Autorka: Zlata Šámalová
Přehrada Labská ve Špindlerově Mlýně je po přehradě Hamry na Chrudimce (1912) a přehradě Pařížov na Doubravě (1913) třetí nejstarší přehradou v povodí horního a středního Labe. V minulém roce jsme oslavili sté výročí od dokončení této přehrady. Při té příležitosti si v krátkosti připomeňme málo známé okolnosti, které vedly na začátku 20. století k zahájení výstavby přehrad na našem území a především k vybudování přehrady Labská právě ve Špindlerově Mlýně.
Povodeň v roce 1897
Počátky výstavby přehrad v Čechách souvisejí s katastrofálními povodněmi konce 19. století, zejména s povodní v roce 1897. Tato povodeň nebyla jen lokální záležitostí, postihla dvě třetiny Čech, část Moravy a Slezska, Dolní a Horní Rakousy a velkou část Německa. …Neštěstí způsobené rozpoutaným živlem nelze vypsati: Každé sebe podrobnější líčení zůstává daleko za děsnou skutečností… [1]. O průběhu povodně jsou k dispozici podrobné informace, neboť v roce 1897 se srážky v Království českém již měřily na 687 stanicích, což byla v té době jedna z nejhustších staničních sítí na světě [2]. Podrobné vyhodnocení povodně vydané tiskem v roce 1898 zpracovala Hydrografická služba v Rakousku.
Obr. 1. Přehradní profil s přehrázkou u budoucího vtoku do obtokového tunelu, 1911
Povodeň vyvolaly několikadenní neobyčejně silné deště. Největšímu náporu byla vystavena severovýchodní česká pohraniční horská pásma, Jizerské hory a Krkonoše. Nejintenzivnější srážky byly zaznamenány 29. července 1897 v pramenné oblasti Jizery v Jizerských horách, kde ve stanici Nová louka byl naměřen denní srážkový úhrn 345,1 mm (tento úhrn nebyl dosud na území České republiky překonán). V Krkonoších byl naměřen téhož dne nejvyšší denní srážkový úhrn v pramenné oblasti Úpy v Obřím dole (Pec pod Sněžkou) ve výši 266 mm a Labe v Bedřichově (dnes součást Špindlerova Mlýna) ve výši 185 mm [3]. Následky povodně byly katastrofální. Udává se, že v Krkonoších a Jizerských horách přišlo o život 120 lidí a hmotné škody dosáhly 14 mil. K. Osídlená centra středních a východních Krkonoš, tj. Špindlerův Mlýn a Pec pod Sněžkou, i podhůří v okolí Labe po Hostinné a Úpy po Trutnov, byla zničena. Zkázu a celkovou devastaci krajiny v okolí rozvodněných toků způsobil nejen vodní příval, ale také stržený zemní materiál, balvany, štěrk a kmeny stromů z rozsáhlých strukturálních mur z oblasti Labského a Obřího dolu. Rozvodněné toky si na mnoha místech vytvořily nová koryta, byla zcela zničena veškerá komunikační síť včetně mostů a lávek, uhynulo velké množství koní, dobytka a drobného domácího zvířectva, byla zničena úroda, zdemolováno kolem 100 obytných domů a továrních objektů a dalších 130 vážně poškozeno a mnoho rodin zůstalo bez přístřeší i práce [4].
Ustavení Zemské komise pro úpravu řek
Rozsah škod této povodně a nedostatek finančních prostředků na odstranění jejích následků znova otevřely otázku, jakým způsobem by se dalo upraviti vodstvo v zemi se zřetelem k odvodňování a zavodňování, k ochraně soukromého majetku, jakož i se zřetelem k tomu, aby se vody se stanoviska národohospodářského co nejvíce využitkovati mohlo [5]. Z široké diskuse politické i odborné veřejnosti jednoznačně vyplynula nezbytnost systematického postupu výstavby kapacitních úprav koryt vodních toků, který by byl podporován zákonem a finančně kryt ze státní pokladny.
