Vodohospodářské úpravy jižní Moravy z 70. a 80. let 20. století a CHKO Soutok – co dál?

Článek se zabývá vodohospodářskými úpravami jižní Moravy provedenými v 70. a 80. letech 20. století, jejich užitky, ale také vadami s cílem přispět k jejich eliminaci. Řešeným územím byl úsek Moravy pod Hodonínem (včetně Kyjovky) a Dyje od dnešního vodního díla Nové Mlýny (VDNM) po soutok obou řek (obr. 1). Zaměřuje se na ekologické aspekty, protože byl vypracován s využitím výstupů z Vodohospodářské studie CHKO Soutok [1], kterou zadávala Agentura ochrany přírody a krajiny. Tato studie sice vznikla v rámci prací na vyhlášení CHKO Soutok, ale její platnost je obecnější. Návrhová část definuje nejen cíle ochrany přírody zaměřené na obnovu přirozených procesů, ale deklaruje i respekt k dalším nepominutelným vodohospodářským veřejným zájmům, jako jsou protipovodňová ochrana nebo podpora zdrojů pitné vody. Důležitou složkou studie je návrh přístupu ke změně či zachování současného stavu vodohospodářských úprav a dosavadního modelu fungování základních vodohospodářských prvků. Takto definované cíle a přístupy jsou východiskem pro návrhy cílového stavu i strukturálních a režimových opatření. Návrhy jsou aplikovány do jednotlivých relativně samostatných vodohospodářských oblastí v zájmovém území. Jedná se o koncepční výhled na několik desítek let. Ukazuje se, že ekologické potřeby jsou obecně platné a významné, vyhlášení CHKO Soutok jim „jen“ dává vyšší prioritu. Prostor článku v odborném časopise stačí na základní představení problematiky, ale neumožňuje podrobný rozbor a představení návrhů v plném rozsahu, zvláště u takto rozsáhlé a komplikované problematiky.

Obr. 1. Přehledná mapa zájmového území

Úvod

Snaha člověka ovlivňovat a upravovat vodní toky a využívat vodu ve svůj prospěch sahá do daleké historie. To se týká i jižní Moravy. Ještě v době prvního vojenského mapování úpravy však nebyly nijak dramatické.

Hlavní meandrující tok Moravy (obr. 2) tvořil zemskou hranici s Uhry. Lužními lesy a loukami protékala laterální moravní říční ramena. Největší z těchto ramen bylo využíváno k pohonu vodních mlýnů (Mühlgraben), které stávaly v Tvrdonicích a Lanžhotě. Anastomózní ramena (anastomóza je spojení více větví, např. vodních toků, do síťovité struktury s opakovaným větvením a spojováním) vytékají jednak přímo z hlavního toku, a také z rybníka pod Hodonínem (Nimmersatt Teich; na pozdějších mapách je zván jako Nesytý). Do tohoto rybníka, jenž byl napájen přímo z Moravy, ústí též Kyjovka. Nesytý měl několik odtokových koryt. Kyjovka se tak prakticky s vodami Moravy v minulosti slévala v rámci rybníku Nesytý.

Řeka Dyje (obr. 3) protékala soustavou lužních lesů a luk v prostoru dnešního VDNM a pod ním. Níže po toku se větvila do dnešní Zámecké Dyje a Staré Dyje; dělení průtoků později zajišťoval Aarský jez, jehož pozůstatky ještě existují. Dyje se větvila i v prostoru dnešní Břeclavi. Zámek i historické centrum Břeclavi ležely na ostrovech mezi rameny Dyje. Řeka Dyje se větvila obdobným způsobem jako Morava, i zde lze rozlišit jeden hlavní tok a postranní systém říčních ramen, který jej sledoval. Tok Dyje pod Břeclaví se v některých úsecích větvil, jinde měl pomístně více méně přímou trasu. Naopak hlavní tok Moravy se vyznačoval výrazným meandrováním, které značně prodlužovalo délku toku a snižovalo jeho spád.

I v prostoru vlastního soutoku Moravy a Dyje měl říční systém charakter říčního větvení bez výrazných lidských zásahů.

