Vystudoval VŠCHT Praha, obory ochrana vod a ekonomika řízení průmyslu a následně absolvoval doplňková studia v oborech životního prostředí, ekonomiky, práva a řízení na více zejména zahraničních institutech. Aktivně se angažuje v různých profesních spolcích: IWA, CzWA, SOVAK (člen představenstva), EUREAU (člen představenstva). V současnosti je obchodním ředitelem pro rozvoj voda Veolia pro ČR a SR.
Počátky Veolie je třeba hledat v Paříži v polovině 19. století. Mohl byste krátce tu dlouhou historii přiblížit?
Historie a dějepis nebyly ve škole mými nejsilnějšími stránkami, přesto otázku beru jako výbornou nahrávku k vysvětlení hesla na přebalu časopisu, který tak rád a pravidelně čtu. Veolia existuje od svého založení Napoleonem (až tím třetím v pořadí) přes 166 let a od počátku se věnovala poskytování zejména vodohospodářských služeb především ve Francii (např. pro Paříž či Lyon). Teprve po více než 100 letech působení se zásadně rozrostla sérií akvizic jak oborově (stavebnictví, doprava, odpady, energie, média), tak i regionálně. Těsně před přelomem tisíciletí byla odprodána stavební divize a akcie byly uvedeny na NYSE. Ve velmi krátkém sledu poté došlo k oddělení mediální divize a po turbulentním období mezi roky 2003–2011 se ustálila působnost v třech osách – voda, odpady a energetika. Proces byl završen sloučením těchto aktivit z oddělených společností vždy pod jednotné řízení v rámci každé země, v devíti regionálních zónách – a nyní jsme zpět u hesla ONE Veolia, které tento fakt reprezentuje. S ročním obratem 655 mld. Kč a 171 tis. zaměstnanci zůstává společnost celosvětovou jedničkou v poskytování vodohospodářských služeb a významným mezinárodním hráčem v oblasti řešení odpadů a poskytování tepla a energie.
Sice patříte k těm mladším vodařům, ale v oboru už působíte dlouho a jste důležitým zaměstnancem Veolia. Mohl byste tedy zrekapitulovat fungování firmy v ČR a v SR?
Dovolím si od srdce nesouhlasit s první částí otázky. Sice je pravdou, že i v 45 letech jsem v každoročním personálním benchmarkingu naší vodařské skupiny v ČR stále podprůměrný, to je ale do značné míry dáno problémem nedostatku nových zaměstnanců, který se dále prohlubuje některými nesystémovými regulačními opatřeními. Uvádění „důležitosti“ je ještě více zavádějící a najdu kolem sebe mnoho a mnoho kolegyň a kolegů, kteří jsou pro společnost dlouhodobě důležitější než já. Řada vystřídaných pracovních postů mne v této oblasti vedla k úpravě hodnotového žebříčku. Je možné, že na počátku stála na vrcholu uznání a seberealizace, ale nyní se kloním k modelu, propagovanému v ČR např. Petrem Ludwigem, kde nahoře zůstává poslání. Aby mne bavilo každý den vstávat, musím mít pocit, že dělám něco pro ostatní, nejen pro sebe. A protože je firemní vize naší společnosti boj s klimatickými změnami, je pro mne naprosto logické zaměřovat se na realizaci inovativních, ale zároveň jednoduchých a profitabilních řešení, která v dlouhodobém běhu mohou v tomto poslání pomoci. A tato řešení replikovat a neustále vylepšovat stejně tak, jako to dělají moje kolegyně a kolegové. Důkazem toho, že nás to opravdu baví, je i minimální fluktuace.
Navíc se nechci a ani nemohu srovnávat s odborníky, kteří obor malé vody dokázali posunout vývojem nových řešení, či kteří svůj čas věnují výchově nových talentů. Jmenoval bych mezi jinými např. prof. Wannera, Jeníčka, Jandu a Malijevského z VŠCHT Praha či prof. Bejčka z Masarykovy univerzity. V korporátní sféře mne inspirovali pánové jako Ing. Sušický, Ing. Rosický či P. Simpson, současný ředitel koncernu AWI. Nesmím zapomenout ani na Pavla Chudobu, který mne přitáhl k práci pro skupinu Veolia a Philippe Guitarda, současného ředitele zóny Střední a východní Evropa a člena představenstva Veolia, který dokáže prakticky každého v naší skupině motivovat osobním příkladem.