Obr. 2. Vtok do obtokového tunelu s přehrázkou, 1913
Po zdlouhavém vyjednávání byl konečně přijat říšský zákon č. 66 daný dne 11. června 1901, o stavbě vodních cest a provedení úprav řek (tzv. vodocestný zákon), který se sice týkal splavných toků, ale zároveň také umožňoval provádět rozsáhlé úpravy řek, které tvoří se splavnými řekami jednotnou vodní síť, buď za účelem přivádějí vody, buď vzhledem k posouvání valounů pro příslušné vodní dráhy mají zvláštní důležitost, a to z peněz zvláštního fondu pro úpravu řek složeného z příspěvků státu (Rakouska–Uherska) a země (Království českého). V návaznosti na tento zákon byl vydán zemský zákon č. 31 daný dne 13. února 1903, týkající se úpravních staveb říčních, jež provésti sluší v Království českém ve smyslu prvního odstavce § 5 zákona ze dne 11. června 1901 č. 66 ř. z., kde byly jmenovitě uvedeny přítoky splavných toků, kterých se úpravy v Čechách budou týkat. V tomto zákoně byla rovněž zakotvena možnost výstavby údolních přepážek v pramenných oblastech z peněž tohoto fondu. Úpravy vodních toků, ale také výstavba přepážek údolních, se měly provádět podle předem stanoveného generálního programu na léta 1904–1912. Dohled nad plněním, zadáváním staveb a veškerými technickými, administrativními a finančními otázkami měla na starosti zvláštní nezávislá komise složená ze zástupců vlády, zemského výboru, zemědělské rady a odborníků. Tato komise nesla jméno Zemská komise pro úpravu řek v Království českém se sídlem v Praze a působila až do roku 1931. Dozor nad stavbami a kolaudace byla záležitostí c. k. místodržitelství, po roce 1918 zemské správy politické zemského úřadu.
Obr. 3. Vzdušní líc přehrady s vyústěním obtokového tunelu, 1915
Úvahy o výstavbě přehrad v povodí horního Labe
Pokud se týká lokalit vhodných pro výstavbu přehrad, údolních přepážek, realizovanou z peněz fondu pro úpravu řek, pak ve smyslu § I. Hlavních zásad generálního programu musela přehrada ovládat co největší povodí… a postavená přehrada by měla, co do zadržení povodňových průtoků, mít význam nejen pro horní Labe, ale její retenční účinek se měl projevit také na splavném Labi pod Jaroměří. Výchozím podkladem pro šetření zemské komise byla studie z roku 1902, kterou nechal zpracovat svým hydrografickým oddělením zemský úřad v Praze. V ní bylo na základě dostupných ombrometrických údajů a mapových podkladů vytipováno 103 potencionálních přehradních profilů, z nichž pro oblast horního Labe to byl profil pod Špindlerovým Mlýnem, u Debrného a nad Dvorem Králové nad Labem. Do generálního programu však byl v roce 1903 pro omezené finanční prostředky zařazen pouze profil nad Dvorem Králové nad Labem u lesa Království (pozn. les Království je rozsáhlý lesní komplex nazývaný od nepaměti Království. Lemuje levý břeh Labe a je nepatrným zbytkem starého hraničního hvozdu. Po něm byla přehrada pojmenována Les Království).