Hlavním hydromorfologickým typem dolních toků Moravy a Dyje je tedy anastomózní větvení – větvení meandrujícího (Morava) nebo zakřiveného (Dyje) koryta do ramen v široké údolní nivě s jejím častým zaplavováním. Jde o říční vzor, kdy má řeka hlavní koryto či koryta a dále vytváří vícero periodicky protékaných ramen v prostoru a čase vznikajících a zanikajících. Na takto vzniklá a často dynamicky se vyvíjející stanoviště jsou obvykle vázány zvláště chráněné rostlinné i živočišné druhy. Říční ramena také zajišťují transport vody i sedimentů (živin). To má velký význam i pro vývoj a stav lužních lesů, a tedy i lesní hospodářství. Pro vznik, vývoj a fungování říčních ramen větvícího se říčního vzoru mají stěžejní význam lužní lesy. Především v rámci porostů lužních lesů u nás dochází k větvení toků. Do koryt vyvracené stromy, zátarasy z kmenů a větví či obdobné překážky jsou spouštěcím mechanismem pro korytotvorné procesy. Při odlesnění nivy a jejím využití pro louky boční říční ramena pouze přetrvávají či postupně zanikají. Anastomóza byla provedenou regulací Moravy a Dyje funkčně zlikvidována, avšak v nivě se aspoň někde dochovala celá škála postupně zanikajících zbytků říčních ramen.

Obr. 2. Podluží mezi Hodonínem a Tvrdonicemi na výřezu mapy z I. vojenského mapování (1764–1768)

Obr. 3. Dyje, její říční ramena a lužní lesy Lednicka na výřezu mapy z I. vojenského mapování (1764–1768)

Vodohospodářské úpravy jižní Moravy v 70. a 80. letech 20. století

Výše popsaný systém přirozených vodních toků a jejich mírných úprav přetrvával až do 70. a 80. let 20. století, kdy byly provedeny vodohospodářské úpravy jižní Moravy do dnešní podoby. Úpravy obsahovaly radikální úpravy koryta Moravy a Dyje (napřímení, zkrácení, ohrázování, prohloubení a rozšíření koryt a zřízení jejich opevnění), stavbu poldru Soutok, stavbu soustavy nádrží Nové Mlýny včetně úprav výústních tratí Dyje, Svratky a Jihlavy i některých menších toků a další související stavby, jako byly závlahové systémy. Znamenaly vyšší protipovodňovou ochranu (a to včetně zemědělské a lesní půdy), zrychlené odvedení povodňových průtoků korytem Moravy, snížení kulminačních průtoků v Dyji prostřednictvím retence v nádržích v povodí, v Nových Mlýnech a poldru Soutok. V ploše VDNM vznikly i významné zásobní prostory pro zemědělské závlahy a možnost nadlepšování minimálních průtoků.

Úpravy přinesly některé užitky, ale také vedly k drastické změně původních podmínek a vlastností území, radikálnímu zjednodušení morfologie a úbytku pobytových, potravních a rozmnožovacích stanovišť. Způsobily obrovské ekologické škody, ať už přímou likvidací cenných biotopů, nebo ovlivněním vodního režimu. Řeka Morava byla v úseku Rohatec–Soutok zkrácena na 53 % původní délky, úpravy způsobily drénování krajiny zahloubenými řekami a odřízly nivu od hlavních koryt. Původní kapacita koryta byla na úrovni cca jednoleté povodně.

Zvodňování luhu z Dyje a Moravy je umožněno jen na několika místech prostřednictvím nápustných objektů, na kterých je nutná manipulace. To funguje nedostatečně (zejména v případě Moravy), protože koryto hlavních toků je příliš zahloubené, a s ním i nápustné objekty (pokud se nejedná o nadjezí), které jsou v některých případech i ve špatném technickém stavu. V současné době je poldr Soutok Moravou a Dyjí za běžných a zvýšených stavů pouze obtékán. Rozestavěný klapkový jez na Dyji má umožnit zlepšení této situace.

