Autor
Pavel Špaček
Úvod
Hospodaření se srážkovými vodami je v současné době často zmiňovaným tématem na všech úrovních, včetně politické. Z pohledu vodohospodářského se jedná především o regulaci přirozeného odtoku z omezeného povodí. U přívalových dešťů jde o omezení negativního vlivu odtoku na povodňové situace, u dlouhotrvajících dešťů o zachování přirozeného režimu při doplňování zásob podzemní vody.
Aplikace přírodě blízkého hospodaření se srážkovou vodou, jak je také decentralizované hospodaření nazýváno, je důležitým příspěvkem k omezování dopadů dvou dnes soupeřících extrémů: „sucho“ versus „povodně“. K prosazování zásad decentralizovaného hospodaření se srážkovou vodou dnes společnost využívá dva nástroje v duchu metody biče a cukru: regulaci pomocí právních a normativních předpisů a dotace. Aktuální program Ministerstva životního prostředí Dešťovka je příkladem takového přístupu. Zadržovat srážkovou vodu a následně ji využívat, např. k zálivce, je ukázkový příklad přírodě blízkého hospodaření. Ostatně již naši předci byli zvyklí se takto chovat. Ovšem sami od sebe, bez dotací. Problémem dneška může být kvalita srážek v civilizací nejvíce postižených regionech, respektive kvalita ovlivněná smyvem suché depozice ze zpevněných ploch. Důvody, proč je třeba se kvalitou srážkové vody, ať už pouze retenované či vsakované, zabývat, jsou minimálně dva: ochrana uživatele zachycené srážkové vody a obecná ochrana zdrojů podzemní vody.Co padá shůry, když prší
Problematika hospodaření se srážkovými vodami, konkrétně jeho podmnožiny, kterou je vsakování srážkových vod, se dnes se všemi důsledky promítá do legislativy v oblasti stavebnictví. V rámci procesu urbanizace krajiny dochází k významným zásahům do přirozeného vodního režimu. Při plánování stavební činnosti, např. v územním plánu, je proto nutné na zachování přirozeného režimu povrchových i podzemních vod brát zřetel. Stejně tak se stavební předpisy vyjadřují k ochraně individuálních zdrojů podzemní vody. Otázkou zůstává, zda jsou stávající právní předpisy, eventuálně dotační tituly, které se hospodařením a nakládáním s vodou zabývají, opravdu schopné tuto roli hrát, a zda jsou opravdu přírodě blízké?
V české legislativě a technických normách, zabývajících se tematikou hospodaření se srážkovými vodami, se v terminologické rovině můžeme nejčastěji setkat s pojmem srážkové vody (9, 10). V některých předpisech se hovoří pouze o dešťových vodách (11, 16). V některých předpisech se vyskytují pojmy oba (15), případně jejich modifikované formy, například srážkové povrchové vody (1), dešťové přívaly (10), případně i jejich spojení dešťové srážky (9) nebo pouze déšť (17). Z uvedeného vyplývá, že terminologickou jednotou české právní předpisy a normy rozhodně netrpí. V tomto článku bude používán termín srážkové vody.Hospodaření se srážkovými vodami dnes
Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v § 20 říká, že pokud se neplánuje jiné využití srážkových vod ze zastavěných nebo zpevněných ploch, musí být přednostně řešeno jejich vsakování. Následující paragraf uvádí, že vsakování dešťových vod na pozemcích staveb pro bydlení je splněno, jestliže poměr výměry části pozemku schopné vsakování dešťové vody k celkové výměře pozemku činí 0,4, resp. 0,3. Přestože jsou tyto dva paragrafy hlavní legislativní oporou decentralizovaného hospodaření se srážkovými vodami, neexistuje jejich bližší vysvětlení ani právně daná definice, jaký pozemek je vsaku schopen, případně jak tuto schopnost zjistit.
