Autoři
Zbyněk Kulhavý, Petr Fučík, Lenka Tlapáková
Klíčová slova
vodní režim půd – odvodnění – závlahy – regulace drenážního odtoku – kalkulačka vláhové potřeby
Na konci června předložilo Ministerstvo zemědělství plány adaptací hydromeliorací v horizontu dalšího desetiletí s cílem přispět ke zmírnění dopadů sucha na krajinu a na zemědělství. Předložený příspěvek podrobněji rozvádí některé souvislosti retence a akumulace vod prostřednictvím hydromelioračních systémů, včetně efektu regulace odtoku mělkých podzemních vod na hydrologickou i vodohospodářskou bilanci, na optimalizaci vláhových režimů půd i na zlepšování jakosti povrchových vod. Popisovány jsou složité uživatelsko-vlastnické vztahy k tomuto typu staveb a návrhy na řešení společné údržby, oprav a modernizací za účinné podpory státu. V závěru jsou na základě výsledků výzkumných projektů formulovány priority oboru, jejichž naplňování přispěje k novému vnímání role hydromeliorací při podpoře zemědělství a při ochraně životního prostředí.
Úvod
V tiskovém prohlášení MZe [1] a navazujícím dokumentu [2] k plánu využití meliorací s cílem jejich přizpůsobení potřebám lépe hospodařit s vodou v rámci zemědělství, se významná část věnuje adaptaci hydromeliorací (zejména odvodnění a závlahám). Dokument navazuje na studie vlivu systematického odvodnění na režim odtoku i jakosti drenážních vod, na stav a chemismus půd, případně na experimentální činnosti v oblasti regulace drenážního odtoku a na analýzy potřeb závlahové vody a hledání alternativních zdrojů vody pro závlahy [3–9]. Obojí souvisí s řízenými úpravami vodních režimů zemědělsky využívaných pozemků a zvyšující se potřebou v krajině s vodou lépe hospodařit – tj. zamezit jejímu nadbytečnému odtoku a akumulovat ji pro období sucha (v nádržích, v půdě), pro zemědělské, vodohospodářské či environmentální využití, avšak nezpůsobovat přitom nežádoucí zamokřování dosud úrodných pozemků (viz např. zákon 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu). Nutnost věnovat hydromelioracím vyšší pozornost, než tomu bylo doposud, vyvolala série suchých let.
U závlah a odvodnění se jedná o plošně nebo liniově rozsáhlé systémy, sloužící v krajině k optimalizaci vláhových režimů půd pro pěstování zemědělských plodin. Hydromeliorační opatření přitom mají největší prospěšnost, pokud jsme je schopni vzájemně provazovat. Například je vhodné, aby na opatření k posílení infiltrační schopnosti půd (opatření agro-/bio-/technická, zvyšování obsahu humusu v půdě atd.) navazovala opatření technická, sloužící ke zpomalení či zadržení vody na povrchu (průlehy, meze, příkopy) nebo pod povrchem (podzemní přehrážky, regulace drenážního odtoku apod.).
Abychom dokázali efektivně hydromeliorační opatření navrhovat či modifikovat, je třeba znát reálnou polohu, aktuální funkčnost stávajících staveb a jejich plošný rozsah. Tyto informace schází a zatím nebyla vnímána potřeba přistoupit k systematické aktualizaci a verifikaci těchto podkladů ani k jejich digitalizaci a propojení na další související informační zdroje (archivní/aktuální podklady DPZ apod.).
V současnosti neexistuje informační portál s přehledem dostupných existujících podkladů o stavbách odvodnění ani s informacemi, kde tyto podklady získávat, jak postupovat a na koho se obracet. To je nejpalčivější problém – chybějící informace o těchto zdrojích vedou k mylné dedukci, že takové zdroje neexistují a nelze tedy s odvodňovacími stavbami prakticky pracovat.
Tyto informace jsou nanejvýš žádoucí nejen pro evidenci těchto staveb a zakomponovávání do dalších územních dokumentací, včetně potřeby informovat majitele těchto staveb a hospodařící zemědělce, avšak zejména pro efektivní údržbu, opravy, případné technické úpravy/adaptace. Podpora k vybudování moderního územního informačního systému byla vyjádřena také poslaneckými návrhy z 18. června letošního roku [10] na mimořádné schůzi k vládnímu návrhu změny vodního zákona (zákon 254/2001 Sb.). Jeví se tedy, že jsou již zahájeny první kroky, vedoucí k digitalizaci projektové dokumentace archivů bývalé Zemědělské vodohospodářské správy (ZVHS) a systémovému řešení [11].