V důsledku vodohospodářských úprav byl významně ovlivněn vodní režim krajiny, zanikly pravidelné přirozené povodně i drobnější zvodňování a vznikly podélné i příčné migrační bariéry. Došlo k poklesu hladin podzemních vod v jímacích územích a nežádoucím směrem se i s vlivem probíhající klimatické změny mění i charakter lesních porostů. Vodohospodářské úpravy tak významně negativně ovlivnily vodohospodářské funkce i ve vztahu k dalším antropogenním zájmům, jako jsou vodárenství nebo lesnické hospodaření.

Z přírodního hlediska byly zásadním způsobem narušeny přirozené vazby mezi vodními toky a říčními nivami. Oddělením niv od hlavních toků došlo i ke snížení zásobování drobné vodopisné sítě v nivách a nežádoucímu snížení hladin podzemních vod za nízkých průtoků a ke ztrátě disturbančních jevů představujících klíčový faktor pro biodiverzitu, zajištění podmínek ochrany a tvorby stanovišť a udržitelný vývoj nivních ekosystémů.

Výše uvedená obecná charakteristika přínosů i negativních vlivů platí pochopitelně diferencovaně, podmínky v celém řešeném území jsou velmi různorodé.

Smyslem návrhů studie je hledat možnosti nápravy výše uvedených negativních jevů a současně zachovat tak důležité užitky, jako jsou protipovodňová ochrana zastavěných území nebo podpora vodárenství. Jedná se o dlouhodobou koncepci – výhled na několik desítek let. Potřebná náprava vad vodohospodářského systému jižní Moravy významně souvisí s obecnými potřebami ekologickými i hospodářskými ve vztahu k lužním lesům i zdrojům pitné vody. Vyhlášení CHKO Soutok tomu jen dává vyšší prioritu.

Přístup k vodohospodářským funkcím

Vhodný říční systém a vodní režim jsou základními předpoklady pro to, aby mohly být plněny nejen cíle ochrany přírody, ale i udržitelné lesnické hospodaření a další vodohospodářské funkce s primárním zajištěním pitné vody a protipovodňové ochrany i dalšími užitky, jako je například rekreace.

Návrhy změn vycházejí z kritické analýzy fungování současného systému daného vodohospodářskými úpravami. Některé vodohospodářské stavby mají svoje opodstatnění i dnes a je vhodné je zachovat s patřičnou péčí i do budoucna. Některé stavby je ale vhodné přehodnotit z hlediska jejich funkce a provedení a změnit je nebo zrušit. V některých případech je účinnější a levnější se přírodě přizpůsobit, než s ní nákladně bojovat. Návrhy jsou tedy diferencovány mimo jiné podle toho, kde a jak je možno tuto zásadu aplikovat. Je potřeba změnit přístup k dosavadnímu modelu fungování a správy základních vodohospodářských struktur (vodohospodářskému paradigmatu): Člověk (vodohospodář) nemusí mít ambici všechno spravovat, ovládat a řídit – ani to nezvládá. Pojďme ponechat volný průběh přírodním procesům v těch funkcích a plochách, kde to jde.

Návrhy přistupují ke změně či zachování dosavadního modelu fungování základních vodohospodářských prvků takto:

• Protipovodňová ochrana Břeclavi a sídel nad ní pomocí retenčních prostorů Přítluckého a Lednického poldru, úpravy Dyje a hrázových systémů jsou zachovány a stávající model je rozvíjen, je posílen přítok vody do jímacích území a krajiny jako takové.
• Existence VDNM je respektována, i když jeho realizace způsobila obrovské ekologické škody a výrazně změnila vodohospodářské poměry. Bude však potřeba znovu definovat využití prostorů pro různé potřeby (zemědělské závlahy, dotace minimálních průtoků, protipovodňová ochrana, …). K tomu bude potřeba seriózní debata o společenských požadavcích, po jejich formulaci bude možné aktualizovat vodohospodářské řešení a následně i manipulační řády.
• Princip protipovodňového využití niv pravobřežní Moravy a komplexu Soutoku jen za extrémních průtoků se ruší a nahrazuje principem celoplošného využití nezastavěných niv k rozlivům povodní s výrazně vyšší četností a nižším průtokem. To umožní odstranění nebo odsunutí hrází a plnohodnotnou revitalizaci koryta Moravy a významnou změnu vodního režimu nivy Moravy a Dyje v prostoru poldru Soutok. Ztratíme tím sice (problematickou) možnost „řízení“ velkých povodní, ale budou tak posíleny i jiné funkce. O revitalizacích a změně režimu protipovodňové ochrany je potřeba jednat se slovenskými i rakouskými partnery. I oni připravují svoje revitalizační projekty, záměr posunout moravní hráze na slovenské straně se již objevil.

