické normy, informační zdroje a „návody“, příklady již realizovaných staveb a dotační programy umožňující financování projektů. Jsme ale na startu přechodu od „teorie k praxi“. Stále však budou existovat dešťové kanalizace a především vlastníci těchto technických zařízení.
Financování provozu dešťové kanalizace
V případě, že kanalizace má charakter „oddílné“ kanalizace, tak potom část této oddílné kanalizace sloužící pouze k odvádění srážkových vod není kanalizací pro veřejnou potřebu ve smyslu ZoVaK a nepodléhá režimu dle ZoVaK. To má řadu zásadních důsledků, mimo jiné také to, že vlastník této části kanalizace sloužící pouze k odvádění srážkových vod nemá nárok na stočné (tj. nemá žádný zdroj pro financování provozu a obnovy této části kanalizace). Viz ZoVaK, § 1 odstavec 4 písmeno b): „Tento zákon se nevztahuje na /…/ oddílné kanalizace sloužící k odvádění povrchových vod vzniklých odtokem srážkových vod“. Existuje však dle ZoVaK možnost, jak tuto skutečnost změnit. ZoVaK v ustanovení § 1 odst. 5 uvádí: „Vodoprávní úřad může na návrh nebo z vlastního podnětu rozhodnutím stanovit, že se tento zákon vztahuje též na kanalizace uvedené v odstavci 4 písm. b) /…/, jestliže je to v zájmu ochrany veřejného zdraví, ochrany zdraví zvířat nebo ochrany životního prostředí a jsou-li na /…/ kanalizaci připojeni alespoň dva odběratelé.“
Stanovisko (Výklad) č. 56 ministerstva zemědělství („MZe“) k ZoVaK z dubna 2010 [6] o možnosti úhrady za odvádění srážkových vod v souvislosti s oddílnou kanalizací k odvádění srážkových vod obsahuje zejména zásadní tvrzení, že vlastník srážkové kanalizace „může požadovat protihodnotu (platbu, úhradu v penězích), a to od každého subjektu“ napojeného na tuto část oddílné kanalizace. Žádný právní předpis však nezakládá právo vlastníka srážkové kanalizace na úhradu za odvádění srážkových vod a nehrozí žádná sankce subjektu vypouštějícímu srážkové vody, pokud by nechtěl uhradit požadovanou úplatu. Jednou z možností, jak zajistit úhradu nákladů a obnovu srážkové kanalizace, je pokusit se uzavřít dohodu o úplatě za odvádění odpadních vod v rámci stanoviska vlastníka srážkové kanalizace k připojení na tuto kanalizaci. Bude ale velmi záležet na „dobrovolném“ postoji druhé smluvní strany, zda na takovou dohodu přistoupí. Tento postup je však možné aplikovat jen u nových kanalizačních přípojek, zdá se být velmi nereálný u již v minulosti připojených producentů srážkových vod na oddílnou kanalizaci. Z hlediska zdrojů financování je zásadní „vyloučení“ z působnosti ZoVaK části „oddílné kanalizace sloužící k odvádění povrchových vod vzniklých odtokem srážkových vod“ („srážková kanalizace“). Určitou nadějí je možnost vyloučené srážkové kanalizace rozhodnutím vodoprávním úřadu prohlásit za „kanalizaci v působnosti ZoVaK“.Změna dešťové kanalizace na kanalizaci pro veřejnou potřebu
Důsledky změny charakteru dešťové kanalizace
Je nutné si také uvědomit, že pokud bude dešťová kanalizace prohlášena za kanalizaci pro veřejnou potřebu, potom je nutné zejména řádně zajistit její „plynulé a bezpečné provozování“ dle ZoVaK a plnit všechny další povinnosti související s touto „novou“ kanalizací pro veřejnou potřebu (např. zpracovat kalkulaci ceny, vést majetkovou a provozní evidenci, zpracovat a realizovat plán financování obnovy, mít k dispozici provozní řád, atd.).
