Stránský: Mohl byste, pane náměstku, zmínit zásadní úkoly od krátkodobých po dlouhodobé, které řeší odbor vodního hospodářství na MZe ČR?
Kendík: Naším hlavním úkolem je vytvářet podmínky pro udržitelné hospodaření s omezeným vodním bohatstvím České republiky tak, aby byly v souladu požadavky na užívání vodních zdrojů s požadavky ochrany vod a zároveň s realizací opatření na snížení škodlivých účinků vyvolaných hydrologickými extrémy – povodněmi a suchem. Stále platí základní strategické dokumenty, především Strategie prevence před povodněmi pro území ČR, kterou přijala vláda v roce 2000. Aktualizaci této obecné strategie přináší soubor úkolů Koncepce řešení problematiky ochrany před povodněmi v ČR s využitím technických a přírodě blízkých opatření, schválený usnesením vlády v roce 2010. Významným dlouhodobým koncepčním dokumentem byl Plán hlavních povodí ČR, platný do 22. 12. 2015. Ten nahradily Národní plány povodí. Plány byly ve druhé plánovací etapě pořízeny ve třech úrovních – pro mezinárodní oblasti povodí, pro části mezinárodních oblastí povodí na území ČR a pro dílčí povodí. Souběžně byly zpracovávány také plány pro zvládání povodňových rizik podle požadavků směrnice Evropského parlamentu 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik. Oba typy plánů schválila vláda a jsou koncepcemi vodního hospodářství platnými pro období 2016–2021. Se změnou klimatu, kterou teď zažíváme, se snažíme přistupovat strategicky také k problematice sucha. V červenci 2015 přijala vláda důležité usnesení, jímž schválila materiál „Příprava realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody“, předložený společně ministry zemědělství a životního prostředí jako výstup z Meziresortní komise voda-sucho. Obě ministerstva pak předloží vládě návrh Koncepce ochrany před následky sucha pro území ČR do 30. června 2017. Dlouhodobým cílem v oboru vodovodů a kanalizací je přispívat regulačními nástroji včetně rámcových normativů v oblasti cen k dosažitelnosti služeb v zásobování obyvatelstva a dalších subjektů pitnou vodou; a také zajistit efektivní likvidaci odpadních vod, která by neohrožovala životní prostředí, a to při zachování sociálně únosných cen pro vodné a stočné. Přitom je nezbytné zajišťovat potřebné zdroje na obnovu a případně investice u vlastníků a provozovatelů. Navíc je třeba vytvářet takové podmínky, aby se pokud možno vyloučila možnost zneužití výhodnějšího hospodářského postavení a některé subjekty tak nezískávaly nepřiměřené zisky z cen pro vodné a pro stočné. Je proto třeba pokračovat v dosavadním způsobu regulace a na základě analýz podnikatelského prostředí a rámcových normativů upravovat prvky cenové regulace a tím vytvářet tlak na snižování nákladů ve prospěch prostředků na obnovu. Dalším úkolem je aktualizace Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací na území České republiky v návaznosti na aktualizace plánů rozvoje vodovodů a kanalizací na území krajů především v souvislosti s plánováním nových propojení vodárenských soustav kvůli optimalizaci distribuce pitné vody v období sucha a nedostatku vody. Z těchto základních dlouhodobých úkolů vycházejí úkoly krátkodobé, jako je realizace III. etapy prevence před povodněmi, orientované převážně na zvýšení retence, příprava dotačních titulů, rozvíjení informačních systému jako ISVS–VODA, příprava technických opatření zaměřených na akumulaci vody atd. Výčet by to byl dlouhý, odkazuji proto čtenáře na webové stránky Ministerstva zemědělství www.eagri.cz, kde najdou podrobnější informace. Stránský: Nejaktuálnější je asi projednávání novely nař. vl. č. 401/2015 Sb. Jaký je stav a co to může znamenat pro provozování ČOV? Lze odhadnout, jak tato norma, popřípadě další činitelé ovlivní stočné v ČR? Co na druhou stranu to bude znamenat pro vodní útvary v ČR?Kendík: Návrh Ministerstva zemědělství týkající se novelizované přílohy 7 nařízení vlády č. 401/2015 Sb. vycházel z analýzy současného stavu jednotlivých čistíren odpadních vod, tj. vyhodnocení kvality vypouštěných odpadních vod v příslušných ukazatelích a reálných možností plnění navržených ukazatelů. Protože současný návrh novelizace tohoto nařízení vlády může zasahovat i do stávající právní jistoty vlastníků kanalizací včetně souvisejících investičních dopadů, argumentuje Ministerstvo zemědělství mimo jiné zmíněnými skutečnostmi při dalším projednávání novelizace nařízení vlády č. 401/2015 Sb. o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. Ministerstvo zemědělství nezabraňuje zpřísnění limitů pro vypouštění, jen se snaží, aby se zpřísňovaly hodnoty pouze u parametrů, které budou mít výsledný efekt pro vodní útvary a zároveň v mezích ekonomické adekvátnosti. Tuto problematiku je nutno vnímat i v souvislosti s aktuální novelizací vodního zákona i s ohledem na stav infrastruktury vodovodů a kanalizací v České republice, kde vnímáme deficit tvorby potřebných prostředků na obnovu zejména u malých obcí. Toto všechno má významný vliv na cenu vodného a stočného, které je třeba udržet v mezích sociální únosnosti. Stránský: Již před rokem měla být vládou přijata „malá novela vodního zákona“. Zatím však ani na vládě nebyla projednána – v čem je problém?