Omlouvám se za velkou okliku k odpovědi na fungování společnosti v ČR a SR. Pokud jsme u vody, tak zde je velmi zajímavé sledovat rozdíl mezi vnímáním vysoké profesionality a technické odbornosti naší společnosti u průmyslových klientů a stále ještě častým konstatováním veřejnosti „ať to je, jak chce, stejně máte vy soukromé společnosti drahou vodu!“ Čtenář tohoto časopisu je bezpochyby odborník, který si před souhlasem s obdobným prohlášením otevře např. www stránky Ministerstva zemědělství či SOVAK ČR a obdobná konstatování si obratem vyvrátí. Faktem ale zůstává, že tento mediální faul, spojovaný často ještě se zisky, je využívaný pravidelně a naprosto bez souvislosti s dosahovanou kvalitou služby, zaváděnými inovacemi a vysokým tempem investic v provozovaných lokalitách. Snažím se proto na základě reálných příkladů a studií na různých konferencích vyvracet mýty o soukromém sektoru a zastávám názor, že soutěž (a to i mezi veřejným a soukromým sektorem, jak to vidíme s jednoznačně kladným důsledkem na železnici) zajišťuje dlouhodobou efektivitu dodávané služby. Krásný příklad porovnání představuje poslední studie Water UK, která jasně ukázala rozpor mezi deklarovanými cíli a vlastní realitou po remunicipalizaci vodohospodářských služeb v Paříži a v Berlíně. Naše působnost v ČR je svázána s vůlí a ochotou veřejných vlastníků vodohospodářské infrastruktury vybrat si kvalifikovaného provozovatele. Osobně věřím, že trend snižování podílu oddílného provozu posledních pár let se zase cyklicky zlomí, zejména s rostoucími požadavky na odbornost provozovatelů veřejných vodovodů a kanalizací, i kdyby to bylo na úrovni částečné či servisní spolupráce. Zde si uvědomme, že v současnosti existuje více jak 2 900 provozovatelů veřejných vodovodů a kanalizací s velmi variabilní kvalitou služeb i schopností plnit zákonné povinnosti. To je dlouhodobě neudržitelný stav. Zároveň mne velmi mrzí to, jak je účelově protiprivátního tématu využíváno – jako příklad uvedu reakci organizátora významné jarní vodohospodářské konference, který podmínil přednášku, porovnávající efektivitu veřejného a soukromého sektoru, významným sponzorstvím s tím, že „bez vaší aktivní účasti může být současný postoj vůči společnosti Veolia v plénu konference více zřetelnější.“ Co k tomu více říci…
Bez ohledu na výše uvedené se dále rozvíjíme zejména na trhu odpadů, energetiky a teplárenství, a to zejména akviziční činností i organickým rozšiřováním služeb; zejména v oblasti smart. V loňském roce jsme tak expandovali do společnosti pro dodávky integrovaných řešení smart vodoměrů a naše nová společnost lg systems dodává komplexní smart systémy do budov. V balíčku najdete od alarmu úniku vody, čidla na kvalitu vzduchu a související jednotky pro úpravu vzduchu i dobíjecí stanici pro elektromobil či fotovoltaické panely s bateriovým úložištěm. Dodávaná řešení jsou vždy testována na zaměstnancích, což mimo finanční úspory má na všechny velký motivační efekt. Na Slovensku jsme zásadním způsobem posílili podíl v energetice a teplárenství: v minulém roce se tak rozběhly naplno dvě nové akvizice, z nichž jednou je např. paroplynová elektrárna a výrobna tepla pro celou Bratislavu.
A ve světě?
Poměrně dobrým indikátorem o zdraví společnosti je schopnost přesvědčit investory o tom, že naplňování dlouhodobé vize společnosti jí umožňuje stabilně růst a dodržovat závazky vůči akcionářům. To se projevuje v růstu ceny akcie skupiny Veolia o více než 30 % za minulý rok i oborově relativně vysokém P/E poměru. Společnost se o svoje úspěchy dělí se zaměstnanci, kdy umožňuje pravidelně všem svým zaměstnancům stát se za zvýhodněných podmínek akcionáři společnosti a mít tak podíl na úspěchu. Ve vodohospodářských službách roste tradičně Asie (Čína, Japonsko), ale růst evidujeme i na Balkáně i v postsovětských státech, např. v Arménii, kde je nyní provozována téměř kompletní státní vodohospodářská infrastruktura.
Jaké jsou podle Vás největší výzvy v oboru?
Přesvědčit politiky i zákazníky o tom, že dostupnost vody je limitovaná jediným dlouhodobým zdrojem na našem území – srážkami – a je tedy nutné s nimi řádně hospodařit. To znamená zejména zásadní urychlení výstavby akumulací vody a změny v hospodaření v krajině. Kromě hájení zájmů vodohospodářů směrem k zemědělství vnímám zásadní roli našich kolegů z velké vody, ať už ze státních podniků Povodí či projekčních a inženýrských firem, na jejichž bedrech spočívá nelehký úkol přípravy a realizace takových záměrů. Za „malou vodu“ však tyto záměry např. prostřednictvím oborového spolku SOVAK ČR dlouhodobě podporujeme.
