Autoři
Ivana Kabelková, Jana Nábělková, Marek Maťa, Jan Vespalec
16. ročník bienální konference pořádané Asociací pro vodu ČR (CzWA) se konal 17.–19. září 2025, opět v Litomyšli, která se již stala tradičním místem bienálních konferencí a zakotví zde i další ročníky. Konferenční centrum je v krásných prostorách bývalého zámeckého pivovaru, který je součástí areálu státního zámku Litomyšl.
Konference se zúčastnilo rekordních 460 delegátů z řad konzultačních a projekčních firem a výrobců, univerzit a výzkumných ústavů, provozovatelů vodovodů a kanalizací, státních podniků a veřejné správy; přítomni byli i zástupci médií. Součástí konference byla i výstava, na které letos představovalo své produkty 29 firem. Partnerstvím konferenci podpořilo 25 firem.
Předkonferenční workshopy
Novinkou letošního ročníku byly předkonferenční workshopy. Ze sedmi podaných návrhů uspěly tři, a to „Energetický workshop – Možnosti zvýšení energetické soběstačnosti na ČOV“, pořádaný YWP Czech Republic, workshop „Od kohoutku do záchodu – projekt vzdělávání mládeže a metodika provádění exkurzí na VH zařízeních“, organizovaný CzWA, VŠCHT Praha, PVK, ČEVAK a H2Ospodař!, a workshop „Porozumění filtraci srážkové vody pomocí speciálně navržených filtračních médií“ v režii ACO Industries a VŠCHT Praha.
Tematické sekce
Na konferenci bylo podáno cca 120 abstraktů, nejvíce do sekce Mikropolutanty, což ukazuje aktuálnost tohoto tématu související zejména s revizí Směrnice o čištění městských odpadních vod.
Z obdržených abstraktů bylo uspořádáno 10 standardních sekcí, které probíhaly dvě i tři paralelně, a tři paralelní bleskové sekce s následnou diskuzí u posterů. Při minulém ročníku se osvědčilo, že standardním sekcím byli přítomni i zpravodajové z řad Young Water Professionals, kteří napsali, co je v daných sekcích zaujalo. Přečtěte si jejich letošní zprávy v následujícím článku.
Plenární sekce
Přednášky v plenárních sekcích byly zaměřeny na stěžejní témata konference, kterými byly digitalizace ve vodním hospodářství a mikropolutanty. Pozvání do plenárních sekcí přijali renomovaní odborníci z oboru.
Ing. Pavel Válek, MBA, generální ředitel a předseda představenstva Pražské vodohospodářské společnosti, a.s., si ve své přednášce „Digitalizace vodárenství – nový standard správy a provozu městské vodohospodářské infrastruktury“ dal za cíl přesvědčit posluchače, že digitalizace se stane novým standardem oboru. Hovořil o různých výhodách a nevýhodách digitalizace ze zkušenosti PVS a o jejich významu nechal hlasovat i účastníky konference. Do hlasování se zapojilo téměř 200 lidí v sále. Za stěžejní výhodu považovali zvýšení efektivity, za největší nevýhody kybernetická rizika a závislost na technologiích. Ing. Válek pak podrobněji představil provozní, technické a ekonomické a administrativní systémy, které v PVS usnadňují práci pracovníkům. Závěrečné hlasování jednoznačně potvrdilo, že digitalizace se stane novým standardem pro provoz a správu vodohospodářské infrastruktury (69 % určitě ano, 28 % spíše ano).
Dr. Christoph Ort, vedoucí oddělení vodního hospodářství obcí ve švýcarském výzkumném ústavu Eawag, se v přednášce „Easy solution for dealing with micropollutants in combined sewer overflows?“ zabýval dynamikou mikropolutantů pocházejících z různých zdrojů (PPCP v odpadní vodě, abraze pneumatik v povrchovém odtoku ze silnic a pesticidy v odtoku z urbanizovaných ploch) v přepadech z odlehčovacích komor. Ukázal, že je nutný krátký interval vzorkování (méně než 3 min) a že průběh koncentrací za deště závisí na velikosti povodí a na zdroji mikropolutantů. Dynamiku lze generalizovat pro PPCP ve velkých povodích a pro mikropolutanty ze silnic bez ohledu na velikost povodí. Rovněž dynamika rizika toxicity pro vodní prostředí je velmi vysoká a přispívají k ní všechny zdroje. Nelze specifikovat časový interval s nejvyšším rizikem, a proto zachycení pouze prvního splachu nestačí, i když napomůže. Nutná je regulace mikropolutantů u zdroje.
Prof. Ing. Blahoslav Maršálek, CSc., vedoucí oddělení Experimentální fykologie a ekotoxikologie v Botanickém ústavu Akademie věd ČR, v. v. i., představil technologii „CaviPlasma: Mechanismus účinku, možnosti použití, výhody a nevýhody“. Tato pokročilá oxidační a redukční technologie, založená na synergickém efektu hydrodynamické kavitace a nízkoteplotního plazmového výboje, umožňuje rozklad toxických látek a dezinfekci tekutin přímo při průchodu kontaminované vody systémem i nepřímo vytvořením reaktivního / biocidního agens. Použitelná je pro rozklad široké škály látek (např. pesticidy, farmaka, sinice, bakterie, viry). Velmi perspektivní aplikací je dekontaminace a dezinfekce in situ v případě havárií či epidemií. Zatím není dost zkušenosti s kontinuálním provozem a spotřeba elektrod se liší podle složení vody. Přístroje musejí být ještě optimalizovány. Caviplasma je českým patentem a získala řadu ocenění.
