Oceňování činnosti bobrů s využitím Nákladů obvyklých opatření resortu životního prostředí (na příkladu jejich působení v zátopové ploše suché povodňové nádrže Žichlínek u Lanškrouna)

V rámci výstavby povodňové nádrže Žichlínek byly v roce 2006 v její zátopové ploše provedeny revitalizace Moravské Sázavy a Lukovského potoka. Tyto revitalizace nebyly zcela vydařené – koryta byla z neznámých důvodů provedena jako výrazně zahloubená. Zejména v případě Lukovského potoka to významně omezovalo ekologické i vodohospodářské přínosy revitalizace. Do roku 2018 vzniklo v zátopové ploše nádrže teritorium bobra evropského. Bobří rodina, užívající toto teritorium, přehradila hluboké koryto Lukovského potoka hrází, která vzdula vodu až do úrovně terénu. Tak došlo k renaturačnímu zlepšení stavu dílčího úseku revitalizačního koryta, v okolí hráze se rozvinulo rozsáhlé zamokření a počala vznikat přirozená paralelní koryta, vedoucí vybřežené části průtoku potoka. Tyto dopady působení bobrů lze srovnávat s krajinotvornými opatřeními resortu životního prostředí na podporu vodních ekosystémů – renaturace a revitalizace vodních toků a budování mokřadů, jaká jsou dotována v rámci programů resortu životního prostředí. Podporované činnosti jsou pro účely poskytování dotací oceňovány podle tak zvaných Nákladů obvyklých opatření (NOO), které se postupně pro významnou část dotačních titulů posunuly z pozice kontrolních cenových limitů do role dotačních sazebníků (na tomto principu funguje mimo jiné tak zvaný režim zjednodušených metod vykazování, uplatňovaný pro menší projekty operačního programu Životní prostředí). Použitelnosti NOO pro oceňování přínosů činnosti bobrů významně napomohla inovace těchto sazebníků z počátku roku 2023. Náklady zřizování tůní a mokřadů, dříve odvozované od manipulovaných kubatur zemin či sedimentů, počaly být odvozovány od ploch těchto objektů. V zátopové ploše nádrže Žichlínek dosud vznikly vlivem jedné bobří hráze jevy, jejichž stavební ekvivalenty by naznačeným způsobem byly oceněny na více než 11 milionů korun. (Zde předkládané rozvahy vycházejí ze stavu v ploše nádrže v únoru roku 2023.)

Toto oceňování „bobří práce“ může být bráno v úvahu například v situacích, kdy správní orgány rozhodují o povolování odstraňování bobřích hrází nebo dokonce eliminace samotných bobrů – pro porovnávání přínosů působení bobrů s výší škod, kvůli nimž mají být příslušné výjimky vydávány.

Nové koryto Lukovského potoka v zátopě protipovodňové nádrže Žichlínek, stav v květnu 2008. Revitalizační hodnotu silně omezuje neodůvodněně velké zaklesnutí vodní hladiny proti okolnímu terénu 

Vývoj a stav revitalizačních koryt, nástup bobrů

V letech 2006 až 2008 probíhala v působnosti státního podniku Povodí Moravy, jako investora, výstavba suché povodňové nádrže Žichlínek. (Obvykle bývá tento objekt označován jako „poldr Žichlínek“. Vzhledem k dnes užívané terminologii to není správné. Pojem poldr by měl být vyhrazen pro retenční prostor, ležící po straně vodního toku a plněný z něj přepadem povodňových průtoků přes boční přeliv. U Žichlínku jde o hráz postavenou napříč údolím, působící za povodní vzdutí samotného vodního toku.) Má jít o největší objekt svého druhu v republice či dokonce ve střední Evropě (Wikipedie). Nádrž je významným faktorem protipovodňové ochrany v povodí Moravské Sázavy a Moravy, včetně měst Litovle a Olomouce.