Toto vakuum se pokusily zaplnit dvě technické normy zaměřené na hospodaření se srážkovými vodami. ČSN 75 9010 Vsakovací zařízení srážkových vod (2012) a odvětvová norma TNV 75 9011 Hospodaření se srážkovými vodami (2012). V obecné rovině není česká technická norma obecně závazná (13). ČSN nejsou v ČR považovány za právní předpisy a není stanovena povinnost jejich dodržování. Existují ale případy, kdy povinnost dodržovat požadavky uvedené v českých technických normách vyplývá z jiného právního aktu (např. právní předpis, smlouva, pokyn nadřízeného nebo rozhodnutí správního orgánu). Normová hodnota je definována jako konkrétní technický požadavek, zejména limitní hodnota, jejíž dodržení se považuje za splnění požadavků konkrétního ustanovení vyhlášky. ČSN 75 9010 stejně jako TNV 75 9011 jsou koncipovány spíše jako učebnice předkládající obecné návody, jak by se při hospodaření se srážkovými vodami mělo postupovat. V ČR nejsou v tomto směru tyto normy výjimkou. Data uvedená ČSN 75 9010 Vsakovací zařízení srážkových vod, s výjimkou přílohy F, která udává minimální počty vrtů, sond a zkoušek při geologickém průzkumu pro vsakování, mají pouze informativní charakter. Tyto normy nejsou přímo navázány na prováděcí vyhlášku ke stavebnímu zákonu, takže dodržování normových hodnot musí být vyžádáno nějakým právním aktem. V případě realizace vsakování to může být stavební povolení, v lepším případě již územní rozhodnutí (viz dále). ČSN 75 9010 stanoví mimo jiné zásady při provádění geologického průzkumu pro vsakování jako základního postupu při hodnocení možnosti realizace vsakování. Mezi nejdůležitější výstupy průzkumu patří stanovení koeficientu vsaku kv na základě vsakovací zkoušky, stanovení přirozeného režimu hladiny podzemní vody (tj. úrovně hladiny podzemní vody), dále posouzení možnosti ovlivnění okolních stavebních objektů a v neposlední řadě celkové posouzení vhodnosti vsakování z hlediska ochrany stávajících i plánovaných jímacích zdrojů a obecné ochrany podzemních vod. Geologický průzkum pro vsakování je oprávněna provádět právnická nebo fyzická osoba, která disponuje příslušnými oprávněními k provádění inženýrskogeologických a hydrogeologických průzkumů (14).Přestože se ČSN 75 9010 i TNV 75 9011 ukázaly v průběhu několika let jako funkční nástroje při činnostech spojených s hospodařením se srážkovými vodami, vyvstala potřeba některá ustanovení ČSN 75 9010 upravit jak ve smyslu účinnějšího rozhodování, tak i v souladu s aktuálními evropskými normami.
Původně plánovaná revize ČSN 75 9010 Vsakovací zařízení srážkových vod se po delší diskuzi zúžila na její pouhou změnu, zaměřenou výhradně na kapitolu 4. Kromě drobných oprav v použité terminologii a obrazových přílohách můžeme za tři zásadní změny jmenovat: • nové členění etap geologického průzkumu pro vsakování v závislosti na stupni projektové přípravy
• zařazení součinitele spolehlivosti do výpočtu koeficientu vsaku
• zařazení nového postupu pro realizaci vsakovacích terénních zkoušek dle ČSN EN ISO 22282-5 (72 1015) Geotechnický průzkum a zkoušení – Hydrotechnické zkoušky – Část 5: Vsakovací zkoušky Za nejdůležitější změnu z hlediska decentralizovaného hospodaření můžeme považovat prvně uvedenou. Pro návrh etapy geologického průzkumu pro vsakování a účely ČSN 75 9010 se nyní budou nově rozlišovat v souladu s platnými právními předpisy následující stupně projektové přípravy, respektive jim obsahově odpovídající ekvivalenty. • dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení,
• společná dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení,
• projektová dokumentace pro ohlášení stavby nebo projektová dokumentace pro vydání stavebního povolení,
• dokumentace pro provádění stavby. K uvedeným stupňům projektové přípravy jsou v normě přiřazeny odpovídající etapy geologického průzkumu. Cílem této změny bylo zajistit, aby se reprezentativní hodnocení pozemku z hlediska decentralizovaného hospodaření (zde konkrétně vsakování) provádělo již v počátcích projektové přípravy, tj. při vydávání územního rozhodnutí, a ne až po jeho vydání, kdy je již těžké „rozjetý vlak stavby“ zastavit.
ČSN 75 9010 ZMĚNA Z1 Vsakovací zařízení srážkových vod vstoupila v platnost v srpnu 2017.
Kvalita vsakované vody dle norem a skutečnosti
Srážkové povrchové vody jsou v kapitole 5 ČSN 75 9010 z hlediska kvality členěny na srážkové povrchové vody přípustné (např. ze zatravněných ploch, ze střech do 200 m2, z teras nebo komunikací pro pěší apod.), které je dovoleno vsakovat přes nenasycenou oblast bez předchozího předčištění. Naproti tomu pro srážkové povrchové vody podmínečně přípustné (např. ze střech nad 200 m2, z komunikací pro motorová vozidla, z parkovišť pro motorová vozidla do 3,5 t, z letišťních ploch, z komunikací průmyslových areálů apod.) je nutno při návrhu vsakování aplikovat vhodný způsob předčištění. Vsakováním srážkové povrchové vody nesmí dojít k překročení hodnot ukazatelů přípustného znečištění podzemních vod, což by měla dle ČSN 75 9010 zajišťovat aplikace předchozích ustanovení. Toto členění se může jevit velmi nekonkrétní a definice vágní, ale jeho zpřesnění by proces schvalování normy učinilo nekonečným.