Kendík: Máte na mysli novelu, která byla v Plánu legislativních prací vlády na rok 2015. Tu zpracovalo Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství ji pouze připomínkovalo v meziresortním připomínkovém řízení. Ta novela je – pokud vím – v legislativním procesu. Stránský: Minulý týden proběhla konference Pitná voda. Hodně tam bylo diskutováno o tom, v jakém stavu je české vodárenství (opakované epidemie z konzumace vody) a jaké legislativní možnosti jsou v oblasti regulace oboru – viz případ Trnová. Jaké je stanovisko MZe?
Kendík: Současná právní úprava chrání oprávněné zájmy prostřednictvím již existujících právních nástrojů, především zákony č. 254/201 Sb., 274/2001 Sb., 258/2000 Sb. Ze zdravotního hlediska jsou sledovány zejména údaje o nedodržování vyhlášky č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontrol pitné vody. Na základě vyhodnocení, kdy je minimální počet vzorků přesahující limitní hodnoty všech sledovaných ukazatelů jakosti pitné vody, mohu konstatovat, že v České republice je ve vodovodní síti jedna z nejkvalitnějších vod v Evropě a její jakost se dále zlepšuje. Vodárenství v ČR je tedy na dobré úrovni, čemuž nasvědčuje i snižující se množství ztrát ve vodovodní síti. V souvislosti s loňskou mimořádnou událostí na vodovodní síti v oblasti Dejvic a Bubenče v Praze 6 byla vytvořena pracovní skupina hlavního hygienika, jejímž úkolem bude zmapovat možná rizika při dodávkách pitné vody, dostupných postupů a preventivních opatření k minimalizaci rizika sekundární kontaminace pitné vody. Výstupem činnosti uvedené pracovní skupiny by měl být návrh metodického doporučení k provozování vodovodů. Co se týče obce Trnová, Ministerstvo zemědělství vyhlásilo provedení technického auditu na provozování jejího vodovodu a kanalizace pro veřejnou potřebu. Ministerstvo zemědělství jako ústřední orgán státní správy může zrušit povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace tehdy, pokud provozovatel přes předchozí upozornění ministerstva opakovaně nedodržuje nebo porušuje ustanovení zákona nebo zvláštních právních předpisů, nebo pokud byly zjištěny technickým auditem závažné nedostatky. Vzhledem k rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, který v celém rozsahu zrušil povolení k provozování vodovodu a kanalizace pro veřejnou potřebu v Trnové u Jíloviště, nebyla intervence ministerstva nutná. Stránský: Jak se daří naplňovat usnesení vlády z července 2015 k „suchu“ a v navazujícím programu opatření?
Kendík: Jedná se o rozsáhlý soubor úkolů různé povahy. Ke každému úkolu v zodpovědnosti Ministerstva zemědělství byl stanoven garant, který vytvořil pracovní skupinu z pracovníků organizací a institucí, jichž se plnění úkolu týká. Postup plnění vyhodnocují zodpovědné subjekty průběžně a hlavní hodnocení za tento rok proběhne v říjnu a listopadu, pak bude tento „mezisoučet“ zahrnut do informace, jež bude předložena vládě. Stránský: Hovoří se najmě o potřebě nově přistupovat k městským vodám. Zmiňovaná je i možnost využívat vyčištěné odpadní vody k řešení nedostatku vody – zamýšlí MZe nějakým způsobem přispět k zavádění tohoto přístupu?