Objekt leží pod Lanškrounem na Moravské Sázavě, která pak pod Zábřehem ústí zprava do Moravy. Nádrž vznikla přepažením široké ploché nivy Moravské Sázavy dlouhou zemní hrází nad silnicí Rychnov na Moravě – Žichlínek. Hráz dlouhá v koruně téměř 1,6 km (nepočítaje v to navazující železniční těleso), o výšce nad terénem 7,6 m, je opatřena spodním odtokovým objektem o nastavitelné kapacitě a dlouhým bezpečnostním přelivem v koruně. Rozloha zátopy dosahuje 166 hektarů v plochých nivách Moravské Sázavy a jejího pravostranného přítoku, Lukovského potoka. Sahá na Lukovském potoce prakticky k silničnímu mostu pod Veterinárním asanačním ústavem Žichlínek, vzdušná vzdálenost od tohoto místa k odtokovému objektu v hrázi nádrže činí 2,68 kilometru, z toho na zátopu podél Lukovského potoka připadá délka cca 1,3 kilometru.

Dříve zemědělsky využívaná plocha zátopy byla po dokončení výstavby nádrže ponechána přírodě blízkému vývoji, včetně čtyř rozsáhlých a členitých lagun, které byly domodelovány v prostorech, kde se za výstavby těžily zeminy na hráz. Koryta Moravské Sázavy a Lukovského potoka byla v minulosti tvrdě technicky upravena. Poli v ploše budoucí povodňové nádrže procházela v trasách největší možnou měrou napřímených, s příčnými průřezy ve tvaru výrazně zahloubených lichoběžníků, s technickým opevněním, prakticky bez doprovodu dřevinné vegetace. V roce 2006, v rámci výstavby nádrže, byla v její zátopě pro oba toky vybudována nová, revitalizační koryta meandrujícího typu s odpovídajícím výrazným zvlněním tras. Na několika místech Moravské Sázavy byly do nárazových břehů v obloucích trasy nasypány valy štěrkových zemin pro následné postupné doplňování splaveninového materiálu. V částech dřívějšího koryta Moravské Sázavy byly vytvořeny sledy biotopních tůní, drobnější postranní přírodě blízká koryta byla zřízena k napájení této soustavy a soustavy lagun vlevo od Moravské Sázavy. V plochách zátopy proběhly rozsáhlé výsadby dřevin. V poměrech České republiky šlo o zcela mimořádnou revitalizační příležitost, jakkoliv výstavba, sledující primárně cíle protipovodňové ochrany, nebyla financována z prostředků resortu životního prostředí.

Jaro 2009: Koryto Lukovského potoka setrvává ve značném zahloubení, jeho stav se jen zvolna zlepšuje sesouváním břehů. V korytě ani podél něj se neuchycuje dřevinná vegetace

Vývoj Lukovského potoka počátkem roku 2014, asi osm let po výstavbě. Terén okolo koryta plně obsadily traviny hned po dokončení výstavby. Břehy koryta jsou strmé, stále se sesouvají i s drnovým pokryvem. Semena nebo zakořenitelné části dřevin v tomto prostředí neuspívají 

Nová koryta obou toků mají příkladně meandrované trasy; široká plochá niva o velmi malém podélném sklonu odpovídá meandrujícím typům vodních toků. Ovšem z ne zcela jasných důvodů byla tato koryta provedena jako výrazně zahloubená proti okolnímu terénu. (Šlo o nesprávnou interpretaci hydromorfologického modelu, případně o nedocenění rozdílů ve stavu a vývoji mezi hydromorfologicky autentickým přírodním korytem a přírodě blízkým korytem, které vzniká jako stavební produkt? Nebo tu ještě nějak působil – u správců vodních toků občas se vyskytující, jakkoliv v přírodě blízké zátopové ploše povodňové nádrže věcně neodůvodněný a zbytečně zatěžující – mentální blok vůči korytům přírozeně málo zahloubeným a málo kapacitním?) Zejména koryto Lukovského potoka bylo z hlediska hydromorfologických kvalit, perspektiv dalšího vývoje a vodohospodářských a ekologických funkcí a vlivů na okolní plochy zahloubené výrazně nadměrně. Zbytečně zahloubené bylo i nové koryto Moravské Sázavy, tam však tento problém nebyl tak výrazný vzhledem k přeci jen příznivějšímu poměru šířky a hloubky, odvozenému od toho, že jde o větší vodní tok.