Důležitým paragrafem ČSN 75 9010 z hlediska možného ovlivnění kvality podzemní vody je kapitola 6, kde je stanoveno, že úroveň základové spáry vsakovacího zařízení by měla být alespoň 1,0 m nad maximální hladinou podzemní vody. Smyslem je zachovat určitou „čistící“ vrstvu, tvořenou přirozeným nesaturovaným horninovým prostředím, která by měla zachytit potenciální polutanty obsažené ve vsakované srážkové vodě. Autoři paragrafu, obsahujícího tuto metrovou vrstvu, se zřejmě inspirovali požadavky normy pro malé ČOV (6), kde se však jedná o vody odpadní, nikoliv srážkové. Tato 1 m mocná vrstva bývá v praxi často velmi problematická. Nejčastější typy horninového prostředí vhodné pro vsakování bývají totiž tvořeny písčitými až štěrkovitými usazeninami údolních niv, kde se ovšem přirozeně podzemní voda vyskytuje poměrně mělko pod terénem, respektive propustné písčité vrstvy nacházející se pod málo či nepropustnými hlinitojílovitými vrstvami bývají většinou zvodnělé. ČSN 75 9010 na tuto možnost reaguje ustanovením, které umožňuje ve výjimečných případech tuto vzdálenost (1 m) na základě geologického průzkumu snížit. Co je ale výjimečný případ? A kolik geologů, zpracovávajících průzkum pro vsakování, se odváží tuto metrovou vrstvu snížit a na základě jakých argumentů? V průběhu výstavby se potom jako odpověď na toto dilema objevují inovativní technická řešení. Vsakovací objekt je vyhlouben do propustných vrstev, tj. na úroveň hladiny podzemní vody, a jeho dno je vysypáno minimálně 1 m mocnou vrstvou propustného materiálu. ČSN 75 9010 je vyhověno i bez vyjádření geologa a vsakování může začít. Zdá se to jako obcházení pravidel, ale je skutečně takový rozdíl, pokud tu kruciální metrovou vrstvu tvoří přirozeně sedimentovaný propustný materiál, nebo jeho uměle dovezený, čistý a přiměřeně zhutnělý ekvivalent? Budou „čistící“ schopnosti přirozeně a uměle uloženého materiálu zásadně odlišné? A jaká je vůbec životnost „čistící schopnosti“ této 1 m mocné vrstvy? Nestačilo by nahradit tuto vrstvu vhodným přírodním, případně uměle vylepšeným materiálem, který by plnil čistící funkci? Nebylo by to nakonec vhodnější řešení? Problematiku životnosti či případné údržby by to sice nevyřešilo, ale umožnilo by to realizovat vsakování i tam, kde se nevyskytují žádná omezení, ale vzhledem k přirozeným geologickým poměrům to v souladu s ustanovením kapitoly 6 není možné. Odvětvová norma TNV 75 9011 Hospodaření se srážkovými vodami vydaná v roce 2013 se zabývá způsoby nakládání se srážkovými vodami odtékajícími z povrchů v urbanizovaném území. Vody podmínečně přípustné mohou být dle TNV 75 9011 vsakovány v podzemních vsakovacích zařízeních po předčištění. Podle očekávané míry znečištění srážkových vod z pozemních komunikací a parkovišť se doporučuje alespoň jednoduché či náročnější mechanické předčištění a zadržení či odloučení lehkých kapalin. Při vyšším znečištění jsou doporučovány retenční půdní filtry, popř. filtrace přes adsorpční materiál pro zachycení těžkých kovů. Srážkové vody ze střech včetně klempířských výrobků s neošetřenými kovovými částmi (Cu, Zn, Pb) o ploše větší než 500 m2 je před zaústěním do povrchových recipientů doporučeno předčistit v zařízení s adsorpcí těžkých kovů.( Dále TNV 75 9011 připomíná, že v případě celokovových střech a fasád mohou být koncentrace kovů velmi vysoké, a to zejména na počátku srážkového odtoku. Jedná se o již zmíněný tzv. první splach. Jeho velikost, tj. objem vody, který můžeme nazývat prvním splachem, je závislá na velikosti a sklonu odvodňované plochy, typu povrchu odvodňované plochy a intenzitě srážky. Vliv prvního splachu na koncentrace Cu, který byl zjištěn v rámci výzkumného projektu (18), je zachycen v obr. 1. Koncentrace obsažené v prvních dvou litrech srážkové vody (0–2 l) spadlé na střechu o velikosti 40 m2 a sklonu 24o, opatřenou měděnými klempířskými prvky, je více než šestkrát větší, než koncentrace Cu obsažené v třicátém litru této srážkové vody (30–35 l).