Doc. Mgr. Roman Grabic, Ph.D., z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se věnoval širšímu pohledu na „Cizorodé sloučeniny v životní prostředí: od výskytu k vlivu a managementu znečištění“. Na konkrétních případech se zabýval zdroji znečištění, vlastnostmi různých typů polutantů a dráhami, kterými se dostávají do povrchových a podzemních vod. Zdůraznil důležitost hodnocení chemických produktů v životním prostředí jako směsí a vysvětlil ideální postup a vhodné metody od identifikace problému po mitigaci rizika chemických sloučenin v životním prostředí.
Ceny předsedy CzWA a další ceny
V rámci konference byly uděleny ceny předsedy CzWA za nejlepší ústní prezentaci a za nejlepší posterové sdělení pro autory do 35 let. Ceny byly bohatě sponzorované generálními partnery konference STERPLAN, a.s., a Pražské vodovody a kanalizace, a.s. Zájem o účast v této soutěži byl velký. Soutěžilo celkem 28 uchazečů (11 prezentujících ve standardních sekcích a 17 v bleskových sekcích). První cenu za nejlepší přednášku získala Magda Nechanická z Technické univerzity v Liberci s příspěvkem „Zavedení a ověření metodiky hodnocení mikrobiální kvality vody prostřednictvím molekulárně-genetických metod“. Z posterových sdělení se na 1. místě umístila Barbora Jankovičová ze Slovenské technické univerzity v Bratislave s příspěvkem “Kalová voda ako ekologická predúprava biomasy“. Gratulujeme!
Během konference jsme oslavili její 30. výročí, protože 1. ročník se konal v r. 1995. Cenu Superman konference pro účastníky s maximálně jednou absencí převzali prof. Miloslav Drtil a prof. Igor Bodík, oba z STU v Bratislavě, a prof. Pavel Jeníček a prof. Jiří Wanner z VŠCHT v Praze.
Diskuzní fórum
Jedním z klíčových bodů programu konference byla čtvrteční panelová diskuze s názvem „Voda 2050 – Odolné zdroje pro bezpečné zásobování vodou“. Účastníci panelu zastupovali pestré spektrum odborníků z akademické sféry, státních institucí a provozních subjektů. Byli mezi nimi prof. Ing. Jan Bartáček, Ph.D. (Vysoká škola chemicko-technologická v Praze), doc. Mgr. Roman Grabic, Ph.D. (Jihočeská univerzita), Ing. Aleš Kendík (Ministerstvo zemědělství), Mgr. Vít Kodeš, Ph.D. (Český hydrometeorologický ústav), RNDr. Petr Kubala (Povodí Vltavy, státní podnik) a Mgr. Jiří Paul, MBA (Vodovody a kanalizace Beroun, a.s.).
Moderátorem byl Ing. Bc. Martin Srb, Ph.D., z Pražských vodovodů a kanalizací, a.s., který diskuzi uvedl krátkou prezentací, v níž vymezil hlavní výzvy stojící před vodohospodářským sektorem během následujících dekád: rostoucí tlak na kvantitu vody na straně jedné a snižující se dostupnost a zhoršující se kvalita vodních zdrojů na straně druhé.
Diskutovanými okruhy byly: 1. vývoj kvality a kvantity vody, 2. technologická řešení pro dnešní výzvy, 3. výzkum, vzdělávání a spolupráce, 4. legislativa. Hlavní výstupy, které v diskuzi zazněly, jsou následující:
Zhoršování kvality vody patrně nebude díky novým technologiím kritické, částečně je i jen optické vzhledem k nové analytice, rizikovější jsou podzemní vody. Co se týče množství vody, žijeme ve zdánlivém vodním blahobytu, často zajištěného dovážkou vody do vodojemů. Spotřebitelé, kterým stále teče voda z kohoutku, si neuvědomují hodnotu vody i to, že v r. 2050 by jí mohlo být málo. Další snižování spotřeby vody je nereálné. Zabezpečenost vodárenských nádrží při posuzování pro střední klimatický scénář klesá. Z disponibilních zdrojů vody, kterými jsou hlavně povrchové vody, z menší části podzemními vody, je již využíváno 30 %, což už je považováno za rizikové. Naším jediným přímým zdrojem vody jsou srážky. Kromě retence vody v krajině je nutno posílit i vodní díla a v nezbytných lokalitách vybudovat přehrady. Podnětem pro přípravu nových vodárenských nádrží je skutečnost, že v poslední době je více suchých než povodňových epizod a povodně je proto nutno akumulovat. Řada přehrad je již ve stádiu přípravy, další lokality s napjatou vodní bilancí vytipovává MZe ve spolupráci s podniky Povodí.