Pro verifikaci dokumentace staveb zemědělského odvodnění je řešením využít podklady Dálkového průzkumu Země (DPZ). Zjištění skutečné polohy staveb odvodnění v terénu je v současnosti možné pomocí leteckých snímků (archivních, aktuálních, případně cíleně pořízených pro tento konkrétní účel) a přímým terénním průzkumem (dohledáním drenážních výustí a tam, kde není možné využít nadzemní drenážní šachtice, odkopáním konkrétních částí drenážního systému pro přesné zjištění hloubky uložení, materiálu i stavu a funkčnosti této stavby). Ostatní podklady (evidence eagri.cz, původní projektová dokumentace) nemusí a v řadě případů nebudou v plném rozsahu odpovídat reálné poloze těchto staveb v terénu.
Údaje uvedené v původní projektové dokumentaci jsou ovšem zcela zásadní a nenahraditelné. Jedinou cestou k získání co nejpřesnějšího a nejvěrohodnějšího podkladu o poloze a stavu staveb odvodnění je využít dohromady všechny existující, dostupné i nově zajistitelné podklady, tzn. původní dokumentaci, historické mapové podklady a evidence, archivní a aktuálně a cíleně pořizované letecké snímky. Zaměření se pouze na jeden zdroj znamená již v počátku informační ztrátu a z principu nemůže vést k dosažení maximálně možného výsledku [12, 13, 14].
Pro řadu zemědělců je funkční drenáž důležitá i v současné době. Potřebují provádět agrotechnické operace s minimální závislostí na vývoji počasí (setí, sklizeň) a odvodnění to umožňuje – v některých lokalitách je existence odvodnění i nadále hlavní podmínkou polaření. Samozřejmě že v návaznosti na zvyšující se četnost období sucha stále častěji i samotní zemědělci zvažují možnost „čas od času drenáž zastavit“ – tyto diskuse například aktuálně probíhají v rámci aktivit Asociace soukromého zemědělství ČR [15] či porůznu mezi zemědělci a veřejností, např. na sociálních sítích. Zřejmá je také potřeba některé systémy odvodnění částečně či úplně (bezpečně a legálními cestami) eliminovat [16]. Takové systémy či jejich modifikace navrhovat umíme a finanční náročnost úprav nemusí dosahovat ani velkých částek. Zásadní je také majetkoprávní pozadí realizace opatření na těchto systémech – státní investice do soukromého majetku. Nedostatek státní, obecní půdy, možnosti směny pozemků atd. často vedou k patové situaci, kdy vlastní realizaci opatření není možné prakticky provést.
Adaptace staveb pro zvýšení retence a akumulace vody v krajině
V citovaném dokumentu [2] se také správně rozlišují dva vodohospodářské termíny: retence a akumulace vody. Ve vodohospodářské terminologii řeší „retence“ povodňové situace a „akumulace“ reaguje na potřebu odložit dobu využití vody – zmírňuje tedy například dopady sucha (období s nedostatkem vody). Zavádějící je z tohoto pohledu často používaná formulace „zvyšujme retenci vody v krajině, abychom zmírnili dopady sucha“. Toto tvrzení má opodstatnění jen do té míry, abychom odtok (i ten povrchový) krátkodobě zadrželi (a například převedli či zasákli), následovat by však měla akumulace. Odvodněný pozemek má proto dobrý retenční účinek (vyprázdněné půdní póry totiž zvyšují infiltraci a poskytují prázdné akumulační prostory), avšak bez doplňujících technických opatření voda, zejména z gravitačních pórů, velmi rychle odtéká. Naopak zamokřený pozemek nemá téměř žádný retenční prostor a ten je třeba vytvářet až na povrchu ve formě terénních depresí a umělých přehrážek/bariér, sloužících „jen“ k povrchové akumulaci vody. V kapitole 1.2.2 dokumentu [2] uvedený druhý „nový princip“ proto upřednostňuje akumulaci před retencí. To by ale nemělo být vnímáno tak, že se retenci není třeba věnovat.
Zdroje vody pro závlahu
Zdrojem vody pro závlahu bývá v podmínkách ČR vodní tok, vodní nádrž a jen výjimečně jím je podzemní voda hlubších zvodní, která by měla být přednostně rezervována pro zásobování obyvatelstva [17, 18]. Pokud se však v některých oblastech snižuje zabezpečenost závlahové vody z vodního toku a chybí účelově provozované závlahové nádrže, je tento problém řešitelný jen víceletým řízením zdrojů vody a její dlouhodobější akumulací [19, 20]. Vedle neoddiskutovatelné potřeby budování nových otevřených závlahových nádrží (viz např. studie zpracovaná pro oblast Hustopečí [21]) je další možností, spíše nutností, zvyšování akumulace vody v půdě, zejména zvyšováním hladiny podzemní vody (HPV) první zvodně a omezením cest odtoku, případně podporou perkolace vody do nižších zvodní. Celkově tak mluvíme o potřebě zadržování vody v krajině.