Kendík: Tato věc patří mezi priority MŽP. Myslím, že by bylo vhodnější směrovat otázku tam. Stránský: Jak to vypadá s ochranou vhodných profilů pro případnou budoucí výstavbu přehrad, poldrů…, tzv. Generel se měl aktualizovat. V jakém je to stavu? Kendík: Určité kroky víceméně sondážního charakteru v tom směru probíhaly, ale nakonec jsme dospěli k názoru, že stávající počet 65 lokalit je pro tuto chvíli dostatečný. Je třeba soustředit pozornost na přípravné studie ve dvou z lokalit Generelu LAPV, v nichž by mohly vzniknout přehrady, tedy v lokalitách Vlachovice a Pěčín. Také je třeba pokročit v přípravách na výstavbu vodních děl Senomaty a Šanov ve Středočeském kraji. Bude nutné učinit další kroky pro realizaci vodních děl Skalička a Nové Heřminovy. Na období působnosti jedné vlády jsou to velké úkoly a je třeba se jim věnovat naplno. Stránský: A co opatření v krajině? Nejde jen o revitalizace, mokřady, rybníky, ale i o změny ve způsobu obdělávání půdy…
Kendík: Mám-li hovořit za sekci vodního hospodářství, pro zvýšení retence vody v krajině jsme připravili na období 2016–2021 dva nové dotační programy týkající se krajinotvorné funkce rybníků. První se nazývá „Podpora retence vody v krajině – rybníky a vodní nádrže“. Financován bude z národních zdrojů a vynaloženo by na něj mělo být celkem 1,250 miliardy korun. Jeho cílem je obnovení a zlepšení retenční schopnosti krajiny, odbahnění nejvíce zanesených rybníků o výměře 2–30 hektarů, zlepšení technického stavu rybničního fondu ČR a zvýšení bezpečnosti rybníků a vodních nádrží za povodní. Všechny nádrže musí převést průtok na úrovni minimálně stoleté vody. Program umožní i financování oprav rybníků, jejichž stav by mohl být okolí nebezpečný. Program navazuje na zkušenosti předchozího programu „Podpora obnovy, odbahnění a rekonstrukce rybníků a výstavby vodních nádrží“ z let 2007–2015. V něm bylo investováno více než 2,8 miliardy korun v rámci dotace a 0,83 miliardy z vlastních zdrojů žadatelů. Investováno bylo celkem do 296 akcí, z toho odbahněno či rekonstruováno bylo 252 nádrží o celkové výměře 2 687 hektarů. U dalších 44 akcí šlo o novostavby rybníků o celkové výměře přes 160 hektarů. Dalším programem je „Podpora opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádržích“. Je zaměřen na podporu rekonstrukcí a oprav drobných vodních toků a s nimi souvisejících vodních děl. Cílem je stabilizace odtokových poměrů a zlepšení vodního managementu krajiny. Jeho součástí je i rekonstrukce a oprava rybníků a malých vodních nádrží kvůli posílení retence a akumulace vody v krajině a zlepšení jejich technického stavu. O dotace z tohoto programu mohou žádat kromě státních podniků Povodí a Lesy ČR také obce a svazky obcí. U tohoto programu se počítá s finančním rámcem dvou miliard, z toho dotace by měly tvořit 1,6 miliardy korun. Nezbytná je však změna způsobů hospodaření na zemědělské a lesnické půdě. Ministerstvo zemědělství chystá od příštího roku zásadní změny, zvýší se nároky na osevní postupy, na střídání plodin, na vyšší podíl organických látek v půdě atd. Tyto změny mohou přinést efekt už v nejbližších několika letech. Stránský: Jaký máte názor na spolupráci dvou oborových ministerstev v oblasti voda, tedy MZe a MŽP?
Kendík: Spolupracujeme a daří se nám nacházet společná řešení. Pokud vedeme diskuse, většinou se týkají trochu jiného úhlu pohledu, což je přirozené. Kolegové z MŽP – rovněž zcela přirozeně – preferují v úvahách o protipovodňových opatřeních opatření přírodě blízká. Ministerstvo zemědělství tento druh opatření zcela respektuje, ovšem musíme občas připomenout jejich omezenou účinnost a prosazovat jejich doplnění technickými opatřeními tam, kde je to zapotřebí. Vždy se nám přitom nakonec podaří najít shodu. Stránský: Jaké plánujete zapojení MZe do výměny informací, účast na veletrzích (IFAT?), výstavách a konferencích? Nějaké plány na spolupráci s CzWA v této oblasti?
Kendík: Šíření informací zajišťujeme především prostřednictvím osvědčeného systému ISVS–VODA a samozřejmě prostřednictvím našich webových stránek, na něž už jsem upozornil na začátku. Vydáváme rovněž publikace, nejnovější je například brožurka Malé vodní nádrže – rybníky, což je příručka pro provádění technickobezpečnostního dohledu určená především vlastníkům vodních nádrží IV. kategorie, kterých je mnoho a kteří často svoje povinnosti přesně neznají nebo je zapomínají. Přitom malých vodních nádrží tohoto typu jsou tisíce a jejich selhání může být pro okolí nepříjemné. Co se týká veletrhů či výstav, Ministerstvo se spolu se státními podniky Povodí a s.p. Lesy ČR, jako správci většiny vodních toků, zúčastňuje veletrhu Vodovody – kanalizace, který se koná každé dva roky.
Ing. Václav Stránský