Kvůli dlouhodobě se snižujícím průtokům, a tudíž nižšímu ředění vypouštěných odpadních vod, je kvalita vody v povrchových vodách často problematická. Je nutno vytipovat kritická místa vyžadující intenzivnější čištění odpadních vod. Vypouštění musejí být posuzována v kontextu celého vodního útvaru, nikoliv jednotlivě. Pro posuzování však často chybí odbornost příslušných orgánů v důsledku decentralizace státní správy. Při plánování opatření na ochranu kvality vod je nutno si uvědomovat, že se projeví až za desítky let. Zdrojem znečištění je často půda, z níž jsou vyplavovány i látky již velmi dlouho nepoužívané. Ochraně podzemních vod napomůže srovnání poplatků za odběr podzemních a povrchových vod; kdy se tak stane, je však politické rozhodnutí, které je stále odkládáno.
Do budoucna bude nutno hledat nová řešení snižující tlak na zdroje podzemních a povrchových vod. Technologie pro recyklaci vod existují, aplikace však musí být podpořeny legislativou a ekonomickou výhodností. Recyklace šedých vod v domácnostech na splachování WC a na praní může přinést desítky procent úspor pitné vody, chybí však jasná pravidla, která pro ochranu zdraví musí stanovit Ministerstvo zdravotnictví. Řada průmyslových podniků již teď vody recykluje, např. vody na chlazení. Závlaha vyčištěnými odpadními vodami je v ČR problematická, protože pro závlahy jsou zapotřebí jen 2 % vody a pokud by byla dobrovolně implementována příslušná evropská směrnice, za každou ČOV by musela být technologie pro recyklaci; je zde i otázka dopravy vody na pole.
Snížení tlaku na vodní zdroje napomáhá i snížení ztrát ve vodovodních potrubích. Ztráty se oproti r. 1990 podařilo snížit na polovinu. Nyní ztráty činí 15 %, což však je množství vody, jímž by ročně mohlo být zásobeno 2,8 milionu lidí. Je proto nutno ve snižování ztrát pokračovat, a to zejména u malých provozovatelů, kde jsou stále vysoké. Obcím by neměly být poskytovány dotace na nové zdroje vody, aniž by byla provedena analýza ztrát vody.
Přenos výsledků vědy a výzkumu do legislativy je stále problematický. Zajímavým propojením výzkumu a praxe jsou výstupy pilotního projektu v povodí vodárenské nádrže Švihov cíleného na snížení znečištění pesticidy ze zemědělské půdy. Do programu se dobrovolně zapojily zemědělské subjekty v ochranných pásmech vodního zdroje, které dostaly náhradu za újmu v hospodaření za to, že pesticidy přestaly používat nebo jejich používání omezily. Každá aplikace pesticidů byla okamžitě vkládána do systému. Po 4 letech se přísun pesticidů ze sledovaného území do nádrže snížil o 28 %. Nyní se projekt se rozšiřuje i na další vodárenské nádrže. Je rovněž nutno zkontrolovat vymezení ochranných pásem vodních zdrojů a hospodaření v nich.
Při diskuzi o legislativě se všichni shodli, že největší příležitostí k posunu oboru je revidovaná Směrnice o čištění městských odpadních vod, která přináší technologické i legislativní impulsy a přispěje ke zlepšení kvality vody. Společnost si však musí uvědomit, že to bude něco stát. Náklady se nesmí projevit pouze ve stočném, ale musí přijít podpora ze státního rozpočtu nebo z evropských zdrojů. Nyní je příležitost nastavit také nové principy pro dosažení dobrého stavu vod. Je důležité, aby politická sféra nedělala kompromisy a neuhnula z nastavené cesty. Dosud nikdy se odborná veřejnost tak nesemkla. Úzce spolupracuje na implementaci Směrnice, protože všichni vnímají, že teď je ta doba, kdy se mohou řešit různé problémy sektoru.
Při diskuzním fóru panovala skvělá atmosféra mezi diskutujícími i v publiku. Všichni do vodařiny dáváme svá srdce a do roku 2050 hledíme s optimismem. Určitě se podívejte na záznam z diskuze na webu konference.
Společenský program
V programu konference nechyběl středeční koncert konaný v majestátním prostředí piaristického chrámu Nalezení sv. Kříže v Litomyšli. Mladá skupina Inspiratio kvintet nám na dechové nástroje zahrála klasické i filmové melodie. Na cestu na společenský večer nás vyprovodila známá melodie z večerníčku Pohádky z mechu a kapradí.
Společenský večer s rautem se konal ve Smetanově domě, krásné secesní stavbě s bohatými prostorami pro kulturní program. V rámci večera bylo možné zhlédnout dechberoucí slack show vícenásobných mistrů ČR v trickline, do níž přizvali i publikum, tančit či se nechat fotografovat s kolegy a přáteli na neobvyklých lokacích.
Neformálním ukončením konference pak bylo čtvrteční posezení s ochutnávkou piva v pivovaru Veselka nebo bowlingový souboj družstev ve Sportcentru Litomyšl.
Exkurze
Páteční dopoledne bylo již tradičně věnováno exkurzím. V nabídce byly dvě kulturní a tři odborné exkurze.
Kulturní exkurze zahrnovaly prohlídku zámků Litomyšl a Nové Hrady.