Hlavně v případě nového koryta Lukovského potoka nutno konstatovat, že jeho nadměrné zahloubení se velmi nepříznivě podepsalo na revitalizačních efektech. V hluboce zaříznutém, relativně úzkém korytě s velmi strmými břehy nebyl a není prostor pro ekologicky cenné mělčiny a rozvolněné břehové partie. Dnová část koryta, vyplňovaná běžnými průtoky, je málo tvarově členitá a dává vznikat i skromné členitosti hydraulické (proměnlivosti hloubek, rychlostí a směrů proudění vody). Zvláště v počátcích byl nejistý další vývoj koryta, vytvářejícího podmínky pro výraznější koncentrace a rychlosti podélných i příčných složek proudění. Nejspíše jen přítomnosti odolnějších vrstev jílových zemin v úrovni dna koryta lze vděčit za to, že se koryto dál příliš nezahlubovalo a jeho další vývoj jde hlavně cestou pozvolného rozvolňování sesouváním břehů, včetně větších zeminových, resp. drnových bloků. V korytě s vysokými strmými břehy by byla mohla být spatřována vysoce nadstandardní nabídka příležitostí pro ptáky, hnízdící v zemních stěnách, bohužel se však nezdá, že v tomto případě ledňáčky nebo břehule jakkoliv oslovila; nejspíše tu chyběly odpovídající příležitosti potravní. V problematické modelaci koryta, a to se týká i Moravské Sázavy, lze shledávat příčinu toho, že ani do dnešní doby, za sedmnáct let od dokončení výstavby, se v březích prakticky nerozvinul přirozený dřevinný doprovod z náletu a náplavu semen nebo z naplavených zakořenitelných úlomků vrb. Tento materiál se prostě neuchytí v terénu kolem koryta, který ihned po dokončení výstavby nádrže, resp. po ukončení zemědělského využívání dokonale obsadila bylinná buřeň. Neuchytí se ani v téměř svislých březích, resp. bocích koryta, ani v zemině, sesouvající se ze břehů do vody, neboť tato zemina je jednak kryta drnovým čepcem, jednak následně rozplavována.

Nadměrné zaklesnuté „revitalizační“ koryto také zbytečně odvodňuje přilehlé plochy v nivě. I díky tomu se po dokončení výstavby podél koryta příliš nerozvíjelo zamokření s odpovídajícími vegetačními formacemi (jakkoliv v zátopové ploše povodňové nádrže, která nadále není hospodářsky využívána, by takovému vývoji nic nebránilo) a místo toho povrch někdejších polí okamžitě pokryla bylinná vegetace, kterou si zde dovolujeme označovat neodborným pojmem buřeň. Odvodňování okolního terénu nadměrně zahloubeným korytem mělo také nepochybně vliv na další osud rozsáhlých výsadeb dřevin – které byly v některých pasážích zátopové plochy i výrazně neúspěšné. Zátopa nádrže dnes místy zvolna zarůstá dřevinami, což mimo jiné vytváří i podmínky pro působení bobra evropského, ale jak uvedeno i výše, přírodě blízký dřevinný doprovod revitalizačních koryt Lukovského potoka i Moravské Sázavy se vyvíjí přinejlepším značně rozpačitě.

