Autor
Radek Hospodka
Úvod do problematiky
V působnosti resortu Ministerstva zemědělství (dále jen „MZe“) je mj. regulace oboru vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu (dále jen „VaK“). Základní právní normou pro obor VaK je zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (dále jen „ZVK“), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon obsahuje řadu ustanovení, která přímo nebo nepřímo souvisejí s nějakou formou ochrany odběratele. V České republice je ve většině případů pro stanovení množství dodané vody využíváno měření vodoměrem a současně i pro stanovení množství vypouštěných odpadních vod se používá naměřené množství dodané vody zjištěné pomocí (fakturačního) vodoměru. S nadsázkou lze říci, že slovo vodoměr je jedno z klíčových slov používaných v sektoru VaK, které téměř každého napadne v souvislosti s jakoukoli vodárenskou společností nebo platbou za vodu. Zjištěné množství dodané vody pak představuje společně s jednotkovou cenou pro vodné a stočné, příp. cenou pevné složky vodného a stočného rozhodující údaj pro vyúčtování (fakturaci) úhrady za dodávku vody, za službu spojenou s jejím dodáním a rovněž službu spojenou s odváděním a čištěním odpadních vod odběrateli. Podíváme-li se na toto konstatování očima odběratele, je jasné, že všechny činnosti vykonávané vodárenskou společností ve vztahu k „vodoměru“ jsou jedním ze základních předpokladů pro vytváření dobrých dlouhodobých vzájemných vztahů mezi odběrateli a poskytovateli služeb VaK, a to již od momentu, kdy vlastník, popřípadě provozovatel vodovodu určil odběrateli podmínky pro umístění vodoměru v rámci svého vyjádření ke stavbě vodovodní přípojky, následného prvního osazení vodoměru, uzavření písemné odběratelské smlouvy a první faktury za vodné a stočné na základě prvního zjištěného stavu na vodoměru.
Problematika zajišťování pravidelných odečtů vodoměrů pro fakturaci vodného či stočného nebo výměn vodoměrů patří k častějším dotazům odběratelů, které jsou na MZe také řešeny. Z výkonu kontrolní činnosti MZe nad vlastníky a provozovateli vyplývá, že tato problematika je v sektoru VaK zdrojem častějších sporů s odběrateli než v jiných činnostech při správě a provozu VaK. Z podstaty této věci a vzhledem k počtu odběrných míst to však není žádné překvapivé zjištění.
Cílem příspěvku je stručný náhled této problematiky ve vztahu k ochraně odběratele, upozornění na možná rizika vzniku reklamací či sporů mezi poskytovatelem služby a odběratelem při odečtech a výměnách vodoměrů a úvaha o možnostech, jak případně těmto situacím předcházet.
Ochrana odběratele vymezená v § 36 ZVK, právo na informace k podmínkám služby VaK
Každý vlastník a rovněž provozovatel vodovodu nebo kanalizace má řadu práv a povinností vymezenou ZVK. Obecně tato práva a povinnosti rovněž nepřímo směřují k ochraně odběratele, aniž si toho v naprosté většině případů odběratelé jsou vůbec vědomi. Za jednu z povinností každého vlastníka VaK, popřípadě provozovatele, pokud je vlastníkem zmocněn, lze uvést povinnost plynoucí z ustanovení § 36 odst. 3 ZVK, a to předat obecnímu úřadu obce, v jejímž obvodu zajišťuje provozování vodovodu nebo kanalizace, informaci s platnými údaji pro možné odběratele k uzavření písemné smlouvy. Vezmeme-li v potaz, že tyto informace mají mimo jiné zahrnovat např. technické požadavky na přípojky, informaci o jakosti a tlaku dodávané pitné vody, způsobu zjišťování množství odebírané vody včetně stanovení požadavků na umístění vodoměrů, o technických požadavcích na vnitřní vodovod atd., jedná se ve skutečnosti o první informace o budoucím nastavení základních pravidel mezi odběratelem a poskytovatelem služby VaK v dané obci nebo regionu, které budou ovlivňovat poskytování služby jako takové ve vztahu k danému odběrnému místu. O odpovědnosti každého vlastníka a provozovatele VaK za vstupování do tohoto procesu, ovlivňování technického rozvoje infrastruktury, který vyvolává i související potřebu informovanosti veřejnosti s cílem aplikovat poznatky ze své praxe, za rozvoj a efektivní provozování každé předmětné vodárenské infrastruktury, nelze vůbec pochybovat.