První odborná exkurze vedla milovníky dobrého piva a zájemce o čištění pivovarnických odpadních vod na Měšťanský pivovar v Poličce. O tuto exkurzi byl v r. 2023 velký zájem a nedostalo se na všechny účastníky, a proto byla zopakována. Exkurze začala prohlídkou pivovarské čistírny odpadních vod. Následně jsme si prohlédli starší čistírnu, která dnes slouží jako zásobní nádrž a k přečerpávání přebytečné odpadní vody. Poté jsme zamířili do výroby a navštívili varnu, kde se připravuje mladina a začíná celý proces vaření piva. Pokračovali jsme do prostor, kde probíhá hlavní kvašení, a prohlédli si navazující části výrobní linky. V balírně jsme viděli linku na mytí lahví i plnicí linku pro stáčení piva do skleněných lahví a do sudů. Na závěr jsme se podívali do sklepení, kde jsme viděli, jak se pivo uchovává v tancích. Pro intenzivnější zážitek po celou dobu prohlídky jsme měli dohromady čtyři krygle piva.
Druhá skupina zamířila na exkurzi zaměřenou na úpravu vody a čištění odpadních vod, která byla zároveň součástí seriálu exkurzí projektu Malé obce a voda. Navštívili jsme obec Čistá, kde nám zástupci společnosti Mivalt s.r.o. společně se starostou obce předvedli mobilní kalolis používaný k likvidaci kalů z domovních ČOV. Následovala zajímavá diskuze o výhodách a nevýhodách systému čištění sestávajícího z domovních ČOV. Dále jsme navštívili úpravnu vody v obci Luže (dvoustupňové odželezování a odmanganování podzemní vody) a čistírnu odpadních vod s inovativní technologií aerace a biologického odbourávání dusíku a fosforu v téže obci. Naším hostitelem byla Vodárenská společnost Chrudim, a.s., provozovatel obou systémů. Exkurze se zúčastnilo celkem 20 účastníků.
V letošním roce byla mezi odborné exkurze nově zařazena i procházka Parkem Zdeňka Kopala v Litomyšli, kam se vypravila třetí skupina účastníků. Ač to z názvu exkurze příliš nevyznívalo, šlo skutečně o exkurzi odbornou v nádherné lokalitě na okraji Litomyšle, kde ještě před čtyřmi lety byla obhospodařovaná zemědělská půda. Dřívější způsob využití území ve svahu nad městem často ohrožoval navazující obytnou čtvrt Litomyšle povodněmi. O změně využití území bylo uvažováno již po desetiletí v souvislosti s plánovanou výstavbou domova pro seniory v ohrožované oblasti. Původním návrhem protipovodňové ochrany domova a území, kde domov má vyrůst, byl suchý poldr. Vedení města Litomyšl se však s takovým řešením nespokojilo. Oslovilo významnou českou zahradní a krajinářskou architektku Evu Wagnerovou a ta ve spolupráci s firmou ENVICONS s.r.o., inženýrskou a konzultační společností v oborech vodního hospodářství, krajinného inženýrství a aplikované ekologie, již v roce 2012 započala strastiplnou cestu k prosazení projektu, který nejen řeší protipovodňovou ochranu, ale je současně přírodě i lidem blízkým řešením. Místo původně navrhovaného suchého poldru byla v roce 2022 vybudována soustava průlehů zasazených do svahu a byla vysazena pestrá květena, vícedruhové společenstvo keřů a stromů, včetně ovocných, a vznikl tak nový park bohatý na pěší stezky a nejrůznější přírodní a odpočinkové prvky. Exkurzí nás provázel zástupce autorské firmy, Ing. Lukáš Řádek, MBA. Procházka parkem s jeho povídáním byla velmi příjemná a inspirativní. Účastníci exkurze, ač byli v komorním počtu pěti osob, projevovali nadšení a bouřlivě s panem Řádkem i vzájemně diskutovali. Všichni jsme se shodli, že již nyní se na příští běh Bienální konference těšíme i proto, že jsme zvědaví, jak se park za dva roky rozvine.
Mediální výstupy
Audio-video záznam plenárních přednášek a panelové diskuze je publikován na kanálu youtube CzWA a je dostupný i z webu konference.
Konference se zúčastnila i řada zástupců médií. Z konference přinesli reportáže naši mediální partneři – Naše voda, Průmyslová ekologie, TZBinfo a iVodárenství. Portál iVodárenství natočil několik rozhovorů s význačnými aktéry konference, které postupně zveřejňuje, a jsou dostupné přímo na portálu nebo na sociálních sítích (LinkedIn, Facebook).
Sborník a foto
Ti, kteří se konference nemohli zúčastnit, si mohou ke konci roku stáhnout elektronický sborník z webu konference. A pokud jste zvědaví na další foto, podívejte se na webu konference do fotogalerie. Jsou zde i fotografie z předchozích ročníků.
Poděkování: Všem účastníkům konference děkujeme za účast a za plodné diskuze. Poděkování patří též Generálním partnerům konference společnostem Sweco, a. s. (nyní STERPLAN, a.s.) a PVK a. s. i všem dalším partnerům a vystavovatelům za podporu konference, bez které ji bychom nebyli schopni uspořádat v takové kvalitě a rozsahu.