Duben 2018: S prvními několika stovkami metrů revitalizovaného Lukovského potoka (pod silnicí u Veterinárního asanačního ústavu) se něco stalo – koryto je zaplněno vodou téměř po okraj. Hlavně v pravobřeží se rozvinula obtížně prostupná bažina

Duben 2018: Mokřady v pravobřeží potoka

Duben 2018: Příčina změny – bobří hráz v korytě Lukovského potoka 

Již v roce 2009 zaznamenali pracovníci AOPK ČR v zátopě nádrže Žichlínek bobří okusy. Tehdy šlo o několik okusů slabých vrbových větví, jaké svědčily nejspíše o rozvědné návštěvě mladých bobrů, teprve hledajících nové stanoviště a partnera. V roce 2018 pak již mohl autor článku usuzovat na existenci řádného bobřího teritoria, provázenou podstatnými – výrazně příznivými – změnami vodních poměrů v zátopě podél horní části Lukovského potoka. Zhruba 400 metrů (vzdušnou čarou) pod mostem silnice Luková – Žichlínek přehradila koryto Lukovského potoka bobří hráz s korunou dosahující úrovně okolního terénu. Vlivem této hráze došlo k zavzdutí koryta potoka s dosahem prakticky k hornímu okraji revitalizačního úseku. Vylitím vod potoka zejména do pravostranné nivy vznikly rozsáhlé silně zamokřené plochy a v rozlitinách počalo modelování nových, přírodně autentických koryt, která se pak vracejí do hlavního koryta Lukovského potoka orientačně 300 metrů (vzdušnou čarou) pod bobří hrází. Soustředěněji v okolí bobří hráze a spíše jednotlivě v celé délce zátopy povodňové nádrže se v roce 2018 objevovaly okusy na dřevinách, hlavně na mladých vrbách.

Počátkem roku 2023 autor zaznamenal podobný stav. Nadále působí prvotní bobří hráz, svými staviteli průběžně udržovaná. Těsně pod silničním mostem pod Veterinárním asanačním ústavem Žichlínek se objevily okusy několika větších stromů, hromada klacků vytahaných na břeh koryta působí dojmem, že tu lidé odstraňovali nějaký další bobří pokus o hráz. Působení bobrů se tu zřejmě posouvá proti proudu Lukovského potoka. Stabilizují se mokřady a nová paralelní koryta hlavně po pravé straně od hráze, vzniklý mokřad sahá až k pravému okraji nivy. V korytě Lukovského potoka pod hrází se zatím bobři nesnaží dál stavět, jakkoliv by to bylo pro potok přínosem. Pokud tu v blízkosti potoka vůbec rostou dřeviny, tak ponejvíce olše, zatímco dřeviny zajímavé pro bobry, zde hlavně vrby, se tu vyskytují málo. Koryto potoka tak setrvává v nepříznivém, nadměrně zahloubeném stavu. Nikde v zátopě nádrže nebyla pozorována stavba nadzemního bobřího obydlí – polohradu. Vysoké zeminové břehy koryt zjevně poskytují bobrům dobré příležitosti k hloubení zemních nor, tedy polohrad netřeba stavět. Již prakticky v celé zátopové ploše jsou podél koryt Lukovského potoka a Moravské Sázavy roztroušeny bobří okusy dřevin. Soustředěněji se objevují tam, kde se vyskytují dřeviny pro bobry atraktivní. Jak vrby v blízkosti koryt postupně dorůstají větších rozměrů, objevují se „větší okusové práce“. Postupně takto bobři „pěstují“ porosty zmlazovaných vrb.

Poněkud zneklidňující bylo zjištění dvou nových mysliveckých posedů poblíž břehů Moravské Sázavy, umístěných právě s výhledem do míst častého výskytu bobrů.

Duben 2022: Horní úsek Lukovského potoka je zavzdutý v podobném rozsahu jako v roce 2018, s růstem vrb v okolí koryta sílí jejich okusování bobry. Zde, nad bobří hrází, je nejspíš momentální těžiště vzniknuvšího bobřího teritoria

Duben 2022: Stále ta samá hráz, bobry průběžně udržovaná, působí vzdutí horního úseku Lukovského potoka a rozvoj mokřin hlavně po jeho pravé straně (zde v pohledu vlevo)

Duben 2022: Proč se s takto přírodě blízkým zavzdutím horního úseku Lukovského potoka muselo čekat na bobry? Vždyť takto nastavit hladiny vody bylo možné již při provádění revitalizační stavby. V zátopové ploše povodňové nádrže, určené přírodnímu vývoji, tomu nebránily žádné rozumné důvody

