Autor
Václav Stránský
Před 75 lety začal vycházet časopis Vodní hospodářství. To je příležitost připomenout jeho historii. Mám představu celoročního seriálu článků; uvidíme, jak se mi podaří tuto ideu naplnit. Po skoro polovinu oněch dlouhých let jsem spoluvytvářel časopis, letos ho „dělám“ 34. rokem, proto si dovolím přidat svoje osobní zkušenosti a vzpomínky, v dobrém i zlém. Určitě se mi podařilo Vodní hospodářství zachránit (s osobnostmi, které nelze opominout a rád je postupně zmíním, ač mnohé z nich již nejsou mezi námi) v době, kdy měl časopis na kahánku. Snad se mi podařilo udržet časopis čtivý a potřebný. To si však osobně netroufnu soudit. V každém případě jsem s časopisem spojil velkou část svého života a časopis považuji tak trochu za své dítě.
Jsem už v důchodovém věku, je mi tedy jasné, že tuto práci dělat věčně nemohu a nebudu. Je to práce povznášející, věřím, že užitečná, potřená, umožňující svobodu a přinášející široké spektrum poznání a setkání s mnoha zajímavými lidmi. Na druhou stranu je to práce i časově velice náročná, ne až tak lukrativně finančně oceněná, pro prachy to zkrátka dělat nelze. Jsem zvědav, zda pokračovatel se najde. Uvědomuji si, že dnešní doba přináší i změny v komunikaci, minimálně srovnatelnou se zavedením knihtisku. Doba spěje k (skoro) úplné digitalizaci, byť chce se mi věřit, že i noviny, časopisy, knihy v tištěné formě budou i nadále existovat. Bude na mém následníkovi/nici, jak se s tím popere. Rád bych, až jednou tady nebudu, malou muškou byl a měl možnost nahlédnout, jak tomu bude s časopisem. Třeba za pětadvacet let?
Předesílám, že přivítám, pokud i Vy, čtenáři, se na rekonstrukci historie budete spolupodílet, aby i ta malá historie nezapadla, tento způsob zaznamenávání minulosti je dnes ostatně samostatným oborem a říká se mu orální historie (viz heslo na Wikipedii). Snad jsou mezi námi oboroví znalci a fajnšmekři, majitelé archivů a i pamětníci, kteří k tomuto pohledu do minulosti mohou přispět. Rád jejich informace otisknu, snad přispějí k poznání a zachování historického povědomí nejen Vodního, ale i vodního hospodářství v Československu. Je to podle mého třeba, jelikož jsem se ptal i různých modelů AI a zjistil jsem, že mnohé informace, které vím já, ani ony neví.
V regionu středovýchodní Evropy se mi nepodařilo dohledat časopis, který by vycházel déle a věnoval se speciálně některé ze složek životního prostředí (voda, půda, ovzduší) po všech možných stránkách, než je časopis Vodní hospodářství. Myslím, že ani ve zbylé části Evropy nebo světa takových časopisů moc není. Nebo nějaký takový časopis znáte? Ano, vycházely články o vodě, ale v časopisech povšechně technických a aspekt environmentální byl dlouhou dobu pomíjen, nebo byl řešen jen v souvislosti s ohrožením některých podnikatelských aktivit, třeba zásobování vodou nebo rybářství, případně škody způsobené extrémními jevy. Co vím, poprvé byl environmentální a klimatický aspekt vody v krajině zmiňován až (a přitom už) v prvních číslech Vodního hospodářství. Ale posečkejme si. Postupně.
Starost a péče o vodu má u nás dlouholetou tradici. Není proto divu, že i Vodní hospodářství mělo své předchůdce. Dohledat nejstarší periodikum, které by mělo v názvu slovo spojené s vodou, se mi podařilo u časopisu Plyn a voda Plin i voda. Důkazem toho, že nejde o překlep, je faksimile titulky čísla z roku 1933. Časopis byl vydáván od roku 1921 (asi do roku 1945) ve spolupráci československé a jugoslávské strany! Proč k tomuto spojení došlo, se mi nepodařilo zjistit. Tento časopis ani časopisy následující neměly něco jako redakční radu. Chefredaktorem časopisu je zmiňován Ing. Dr. Techn. Tomáš Keclík. Myslím, že bychom si toto jméno měli říci nahlas. Podařilo se mi dohledat, že se narodil 19. 4. 1883 v Hradišti u Písku, zemřel 7. 11. 1974 v Praze. To je v době života mnohých z nás. Nevzpomenete si někdo?