Cíle ochrany přírody

Dlouhodobé cíle řešení z pohledu ochrany přírody lze definovat takto:

1. Obnova přirozeného či alespoň přírodě blízkého říčního systému jako základní krajinné struktury (strukturální cíl). Hlavním nástrojem ke (s)plnění tohoto cíle tedy budou zásahy, které napraví výše charakterizované chyby vodohospodářských úprav. Tento cíl lze podrobněji definovat pomocí sedmi konkrétních požadavků:

—  Dosažení minimálně dobrého morfologického stavu koryt toků a jejich niv včetně snížení kapacity hlavních koryt.

—  Zvýšení dna a hladin nízkých a středních průtoků v hlavních tocích.

—  Snížení kapacity hlavního koryta, převedení kapacity do ostatních bočních koryt a ramen a jejich propojení do otevřeného systému (zejména u Moravy).

—  Umožnění disturbancí – eroze a narušování břehů, ukládání nových sedimentů, obnažování a přirozená tvorba holých ploch.

—  Zajištění migrační prostupnosti podélné i příčné.

—  Doplnění celého systému o ostatní drobná kompenzační a náhradní opatření.

2. Obnova přirozeného či alespoň přírodě blízkého vodního režimu říčních niv jako základního vodohospodářského děje (režimový cíl). Ten je představován průtoky, pohybem povrchové i podzemní vody. Projevem tohoto režimu je povodňování v době velkých průtoků i výraznější zvodňování niv v době nízkých (až běžných) průtoků. Povodňování a zvodňování (zavlažování) lužních ekosystémů jsou dvě diametrálně odlišné funkce. Hlavním nástrojem ke (s)plnění tohoto cíle tedy bude nastavení prvků (kapacity koryt, objektů, …), někdy i umělá manipulace s vodou. Režimový cíl lze podrobněji definovat pomocí čtyř konkrétních požadavků:

—  Obnova povodňového režimu – rozlivů povodní do nezastavěných území, zejména lesů (pro potřebu ekosystémů).

—  Zvodňování – obecné posílení drobné vodopisné sítě a rovnoměrnější rozdělení průtoků do celé nivy, a to zejména v obdobích minimálních až středních průtoků, vesměs na úkor hlavních toků, jejichž nároky na vodu budou sníženy prostřednictvím revitalizací koryt.

—  Potřeba minimálních zůstatkových průtoků (MZP) ve vodních tocích. Nelze spoléhat jen na zásobní prostor nádrží, ostatně na Moravě a Kyjovce ani nejsou k dispozici. Podpora MZP ze zásobního prostoru VDNM bude omezená, nároky na objem si budou klást i potřeby zvodňování nivy pro lesnictví a vodárenství či zemědělské závlahy. Řešením je celková revitalizace koryt toků a niv.

—  Zajištění nepodkročitelných hodnot obsahu rozpuštěného kyslíku a obecně jakosti vod. To se týká zejména Dyje pod VDNM s cílem zabránit opakování úhynu ryb.

3. Obnova přirozených procesů. Oba výše uvedené cíle spojuje jejich vzájemná provázanost a dynamická proměnlivost v prostoru a čase. Procesy jsou tedy nositelem žádoucích hodnot. Disturbance krajiny jako jeden z hlavních projevů těchto procesů jsou nejen přípustné, ale přímo nutné pro zachování přírodních hodnot, pro které je mj. zřizována CHKO Soutok.