Obr. 4. Šachtový přeliv za povodně v roce 1997
V roce 1904 byly již přípravné a měřičské práce pro přehradu u lesa Království hotové a c. k. místodržitelství začalo se zpracováním projektu. Téhož roku se zástupci nejdůležitějších podnikatelů z průmyslového Vrchlabí obrátili na c. k. ministerstvo vnitra se žádostí o výstavbu další retenční nádrže na Labi, která by byla umístěna blíže k prameni. Dovolávali se při tom zemského zákona č. 31 daného dne 13. února 1903, ve kterém se výslovně mluvilo o údolních přepážkách v prameništi, a tomu výstavba přehrady nad Dvorem Králové nad Labem neodpovídala. Rovněž projevili své obavy před nedostatečnou protipovodňovou ochranou, bude-li řeka v úseku od připravované přehrady nad Dvorem Králové až do Špindlerova Mlýna pouze upravena. Toto podání vyvolalo širokou diskusi a také pochybnosti, neboť podle mínění odborníků zůstalo pro pramennou část Labe také nevyřešeno zachytávání valounů, které při povodni v roce 1897 způsobily ve Vrchlabí obrovské materiální škody. Vznikly rovněž obavy, že kamení přinesené při povodni by mohlo časem zmenšit kapacitu koryta v upravených částech toku, a tím snížit protipovodňovou ochranu. Zemská komise proto požádala Dr. prof. Ing. Otto Intze (1843–1904), profesora pozemního stavitelství a vodních staveb na technické vysoké škole v německých Cáchách, uznávaného přehradního odborníka, o odborný posudek v obou záležitostech.
Obr. 5. Korunový přeliv za povodně v roce 2006
Prof. Intze jednoznačně doporučil … též v nejhořejší trati Labe, která se má upraviti, zříditi vodní nádrž, jež by měla mimo zadržení škodlivých vod také za účel zlomiti živou sílu dolů se řítících vod a zamezeti přivádění valounů a štěrku a plavení vyvrácených stromů atd. Dále uvedl, že výstavbou další nádrže lze podstatně ušetřit při úpravě koryta v úseku pod nádrží, neboť koryto již nebude muset být dimenzováno na největší známý průtok dosažený při povodni v roce 1897, ale pouze na průtok, který bude ovládaný výše ležící nádrží [5]. Prof. Intze i zemská komise si však byli vědomi toho, že výstavba přehrady v pramenné oblasti Labe nebude mít žádný význam pro splavný úsek Labe pod Jaroměří. Na druhou stranu bude však mít velký lokální význam, neboť úpravy koryta Labe pod přehradou mohou být dimenzovány na menší kapacitu a jejich udržování bude z hlediska zanášení kamením a štěrkem méně náročné.
Přehrada Labská, dříve u Krausových Bud
Z měření a geologického sondování v roce 1905 byly vytipovány v úseku od Špindlerova Mlýna po Vrchlabí dva možné přehradní profily, Elbeklemme (Labská soutěska) a v Krauseboudě (dnes Labská) u horního Krausova mlýna. První alternativa byla z hlediska technického i finančního výhodnější. Při informativním jednání se zástupci nejdůležitějších zájemníků se však proti postavili zástupci velkostatku hraběte Harracha, který vlastnil na pravém břehu v okolí Špindlerova Mlýna většinu pozemků, a dále bratři Nettlovi, kteří pod Krauseboudou vlastnili velkou papírnu Tabulové Boudy s brusírnou dřeva (1893–1985). Tato papírna byla při povodni v roce 1897 z větší části zničena, ale již v roce 1898 znovu obnovena a rozšířena. Harrachovy pozemky i papírna by při výstavbě přehrady v Elbeklemme zůstaly bez očekávané protipovodňové ochrany. Z tohoto důvodu se nakonec zemská komise přiklonila k výstavě přehrady u horního Krausova mlýna, nad papírnou Tabulové Boudy.
Stavbu podle projektu technického oddělení pro stavby vodní při c. k. místodržitelství v Praze zadala zemská komise firmě Bratři Redlich & Berger z Vídně a železné konstrukce a součásti firmě Fanta & Jireš z Prahy-Nuslí. Stavba proběhla v letech 1910–1916. Přehradní hráz je tížná oblouková tzv. Intzeho typu s předsypem z místního rulového lomového kamene s oběma líci vyzděnými částečně řádkovým zdivem a částečně lomovým kamenem s výškou koruny hráze nad základovou spárou 41,50 m.