Duben 2022: Mokřad vyplnil celou plochu mezi korytem potoka s bobří hrází a pravým okrajem nivy

Duben 2022: Až několik set metrů pod bobří hrází se do hlavního koryta Lukovského potoka vracejí vody, které hráz vyvádí do pravobřežní nivy. Tyto vody si již modelují svébytná přirozeně se vinoucí a větvící koryta, kolem nich se vytváří rozsáhlý mokřad 

Shrnutí k působení bobrů v nádrži Žichlínek k počátku roku 2023

• Stále aktivní těžiště působení bobrů je dle všeho v okolí jejich hráze na Lukovském potoce, nedaleko pod silničním mostem u Veterinárního asanačního ústavu. Stopy působení bobrů, včetně čerstvých okusů dřevin, se objevují i podél Moravské Sázavy ve střední a dolní části zátopy nádrže.
• Dosud jediná bobří hráz zásadním způsobem zlepšuje zavzdutím stav nadměrně zahloubeného revitalizačního koryta Lukovského potoka v délce vzdušnou čarou cca 350 m. Trasová délka zavzdutých meandrů činí (dle měření z leteckého snímku v Mapomatu) asi 570 m. Krom toho se díky bobří hrázi samovolně vyvinulo asi 370 m pravobřežního paralelního koryta zcela přírodního charakteru. Plocha mokřadu, vzniklého vlivem této hráze, nad i pod její úrovní, činí dle měření v leteckém snímku nejméně 3,9 ha.
• Jelikož bobři zatím neprojevují snahu zavzdouvat Lukovský potok dalšími hrázemi níž po toku (a předpoklady pro to jsou omezené vzhledem k nedostatečnému výskytu vhodného dřevinného materiálu v tomto úseku), měl by správce vodního toku pro zlepšení stavu zbytečně hluboko zaklesnutého potoka uvažovat o realizaci přírodě blízkých změlčovacích a rozčleňovacích prvků, které by bobří hráze funkčně napodobovaly. Nabízejí se třeba dnové pasy či výhony z kameniva a říčního dřeva.
• Zátopová plocha povodňové nádrže, mimo dílčí plochy již zamokřené, nabízí velký prostor pro případná další zlepšující opatření, jako třeba hloubení soustav biotopních tůní.
• Na případné námitky veřejnosti stran ztížené prostupnosti zátopové plochy vlivem zamokření je vhodné reagovat poukazem na posilování nejen přírodní, ale také myslivecké hodnoty území – větší klid i pro zvěř, případně též větší zážitková a sportovní hodnota lovu.
• Subjekty, vykonávající v území myslivost, je vhodné varovat před pokusy eliminovat bobry. Takové pokusy by byly nesmyslné i v tom ohledu, že bobři v nádrži Žichlínek zjevně nepředstavují ohrožení, ale naopak přinášejí užitek. (Upozornění v tomto smyslu bylo sděleno referátu ŽP Městského úřadu v Lanškrouně.)

Únor 2023: Soustředění čerstvých okusů vrb v oblasti vzdutí, působeného bobří hrází

Únor 2023: Stále táž bobří hráz, zde v zimním aspektu. Po stranách se vyvíjejí obtokové proudy 

Ocenění stavebních ekvivalentů práce bobrů v nádrži Žichlínek dle Nákladů obvyklých opatření resortu životního prostředí (NOO)

Do začátku roku 2023 byly v NOO nákladové limity zřizování tůní a mokřadů odvozovány od těžených a manipulovaných kubatur zemin. Tento způsob odvozování se ovšem přežil, neboť podporoval vznik ne vždy efektivních objektů, „hlubokých jam“ s poměrně malým množstvím zadržované vody. Naproti tomu nedostatečně podporoval ty nejefektivnější tůně a mokřady, vytvářené – bez nároků na větší objemy zemních prací – v různých terénních padlinách, v zátopách zaniklých malých rybníků apod. Nová verze NOO z února 2023 se příhodně vrátila ke kdysi fungujícímu odvozování nákladů zřizování tůní a mokřadů od ploch těchto objektů. NOO dále obsahují mimo jiné také nákladové limity revitalizací vodních toků a opatření k podpoře jejich renaturace.