Možnosti změnit „dešťovou kanalizaci“ na kanalizaci pro veřejnou potřebu jsou v rámci ZoVaK velmi omezené. Dle ZoVaK je možné žádat o změnu charakteru pouze pro „oddílné kanalizace sloužící k odvádění povrchových vod vzniklých odtokem srážkových vod“. Dalším základním předpokladem je existence alespoň dvou nemovitostí napojených na dešťovou kanalizaci. To je nutné, protože dle ZoVaK lze změnit charakter dešťové kanalizace na kanalizaci pro veřejnou potřebu, jestliže je to „v zájmu ochrany veřejného zdraví, ochrany zdraví zvířat nebo ochrany životního prostředí a jsou-li na vodovod nebo kanalizaci připojeni alespoň dva odběratelé“. Proto je nutné vypracovat na úvod základní popis situace stokových sítí v určité lokalitě tak, aby bylo možné prokázat, že tento systém lze považovat za oddílnou kanalizaci. Tj. musí se v konkrétní lokalitě mimo dešťové kanalizace ještě nacházet kanalizace určená pouze pro odvádění odpadních vod. Dalším předpokladem je existence alespoň dvou napojených subjektů na dešťovou kanalizaci. Pokud nejsou pro určité území splněné současně obě podmínky (existence „oddílné kanalizace“, nalezení dvou nemovitostí napojených na dešťovou kanalizaci), potom nelze očekávat, že dojde ke změně charakteru dešťové kanalizace postupem dle ZoVaK uvedeném v § 1 odst. 5. Pokud však jsou pro určité území splněné současně obě výše popsané podmínky, potom je nutné připravit ještě další argumentaci k podání návrhu na zahájení řízení o změně charakteru dešťové kanalizace. Výklad MZe k postupu při změně charakteru kanalizace
Stanovisko (Výklad) č. 52 MZe z dubna 2010 [7] se zabývá podmínkami pro odůvodnění rozhodnutí o změně právního postavení dešťové kanalizace na kanalizaci pro veřejnou potřebu. Je to v současné době jediný „metodický“ dokument, jak postupovat při žádosti o změnu právního postavení dešťové kanalizace na kanalizaci pro veřejnou potřebu. Ze stanoviska č. 52 vyplývá, že je nutné definovat „individuálních podmínky“ konkrétní dešťové kanalizace a dále je nutné popsat „zvýšené nároky“ na provozování. Ve Výkladu MZe se uvádí příklad „zvláštního zařízení“ a argumentace „zvýšených nároků na provozování“. Argumentem může být například, že součástí kanalizace k odvádění srážkových vod jsou dešťové zdrže sloužící k odsazení povrchových splachů nebo umožňující akumulovat přívalovou srážku a umožnit tím ekonomicky výhodnější dimenzování potrubí od akumulace do vodoteče nebo zařízení k zasakování srážkových vod do vod podzemních. Takové zařízení vyžaduje odborné provozování ve smyslu zákona o vodovodech a kanalizacích, a to především v zájmu ochrany životního prostředí. Příprava návrhu na změnu charakteru dešťové kanalizace
Základní vlastností „argumentace“ musí být „odlišné“ vlastnosti dešťové kanalizace (zvláštní technická zařízení, zvýšené nároky na provozování). Znamená to například hledat, čím je předmětná kanalizace k odvádění srážkových vod odlišná od ostatních kanalizací k odvádění srážkových vod, které nepodléhají zákonu o vodovodech a kanalizacích. Proto je nutné připravovat „argumentaci“ pro rozhodnutí o změně charakteru dešťové kanalizace na kanalizaci pro veřejnou potřebu v tom smyslu, že bude nutné popsat „individuální podmínky“ konkrétní dešťové kanalizace a dále „zvýšené nároky“ na provozování. Tj. bude nutné hledat významné „odlišnosti“ konkrétní dešťové kanalizace od „běžné“ dešťové kanalizace.