Potřeby ochrany přírody, rozmanitost a návaznost nivních ekosystémů spjatých složitými vývojovými procesy nejlépe vystihuje geoekologická koncepce úplné dynamické fluviální sukcesní série nivních biotopů. To je škála vodních, mokřadních a terestrických biocenóz v různých stádiích vývoje, kontinuálně se vyvíjejících v závislosti na fluviálních krajinotvorných procesech. Můžeme si je tedy představit jako soustavu různých biotopů od ploch tekoucích i stojatých vod přes rané fáze osídlování čerstvě obnažených erodovaných a zanesených ploch na říčních náplavech až po klimaxová stádia lesa. Úplnost této série nivních biotopů je závislá na neustálém působení fluviálních procesů. Jedná se především o disturbance spočívající v posouvání koryta díky boční erozi břehů, o sedimentační a erozní procesy v korytě a v nivě v době záplav. To nemůžeme zachovat jiným způsobem než tím, že alespoň v některých částech nivní krajiny obnovíme přirozené fluviální procesy.

Cílů ochrany přírody nelze v řešeném území dosáhnout celoplošně a v plné míře. Plná obnova původního hydromorfologického systému a s ním spojeného vodního režimu již není možná s ohledem na stávající zastavění a způsoby využívání krajiny a z toho plynoucí omezení. Návrhy se mohou zaměřit na nápravu jen některých výše uvedených negativních jevů, a to diferencovaně podle místních možností řešeného dílčího území a jeho charakteru.

Struktura návrhů

Návrhy jsou formulovány pro jednotlivé vodohospodářské oblasti – relativně vodohospodářsky samostatné plochy (obr. 4), vždy ve struktuře cílový stav – strukturální opatření – režimová opatření. Cílový stav vždy rámcově definuje charakter a funkce daného prostoru. Strukturální opatření naplňují strukturální požadavky a jsou to tedy v zásadě návrhy revitalizačních či vodohospodářských staveb směřující k dosažení cílového stavu. Režimová opatření jsou definována jako návrh zacházení s vodou (nikoliv nutně manipulací) ve všech vodohospodářských uzlech zájmového území v šesti typických hydrologických situacích od malých průtoků až po povodňové.

Společně tak navržená opatření vytvářejí základní ucelenou vodohospodářskou koncepci, která je vodítkem pro podrobnější řešení jednotlivých staveb a režim zacházení s vodou.

Obr. 4. Vymezení vodohospodářských oblastí

Návrhy cílového stavu a opatření pro jednotlivé plochy

Rozsah článku neumožňuje převzetí návrhů ze studie v plném rozsahu pro celé zájmové území. Tato kapitola tedy uvádí pro všechny vymezené vodohospodářské oblasti pouze základní charakteristiku cílového stavu a jen pro jednu z oblastí obsáhlejší ukázku pojetí a podrobnosti návrhů.

V pravobřežní nivě Dyje (obr. 5), v prostoru Herdy a Kančí obora, jsou zvýšeným průtokem a úpravami prostoru posíleny vodohospodářské a ekologické funkce, přestože plnohodnotná revitalizace již není možná. Prostor i nadále plní funkci poldru. Současná protipovodňová retenční funkce prostoru a systém nejsou změněny. Je realizována kategorie „minimalistická“. Nátok vody do území je významně posílen pro situace za nízkých a středních stavů prostřednictvím rekonstrukce odběrného objektu do Zámecké Dyje. Významně je posílen význam Staré Dyje, je obnovena/propojena kontinuita jejího koryta a zprůtočnění už od odběru vody do Zámecké Dyje až po vyústění zpět do Dyje pod Janohradem. Dyje zůstává páteřním tokem, její současné koryto je v intencích stávající trasy revitalizováno za účelem zvýšením členitosti a zlepšení podmínek pro biotu zejména za nízkých průtoků. Je zajištěno i posílení infiltrace do vodních zdrojů.