Obr 1. Vývoj koncentrace Cu při prvním splachu
Kvalita vody využívané pro závlahu je definována v platné ČSN 75 7143 Jakost vod. Jakost vody pro závlahu. V následující orientační tabulce 1 jsou porovnány požadované koncentrace vybraných polutantů dle ČSN 75 7143 Jakost vod (5) s průměrnými hodnotami, zjištěnými v rámci zmíněného výzkumného projektu, zaměřeného na vývoj systému pro aktivní záchyt vybraných látek, především Cu a Zn.
Tabulka 1. Koncentrace Cu a Zn při prvním splachu
Dle ČSN 75 7143 jsou vody podmínečně vhodné použitelné pro závlahu za předpokladu stanovení zvláštních podmínek, v závislosti na stupni a charakteru znečištění, místních podmínkách, způsobu závlahy apod. Uvedená data ukazují, že zvláště v průmyslově exponovaných územích, eventuálně při využití měděných klempířských výrobků jako na lokalitě Velké Popovice, může být problematika kvality srážkových vod pro závlahu tématem k řešení.
Nakládání s podzemní vodou
Sledování kvality srážkových vod určených ke vsakování úzce souvisí s ochranou zdrojů podzemní vody a tím i s nakládáním s těmito zdroji. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách říká, že k odběru podzemních vod je třeba povolení k nakládání s vodami, které se dle § 9 vydává na základě vyjádření osoby s odbornou způsobilostí (9). V oblasti nakládání s podzemními vodami je v současnosti platná zásadní ČSN 75 5115 Jímání podzemní vody. Dále je tu již zmiňovaná Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, která stanoví pravidla pro situování studní individuálního zásobování vodou. V § 24a této vyhlášky jsou stanoveny nejmenší vzdálenosti studní od zdrojů potenciálního znečištění stanovené na základě vyhodnocení prostupnosti prostředí.
Nehledě na nesystematičnost použité terminologie (v geologii se používá pojem propustnost, nikoliv prostupnost/neprostupnost prostředí), základním nedostatkem uvedeného paragrafu je absence postupu hodnocení „prostupnosti“ prostředí (obdobně jako u § 20 této vyhlášky). Tato „prostupnost“ prostředí je ale základním parametrem při situování zdroje podzemní vody vůči potenciálním zdrojům znečištění, v duchu čím prostupnější, tím citlivější na ohrožení. Pro zpracovatele vyjádření osoby s odbornou způsobilostí z toho vyplývá, že pokud je to při malé velikosti parcely nezbytné, musí a bez jasně stanovených pravidel i může zařadit prostředí mezi neprostupná. Vhodná „odborná“ obhajoba se vždy najde. U velmi malých parcel však ani toto nestačí. Pak přichází ke slovu výjimka. Na povolení výjimky není automatický nárok, je výjimečným řešením, o které se musí žádat podle §169 Zákona č. 183/2006 Sb. Výjimku lze povolit, jen pokud se tím „neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby“ (11). Žádost k udělení výjimky zpracuje hydrogeolog zaplacený žadatelem-stavebníkem, který je na výjimce závislý, neboť nemá jiný zdroj pitné vody na svém pozemku. O udělení výjimky pak svrchovaně rozhodne příslušný úředník na stavebním úřadě. Dle stávající legislativy tedy není rozhodující nalézt nejvhodnější místo pro zastižení oběhu podzemní vody, ale vyrovnat se s požadavky na ochranu zdraví a života osob, jak nám je předepisuje zákon. Takto formulované předpisy mohou být užitečné snad jen pro provozovatele vodovodů.Jak se také dá hospodařit se srážkovou vodou
Výše uvedený text se pokusil shrnout stav současné legislativy a technických norem, týkajících se hospodaření se srážkovými vodami, především s ohledem na kvalitu vsakované vody, dále pak týkající se ochrany podzemních vod při umísťování individuálních zdrojů. Na příkladu nerealisticky formulovaného paragrafu § 24a Vyhlášky č. 501/2006 Sb. jsme si ukázali, že ochrana před znečištěním podzemní vody je nekoncepční a v mnoha ohledech předimenzovaná. Nyní bych rád ukázal příklad, snad výjimečný, který ukazuje, jak se dá hospodařit se srážkovými vodami „ve velkém“.