Příprava dostatečně konkrétní a podrobné argumentace má význam také proto, že vodoprávní úřad musí pro každou takovou kanalizaci v rámci svého rozhodnutí o změně charakteru kanalizace uvést v rámci odůvodnění argumenty vedoucí k přijatému rozhodnutí. Přípravu argumentace komplikuje také základní zásada správního řízení artikulovaná v ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, kde je definován princip pro rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů, kdy nesmí vznikat při rozhodování nedůvodné rozdíly. Tj. není možné, aby dvě velmi podobné dešťové kanalizace byly posouzeny odlišně – jedna byla prohlášena za kanalizaci pro veřejnou potřebu a druhá nikoliv. Přičemž „podobnost“ je nutné vnímat z hlediska technického charakteru kanalizace (zejména výskytu speciálních technických částí kanalizace, konkrétní lokality, charakteru vodního toku, nároků na provozování). Ve Stanovisku (Výkladu) č. 52 MZe [7] se proto objevuje požadavek na „shodné“ posuzování „skutkově shodných/podobných“ případů. Zároveň je třeba respektovat též zásadu legitimního očekávání, která je jako základní zásada správního řízení vyjádřená v ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, tj. aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Z výše uvedeného vyplývá, že nelze očekávat změnu charakteru dešťové kanalizace pro jakoukoliv kanalizaci bez náležité argumentace. Dále jedno konkrétní rozhodnutí o návrhu na změnu charakteru určité konkrétní dešťové kanalizace (pozitivní i negativní) bude vytvářet „precedens“ pro budoucí rozhodování o jiné dešťové kanalizaci, která bude shodného nebo podobného charakteru. Za „precedens“ se obvykle považuje předchozí rozhodnutí, podle kterého se postupuje při řešení obdobných případů později. Situaci pro vlastníky dešťové kanalizace komplikuje skutečnost, že rozhodnutí vodoprávních úřadů o změně charakteru dešťové kanalizace na kanalizaci pro veřejnou potřebu nejsou běžně veřejně dostupná. Nelze tedy předem posuzovat, zda navrhovaná dešťová kanalizace má shodné (popř. podobné) vlastnosti jako nějaká jiná kanalizace, o které již bylo rozhodováno. To komplikuje pochopitelně i rozhodování vodoprávních úřadů při jednotném výkonu státní správy na celém území ČR. Postup vodoprávního úřadu (změna charakteru dešťové kanalizace)
Je vhodné (nutné) v rámci žádosti o zahájení řízení především vhodným způsobem „definovat“ dešťovou kanalizaci, tj. vyhotovit přiměřený technický popis včetně zjednodušené výkresové dokumentace. Zásadní je přesná lokalizace (polohy) vyústí. Lze řešit současně i několik dešťových kanalizací v rámci jednoho řízení. Vodoprávní úřad povede řízení o tom, zda oddílná kanalizace k odvádění srážkových vod je, či není kanalizací, na kterou se vztahuje zákon o vodovodech a kanalizacích (podle ustanovení ZoVaK § 1 odst. 4), pro každou kanalizaci (obvykle charakterizovanou samostatnou vyústí) zpravidla samostatně (tím ale není vyloučena možnost tzv. společného řízení za splnění podmínek podle ustanovení § 140 správního řádu). Pro každou takovou kanalizaci je však zapotřebí uvést v rámci odůvodnění argumenty vedoucí k přijatému rozhodnutí. Rozhodujícím prvkem při identifikaci dešťové kanalizace je přesné určení místa vyústění této kanalizace do vodního toku. Výrok rozhodnutí musí být určitý pro každou kanalizaci (obvykle charakterizovanou samostatnou vyústí), které se rozhodnutí týká. Z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmé, že se takto rozhoduje v zájmu ochrany veřejného zdraví, ochrany zdraví zvířat nebo ochrany životního prostředí ve smyslu ustanovení § 1 odst. 5 ZoVaK. Popis „individuálních podmínek“ konkrétní dešťové kanalizace
Pokud chceme postupovat v souladu podle Stanoviska (Výkladu) č. 52 MZe z dubna 2010 [7], potom je nutné popsat „individuální podmínky“ konkrétní dešťové kanalizace, dále je nutné popsat „zvýšené nároky“ na provozování. Vodoprávní úřad při argumentaci odůvodnění svého rozhodnutí může vycházet z individuálních podmínek dané oddílné kanalizace k odvádění srážkových vod a ze zvýšených nároků na její provozování.