Obr. 5. Příklad řešení: Výřez z mapy návrhů strukturálních opatření pro prostor Herdy + legenda

Strukturální opatření

• Revitalizace koryta Dyje ve stávající trase v úseku most Nové Mlýny – konec vzdutí Bulhary a podjezí Bulhary – Břeclav: zvýšení členitosti a zlepšení podmínek pro biotu zejména za nízkých průtoků (drobné objekty typu usměrňovacích staveb ve stávající kynetě, provzdušnění apod.).
• Rekonstrukce a významné zkapacitnění odběrného objektu a nátoku z Dyje do systému Stará Dyje/Zámecká Dyje včetně zajištění její migrační prostupnosti.
• Rekonstrukce Aarského jezu a přerozdělování průtoků ve prospěch Staré Dyje.
• Propojení a pročištění koryta Staré Dyje.
• Rekonstrukce regulovatelného objektu na výtoku Staré Dyje do Dyje pod Janohradem: zkapacitnění a zajištění její migrační prostupnosti.
• Kapacitnější propojení vodopisné sítě a stavidel do prostoru pramenišť Lednice a Kančí obora s možností regulace a volby dělení vod mezi prostor Kančí obory a současné koryto Dyje.
• Případné posílení, doplnění a úprava systému hrází podél zástavby Lednice, Poštorná, Charvátská Nová Ves a Břeclav. Odtok rozlitých vod prostřednictvím objektu pod jez Poštorná se nemění. Jeho případná rekonstrukce včetně zkapacitnění nátokového hrdla.
• Případné doplnění objektů na ochranu vodních zdrojů.
• Soustava drobnějších revitalizačních opatření na propojení a pročištění kanálů a ramen, případně s ovládacími prvky (stavítky) pro zajištění průtočnosti systému.

Režimová opatření

• Významnější zvodňování systému na odběrném objektu z Dyje do Zámecké Dyje začíná plynule již od překročení hranice minimálních průtoků v Dyji, částečně i na úkor průtoků v Dyji.
• Významnější zvodňování pokračuje se stoupajícími průtoky v Dyji až do naplnění kapacity koryt v nivě. Poté je omezeno, aby byl zachován volný retenční prostor pro odlehčení povodní s vysokými průtoky a nižší četností výskytu podle stávajícího systému (odlehčování přes pevný přeliv od cca 450 m³/s v Dyji, což odpovídá přibližně Q₁₀).
• Manipulace na rekonstruovaném výtoku Staré Dyje do Dyje pod Janohradem a možností rozhodovat o dělení průtoků mezi Dyjí a prostorem pramenišť Lednice a Kančí obory.

Jádrem návrhu je obnova tekoucí Staré Dyje. Významná část jejího koryta stále existuje, byť v podobě odříznutých stojatých vod. Dále jsou znázorněny další návrhy, jako je pročištění Zámecké Dyje, revitalizace hlavního koryta Dyje, rekonstruované či nové objekty pro manipulaci s vodou a úseky určené k rekonstrukci nebo doplnění hrázového systému. Součástí jsou také vyznačené systémy kanálů pro zvodnění a plocha s plánovaným revitalizačním zásahem v obci Lednice.

V prostoru Přítlucka a Podivínska levobřežní niva Dyje neumožňuje svým současným využitím a uvažovanou protipovodňovou (retenční) funkcí plnohodnotné naplnění výše deklarovaných cílů ochrany přírody. Návrhy směřují alespoň k dílčímu plnění – kategorie „zastavení degradace“. Základní opatření směřují k revitalizaci koryta Dyje v současné trase, lepšímu zvodňování levobřežní nivy s obnovou drobných vodních toků a kanálů a úpravy hrázového systému na ochranu sídel. Pozornost je věnována i opatřením ke zlepšení jakosti vody odtékající z VDNM a eliminaci havárií s úhynem ryb.

Kyjovka v polní trati byla v minulosti přeložena do paty říční terasy Podluží a je umělým tokem, který neumožňuje významnější zásahy (kategorie „minimalistická“). Opatření se omezují na dříve navržená revitalizační opatření podél koryta Kyjovky a změnu režimu rozdělování průtoků na odlehčovacím objektu pod Lužicemi. Je ponecháno k rozhodnutí, jestli budou plně obnoveny selské hrázky na pomezí lesa a zemědělské půdy.

Morava v prostoru pod Hodonínem vyžaduje radikální změnu, pokud mají být plněny deklarované cíle. Kategorie „důsledná“ je realizovatelná, méně masivní varianty neumožňují plnění cílů. Předpokládá se odstranění hrází na moravské straně a jejich odsunutí na slovenské straně a významná obnova původního říčního systému se zvýšením dna, meandry a nivními rameny. Opatření nesmí zhoršit povodňovou situaci v Hodoníně, tomu budou přizpůsobena podrobnější řešení. Z řešených hlavních toků je tento úsek Moravy v nejhorším ekologickém stavu, ale překvapivě skýtá i největší realizovatelný potenciál k nápravě.