Ze studií publikovaných v minulosti [17] vyplývá, že v rámci ČR se překryv závlah a odvodnění týká až 305 km2, což představuje 19 % z celkové evidované plochy závlah. Tato situace se v bilanci potřeb závlah projeví – v místě zmíněného překryvu – negativně snížením využitelné zásoby vody v půdě na začátku vegetačního období (voda je odvedena drenážním systémem ve větší míře, než je žádoucí) a současně chybí technické prostředky k zadržení jinak následně odtékající infiltrované srážkové vody cestami drenážního odtoku. Závlahová norma ČSN 75 0434 kvantifikuje „využitelné množství vzlínající vody (Wk)“ jako významný bilancovaný zdroj, snižující potřebu vody pro doplňkovou závlahu.
Tento pohled vytváří do budoucna potenciál snižování nároků na vodní zdroje pro závlahu [22] v případech, kdy bude na odvodněných stavbách zavedena regulace odtoku. Zvýšení HPV se poté projeví nejen v hodnotě Wk, ale také lepším zadržováním zimních zásob (tedy zvýšením hodnot Wz = využitelná zásoba vody v půdě na začátku vegetačního období) s dalšími nepřímými efekty na snížení teploty kořenového balu a povrchu půdy (zkrácením vegetačního období, u něhož je v souvislostmi se změnami klimatu naopak predikováno jeho prodlužování s dopady na zvýšení objemů evapotranspirace) i na zlepšení mikroklimatu porostů. Tyto vlivy nejsou experimentálně doloženy, odborné studie však negativní vliv postupného oteplování a s tím související prodloužení vegetačního období pěstovaných plodin predikují, s negativními dopady na potřebu vláhy pro vegetaci. Přesnější představu o vlivu regulace úrovně HPV na dotaci kořenového balu kapilárním zdvihem uvádí např. tabulka 4 v normě TNV 75 4221.
Potenciál modernizace tradiční odvodňovací stavby na systémy s regulací odtoku
Ve vodných obdobích odvodnění urychluje odtok vody a zvyšuje jeho intenzitu, podíl drenážních vod na celkovém odtoku z povodí je však nižší. Za běžných odtokových situací a v období sucha vyrovnává odvodnění odtokový režim vodoteče, odvádění vody z povodí však je za těchto podmínek nadbytečné. Podíl drenážních vod na celkovém odtoku se zvyšuje a v období sucha mohou být při vysoké plošné intenzitě odvodnění vody ve vodoteči převážně jen vodami drenážními. Je proto žádoucí tento drenážní odtok v maximální míře regulovat či zcela eliminovat [23, 16].
V dokumentu [2] je doporučeno uvažovat v zásadě o čtyřech typech adaptačních opatření:
Stávající systémy přebudovat na tzv. regulační systémy, které v období sucha vodu zadrží a zpřístupní kořenům rostlin – ty lze efektivně realizovat na ploše až 450 000 ha – viz obr. 1.
Eliminovat (odstraňovat) části stávajících systémů, což je finančně spíše nákladnější varianta a hodí se tam, kde je systém nefunkční nebo tam neměl být zřízen.
Odvodňovací systémy doplnit o retenční nádrže či mokřady (např. pod drenážní výustí), dále s možností dočištění drenážních vod (odstranění N a P, popř. pesticidů) a následným znovuvyužitím např. pro závlahu či vsak do hlubších vrstev.
Provést celkovou rekonstrukci drenážního systému, což je uplatnitelné v malém rozsahu a jedná se o velmi nákladnou variantu (zejména s ohledem na potřebný rozsah průzkumných prací).
Obr. 1. Lokalizace vhodných ploch pro uplatnění regulace drenážního odtoku na stávajících stavbách zemědělského odvodnění v závislosti na BPEJ a sklonitosti terénu [2]. Podklad poskytl: VÚMOP, v.v.i.
Poznámka: Další zpřesnění vhodných ploch je možné po vyhodnocení topologie drenážní sítě (s cílem popsat sklon drénů, který se obecně liší od sklonitosti terénu) a příčin zamokření, resp. vyhodnocení alochtonních zdrojů vody, odváděných drenážním systémem a umožňujících její akumulaci v půdním profilu (např. průsaky z vodních toků, nádrží, zalesněných pozemků atd.)