Prokázání nezbytnosti odvádění dešťových vod kanalizací
Pokud chceme prokázat nutnost odvádění dešťových vod kanalizací, musíme nejprve vyloučit možnost vsakování. Proto je nutné získat pro konkrétní lokalitu odpovědi na následující otázky (ilustrativní příkladný výčet, bez normativní opory):
• Je vyloučeno riziko kontaminace dešťových vod (např. Odtok z manipulačních ploch, odtok z parkovišť)?
• Jsou k dispozici zelené plochy bez inženýrských sítí, které jsou ve vlastnictví měst?
• Je svažitost terénu nejvýše v doporučené hranici do 3 až 5 %?
• Je terén málo členitý?
• Lze dodržet odstup od budov?
• Jsou známé geologické podmínky vhodné pro vsakování včetně hladiny spodních vod?
• Lze vyloučit možnost ovlivnění zdrojů podzemní vody pro pitnou vodu, popř. ovlivnění studní?
• Je v blízkosti vodní tok pro řešení regulovaného odtoku nebo pro odtok z bezpečnostního přelivu?
Dále musíme následně vyloučit i možnost akumulace a využití akumulovaných dešťových vod. Proto je nutné získat pro konkrétní lokalitu odpovědi na následující otázky (ilustrativní příkladný výčet, bez normativní opory):
• Jsou k dispozici vhodné plochy bez inženýrských sítí, které jsou ve vlastnictví měst pro zařízení na akumulaci?
• Lze dodržet odstup od budov?
• Existují možnosti pro využití akumulovaných dešťových vod?
• Je v blízkosti vodní tok pro řešení regulovaného odtoku nebo pro odtok z bezpečnostního přelivu?
Abychom mohli definovat „zvláštní“ technická zařízení na dešťové kanalizaci nebo „zvláštní“ požadavky na provozování dešťové kanalizace, je vhodné specifikovat „standardní“ technická zařízení na dešťové kanalizaci nebo „standardní“ požadavky na provozování dešťové kanalizace.
Za „standartní“ dešťovou kanalizaci ve „standardním“ technickém provedení budeme považovat takovou kanalizaci, pro kterou platí, že (ilustrativní příklady): • jedná se o systém nejvýše tří stok vzájemně propojených či navazujících o celkové délce nejvýše 1000 m,
• nachází se pod pozemky, které jsou téměř všechny veřejně přístupné, a to nejméně 90 % z délky kanalizace,
• pod veřejně nepřístupnými plochami se nachází nejvýše 10 % z délky kanalizace; pro tyto veřejně nepřístupné pozemky jsou známí jejich vlastníci a existují dohody s těmito vlastníky o podmínkách vstupu na tyto pozemky z důvodů kontroly stavu nebo opravy dešťové kanalizace,
• spád a profil kanalizace spolehlivě garantuje samočisticí schopnost kanalizace,
• je známý technický stav kanalizace, který garantuje minimální riziko havárií, jejichž vznik by ve svém důsledku mohl způsobit výrazné (nebo úplné) omezení průtoku dešťových vod,
• je známý technický stav částí kanalizace nacházející se pod pozemními komunikacemi, který garantuje, že nedochází k viditelně se opakujícím poklesům (trhlinám) povrchu komunikace,
• existuje úplná evidence napojených nemovitostí a je známá charakteristika dešťových vod z těchto nemovitostí,
• lze snadno adresně kontrolovat vypouštěné dešťové vody z napojených nemovitostí (např. dešťové přípojky jsou vybavené revizní přípojkovou šachtou nebo kanalizační přípojky do kanalizace pro odvádění odpadních vod jsou vybavené revizní přípojkovou šachtou),