V době výstavby parkovacích ploch a komunikací v okolí stanice metra Letňany v Praze 9 nebyla do tohoto prostoru zavedena dešťová kanalizace. Projektant proto navrhl odvádět srážkové vody ze zpevněných ploch přes lapoly do retenčních vsakovacích nádrží (viz obrázek 2) a likvidovat (tenkrát se ještě nehospodařilo, ale likvidovalo) tyto vody vsakem.
Obr. 2. Retenční vsakovací nádrž a vzorně uzamčené ústí vsakovacího vrtu, ukončeného v cenomanském kolektoru
V závěru projektové zprávy z roku 2007 její autor zdůraznil, že na systém vsakování je nutno pohlížet jako na dočasné řešení do doby zprovoznění dešťového přivaděče DN1600. Stavba byla dána do provozu v květnu 2008, ale dešťový přivaděč na lokalitě dosud neexistuje. Autor projektu totiž zapomněl, co v naší zemi znamená slovo dočasně. Anebo s tímto historicky přeneseným významem počítal?
Celá věc by mohla být i úsměvná, pokud by dodnes funkční retenční nádrže nebyly spojeny vsakovacími vrty hloubky cca 20 m s cenomanským kolektorem, který je jediným hydrogeologicky významným zvodněním v okolí Prahy a který je cca 7 km severovýchodně od těchto vsakovacích vrtů využíván k hromadnému zásobování lokálního charakteru (odběr cca 1 l/s). Vyvstává otázka, zda existuje nějaká zpětná vazba pro dodržování podmínek stavebních povolení, případně územních rozhodnutí? Pokud ano, Letňany jsou výjimkou. Bohužel ne čestnou.Závěr
Rozumné hospodaření se srážkovými vodami je dozajista přínosem k omezování nežádoucích vlivů urbanizace krajiny. K jeho prosazování je však třeba fundovaného a zodpovědné přístupu zúčastněných stran, ať již při přípravě či změnách stávajících právních a normativních předpisů, tak při prosazování těchto principů v projekční, průzkumné či stavební praxi. Dílčích témat k diskusím zůstává stále dost. Například existence paralelních pravidel pro vsakování srážkových vod (1, 2) a pro vsakování přečištěných vod z domovních ČOV, pro které platí zvláštní Metodický pokyn připravený pod patronací MŽP (8). Přitom se jedná o problematiku, kterou soukromí stavebníci řeší většinou v souběhu. Také recyklace srážkové vody a její zpětné využívání jako užitkové vody je téma budoucnosti. Již dnes se ukazuje, že využívání srážkové vody jako vody užitkové v rozvodech rodinných domů bude mít spíše administrativní problémy než technické, i když ani ty, zvláště týkající se kvality této vody, nelze opomíjet.
Literatura
(1) ČSN 75 9010 ZMĚNA Z1 Vsakovací zařízení srážkových vod.
(2) ČSN 75 5115 Jímání podzemní vody.
(3) TNV 75 9011 Hospodaření se srážkovými vodami.
(4) ČSN EN ISO 22282-5 (72 1015) Geotechnický průzkum a zkoušení – Hydrotechnické zkoušky – Část 5: Vsakovací zkoušky.
(5) ČSN 75 7143 Jakost vod. Jakost vody pro závlahu.
(6) ČSN CEN/TR 12566-2 – Malé čistírny odpadních vod do 50 ekvivalentních obyvatel – část 2: Zemní infiltrační systémy.
(7) Říha J. a kol. (2015). Stanovení parametrů pro návrh vsakovacích zařízení srážkových vod – Metodická příručka, Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, ISBN 978-80-214-5246-6.
(8) Metodický pokyn ČAH č. 1/2008 Vyjádření osoby s odbornou způsobilostí k zasakování odpadních vod do půdních vrstev.
(9) Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon).
(10) Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích).
(11) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
(12) Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích.
(13) Zákon č. 22/1997 Sb.Zákon o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.
(14) Vyhláška č. 206/2001 Sb. o osvědčení odborné způsobilosti projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce.
(15) Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území.
(16) Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby.
(17) Vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
(18) TA04020432 Systém aktivního záchytu polutantů srážkových vod jako odpověď na požadavky ČSN 759010 a TNV 759011; CHEMCOMEX Praha, a.s., VŠCHT v Praze, ÚSMH AV ČR, 2015–2017.
RNDr. Pavel Špaček
CHEMCOMEX Praha, a.s.
Elišky Přemyslovny 379
156 00 Praha 5
spacek()chemcomex.cz
