Kolaps ekosystémů vodních toků, rybníků a nádrží v České republice: Fosfor jako hlavní hybatel krize

Článek je zoufalou reakcí nad lidskou lhostejností vůči poškozování kvality života ve vodních tocích a nádržích a vyjádřením bezmoci nad neschopností zhoršování stavu zpomalit, natož nežádoucí stav odstranit. Voda je to nejcennější, co nejenom my lidé, ale i příroda a živočichové od předešlých generací dědíme, a necítíme žádnou odpovědnost tuto vodu, vodní zdroje, pro další generace zachovat. Máme pro to ten největší potenciál, všechny zdroje u nás pramení, žádný sousední stát nám je neznehodnocuje. Jen my sami, občané České republiky, jsme rezignovali na nesení odpovědnosti za své odpadní vody a nedostatečně čištěné, či nečištěné, vypouštíme do našich vodních zdrojů. Povrchové vody jsou pro více než polovinu obyvatel České republiky zdrojem pitné vody, protože kvalitní podzemní voda je dostupná jen pro 50 % populace.

V posledních letech nám stále přibývá v letních měsících havarijních stavů na vodních tocích, rybnících i nádržích, kde v rámci celé České republiky hynou stovky tun ryb. Do podvědomí se dostávají zejména ty, které jsou medializovány, například poslední velká havárie na Dyji z přelomu června a července letošního roku, kde bylo k likvidaci odloveno 30 tun ryb. Úhyny však bývají mnohem větší, všechny mrtvé ryby se nepodaří vždy vylovit, některé odplavou, určité množství se nevynoří a část se rozpadne dříve, než je vylovena. Mrtvé ryby jsou jen vrcholem ledovce, havárie poškozuje celý ekosystém, který není pro veřejnost tak viditelný, jako jsou viditelné mrtvé ryby. Vždy jsou úhyny ryb spojovány s nedostatkem kyslíku, ale každý úhyn má jiné příčiny, které vedou k vyčerpání kyslíku. Již čtrnáct dní po havárii se v Břeclavi sešlo 51 odborníků na danou problematiku ze státní správy, od ministerstev, přes krajský úřad, obce s rozšířenou působností, ze samosprávy, z akademických, vědeckých pracovišť, ale i zájmových a dalších skupin. Cílem bylo nastavit procesy k vyhodnocení příčin havárií, aby následně mohla být realizována opatření organizační, technická či jejich kombinace, které by pomohly dopady dalších havárií mírnit, případně snížit jejich četnost.

Přesně a výstižně dokázali shrnout celkovou situaci oba ministři, v jejichž gesci je ochrana množství a kvality vod – Petr Hladík za Ministerstvo životního prostředí a Marek Výborný za Ministerstvo zemědělství: „Je to důsledek 37 let nedostatečného odvádění a čištění odpadních vod a benevolentní legislativy, která umožnovala vypouštět odpadní vody u menších měst a obcí bez nutnosti odstraňovat fosfor, dokonce ho ani sledovat.“ I když pracovní skupina odborníků dokončí vyhodnocení příčin havárií až na počátku příštího roku a předloží návrhy opatření ke zmírnění příštích dopadů, důvody masové eutrofizace, masového rozvoje toxických sinic, jsou po desetiletí jasné – více než desetinásobné koncentrace fosforu v povrchových vodách, které mají hlavní zdroj v komunálních vodách. I když čistírny odpadních vod velkých měst dokáží fosfor z odpadních vod s vysokou účinností odstranit, velké množství nečištěných odpadních vod, a tedy i fosforu, se dostává do toků systémem jednotných kanalizací, kde přívalové srážky propláchnou kanalizace a dešťové oddělovače před čistírnou tyto koncentrované odpadní vody odlehčí přímo do toku. Nemluvě o nefunkčních třetích stupních ČOV pro odstraňování fosforu u menších měst a obcí, které legislativně nemají povinnost fosfor odstraňovat. Samostatnou kapitolou je rezignace na odkanalizování částí měst a obcí, kde jsou navrhovány systémy i 100 a více domovních čistíren, což projektantovi umožňuje snížit celkové náklady tím, že kanalizaci vůbec nepostaví a vyčištěné odpadní vody nechá zasakovat. Domovní čistírny v laboratorních podmínkách dokáží při rovnoměrném zatížení znečištění odstranit, ale v praxi jsou zatěžovány nerovnoměrně, většinou jen ve večerních hodinách. Bez důsledného odkanalizování není možné ochránit podzemní vody a nelze efektivně znečištění a živiny odstranit.

Výsledkem nedostatečně čištěných odpadních vod je v konkrétním případě řeky Dyje, roční přítok 160 tun čistého fosforu do soustavy nádrží vodního díla Nové Mlýny, což přepočteno pro představu představuje 800 tun hnojiva superfosfátu, který byste do nádrží vysypali. Nemůžeme se vymlouvat na zemědělce, na splachy ze zemědělské půdy, protože zemědělci se naučili s tak drahou surovinou hospodařit. Portál Intersucho prof. Miroslava Trnky a jeho kolegů dává zemědělcům informace nejen kdy zasít, ale kdy aplikovat postřiky a hnojiva tak, aby je přijmuly rostliny v maximální míře a nedošlo k neefektivnímu splachu. Navíc jsou tyto živiny pro masové rozvoje sinic těžko využitelné.