• kanalizace neobsahuje žádná technická zařízení, např. odlučovače ropných látek, spadiště, skluzy, shybky, soutokové šachty s napojenými kanalizacemi o profilu více jak DN 400 mm, přepadové komory, centrální akumulační nádrže, uzavírací armatury. Pokud konkrétní kanalizace nevyhovuje několika z výše uvedených charakteristik, potom nebudeme takovou kanalizaci považovat za „standardní“. Ke každé z konkrétních odchylek bude vhodné uvést podrobnosti, které budou vytvářet argumentaci o technických „zvláštnostech“ kanalizace se „zvláštními“ požadavky na provozování. Tyto „zvláštnosti“ budou (mohou být) důvodem pro prohlášení dešťové kanalizace za kanalizaci pro veřejnou potřebu podléhající ZoVaK. Výše uvedené charakteristiky „standardů“ je nutné chápat jako ilustrativní námět k dalšímu rozpracování a úpravám. Nejedná se o žádné legislativně závazné postupy. Ale nějakým způsobem je nutné definovat „nestandardní“ vlastnosti dešťové kanalizace, nejjednodušším způsobem se jeví srovnání konkrétní kanalizace s určitými „standardy“. Není to však jediný možný způsob. Patrně jen opakovaná rozhodování vodoprávních úřadů a zveřejňování těchto rozhodnutí (včetně zdůvodnění a předložených podkladů) může vést k určitým metodickým postupům, které by sloužily jako „návod“ („příklady dobré praxe“) pro vlastník dešťových kanalizací. Situaci by také mohl zjednodušit „metodický pokyn“, který by byl určitým „návodem“ pro vlastníky dešťových kanalizací a vodoprávní úřad.
Závěr
Byly vytvořené dostačující nástroje (legislativní, informační, finanční) pro změny v hospodaření s dešťovými vodami zejména na území našich měst a obcí. Proces byl nastartován, ale nebude probíhat automaticky, je nutné tuto změnu trpělivě podporovat. Současně však musíme řešit provozování a obnovu části veřejné infrastruktury sloužící k odvádění dešťových vod. Nesmíme pochybovat o jejím významu, tj. smyslu pro naši klidnou existenci. Neměli bychom se k nim chovat jako „špatní“ rodiče, kteří se začínají se svou pedagogickou aktivitou, teprve až jejich děti „zlobí“. A není snad až tak významné, zda v kanalizaci proudí voda srážková nebo dešťová. Vždyť i jindy mluvíme o něčem, co tak zcela přesně není [8] – „naše skutečně národní jídlo − svíčková − se vyznačuje tím, že není ze svíčkové. Všichni mu říkáme svíčková stejně pohotově, jako víme, že to svíčková není. Naše národní jídlo se jmenuje podle komponenty, která tam není … naše švejkovská povaha se tedy plně projevuje i v tomto rozmezí − naše národní jídlo je vědomý sebepodvod“.
Diskuze
Tento článek byl recenzován a je otevřen k diskusi do 31. března 2017. Rozsah diskusního příspěvku je omezen na 2 normostrany A4, a to včetně tabulek a obrázků. Příspěvky posílejte na e-mail stransky()vodnihospodarstvi.cz.
Literatura/References
[1] Sedláček, T.: O smažení vajíček na tužce čili o smyslu ekonomiky, (Názory), [online] [2] Zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.[3] Sokol, J.: Jaká vlastně krize?, [online] [4] Priorita, Informační zpravodaj Operačního programu Životní prostředí číslo 10, říjen 2016, [online] [5] Priorita, Informační zpravodaj Operačního programu Životní prostředí číslo 5, květen 2016, [online] [6] Výklad č. 56 k zákonu o vodovodech a kanalizacích a souvisejícím právním předpisům, [online] [7] Výklad č. 52 k zákonu o vodovodech a kanalizacích a souvisejícím právním předpisům, [online] [8] Sedláček, T.: Svíčková bez svíčkové, (Názory), [online]
RNDr. Miroslav Vykydal
Mott MacDonald CZ, spol. s r.o.
Národní 15
110 00 Praha 1
603 818 188
miroslav.vykydal()mottmac.com