Ivana Kabelková
Jana Nábělková
Marek Maťa
Jan Vespalec
Zprávy zpravodajů standardních sekcí 16. bienální konference CzWA 2025
S.01 Dešťové vody, stokové sítě, monitoring
Sekce věnovaná hospodaření s dešťovými vodami otevřela otázku spolehlivosti modelování. Bylo připomenuto, že simulace tzv. prvního splachu z urbanizovaných ploch je mimořádně obtížná, a proto se v modelech často zanedbává. Přitom právě tato počáteční fáze odtoku přináší do stokové sítě i do recipientů největší zátěž znečišťujícími látkami a její podhodnocení může vést k chybnému posouzení účinnosti navrhovaných opatření. Na to navázala prezentace věnovaná retenčním a dešťovým nádržím, které představují praktický nástroj pro omezení přepadů z oddělovacích komor. Jejich budování přináší dvojí efekt – hydraulickou stabilizaci stokové sítě a současně významné snížení transportu polutantů do povrchových vod.
Další příspěvky poskytly pohled do blízké budoucnosti. Řada lokalit se již dnes dostává na hranice kapacit své kanalizační infrastruktury a klimatické scénáře jasně ukazují, že tlak extrémních dešťů bude dále narůstat. To zdůrazňuje nutnost kombinovat technická řešení se širšími koncepčními změnami v urbanistickém plánování a správě vod. Zajímavým tématem byly také možnosti inovativního monitoringu. Multiparametrické sondy schopné kontinuálně sledovat ukazatele, jako jsou NH4-N, ORP či tryptofan, se ukazují jako nezbytné v situaci, kdy nelze spoléhat pouze na akreditované laboratoře. Spolu s dalšími přístupy, například hyperspektrálním snímáním nebo využitím dat z telekomunikačních sítí pro predikci odtoku, přinášejí reálnou šanci na přesnější a operativnější rozhodování.
Celkově sekce potvrdila, že udržitelné hospodaření s dešťovou vodou není možné bez propojení modelování, monitoringu a praktických opatření v terénu. Jen kombinace těchto přístupů umožní zvládnout rostoucí nároky na stokové sítě a zároveň ochránit vodní prostředí.
Kateřina Hlaváčková
S.02 Vodárenství
Sekce se setkala s mimořádným zájmem účastníků – přednáškový sál se po celou dobu zaplňoval a mnozí posluchači byli ochotni i stát. Atmosféra byla živá a ukázala, že o témata spojená s vodárenstvím a jeho budoucím směřováním je mezi odbornou veřejností velký zájem.
Program nabídl pestrou škálu přednášek. Diskutovalo se například o možnostech propojování vodárenských soustav jako adaptačního opatření na změnu klimatu. Pan I. Kokrment při svojí přednášce zmínil jako možný zdroj financování strategických staveb zvýšení poplatků za odběr podzemní vody na úroveň platby za vodu povrchovou. Zazněla důležitá připomínka, že se nelze zaměřovat pouze na rozvoj, ale i na obnovu stávajících sítí.
Zajímavým kontrastem byla přednáška P. Ingedulda, představující online model zásobování města Los Angeles pitnou vodou. Obrovské měřítko tohoto systému – 19 milionů obyvatel a stovky kilometrů dlouhé přivaděče – ukázalo odlišnosti oproti českému prostředí a poskytlo inspirativní srovnání.
Významný prostor dostaly i technologické inovace. Představen byl poloprovozní model flotace na úpravně Bedřichov, který umožňuje testovat a optimalizovat různé podmínky (P. Dobiáš). Pozornost vzbudil i výzkum mikrobublinek realizovaný pomocí digitálního mikroskopu „Bubloskop“, jenž přináší nové možnosti analýzy.
Zcela aktuálním tématem byla antibiotická rezistence (V. Kouba). Byly představeny výsledky dokazující, že na úpravnách vody lze dosáhnout vysoké účinnosti odstranění rezistentních genů, avšak v distribuční síti dochází někdy k opětovnému nárůstu. Téma vyvolalo řadu dotazů a ukázalo, že jde o oblast, která bude vyžadovat další výzkum i praktická opatření.
Největší ohlas mezi účastníky vzbudily přednášky věnované novým molekulárně-genetickým metodám hodnocení mikrobiální kvality vody (qPCR analýza). Tyto postupy se jeví jako perspektivní díky své rychlosti, flexibilitě a bezpečnosti pro pracovníky. Zazněla výzva k vytvoření jasného legislativního rámce, protože jejich využití je zatím omezeno pouze na interní provozní informace. Diskuze potvrdila, že odborníci v oboru vnímají tuto problematiku jako klíčovou pro další rozvoj. To upevňuje i fakt, že tahle přednáška M. Nechanické získala cenu předsedy CzWA za nejlepší ústní prezentaci mladého autora!
Velký zájem vzbudila i přednáška A. Košinové o koncentraci virových částic z povrchových vod pro účely protiepidemických opatření. Diskuze se soustředila zejména na vlastnosti různých virů, možnosti jejich šíření a praktické otázky spojené s odběrem vzorků.
Celkově lze říci, že sekce potvrdila dynamický rozvoj vodárenství, který přináší nová témata a aktivně reaguje na aktuální výzvy. Odborná komunita je připravena hledat moderní a inovativní řešení, která posunou celý obor kupředu.