Je to masový rozvoj oživení, zejména sinicemi, který sice v rámci denní fotosyntézy kyslík produkuje, ale naopak zase v nočních hodinách spotřebovává. V podzimních měsících, kdy se denní svit zkracuje a noční hodiny prodlužují, bývá tato nerovnováha příčinou nedostatku kyslíku v ranních hodinách, který mnohdy vede k úhynům. V letních měsících je obyčejně denní produkce dostatečná pro pokrytí celého dne, havárie však nastávají při odumírání biomasy. To může způsobit změna teploty vzduchu a následně vody, změna intenzity záření, ale i velké vlny či jiné vlivy. Odumřelá biomasa se začne rychle rozkládat, spotřebovává k rozkladu všechen kyslík, dochází k poklesu nebo skokovým změnám pH, uvolnění amoniaku, tvorbě NO₂^–, vysrážení nebo uvolnění kovů, dalších toxických prvků a masivnímu zakalení vody a rozběhne se proces podobný tomu, který probíhá na čistírně odpadních vod. Dodávání kyslíku může paradoxně rozkladné procesy ještě urychlit. Je to obdobné jako u akvária, kde nám doslova shnije celý jeho obsah. V tomto prostředí, bez možnosti vyměnit zahnívající vodu za vodu živou, nám ryby, vyjma jejich slovení, nic zachránit nepomůže.

Odumřelá biomasa v Dyji pod soustavou nádrží Nové Mlýny z 30. června 2025

Hlavní příčinou je tedy vždy masový rozvoj biomasy, zejména sinic. Faktorů masového rozvoje je více:

1. Tím prvním jsou živiny z nedostatečně čištěných, případně nečištěných, odpadních vod.
2. Dalším faktorem je ztráta vody způsobená změnou klimatu. Krajina i při stejných srážkách jako v minulosti více vody potřebuje na evapotranspiraci, více vody se odpaří. Pro sítě vodních toků a pro podzemní vody zůstává v posledních letech jen polovina vody oproti minulosti. Proto klesají dlouhodobé průtoky v tocích, některé toky úplně vysychají.
3. Snížené vodnosti vodních toků prodlužují dobu zdržení vody v rybnících a v nádržích. Vody není dostatečně obměňována, stává se stojatou, což vytváří podmínky pro zhoršenou kvalitu vody.
4. Dále se klimatická změna na vodních tocích a nádržích projevuje vysokou teplotou vody. To urychluje masový rozvoj biomasy, zejména sinic.

Klimatickou změnu nejsme schopni ovlivnit, můžeme však snížit vnos živin do povrchových vod. Nejlevnějším způsobem je jejich snížení a odstranění přímo v místě vzniku. Snížit množství živin můžeme všichni, pokud budeme s mycími a pracími prostředky hospodárně nakládat. Běžně se v myčkách myjí i sklenice od pitné vody, pere se jen pomačkané, vytažené prádlo bez toho, aby bylo skutečně nošeno, apod. Je třeba odstraňovat fosfor přímo na čistírně – nepustit ho do sítě vodních toků. Všechny jiné způsoby odstranění živin jsou 10x nákladnější! Příkladem toho, že to jde, může být Brněnská údolní nádrž, která byla v minulosti po většinu roku silně toxická, plná sinic z rozkládající se biomasy. Trvalo více než 20 let, kdy společně Jihomoravský kraj, Kraj Vysočina a Pardubický kraj věnovaly společně s řadou odborníků pozornost každému městu, obci, každému systému odkanalizování, aby se vnos fosforu do Svratky a jejích přítoků snížil. Aby se to povedlo v celé České republice, potřebujeme novelizovat příslušnou legislativu a nastavit motivační pravidla.

Téma ochrany našich vod před totálním kolapsem v letních měsících je natolik významné, že připravujeme informační kampaň informující širokou veřejnost ještě před letní sezónou se stavem a vývojem kvality vodních toků v rámci celé České republiky, s dopady tohoto vývoje na ekosystém, flóru a faunu. Budou předložena opatření k obnově rovnovážného stavu a opatření nutná ke zmírnění dopadů případných havárií. Prioritou musí být legislativní změny, které nastaví povinnost odstraňovat fosfor i pro menší obce, zlepší technické standardy a nastaví finanční motivaci k účinnější likvidaci odpadních vod. Pokud nezačneme okamžitě a systémově odstraňovat fosfor u zdroje, ohrožujeme nejen ryby a ekosystémy, ale i zásobování obyvatel pitnou vodou.

Česká republika má jedinečnou výhodu – všechny významné vodní zdroje zde pramení. O to větší odpovědnost neseme.

Dr. Ing. Antonín Tůma
ředitel pro správu povodí
tuma()pmo.cz