Další výzvou je reálná aplikace recyklace vody. Zde musíme být ale velmi opatrní v hodnocení efektu. Určitě se shodneme v tom, že je rozdíl mezi situací, kdy veškeré dešťové vody odvedu do kanalizace a recipientu a situací, kdy mám nádrž na dešťovou vodu a zalévám s ní namísto „kohoutkové“. Na druhou stranu ale řádně vybudovaný zásak dešťové vody může pro lokální vodní bilanci udělat více, než velká nádrž na dešťovku a zalévání záhonku. Dalším paradoxem je přechod od průtočného chlazení na nejběžnější chlazení otevřené recirkulační, kdy dochází k významné ztrátě odparem.
Z pohledu možných řešení vidím jako zcela optimální další rozšiřování interakcí mezi komunálními čistírnami odpadních vod a průmyslovými, případně zemědělskými partnery, kteří již řeší či budou v horizontu několika let při stále viditelnějším efektu oteplování řešit fakt, že není možné odebírat vodu povrchovou, natož podzemní. V zahraničí je naprosto běžná praxe využití upravených odpadních vod v zemědělství či v průmyslu a naše společnost jich dlouhou řadu buď realizovala či provozuje pro velké aglomerace, jako je Milán či Madrid. Metodika, zavedená v poslední kompromisní verzi Nařízení o znovuvyužití vod, obsahuje dobře aplikovatelný přístup analýzy rizik dle účelu využití a nastavení kontrolních bariér, který je aplikovatelný i mimo zemědělské využití recyklovaných vod. Osobně se také snažím popularizovat téma recyklace prostřednictvím ochutnávek našeho piva ERKO, které je vyráběno od minulého roku z recyklované vody z pražské Ústřední čistírny odpadních vod v mobilním (kontejnerovém) řešení naší společnosti VWS Memsep. Ohromně mne potěšilo, že na našem stánku na výstavě VODOVODY-KANALIZACE v květnu minulého roku pivo ochutnali a zlomili psychologickou bariéru použití recyklované vody mimo jiné ministr životního prostředí Richard Brabec či náměstek ministra zemědělství Aleš Kendík.
Další série výzev „malé vodě“ přichází v úrovni legislativní – některé kroky jsou a budou realizovány v návaznosti na revizi směrnice o pitných vodách. To samé nás čeká u směrnice o čištění odpadních vod. Určitě bych zmínil povinné cíle pro zvyšování energetické účinnosti vodohospodářských zařízení, kde stále existuje prostor pro zlepšování.
Hodně se angažujete v oblasti legislativní. Jak tuto oblast hodnotíte? I s ohledem na EU?
Legislativě v oboru vodního hospodářství se věnuji aktivně od počátku mého pracovního zapojení, ale nejvíce posledních 15 let, kdy působím v představenstvu evropské vodohospodářské asociace EurEau a paralelně v představenstvu spolku SOVAK ČR. Vnímám jako svou povinnost seznámit se a návazně reagovat na rozmanité legislativní návrhy Evropské komise již při samotném zrodu ve spolupráci s kolegy z EurEau a pracovat i návazně na české úrovni společně s kolegy z oboru na připomínkách či vlastních návrzích legislativních úprav. Diskuse mne občas donutí vyměnit si brýle a podívat se na situaci nejen ze strany regulovaného subjektu, ale i ze strany úředníka na DG Envi, Ministerstva životního prostředí či krajských úřadů a ORP. V ne vždy optimálních finančních a technických podmínkách tam najdeme množství kvalifikovaných odborníků a často i praktiků, u kterých stačí ke změně názoru jen čistá komunikace, podepřená tvrdými čísly a fakty. O to více je zapotřebí si našich partnerů na straně státní správy či místní samosprávy vážit. Co mne ale v legislativní oblasti vysloveně vadí, je často využívaný další komunikační faul, okopírovaný z politiky, který mne osobně také již opakovaně neminul. V případě připomínek k legislativním návrhům se druhá strana soustředí na kritiku osoby, jež připomínky podává, namísto věcného meritu. Vždy je možné vytvářet konspirační teorie o tom, kdo s kým a jak, nejdůležitější ovšem musí vždy zůstat technický a řádně odůvodněný obsah připomínek, ale hlavně i vlastních návrhů. Tím se vracím k nedávnému dovětku jednoho z diskutujících ve Vodním hospodářství ke konkrétnímu článku, že si nepřeje být jmenně uveden, neboť se bojí toho, že by mu to mohlo v práci (ať již ve firmě či na úřadě) spočteno. Vím, o čem mluví.