Kristína Zelinová
S.03 Venkov, přírodní ČOV
Sekce ukázala široké možnosti přírodě blízkých technologií pro malé obce. Přírodní ČOV v Hlíně fungující bez elektřiny prokázala špičkovou účinnost odstraňování organického znečištění, zatímco systém v Chlumětíně s navazujícím mokřadem potvrdil, že i při zvýšeném zatížení a nízkých teplotách lze spolehlivě snižovat koncentrace živin. Příspěvek zároveň otevřel diskusi nad rolí stabilizačních nádrží. Inspirativní byl také výzkum využití biocharu pro intenzifikaci procesů a zkušenosti s francouzskými vertikálními filtry, kde se ukázal zásadní vliv návrhu systému. Vhled do praxe individuálních systémů přinesla přednáška J. Zedníčka, kde legálních a funkčních řešení byla naprostá menšina. Ilustrativními příklady „katastrofální kreativity“ byly tzv. jednorožci – kanalizace se „zabudovanou čistírnou“ bez odtoku či vstupních šachet nebo dokonce nadzemní septik s „kyblíkovým“ vypouštěním. Jsme národ zlatých ručiček. Téma sice neveselé, avšak bravurně a odlehčeně prezentované. Závěrečná přednáška se pak věnovala realitě veřejných financí a nákladů v oboru stokování, které se dají u menších obcí čekat. Sekce tak celkově potvrdila, že přírodní ČOV mohou být životaschopnou cestou, pokud je zajištěn odpovědný provoz a kvalitní návrh.
Filip Mečíř
S.04 Mirkopolutanty – technologie odstraňování
Sekce byla zahájena úvodní přednáškou profesora J. Bartáčka na téma Porovnání technologií kvartérního čištění odpadních vod. Studie se zaměřila na technologické, ekonomické a environmentální aspekty různých metod s cílem vybrat vhodné řešení pro implementaci této technologie na ÚČOV Praha. Do laboratorní fáze bylo zařazeno pět variant, založených buď na principech granulovaného aktivního uhlí (GAU), nebo ozonizace.
Na ni navázala přednáška o technologii CaviPlasma®, která se stala jedním z nejvýraznějších témat celé konference. Tato pokročilá oxidační metoda využívá synergii hydrodynamické kavitace a plazmového výboje k výrobě oxidačních a redukujících činidel bez potřeby chemikálií. Byla prezentována data o produkci H2O2 a stabilitě pH v systému zcela bez dusíku, což dokládá ekologický potenciál tohoto řešení. Patentovaná technologie, oceněná v roce 2024 hlavní cenou TA ČR Český nápad, byla opakovaně zmiňována napříč dalšími sekcemi.
V následujícím příspěvku zazněly výsledky pilotní studie UV LED technologie pro dezinfekci a odstranění mikropolutantů, které potvrdily dezinfekční účinnost i degradační schopnosti systému, ale upozornily také na možné uvolňování konjugovaných forem těchto látek.
Praktický vhled do problematiky odstraňování mikropolutantů přinesla přednáška na téma sezónního monitoringu odstraňování léčiv na poloprovozních jednotkách na velké městské ČOV. Na odtoku z ČOV byla celková koncentrace léčiv v chladném a teplém období srovnatelná. Nejvyšší environmentální riziko představoval diklofenak. Závěr sekce patřil materiálovým a fotokatalytickým cestám. Biochary z odpadní biomasy ukázaly slibnou sorpční účinnost vůči vybraným látkám. Praktický pohled nabídla i přednáška o sezónním monitoringu léčiv na poloprovozních jednotkách velké městské ČOV, která prokázala obdobné koncentrace v chladném i teplém období a identifikovala diklofenak jako nejrizikovější látku. Závěr sekce patřil materiálovým a fotokatalytickým přístupům – zejména biocharům z odpadní biomasy, které vykázaly slibnou sorpční účinnost vůči vybraným mikropolutantům.
Denisa Čadková
S.05 Energie na ČOV a zpracování kalů
Sekce Energie na ČOV a zpracování kalů patřila k těm, které dokázaly zcela zaplnit přednáškový sál a udržet pozornost po celou dobu. Už úvodní prezentace M. Kose ukázala, jak zásadní dopady může mít nová legislativa na energetickou soběstačnost. Zavedení kvartérního čištění totiž podle výpočtů zvyšuje energetickou náročnost až o 37 %. Největší zájem však vyvolal příspěvek D. Stránského, který představil různé možnosti intenzifikace anaerobní stabilizace a výsledky laboratorních pokusů s dvoustupňovou termofilní kofermentací. Ta dosáhla vyšší denní produkce metanu, přičemž ani při velmi krátké době zdržení 15 dní nebyly zaznamenány známky nestability. V. Braun navázal pohledem z praxe, když ukázal, že kombinací TPAD, fotovoltaiky a výroby biometanu se ČOV Příbram podařilo dosáhnout 60% energetické soběstačnosti. Zajímavou diskusi rozpoutal i příspěvek prof. Jeníčka, který zdůraznil význam kvality primárního kalu a navrhl poměr CHSK/VLorg jako vhodný ukazatel jeho rozložitelnosti – část publika přitom směřovala dotazy na to, jak tyto poznatky aplikovat v reálném provozu. Závěr sekce patřil zkušenostem z ČOV Hradec Králové, kde P. Král přiblížil, jak se provoz vyrovnává s výzvami termofilní stabilizace a hledá optimální nastavení tepelného výměníku. Celá sekce působila jako silný mix teorie i praxe a zanechala dojem, že cesta k energetické soběstačnosti je sice plná výzev, ale rozhodně není nereálná.