Řešení uživatelsko-vlastnických vztahů k hydromelioracím
Stávající legislativa, týkající se melioračních staveb, evidentně nevyhovuje současným potřebám. Prakticky je překážkou realizace adaptačních opatření, neboť tento typ plošně rozsáhlých staveb se v rámci vodoprávních řízení ke změně nakládání s vodami dotýká několika desítek, někdy i stovek vlastníků (u závlah je situace jednodušší).
Iniciativa VÚMOP, v.v.i. otevřela v rámci projektu TD03000330 (TAČR, program Omega) diskusi k úvahám o obnově vodních družstev [24, 25]. Institut vodního družstva totiž umožňuje současný problém roztříštěného vlastnictví pozemků a na nich vybudovaných vodohospodářských staveb řešit motivacemi ke společné odborné správě, odblokovává neaktivní vlastníky a motivuje k privátním investicím do rekonstrukcí a modernizací drobných vodohospodářských děl, tedy i hydromeliorací.
Související dílčí výsledky výzkumu
V rámci běžících nebo nedávných výzkumných projektů byla v ČR prokázána aplikovatelnost adaptačních metod na stávající drenážní systémy i efektivita zadržování vody v půdním prostředí pro snižování potřeby závlahové vody z vnějších zdrojů vody. Například v rámci projektu QK1910086 probíhá monitoring na sedmi stavbách, kolaudovaných před 29 až 91 lety. Přehled a charakteristiky lokalit uvádí tab. 1.
Tab. 1. Charakteristiky monitorovaných staveb, zařazených do aktuálně řešeného projektu NAZV, evid. č. QK1910086
Předběžně lze formulovat následující výzkumné závěry:
1) doba významného zvýšení HPV (závlahový efekt a akumulace vody v půdním profilu) vlivem regulace drenážního odtoku (tj. pouze autochtonní vody) se pohybuje i ve vegetačním období v řádu desítek dní (viz obr. 2); u závlahové stavby regulační drenáže (tj. s dodávkou vody z externích zdrojů) se dosahuje plného řízení úrovně HPV během celého vegetačního období;
2) efekt zadržení zimních srážek v půdním profilu byl prokázán i za srážkově mírnější zimy roku 2019/20 (viz obr. 2);
3) je prokazatelná vysoká efektivita retence vydatných (až přívalových) srážek, které infiltrují a jsou zadrženy v půdním profilu vlivem technických opatření na drenáži (určitou korekci tohoto tvrzení vyžaduje skutečnost, že monitorované stavby se nachází v oblasti optimálních svažitostí terénu, kdy prakticky všechny srážky infiltrují do půdy a k odtoku dochází až při překročení nastavené úrovně vzdutí HPV v drenážním systému);
4) neexistují limity uplatnění regulace dle stáří stavby. Toto potvrzují i další lokality, aktuálně např. také VÚMOPem upravované drenážní odvodnění v lokalitě Amálie–Lány (stavba z roku 1959), v rámci projektu Chytré krajiny ČZU v Praze;
5) zájem ze strany vlastníka či uživatele odvodněného pozemku je hybným momentem adaptace stavby, zásadní je ale jeho informovanost o potenciálech těchto opatření (informační zdroje poskytuje momentálně Internet, avšak vždy následuje konzultace zájemců o vhodnosti lokality a podmínkách realizace – tyto informace by měly být k zemědělcům a vlastníkům pozemků distribuovány více kanály, než tomu je v současnosti);
6) náklady na technickou úpravu/modernizaci stavby jsou poměrně nízké, pokud existuje projektová dokumentace stavby; zájemci o modernizaci konstatují, že motivace dotačním titulem by byla žádoucí, avšak není podmínkou, neboť náklady jsou schopni hradit zcela z vlastních zdrojů; podporu ze strany státu však očekávají formou metodické pomoci a poskytnutím archiválií k dokumentaci stavby;
7) zásadní překážkou je roztříštěnost vlastnictví meliorační stavby; v případě pilotních staveb, vybraných pro projekt, byl výběr cílen na stavby realizované na pozemcích jednoho vlastníka (Helvíkovice, Bzenec, Pokřikov), případně byla stavba kolaudována již jako regulační (Uherčice, Kolesa–Vápno); v ostatních případech sehrál pozitivní roli zprostředkovatele jednání s vlastníky aktivní uživatel);
8) zabezpečenost vodního zdroje je určujícím aspektem efektivity regulace; je proto třeba vhodně kombinovat zdroje vody a srážkovou vodu doplňovat akumulací v nádržích nebo převodem vody z vodních toků; ze zemědělského hlediska je tedy výhodnější modernizovat na stavbu „regulační drenáže“ (tedy s vnějším vodním zdrojem – viz ČSN 75 0140) než na stavbu s „regulací odtoku“ autochtonních zdrojů vod; druhý uvedený případ je však technicky i organizačně výrazně jednodušší;
9) plošný překryv závlahové a odvodňovací stavby je signálem k důrazné potřebě řešit nehospodárnost vodohospodářské bilance pozemku, neboť takový pozemek nevyužívá při závlaze sušších period všech normou předpokládaných doplňkových zdrojů vody (Wk, Wz), minimalizujících potřebu následné dodávky vody závlahové (viz ČSN 75 0434);
10) potvrzují se výsledky zahraničních studií, že existuje pozitivní vliv regulace drenážního odtoku na jakost drenážních vod; tento závěr je však po jednom roce řešení projektu velmi předběžný a bude zpřesněn v následujících letech.