Význam písemné smlouvy
Písemná smlouva o dodávce pitné vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem je základním dokumentem upravující vztah mezi odběratelem (zákazníkem) a poskytovatelem uvedené služby. Povinné náležitosti odběratelské smlouvy o dodávce pitné vody, resp. smlouvy o odvádění odpadní vody nebo smlouvy o odvádění a čištění odpadní vody byly stanoveny novelou zákonem číslo 275/2013 Sb., který s účinností od 1. ledna 2014 novelizoval ZVK. V současném znění ZVK jsou uvedeny v § 8 odst. 16, resp. odst. 17. Současně tato novela obsahuje přechodné ustanovení odkládající povinnost uvést smlouvy uzavřené před datem 1. 1. 2014 do souladu s požadavky § 8 odst. 16 a odst. 17 ZVK nejpozději do 1. 1. 2024. Smyslem této právní úpravy je posílení ochrany odběratele. MZe je známo, že ne vždy to odběratelé tak vnímají. Na základě kontrolní činnosti MZe nad vlastníky a provozovateli VaK přetrvává častější zjišťování absence části povinných náležitostí těchto smluv zejména u menších provozních společností a u obcí, které si zajišťují správu a provoz svým jménem a na vlastní odpovědnost. U velkých provozovatelů je tato problematika na lepší úrovni. V případě jakékoli reklamace, která může vést k dlouhodobějšímu sporu, nabývá uzavřený smluvní vztah na ještě větším významu. Od každého vlastníka a provozovatele VaK lze oprávněně očekávat nesrovnatelně vyšší míru technických, právních a dalších odborných znalostí než od běžného odběratele. Z tohoto vyplývá i odpovědnost vlastníků či provozovatelů VaK za úroveň uzavíraných odběratelských smluv.
Odečty vodoměrů
Odečty vodoměrů úzce souvisejí s povinnou náležitostí odběratelské smlouvy, kterou je sjednání způsobu fakturace a způsobu plateb. ZVK blíže proces odečtů u odběratele nereguluje. Je zde věcí smluvní volnosti a zavedené praxe, jaká četnost odečtů bude sjednána v odběratelské smlouvě a kdy odečty během kalendářního roku budou prováděny. Nelze pochybovat o tom, že správný odečet stavu vodoměru je podkladem pro řádnou fakturaci, včetně ročního konečného vyúčtování, pokud je služba hrazena zálohovým způsobem. Určitým rizikem zde může být situace, pokud vůbec nedochází během roku alespoň k jednomu prokazatelnému fyzickému odečtu, reálně hrozí riziko přenosu do dalšího období nepřesné či chybné hodnoty spotřeby vody takovým odběratelem, a to v krajním případě až po celou dobu platnosti ověření vodoměru (tedy až do jeho zákonné výměny)! Tato situace může nastat i v případě, že provozovatel akceptuje pouze samoodečty prováděné odběratelem.
Ze závěrů některých řešených stížností MZe vyplývá, že by vodárenské společnosti měly vyvinout maximální možné úsilí pro zajištění alespoň jednoho fyzického odečtu vodoměru u odběratele ročně, a to nejen z pohledu potřeby odečtu stavu na vodoměru, ale i z pohledu účelnosti provedení kontroly odběrného místa. Jedná se zejména o vizuální kontrolu vodoměru, případně jednoduchou kontrolu jeho funkce, kontrolu neporušenosti plomby s úřední značkou a rovněž o kontrolu zajištění vodoměru proti neoprávněné manipulaci, pokud bylo provozovatelem aplikováno.
V této souvislosti je nezbytné upozornit na povinnosti odběratele vyplývající ze ZVK ve vztahu k měření, jako jsou: dodržení podmínek umístění vodoměru, povinnost umožnění přístupu pracovníkům provozovatele či vlastníka vodovodu k vodoměru, ochrana vodoměru před poškozením nebo povinnost bezodkladně oznámit provozovateli závady v měření.
Odběrateli je vhodné v odběratelské smlouvě uzavřené podle § 8 odst. 6 ZVK doporučit provádění vlastních kontrolních odečtů stavu vodoměru v intervalech kratších, než jaké jsou dohodnuty, aby případná porucha vodoměru nebo zvýšená spotřeba vody mohla být v zájmu odběratele zjištěna a řešena v co nejkratším termínu.
Zvýšená pozornost by v tomto ohledu měla směřovat zejména na zranitelnější část společnosti, jako jsou např. senioři, ale také na odběrná místa, kde dochází k větším objemům odběru pitné vody.
Uvedený postup musí směřovat k cíli řádné fakturace odpovídající skutečnosti u každého odběratele a také ke kontrole hospodaření s vodou.
V této věci nelze opomenout význam činnosti pracovníků vodárenské společnosti, kteří se dostávají do přímého kontaktu s odběrateli. Pokud je možnost např. informovat odběratele o předchozí spotřebě vody v daném odběrném místě, může ho tato informace včas upozornit na možná rizika nadspotřeby. Pracovníci vodárenské společnosti mohou být odběrateli nápomocni i upozorněním na neoptimálně nastavenou výši záloh nebo i jiný zjevný problém na odběrném místě.
Výměna vodoměru
Výměnu vodoměru u odběratele vyvolanou zejména z důvodu ukončení platnosti ověření vodoměru lze považovat za jednu z nejrizikovějších situací pro vznik sporu v otázce fakturace, a to zejména v těch případech, kdy v předchozím období nedocházelo k řádnému odečtu vodoměru nebo pokud v odběrném místě došlo k nadspotřebě oproti předchozímu období.