Anna Cardová
S.06 Cirkularita ve vodním hospodářství
Druhý den konference se, v dopoledních hodinách po vydařeném společenském večeru, v sále Jízdárny, nesl v duchu Cirkularity ve vodním hospodářství. V sekci bylo představeno šest příspěvků, z čehož tři byly přednesli řečníci z firmy ASIO TECH, spol. s. r. o. L. Laichman představil technologii pro výrobu kompozitních materiálů z odpadních kalů z recyklačních linek použitých plastů. Zmínil, že primární kal smrdí, avšak aditiva zápach eliminují. Sekundární kal je možné využít jako vylehčovadlo do cihel, střešních tašek nebo průmyslových podlah. Digitální dvojče technologických celků nebo projekt OKTAGON, to byly jedny z představených projektů M. Holby. Prezentaci uzavřel slovy, „Recyklace vody se nemusíme bát“. Na konečného spotřebitele by cílil pomocí názorných ukázek a více demonstrací, které by je přesvědčily vodu recyklovat. Na dotaz z publika, zda jejich technologii již využívají zemědělci bylo odpovězeno, že recyklace je vhodná, otázka byla doplněna. Česká legislativa zatím nedovoluje používat recyklovanou vodu pro zemědělství. J. Bartáček představil výzkum zaměřený na recyklaci vody z praček, který realizuje na VŠCHT v Praze ve spolupráci se společností SKANSKA v areálu Modřanského cukrovaru. Dosavadní výsledky potvrdily, že zvýšený zákal není problematický, zároveň však upozornil, že v domácnostech s citlivými osobami je nutná pravidelná sanitace praček bez ohledu na to, zda je používána šedá či pitná voda. Postupně se sál zcela zaplnil a následovala prezentace L. Báborské, která představila membránové technologie a výsledky šestiměsíčního zkušebního provozu v Aquapalace Čestlice. Zde bylo recyklováno 3 700 m³ vody, což přineslo významné finanční úspory. Poté M. Johnová z Technické univerzity v Liberci upozornila na chybějící právní rámec pro recyklaci pracích vod z pískových filtrů a zároveň zdůraznila nutnost nepodceňovat vedlejší produkty dezinfekce. Sekci uzavřel Jan Vespalec, místopředseda YWP, který se ve svém příspěvku věnoval organickému a anorganickému zanášení membrán. Z diskuze vyplynulo, že závislost zanášení nebyla hodnocena v závislosti na charakteru vstupní vody, nýbrž na zanesení obsaženém přímo na membráně. Je to však dobrý podnět pro další studie.
Tereza Semrádová
S.07 Ochrana vod
Voda je život a její ochrana přináší řadu výzev. I takto by se dala uvést sekce čtvrtečního dopoledne. Úvodní příspěvek M. Lišky se věnoval vlivu dvou povodní na VN Švihov. Poukázal na fakt, že jejich dopad na kvalitu vody silně závisí na tom, v jaké fázi ročního míchání nádrž zrovna je. J. Duras velmi příhodně navázal na toto téma příspěvkem o emisích fosforu v rámci celého povodí VN Švihov. Zabýval se zhodnocením přínosu dotačního projektu na Fe koagulanty pro srážení fosforu na ČOV. Výsledek této spolupráce je však obtížné jednoduše vyhodnotit, protože do bilance se promítají i další faktory, jako epizodické erozní splachy nebo odlehčované vody z kanalizace. Třetím příspěvkem H. Prchalová skvěle doplnila předchozí řečníky. Přinesla komplexní zhodnocení dosahování dobrého stavu vod na základě dlouhodobého monitoringu z let 2011–2021. Ukázalo se, že u dusíkatých látek lze pozorovat pozitivní vývoj, avšak fosfor zůstává problematickým parametrem a nadále brání dosažení stanovených cílů. Se čtvrtým příspěvkem J. Bartáčkové se pozornost přenesla k tématu antibiotické rezistence, která je čím dál aktuálnější i z pohledu lidského zdraví. Upozornila na možnou funkci sedimentů a biofilmů vodních toků jako rezervoáru rezistentních genů a bakterií. E. Maršálková ve svém příspěvku odprezentovala monitoring kvality vody v Průhonickém parku. Tento park disponuje vysokou biodiverzitou, a tedy i vyšším biodegradačním potenciálem, což může napomáhat odbourávání detekovaných farmak a pesticidů. Sekci uzavřel příspěvek A. Zajíčka o chráněných slaniscích, kde byla zaznamenána zvýšená salinita i přítomnost pesticidů a živin, což ukazuje, že ani tyto specifické biotopy nejsou vůči tlakům okolní krajiny imunní.