Obr. 2. Příklad maximálních efektů regulace drenážního odtoku
Poznámka: Výšky hladiny na regulačním prvku monitorované v letech 2019/20; Nula vodočtu = úroveň terénu; Tradiční odvodňovací stavby (Helvíkovice, Louka–Skuteč – viz tab. 1) doplněné o regulační prvek (RP) instalovaný v drenážní šachtici. Přelivná hrana tvořena V-přelivem slouží současně pro měření průtoku. Během dlouhodobého experimentu docházelo k vyhrazení hradítka jen během odběru drenážní vody pro laboratorní zkoušky. Po zbývající dobu bylo výpustné šoupě drenáže uzavřeno.
Diskuse
Dokument MZe [1, 2] propojuje adaptace hydromeliorací a pozemkové úpravy. To je dáno nejen potřebou komplexně řešit vodohospodářskou infrastrukturu (např. v rámci plánu společných zařízení) pro minimalizaci dopadů hydrologických extrémů (povodně, vodní eroze, sucho), ale zejména s vědomím členitosti vlastnictví hydromelioračních staveb a obtížnosti jiných způsobů řešení jejich úprav/modernizací. Bylo by však krátkozraké zaměřovat se jen na uplatnění v rámci pozemkových úprav.
Vyvstává otázka, do jaké míry bude možné tyto ambiciózní plány naplnit při aktuálním stavu legislativy, chybějících informačních systémech k těmto stavbám, zejména pak s ohledem na mizející zkušenosti projekční, zemědělské i vodohospodářské praxe po více jak 30 letech faktického přehlížení existence těchto staveb v krajině, resp. v případě odvodňovacích staveb paušálních prohlášeních o jejich naprosté škodlivosti. Hydromeliorace si však dokáží za obou hydrologických extrémů vydobýt zpět svoji prestiž za podmínky, že budou využívány a rozvíjeny (modernizovány) v souladu s nově kladenými požadavky praxe.
Přípravy legislativních změn, umožňujících adaptovat hydromeliorační stavby v rámci běžných činností v krajině, se v reakci na probíhající klimatické změny ujaly některé poslanecké kluby a odborné skupiny (viz např. iniciativa Asociace soukromého zemědělství ČR a předkládané pozměňovací poslanecké návrhy [10]).
Shrnutí hlavních priorit oboru:
1) Vybudování komplexního, průběžně aktualizovaného a veřejně přístupného územního informačního systému (mluvíme o ISMS – Informačním systému melioračních staveb [11]).
Jde o podmínku nutnou pro zohledňování těchto staveb ve všech typech územních studií a realizací, tedy včetně pozemkových úprav. Aktuálně dostupné informační zdroje (např. LPIS) nejsou dostatečné z hlediska přesnosti či aktuálnosti, jiné způsoby využívání archivů, pokud tyto existují, jsou zpravidla časově značně náročné.
Výhledem této priority je vytvoření funkčního databázového modulu, vhodného pro implementaci do portálu farmáře LPIS, v jehož stávající struktuře tyto informace prakticky chybí a nejsou zde tak průkazné ani souvislosti specifik zemědělského managementu na odvodněných plochách. Minimalizace rizik i chybných rozhodnutí, vyplývajících z výše uvedených skutečností, přitom není možná bez splnění základní podmínky, a to mít kvalitní evidenci a aktuální informace o těchto stavbách.
2) Realizace legislativních změn na podporu rozvoje a efektivního provozu hydromelioračních staveb (tématem k diskusi je obnova vodních družstev či společenství vlastníků, uživatelů a provozovatelů za podpory účasti obcí i státu).