Koncem roku 2022 nastalo nové programové období operačního programu Životní prostředí. S ním byl pro menší projekty navozen režim tzv. zjednodušených metod vykazování. Pro tento režim byly NOO povýšeny z úrovně kontrolních limitů do pozice dotačních sazebníků. (Investor realizuje objekt určitých parametrů a následně obdrží dotaci ve výši, dané těmito parametry a příslušnými hodnotami NOO, aniž by poskytovatel podpory řešil, jakým stavebně-technologickým postupem byl zásah proveden a jaké byly skutečné realizační náklady.)

Takto nastavené NOO ovšem nabízejí i možnost oceňovat efekty hydromorfologického působení bobrů, tedy vzniku mokřadů, renaturací technicky upravených nebo z jiných důvodů nadměrně zahloubených koryt a vzniku nových koryt, charakteru přírodního. Cena „bobřích prací“ by měla odpovídat z NOO odvozované ceně jejich stavebních ekvivalentů, jaké by byly realizovány člověkem.

„Bobří hydromorfologické práce“, provedené do začátku roku 2023 v zátopě nádrže Žichlínek, lze pomocí NOO oceňovat takto (bez DPH; indikátorové parametry měřeny v leteckém snímku v Mapomatu):

• Samotná bobří hráz má půdorysnou „zastavěnou“ plochu cca 15 m². Pokud by její eventuální člověkem vytvářený stavební ekvivalent byl posuzován jako samostatný objekt k podpoře renaturace vodního toku (NOO = 1 650 Kč/m²), vycházel by limit jeho ceny na 24 750 Kč.
• Zavzdutí 570 metrů nadměrně zahloubeného koryta Lukovského potoka po hladinovou šířku orientačně 4 metry (zavzdutá plocha 2 280 m²) nejspíš nebude oceňováno jako samostatná revitalizace a proti použití výpočtu NOO pro renaturaci by bylo namítáno, že lze uvažovat jenom plochu samotného aktivního zásahu do koryta. Ale za ekvivalent tohoto zavzdutí může být nepochybně pokládáno vytvoření tůně či mokřadu v dané ploše (NOO = 265 Kč/m²). Jde o sazbu NOO pro vytváření tůní a mokřadů strojem, s ukládáním vytěženého materiálu v lokalitě. Bobři stroje nepoužívají a materiál ukládají nanejvýše do samotného tělesa hráze, nicméně, jak uváděno výše, v prostředí současných dotačních programů je tendence posuzovat výsledný efekt a neřešit cesty, jakými jej bylo dosaženo. (Aby nebylo namítáno, že zde uváděná odvození jsou přepjatá, nepokoušíme se zde uplatnit NOO sazbu tvorby tůní ručně, která činí 2 080 Kč/m², jakkoliv bobři pracují výhradně ručně.) Tedy 2 280 m² x 265 Kč/m² = 604 200 Kč.
• Nové, zcela přírodní koryto, modelované vodami, které se vlivem bobří hráze vylévají do nivy, má délku zhruba 370 m a střední šíři 1,5 m (skutečností asi bude o něco větší rozsah, jelikož koryto se větví). Za jeho stavební ekvivalent lze pokládat revitalizaci drobného vodního toku (NOO = 1 200 Kč/m²). Tedy 555 m² x 1 200 Kč/m² = 666 000 Kč.
• Nad i pod úrovní příčinné bobří hráze zatím vznikly mokřady o ploše nejméně 39 000 m². Od toho odečteme plochu koryta potoka z předešlého bodu, aby nebylo započítáváno dvakrát. Pak zaokrouhleně uvažujme, že vznikl mokřad o ploše 38 000 m². Ten lze dle NOO ocenit opět nejnižší sazbou pro tvorbu tůní a mokřadů (bez vyvážení materiálu mimo lokalitu) – 265 Kč/m². Tedy 38 000 m² x 265 Kč/m² = 10 070 000 Kč.