Petra Pešavová
S.08 Mikropolutanty v odpadní vodě a v ŽP, legislativa
V sekci „Mikropolutanty v odpadní vodě a v životním prostředí, legislativa“ zazněly nové poznatky o zdrojích, výskytu i regulaci. Monitoring na komunální ČOV Brno Modřice ukázal, že nemocnice se na celkovém toku léčiv podílejí jen málo (řádově jednotkami procent); výjimkou jsou kontrastní látky a některá speciální antibiotika, kde může podíl výrazně narůstat. Zaznělo také, že z hlediska efektivity je vhodnější řešit odstranění léčiv až na samotné ČOV, nikoli přímo u zdroje. Aktuální trendy v povrchových vodách potvrdily přítomnost PFAS (včetně vysoce mobilní TFA) a metabolitů pesticidů či látek osobní péče; zvlášť byl zmíněn vysoce stabilní a problematický 1,2,4triazol. Dvojice příspěvků k využití závlahových (včetně odpadních) vod ukázala, že mikropolutanty se podle místních půdně hydrogeologických podmínek akumulují v půdě a mohou zasahovat i mělké podzemní vody; identifikace nových relevantních polutantů probíhá pomocí HPLC/HRMS. Z legislativního pohledu byly shrnuty novinky EU k PFAS, včetně parametrů pro pitnou vodu a limitu „celkového PFAS“ s účinností do roku 2026. V závěru byl představen projekt JA EUWISH, který sjednocuje evropský monitoring odpadových vod pro srovnatelná data a včasné varování. Diskuse byla i přes „povečírkovou“ únavu živá; zaznělo mj., že PFAS už byly detekovány v krvi velké části populace a je pravděpodobné, že je v krvi máme prakticky všichni.
Jan Vespalec
S.09 Čištění odpadních vod
Sekce o čištění odpadních vod pro mě byla velmi podnětnou částí konference, protože se v ní potkala praktická zkušenost z provozů s nejnovějšími metodami řízení a modelování. Velký dojem na mě udělala prezentace M. Lánského o řízení aerace na pražské ÚČOV, která ukázala, jak lze díky online měření sledování jednotlivých forem dusíku dosáhnout stabilnějšího a účinnějšího provozu a zároveň úspor nákladů. Navazující příspěvek T. Svobodové a M. Kallase rozvinul téma energetických úspor při návrhu a provozu dmychadel a aeračních systémů. Přednáška upozornila na potřebu pravidelné údržby a výměny elementů. Jen tak lze předejít nárůstu energetické náročnosti v průběhu času, což se dnes ukazuje jako mimořádně aktuální. Zaujala mě také případová studie O. Vodičky z VaK Pardubice o nitritaci skládkových vod v reálném provozu, která potvrdila, že i obtížně čistitelné vody s vysokou koncentrací amoniakálního dusíku mají své řešení. Přednáška M. Kollera o terciárním odstraňování fosforu technologií Actiflo® zase ukázala, že v současné době existují technologie pro dosažení velmi nízkých odtokových koncentrací fosforu z ČOV při využití osvědčených fyzikálně chemických principů. Cenný byl také příspěvek O. Krňávka o využití numerických simulací podle německé metodiky DWA-A 131, který přinesl nový pohled na dimenzování a optimalizaci provozu ČOV. Závěrečná prezentace M. Puchmeltra o zvláštní formě aktivovaného kalu a jeho nežádoucích dopadech na provoz ČOV Jirkov pak připomněla, jak nepředvídatelná může být realita čistírenské praxe a jak důležitá je schopnost reagovat na nečekané jevy. Celkově mě sekce utvrdila v tom, že čištění odpadních vod je dnes vysoce komplexní disciplínou, kde se propojují nejen technologické postupy, biologické procesy a energetická hlediska, ale také inovace a provozní zkušenosti, které jsou pro obor stejně důležité.
Martina Hřebeková
S.10 Modrozelená infrastruktura – plánování a objekty
Sekce ukázala, jak zásadní roli dnes hraje voda při plánování rozvoje měst i návrhu jednotlivých objektů. Úvodní příspěvek přednesl M. Suchánek, který se věnoval stanovení podmínek odvodnění velkých rozvojových území a zdůraznil, že jasná pravidla nastavená už v rané fázi projektů mohou předejít řadě komplikací v budoucnu.
Na financování modrozelených opatření se zaměřil J. Macháč. Výsledky dotazníkového šetření ukázaly, že veřejnost tato opatření nejen podporuje, ale je ochotna se na nich i finančně podílet. Hospodaření s dešťovou vodou tak lidé vnímají nejen jako technické opatření, ale i nástroj pro zlepšení kvality života a prostředí. V diskuzi zazněly i obavy ze zkreslení výsledků, a to kvůli nerovnoměrnému zastoupení skupin respondentů – velkou část tvořily ženy na mateřské dovolené, jejichž preference ohledně vzhledu města se mohou odlišovat od jiných obyvatel. L. Zaňková představila mokřady jako prvek propojující ekologický i ekonomický rozměr projektů. Mohou sloužit jako podklad pro ekonomické hodnocení a současně hrát zásadní roli při adaptaci na klimatickou změnu.
Zajímavou perspektivu nabídl D. Stránský v příspěvku o stromových mísách. Tento zdánlivě drobný detail uliční infrastruktury byl ukázán jako prvek výrazně ovlivňující hydrologickou bilanci i lokální mikroklima. Prezentace se zaměřovala na návrh jejich umístění, velikosti, konstrukce a schopnost zadržovat vodu pro růst stromů v městském prostředí. Závěr sekce patřil M. Petrejemu, který představil cirkulární přístup k zeleným střechám. Kombinace recyklovaných substrátů a využití odpadní vody nabízí řešení s minimální potřebou pitné vody, přinášející ochlazovací i výživový efekt.
Sekce potvrdila, že modrozelená infrastruktura přechází z doplňku do role nezbytné součásti plánování. Společným motivem byla snaha propojovat technické, ekonomické i společenské hledisko a hledat dlouhodobě funkční, udržitelná řešení.
Markéta Zikudová