Tento typ staveb totiž vyžaduje společnou péči, danou jak mnohočetným vlastnictvím pozemků a staveb, tak občas protichůdnými zájmy vlastníků a uživatelů.
3) Podpora budování nových a úprava stávajících staveb s cílem uplatňovat systémy s regulací, umožňující jak zvyšování retence a akumulace vody, tak zachování možnosti efektivně odvádět nevyužitelné nebo škodlivé přebytky vod z pozemku.
Podpora zahrnuje rekonstrukce nebo modernizace staveb stávajících, včetně nové výstavby (týká se zejména závlah). Podporována má být následně běžná údržba i provádění oprav. Vedle státních dotací by měl být motivován vstup privátního finančního kapitálu do vodohospodářské infrastruktury, jejíž součástí jsou i hydromeliorace.
4) Navrhované doplnění stávajících dotačních principů.
Podmínkou očekávané efektivity podpor je realizace prvních dvou výše zmíněných priorit.
Finanční podporu a tím motivaci k patřičným aktivitám je třeba směřovat jak na vlastníka odvodněné půdy, tak na hospodařícího zemědělce. Pokud např. vlastník pozemku obdrží od poskytovatele dotace motivační pobídku k vyjádření závazného souhlasu s výstavbou vodohospodářsky účinných opatření, bude tak motivován k realizaci opatření (realizátorem může být sám nebo prostřednictvím nájemce/pachtýře) a bude zavázán k jejich udržitelnosti po dobu plánované funkčnosti opatření. Zemědělský podnikatel obdrží platbu za mimoprodukční funkce realizovaného opatření v zemědělsky využívané krajině. Sazba platby bude dána nejlépe rozlohou opatření (tj. omezením produkce) a požadovanou vodohospodářskou účinností opatření. Z dotačního titulu bude hrazen podíl nákladů na průzkum, projekční práce i realizaci (zpravidla se bude jednat o příspěvek v rozsahu 30–60 % uznatelných nákladů podle typu opatření a veřejné prospěšnosti jeho realizace). Dotační schéma, částečně zahrnující výše uvedené, bylo připraveno již v roce 2016 – viz str. 9 Usnesení vlády ČR [26], nebylo však dosud spuštěno.
5) Popularizace ve třetím bodě popsaných progresivních hydromelioračních systémů a potřeba komplexního vnímání vodního hospodářství krajiny
Vhodnou formou popularizace jsou provozní demonstrační stavby nebo prezentace na tematicky orientovaných konferencích, workshopech. Součástí by mělo být systematicky provozované poradenství.
Detail nastavitelné regulace na svodném drénu v kontrolní šachtici s bezpečnostním přelivem (foto P. Fučík)
Náročnost prací při opravě poškozené drenáže (foto Z. Kulhavý)
Závěr
Snahou autorů příspěvku bylo doplnit červnový dokument MZe [1, 2] o další v něm neuvedené souvislosti a využít tak příležitosti [27] poukázat na potřebu nahlížet na obor meliorací bez předsudků minulých let, přestože jako v každé lidské činnosti i v něm nalezneme nepodařené realizace. Hydromeliorace jsou nejen tradičními vodohospodářskými stavbami, ale v kulturní krajině jsou také velmi rozšířené, což jsou argumenty pro nutnost s nimi vážně pracovat. Ministerstvem zemědělství zveřejněný dokument poukázal na tuto skutečnost a deklaroval, že adaptaci hydromeliorací považuje za jednu z cest k řešení sucha. Jsme na začátku této dlouhé cesty a bude třeba řady dalších, velmi zásadních kroků, aby bylo dosaženo tohoto cíle. Úpravou legislativy a vybudováním moderního informačního systému to začíná, vzděláváním odborníků a zodpovídáním všetečných otázek veřejnosti to ale nekončí… Inspirací mohou být úspěšné realizace, dosud však byly buď opomíjeny jako artefakty minulosti (řada staveb z 90. let přitom splňovala současné nároky na hospodaření s vodou na pozemku), nebo byly považovány jen jako dílčí výzkumné aktivity s plošně málo významným rozsahem realizace.
Propojení pozemkových úprav a adaptace melioračních staveb tak „staro-nově“ vytváří potenciál pro vzájemnou provázanost opatření, která se ve finále projeví při zadržování vody nejen během přívalových srážek, ale i při zmírňování dopadů sucha.
Poděkování: Tento příspěvek vznikl s podporou Výzkumného záměru VÚMOP, v.v.i., č. MZeRO2018 a NAZV v rámci projektu QK1910086 s názvem Snižování zátěže povrchových vod zdroji plošného zemědělského znečištění při uplatnění regulace drenážního odtoku na stávajících stavbách zemědělského odvodnění, řešeného v letech 2019 až 2023.