Návrhy pro prostor vlastního Soutoku v kategorii „důsledné“ předpokládají pokračování obnovy přirozeného meandrujícího koryta a ramen Moravy i v tomto úseku. Pravobřežní hráz Moravy a odsazená levobřežní hráz Dyje v současnosti vytváří poldr Soutok (obr. 6). K výraznému pravidelnému povodňování lužních lesů prakticky nedochází. Přírodě bližší režim bude umožněn zrušením hrází poldru i pravobřežních moravních hrází k Hodonínu, odsunutím hrází na slovenské straně a obnovou meandrujícího koryta Moravy. Bude tak posílena retence vody a zvodňování nivy i za mnohem menších povodní s významným pozitivním vlivem na lesní ekosystémy. To tedy znamená i změnu režimu využití retenčních prostorů Soutoku. Ty se naplní za mnohem menších průtoků, splní tedy svou protipovodňovou funkci pro rakouské a slovenské území za četnějších situací, ale neumožní odříznutí povodňových špiček za extrémních průtoků, protože retenční prostory už budou plné.

Na Dyji již byla některá revitalizační opatření provedena (obnova některých hraničních meandrů), počítá se s realizací zbývajících navržených akcí. Rozestavěný klapkový jez na Dyji bude dokončen a umožní významnou změnu průtokového režimu a podstatně lepší zvodňování i povodňování nivy s příznivým efektem na ekosystémy i stav lesních porostů.

Obr. 6. Současný hrázový systém v prostoru Soutoku

Závěr

Autoři tohoto článku vnímají citlivost tématu vodohospodářských úprav jižní Moravy ze 70. a 80. let, a to zejména s ohledem na trvající spory o úroveň hladin a uspořádání zásobních a retenčních prostorů na střední a dolní nádrži VDNM. Snaha poctivě řešit téma negativních důsledků vodohospodářských úprav není útokem na kohokoliv. Nejde ale zavírat oči nad jejich negativními vlivy. O většině výše uvedených problémů se ví a jsou popsány v různých podkladových materiálech, jejich rešerše je také obsahem studie. Na existující problémy reaguje několik již zpracovaných studií a projektů, avšak návrhy jsou roztříštěné. V rámci řešení studie CHKO Soutok jsme je převzali, kriticky zhodnotili, zapracovali a zkoordinovali s ostatními návrhy.

Rakouská a slovenská strana na hraničním toku pod Soutokem realizují společná revitalizační opatření na hraniční Moravě. Je potřeba co nejdříve aktualizovat dohody s těmito partnery a postupovat koordinovaně. V dalších fázích bude potřeba stanovit etapizaci prací a definovat jednotlivé investiční či administrativní akce jako podklad k systematické realizaci návrhů. Úkolem společnosti je, aby tyto plány nezůstaly jen na papíře. Významná část návrhů obsažených ve studii je již dokonce zakotvena v Plánech povodí a ZÚR. Opatření ale nelze jen napsat do Plánu povodí; je potřeba je i zrealizovat a napravit, co se napravit dá. Virtuální voda se nedá pít, ani nenaplní potřeby ekosystémů.

P.S. Aktuálně sílí hlasy pro zrušení CHKO Soutok jako nadbytečného a většinovým smýšlením nechtěného opatření. Reálná fakta ale ukazují nepravdivost těchto argumentů. Ať bude v čele MŽP kdokoliv, měl by si to uvědomit.

Citovaná studie byla věnována památce pana Antonína Bučka, lesníka a biogeografa, který se záchraně lužních ekosystémů intenzívně věnoval a definoval i pojmy úplné dynamické fluviální sukcesní série nivních biotopů a vodohospodářského paradigmatu.

Literatura/References

Ing. Tomáš Havlíček (autor pro korespondenci)
Ing. Barbara Stachoňová
ATELIER FONTES, s. r. o.
Křídlovická 314/19
603 00 Brno
havlicek()fontes.cz