Obr. 6. Vzdušní líc přehrady s malou vodní elektrárnou, 2015
Přehrada, která byly dokončena v průběhu 1. světové války, se měla stát symbolem rakouského mocnářství. Z toho důvodu byla vyzdobena dvouhlavou rakouskou orlicí umístěnou na vzdušním líci přehrady těsně pod korunou. Pod ní byly umístěny několikametrové iniciály rakouského císaře Františka Josefa I. provedené z vyčnívajících obkladních kamenů líce. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byla vedena řada jednání týkající se odstranění těchto symbolů. V roce 1920 byla rakouská orlice zabetonována a v roce 1926 byly iniciály kamenicky upraveny na iniciály Republiky Československé.
Krátce po dokončení byly pozorovány mimořádně velké průsaky tělesem hráze a podložím. Jelikož se stav zhoršoval, bylo v roce 1930 nařízeno, aby nádrž byla udržována pokud možno prázdná. Jisté zlepšení situace nastalo po opravě provedené německou správou přehrady v letech 1939–1940. Přesto bylo úplné naplnění nádrže při povodních značně rizikové. V roce 1951 byl na pravém i levém břehu v těsné blízkosti přehrady prováděn geologický průzkum, při kterém byla objevena ložiska uranových minerálů, a od roku 1953 byla prováděna jejich těžba. Hornické práce skončily na pravém břehu Labe vydobytím ložiska v roce 1955, na levém v roce 1957. Celkem zde bylo na pravém břehu vytěženo 25 žil a vyraženo 4 471 m důlních chodeb, některé v těsné blízkosti přehradního tělesa. Při podrobném geologickém průzkumu v roce 1959 byla prokázána spojitost prosakující vody taktéž s těmito důlními díly, ale především s prameny vyvěrajícími z podloží. Z těchto důvodů bylo v letech 1966–1988 přikročeno k rozsáhlé generální opravě. Při ní došlo k utěsnění návodního líce hloubkovým spárováním, utěsnění předsypu folií z PVC uloženou do pískového lože a zakrytou šestibokými dlaždicemi. Dále byla provedena celková injektáž zdiva přehradní hráze, přichycení věže šoupátkových šachet ke hrázi, injektáže pravého břehu u hráze, zdiva obtokového tunelu a šachtového přelivu. V roce 1993 byla uvedena do provozu malá vodní elektrárna Labská s jednou Kaplanovou turbínou o výkonu 500 kW. V roce 2002 proběhla rekonstrukce spodní výpusti a v letech 2006–2007 rozsáhlá rekonstrukce koruny hráze.Závěr
Přehrada a nádrž Labská je dnes neoddělitelnou součástí okolní krkonošské krajiny a horského městečka Špindlerův Mlýn. K příležitosti 100 let od jejího dokončení uspořádalo Povodí Labe, státní podnik, ve dnech 25.–26. října 2016 Dny otevřených dveří. Návštěvníci se mohli na místě seznámit s historií vodního díla a jeho technickými parametry a také navštívit revizní štolu. Povodí Labe, státní podnik, připravilo k výročí technický leták o přehradě, publikaci věnovanou historii výstavby úprav ve Špindlerově Mlýně a přehrady Labská po povodni v roce 1897 a pamětní minci, vyraženou na počest výročí.
Literatura
[1] A. Hynek, Veliká povodeň v Čechách ve dnech 29.–31. července 1897, Praha: Vlastním nákladem, 1897[2] V. Kakos, „Extrémní srážky a povodně ke konci července 1897 na území Čech,“ sborník semináře Extrémní srážky, Praha 1997.
[3] Povodeň roku 1987 v Rakousku, Vídeň: Hydrografická služba v Rakousku, 1898.
[4] V. Matoušek, „Katastrofální povodně na horním Labi v roce 1897 a 1997,“ Praha, 2002.
[5] První výroční zpráva zemské komise pro úpravu řek v Království českém o činnosti od ustavení se jejího do konce roku 1905, Praha, 1906.
[6] J. Švec, „Velké krkonošské povodně,“ Krkonoše, pp. 10–12, 1973.
Ing. Zlata Šámalová
Povodí Labe, státní podnik
samalovaz()pla.cz
Foto
Archiv Povodí Labe,
státní podnik