Sečtením položek, týkajících se vzniku mokřadů a revitalizace, dospíváme k částce 11 340 200 Kč.

Slovy: Jedna bobří hráz, jejíž stavební ekvivalent by mohl být (dle zastavěné plochy) oceňován částkou 25 tisíc Kč, přinesla revitalizační efekty, jejichž stavební ekvivalenty by byly dle NOO resortu životního prostředí ocenitelné částkou 11,34 milionu korun.

Co s tím, pokud nehodláme bobrům za jejich práci platit?

Tento pohled by nám mohl pomoci – nejen na Žichlínku – začít si víc vážit bobří práce, podporující zlepšování stavu vodních toků, zadržování vody v krajině a obnovování mokřadních formací a vůbec přirozených říčních území. Začít víc porovnávat tyto příznivé efekty s dosud dost jednostranně zmiňovanými tzv. škodami, působenými bobrem. V ocenění přínosných bobřích prací nacházet opodstatnění výdajů nezbytných ke kompenzaci případných škod nebo k vykupování ovlivněných pozemků. Oceňovat, že bobři dosahují významných krajinotvorných efektů bez dotací, bez papírů a razítek, bez rušivých efektů stavební činnosti a s předpokladem výrazně rychlejšího nástupu ekosystémových dopadů než v případě člověkem prováděných stavebních opatření. Prakticky vždy se lze spoléhat na vysokou efektivnost bobřího činění, což bohužel o všech vodohospodářských činnostech člověka nelze říct.

Zde naznačených postupů lze také použít k posuzování škod, jaké by nastávaly mařením bobří činnosti. Správní orgány, nejčastěji krajské úřady, řeší žádosti o výjimky z podmínek ochrany zvláště chráněného druhu, bobra evropského, na jejichž základě by měly být odstraňovány bobří hráze. Podle všeho zatím není zcela zavedenou praxí, že by ten, kdo žádá o výjimku a usiluje o nějaké restrikce vůči bobrům, vyčísloval, jaká negativa mu jejich působení přináší. Není však pochyb o tom, že je třeba takové dokladování začít požadovat, protože bez něj je rozhodování správních orgánů střílením od boku. Správní úřad pak může výše naznačeným postupem, na základě NOO, ocenit hodnotu „bobřího díla“, které by mělo být mařeno, a při rozhodování pak přihlížet k poměru škod a přínosů. Jistěže na protější misku vah budou kladeny například škody, které bobři působí poškozováním porostů nebo omezováním hospodářské využitelnosti zatopených či zamokřených ploch.

Tyto postupy se nabízejí také pro posuzování případů neprávněného poškozování nebo odstraňování bobřích hrází… oficiální dokument resortu životního prostředí, jakým jsou Náklady obvyklých opatření, by měl být dobrým podkladem i pro soudně-znaleckou činnost.

Na odbornících v oblasti oceňování ekosystémových služeb necháme posouzení, zda i jim by zde naznačovaná interpretace NOO nemohla být k užitku.

Lokalit, kde bobři vytvořili rozsáhlejší mokřady nebo napomohli renaturaci technicky upraveného vodního toku, již u nás není málo. Chovali bychom se pošetile, pokud bychom na jedné straně financovali drahá, náročná a ne vždy ideálně efektivní opatření k zadržování vody v krajině a zlepšování stavu vodních toků, a na druhé straně nechávali příliš lehkovážně ničit práci bobrů, která jde tímtéž směrem. Oceňování hodnoty bobří práce může být užitečnou pomůckou. Jistěže si zůstáváme vědomi toho, že různé typy životních projevů bobrů mohou být v různých místech akceptovatelné různou měrou.

Ing. Tomáš Just
předseda odborné skupiny pro vodní ekosystémy Agentury ochrany přírody a krajiny ČR
AOPK ČR, regionální pracoviště Střední Čechy
Podbabská 30
160 00 Praha 6
tomas.just()nature.cz