Zmíněné riziko vyplývá z toho, že podle § 17 odst. 3 ZVK má-li odběratel pochybnosti o správnosti měření nebo zjistí-li závadu na vodoměru, má právo požádat o jeho přezkoušení. Toto právo lze uplatnit nejpozději při výměně vodoměru.
Z hlediska zajištění jednotného postupu při osazení, údržbě a výměně vodoměru svěřuje zákon tyto činnosti výhradně provozovateli vodovodu. ZVK současně specifikuje povinnosti provozovatele vůči odběrateli při výměně vodoměru v ustanovení § 16 odst. 3 ZVK takto:
Osazení, údržbu a výměnu vodoměru provádí provozovatel. Jeho povinností je oznámit odběrateli výměnu vodoměru alespoň 15 dní předem, současně s vymezením času v rozsahu maximálně 3 hodin, a to i v případě, že vodoměr je pro provozovatele přístupný bez účasti odběratele, pokud se s vlastníkem nedohodne jinak. Přítomnému odběrateli se současně s výměnou předává potvrzení obsahující zaznamenaný stav měření odebraného vodoměru a u nově osazeného vodoměru jeho číslo, zaznamenaný stav a termín, do kterého musí být vyměněn.
Uvedené ustanovení zákona dává zejména odběrateli dostatek času se na výměnu vodoměru připravit. Přípravu a možnost předcházet riziku možné reklamace však může i provozovatel. Jedná se zejména o predikci, zda může být na odběrném místě s ohledem na předchozí spotřebu a průběh prováděných odečtů očekávána „nadspotřeba“ oproti předchozímu období. V těchto případech se zákonná povinnost vyhotovit výše zmíněné potvrzení stává průkazným dokladem o zaznamenaném stavu odebíraného i nově osazovaného vodoměru. Čitelnost, srozumitelnost, řádné vyplnění tohoto potvrzení, účast odběratele nelze v žádném případě podceňovat.
Ke zvážení mohou být i jiná doplňková opatření nad rámec vyžadovaný zákonem, jako je např. bližší zdokumentování výměny vodoměru fotografií, vícestupňová kontrola souladu zaznamenaného stavu odebíraného vodoměru s údajem v potvrzení před zadáním pokynu k fakturaci, ale také bližší informovanost o právech odběratele již ve fázi sjednávání termínu pro výměnu vodoměru.
Otázka možností předcházení reklamacím a sporům
Je na zvážení, zda je např. nad rámec plynoucího povinného obsahu odběratelských smluv z titulu určité prevence vhodné informovat odběratele o zkušenostech z praxe, které mohou riziku případných reklamací předcházet. Můžeme zde zmínit již uvedené doporučení ohledně provádění vlastní kontroly odečtů stavu vodoměru, informování o obvyklé spotřebě vody v domácnostech, vhodnosti či možnostech redukce tlaku ve vnitřním vodovodu, kontroly funkce splachovačů WC, kontroly uzávěru vody, kontroly funkce ohřevu teplé užitkové vody, ale i možnosti pojištění funkce systému vnitřního vodovodu, výdajů za ztráty vody a dalších situací, které mohou být v určitých oblastech provozování VaK specifické, aniž se týkají bezprostřední odpovědnosti vyplývající vlastníkům a provozovatelům VaK.
S ohledem na zákonnou povinnost oznámit odběrateli výměnu vodoměru se jeví současně jako vhodné odběratele poučit i o postupu, co má učinit, má-li pochybnosti o správnosti měření včetně postupů při přezkoušení vodoměru či o jeho právu zajistit si na vlastní náklady metrologickou zkoušku vodoměru na místě instalace, popřípadě odběratele alespoň odkázat na postup podle reklamačního řádu.
Zvýšená snaha o vstřícnost v těchto otázkách by měla směřovat zejména na zranitelnější část veřejnosti. Zvýšená potřeba informovanosti může směřovat k úvaze o využití fakturace doplněné o srozumitelné, návodné informace směřované na odběratele. Je třeba také vzít na vědomí, že část veřejnosti stále nevyužívá elektronické nástroje komunikace.
Závěr
Procesy odečtů a výměn vodoměrů jsou jedny z rozhodujících činností provozovatelů VaK ve vztahu k odběratelům. S ohledem na počty odběrných míst, existenci reálně možných sporných situací, které život přináší, žádoucí snahy předcházet možným sporům s cílem posilovat důvěru a obraz vodárenských společností v ČR, může být důvodem, proč některé ověřené postupy praxe stále zlepšovat a přizpůsobovat době, ve které žijeme.
Snahou MZe je dosáhnout posílení dohledové role v sektoru VaK, a to jak při své kontrolní činnosti nad vlastníky a provozovateli VaK v ČR, tak při řešení podnětů a podání jednotlivými odběrateli.
Ing. Radek Hospodka
Ministerstvo zemědělství ČR
Odbor hlavního regulátora a vrchního dohledu sektoru VaK
Těšnov 65/17
110 00 Praha 1
Radek.Hospodka()mze.cz