Literatura/References
[1] Ministr zemědělství. 2020. Máme plán na využití meliorací, většinu přebudujeme tak, aby zadržely vodu pro období sucha. Tisková zpráva z 30. 6. 2020 http://eagri.cz/public/web/mze/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/x2020_ministr-zemedelstvi-mame-plan-na-vyuziti.html [2] MZe ČR, SPÚ, VÚMOP, v.v.i. 2020. Plán opatření pro řešení sucha prostřednictvím pozemkových úprav a adaptací hydromeliorací v horizontu 2030. Příloha tiskové zprávy, červen 2020 [1]. [3] Doležal, F.; Kvítek, T. 2004. The role of recharge zones, discharge zones, springs and tile drainage systems in peneplains of Central European highlands with regard to water quality generation processes. Physics and Chemistry of the Earth. Parts A/B/C. Volume 29, Issues 11-12, p. 775–785. [4] Duffková, R.; Kvítek, T.; Voldřichová, J. 2005. Soil organic carbon and nitrogen characteristics in differently used at sites with drainage and without drainage. Plant, soil and environment, 51 (4): p. 165–172. ISSN 1214-1178. [5] Kulhavý, Z.; Doležal, F.; Fučík, P.; Kulhavý, F.; Kvítek, T.; Muzikář, R.; Soukup, M.; Švihla, V. 2007. Management of agricultural drainage systems in the Czech Republic. Irrigation and Drainage. 56, USA, p. 141–149, ISSN 1531-0353. [6] Fučík, P.; Zajíček, A.; Duffková, R.; Kvítek, T. 2015. Water Quality of Agricultural Drainage Systems in the Czech Republic — Options for Its Improvement. In Research and Practices in Water Quality Teang Shui Lee (ed.), p. 239–262. InTech. Kapitola v knize. ISBN 978-953-51-2163-3. http://dx.doi.org/10.5772/59298 [7] Kulhavý, Z.; Fučík, P. 2015. Adaptation Option for Land Drainage Systems Towards Sustainable Agriculture and the Environment: A Czech Perspective. Pol. J. Environ. Stud. 24(3), p. 1085–1102, doi/10.15244/pjoes/34963. [8] Zajíček, A.; Fučík, P.; Kaplická, M.; Liška, M.; Maxová, J.; Dobiáš, J. 2018. Pesticide leaching by agricultural drainage in sloping, mid-textured soil conditions – the role of runoff components. Water Science and Technology, p. 77(7–8): 1879-1890. doi: 10.2166/wst.2018.068. [9] Vopravil, J., a kol. 2009. Půda a její hodnocení v ČR. Díl I. VÚMOP, v.v.i. ISBN 978-80-87361-02-3. [10] Stenografický zápis 51. schůze Poslanecké sněmovny parlamentu ČR ze dne 18. 6. 2020 https://www.psp.cz/eknih/2017ps/stenprot/051schuz/51-1.html [11] Informační systém melioračních staveb – Koncepce a metodická východiska. 2020. Soubor dokumentů připravovaných v období let 2000–2020, vycházející z projektu NAZV QC1294 Návrh a využití územního informačního systému hydromelioračních staveb. VÚMOP Praha, ÚEK AV ČR, ZVHS, meliorace.vumop.cz. [12] Tlapáková, L.; Žaloudík, J.; Kolejka J. 2016. Thematic survey of subsurface drainage systems in the Czech Republic. Journal of Maps, Volume 13, 2017 – Issue 2, p. 55–65 http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/17445647.2016.1259129 [13] Tlapáková, L; Čmelík, M.; Žaloudík, J.; Karas, J. 2016. Metodika identifikace drenážních systémů a stanovení jejich funkčnosti, číslo osvědčení 3/2017-SPU/O. VÚMOP, s. 214 ISBN 978-80-87361-58-0. [14] Šafář, V.; Tlapáková, L., 2018. Interpretace prvků drenážního systému z archivních leteckých měřických snímků pro management odvodněných ploch – certifikovaná metodika. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy., Praha. Číslo osvědčení 10/2018-SPU/O ISBN 978-80-85881-99-8, http://www.vugtk.cz/euradin/TH01030216/2016V002/ [15] Meliorace. Problém, nebo pomoc? Seriál osmi článků, vycházejících v letech 2019/20 v periodiku Selská revue. Vydává Asociace soukromého zemědělství ČR, ISSN 2533-3607. [16] Kulhavý, Z.; Fučík, P.; Tlapáková, L.; Soukup, M.; Čmelík, M.; Hejduk, T.; Marták, P.; Stehlík, M.; Pavel, M. 2012. Pracovní postupy eliminace negativních funkcí odvodňovacích zařízení v krajině pro podporu žadatelů o PBO v Prioritních osách 1 a 6. Část A: Metodická příručka pro žadatele OPŽP, část B: Podrobný rozbor problematiky. MŽP, VÚMOP v.v.i., Hydroprojekt CZ a.s., A: 28s.+79s. příloh + vzorová PD; B, s. 125. Publikováno na adrese: http://www.mzp.cz/cz/prirode_blizka_opatreni [17] Novák, P., a kol. 2016. Studie ověření stavu závlahových systémů a jejich inventarizace. Studie zpracovaná na základě smlouvy o dílo č. 336-2016-15150, VÚMOP, v.v.i., MZe. [18] Žák, V. 2016. Analýza závlahových systémů v České republice. Studie pro MZe, Deloitte. [19] Duffková, R.; Fučík, P.; Miháliková, M.; Haberle, J.; Rožnovský, J.; Holub, J.; Kulhavý, Z.; Matula, S.; Středa, T.; Svoboda, P.; Khel, T.; Hejduk, T.; Brzezina, J.; Středová, H.; Kurešová, G.; Novotný, I.; Vopravil, J.; Chuchma, F.; Pelíšek, I.; Báťková, K.; Šimon, T.; Almaz, C. 2020. Metodika hodnocení vláhových potřeb zemědělských plodin pro účely závlah. Certifikovaná metodika. VÚMOP, v.v.i. ISBN 978-80-88323-12-9 (tištěná verze), ISBN 978-80-88323-13-6 (online pdf). [20] Kalkulačka vláhové potřeby https://kalkulacka.vumop.cz/introVlaha/ [21] Aquatis a.s., VÚMOP, v.v.i., Geocart CZ a.s. 2020. Studie proveditelnosti závlahové soustavy v oblasti Hustopečsko – I. etapa. Studie zpracovaná pro SPÚ na základě smlouvy o dílo pod č. j. SPU 152869/2019, červenec 2020. [22] Báťková, K.; Matula, S.; David, V. 2019. Zemědělské sucho – je závlaha jediné správné řešení? Vodní hospodářství č. 12/2019, s. 11–15, ISSN 1211-0760. [23] Soukup, M.; Kulhavý, Z., 2000: Způsoby regulace odtoku z odvodňovacích systémů. Metodická příručka. Výstup projektu EP 090006150 NAZV, VÚMOP Praha, s. 42 + 26 příl. ISSN 1211-3972. [24] Kulhavý, Z.; Pelíšek, I., a kol. 2017. Podmínky udržitelnosti staveb zemědělského odvodnění. Vodní hospodářství č. 6/2017, s. 14–18, ISSN 1211-0760. [25] Kulhavý, Z.; Pelíšek, I. a kol. 2017. Postupy pro dosažení udržitelnosti hydromelioračních opatření v podmínkách České republiky. Certifikovaná metodika. VÚMOP, v.v.i., 145 stran A 4, ISBN 978-80-87361-75-7. [26] Usnesení vlády ČR ze dne 30. 5. 2016 č. 479 https://www.vlada.cz/assets/urad-vlady/poskytovani-informaci/poskytnute-informace-na-zadost/Priloha_1_Usneseni_479_plus_material.pdf [27] Stránský, V. 2020. Meliorace nově. Vodní hospodářství č. 7–8/2020, s. 22, ISSN 1211-0760.V textu použité odkazy na zákony a technické normy:
Zákon č. 334/1992 sb., o ochraně zemědělského půdního fondu;
Zákon č. 254/2001 sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon);
ČSN 75 0434 Meliorace – Potřeba vody pro doplňkovou závlahu (březen 2017);
ČSN 75 0140 Meliorace – terminologie eroze, hydromeliorace a rekultivace půdy (červen 2016);
TNV 75 4221 Regulace a retardace odtoku na zemědělských pozemcích odvodněných trubkovou drenáží (leden 2004).
1) doc. Ing. Zbyněk Kulhavý, CSc. (autor pro korespondenci)
2) Ing. Petr Fučík, Ph.D.
1) RNDr. Lenka Tlapáková, Ph.D.
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i.
oddělení hydrologie a ochrany vod
1) pracoviště B. Němcové 231
530 02 Pardubice
2) Žabovřeská 250
156 27 Praha 5 – Zbraslav
kulhavy.zbynek()vumop.cz
466 310 265