Máte velkou výzkumnou základnu ve Francii. Podporujete i vědu a výzkum v ČR nebo v SR?
Do vědy a výzkumu dlouhodobě skupina investuje ve třech základních osách – vnitřní specializovaný výzkum, otevřené inovace a konečně globální interní síť zaměstnanců s cílem parciálních inovací. V první ose jsou analyzovány a vyvíjeny nové technologie a systémy identifikované a garantované jednotlivými zónami s ročním rozpočtem v řádu stovek milionů Kč. V druhé ose jsou organizovány inovace prostřednictvím spolupráce s externími inovačními centry, startupy i prostřednictvím otevřených inovačních soutěží, kdy se zavazujeme vybrané projekty podpořit či vstupujeme přímo do startupů finančně. V některých případech vystupujeme i jako partner obdobných aktivit – např. na podzim v Praze v akceleračním programu Impact Hub Climate Challenge. V třetí úrovni existuje globální síť registrovaných zaměstnanců skupiny, kteří paralelně sdílí veškeré výstupy lokálních inovací. Zcela samostatnou kapitolou jsou investice na lokální úrovni do produktových inovací, které probíhají postupně v každé společnosti skupiny. Příkladem může být upgrade standardizované anaerobní technologie čištění odpadních vod využitím membránové separace – MEMTHANE, úprava bioplynu na biometan MEMGAS či kombinované technologie zrychlené koagulační separace s vyžitím dávkování práškového aktivního uhlí ActifloCARB. Velmi se snažíme propagovat v průmyslu námi vyvinutý vlastní koncept Zero Liquid Discharge, kdy kombinací membránové technologie a průmyslového odpařování naší společnosti HPD (s více než 1000 instalací těchto řešení celosvětově) zajišťujeme plné uzavření cyklu třeba pro podnik Shell v Kataru a navíc produkujeme technický materiál s dalším využitím.
Spolupráce ale běží i na lokální úrovni – v oblasti pitné a odpadní vody spolupracujeme trvale s výzkumnými pracovišti vysokých škol, jako je VŠCHT Praha, ČVUT Praha, ÚJEP či VŠB Ostrava. Společně s odborníky z těchto škol řešíme i úkoly pod hlavičkou TAČR či jsme jako partneři zapojeni do evropských aktivit, kam patří také aktuálně běžící projekt REEF 2W s VŠCHT Praha, směřující právě na výše zmíněnou energetickou optimalizaci ČOV. Velmi často spolupracujeme jako aplikační partner výzkumu – kolega Petr Sýkora z Pražských vodovodů a kanalizací dlouhodobě zajišťuje pro řadu lokálních společností ověřování praktických zkušeností z nasazení nových technologií na vodovodní a kanalizační síti.
Mohl byste blíže zmínit poslání Nadačního fondu VEOLIA?
V první řadě musím uvést, že Nadační fond Veolia, který funguje od roku 2003, je skvělý a výborně řízený projekt, iniciovaný ředitelkou komunikace skupiny Veolia Evou Kučerovou a aktuálně pod vedením ředitelky fondu Venduly Valentové. Posláním fondu je zlepšování životního prostředí, výchovy mládeže i realizace projektů a akcí v oblasti sociální. Z pohledu zaměstnance je ale zajímavé, že NF Veolia nám všem dovoluje využívat finanční prostředky pro naše dobrovolnické projekty, které jsou zajímavé pro lokální komunity – tzv. MiNiGRANTY® VEOLIA. Zní to možná až nafoukle, takže zkonkretizuji, že každým rokem se každý z nás může ucházet o příspěvek až 50 tis. Kč na aktivitu, kde „s mým osobním zapojením zlepším životní prostředí či život konkrétní komunity“. Osobně mi dvě úspěšné přihlášky a následné příspěvky napomohly s ostatními rodiči během nekonečných víkendových brigád realizovat vodní a výukové prvky pro děti z Mateřské školky Dusíkova a ZŠ Dědina. Vždy mi udělá radost, když vidím, jak voda děti přitahuje a inspiruje. Uvedl jsem ale marginální část činnosti NF Veolia – mezi jeho významnější úspěchy patří bezesporu projekt STARTér, díky kterému vzniklo za 20 let 2 392 nových pracovních míst, z toho 355 pro osoby zdravotně znevýhodněné s příspěvky 112 mil. Kč, veřejnosti známý projekt Voda pro Afriku, kde z prodeje karaf a dalších předmětů jde výtěžek na budování a opravy vodních zdrojů v Etiopii, podpora seniorů v rámci projektu Stále s úsměvem, fond je generálním partnerem akce Ukliďme Česko atd. Za dobu své působnosti fond rozdělil na 213 mil. korun.