Pokud poměřujeme význam plochou, pak větší důraz byl tehdy věnován tématice plynu nad vodou. Články převažovaly v poměru asi 3:2. Při listování časopisem jsem se občas do některých sdělení začetl a občas se i pousmál a řekl si „nic nového pod sluncem“. Například je v časopise informace z Čtrnáctého sjezdu vodárenského a plynárenského sdružení, které se konalo 15.–18. června 1932 v Bratislavě. Ve zprávě o činnosti v roce 1932 se hovoří o potřebě vodárenského řádu (opravdu řádu, ne řadu): Různost vodárenských předpisů v jednotlivých městech a obcích, namnoze i jejich nedostatečnost, vyvolaly řady dotazů, řízených na Sdružení a jiné korporace nebo úřady. Čsl. normalizační komise nabídla se zahájiti jednání ohledně vypracování řádu… Na základě připomínek byla schválena Norma tato (č. ČSN 1099 z r. 1932) byla v minulém roce v konečné úpravě vydána tiskem. Upozorňuji na tuto odbornou pomůcku, jež nesmí scházeti v žádné dobře vedené vodárně.
Ve zprávě jsou také kapitoly Vodárenská statistika, Vodárenské názvosloví nebo Činnost normalisační. Probírána byla i Ochrana veřejných toků, kde se sděluje, že Akcí některých vodáren, zejména pražské vodárny v Podolí a vodárny v Budějovicích, jakož i jiných zájemníků na čistotě veřejných toků oživena byla znovu otázka ochrany řek před znečištěním. Učinili jsme v tomto směru podání úřadům tangovaným, t. j. ministerstvu obchodu, státnímu zdravotnímu ústavu a státnímu hydrologickému ústavu… Jak asi tato jednání dopadla? Nevím. Zaujala mě však formulace oživena byla zase otázka… Vyplývá z ní, že asi problém si už před tím někdo někdy kdesi uvědomoval. Bylo by krásné zjistit, kdo že tím prozřetelným byl. V onom ročníku byla i otištěna informace O čistou Vltavu, kde se praví, že další snahou svazu bude, aby zejména papírny na horní Vltavě zlepšily svá čistící zařízení odpadních vod.
Pousmál jsem se při čtení příspěvku Ochutnávač vody: Pařížský zdravotní úřad angažoval do svých služeb úředníka, mající zvlášť dobře vytříbený jazyk, aby každé druhé hodiny z pařížského vodovodu ochutnal vodu, zda má dobrou chuť… kdyby odpovědní činitelé našich vodáren také někdy ochutnali vodu, že bychom i my častěji sáhli po sklence vody.
Při čtení rejstříku je zřejmé, že primárně převažují články o vodárenství, v druhém sledu články o vodních tocích, ale s ohledem na potřeby vodárenské; objevují se i články čistírenské nebo ekonomické. Třeba Václav Černý informoval o Nákladech staveb vodovodních.
Dohledal jsem i, že vycházel časopis Voda (pravděpodobně až do roku 1955). V tiráži z roku 1950 na webu se lze dočíst, že jde o odborný časopis pro vodárenství, kanalisaci, čistotu toků, průmyslovou vodu a zdravotní techniku a šlo o orgán Plynárenského, vodárenského a zdravotně technického svazu. Také lze dohledat, že v roce 1950 šlo o 30. ročník. Tedy první ročník by odpovídal roku 1921, tedy by začal vycházet ve stejném roce jako výše zmíněný časopis Plyn a voda. Z toho si dovolím spekulaci, že pravděpodobně se časopis Plyn a voda někdy v době kolem roku 1940 rozdělil na dva samostatné časopisy, z nich jeden byl časopis Voda a považoval se za pokračovatele, a tedy zachoval i ono ročníkové číslování. Zdá se, že ani tento časopis neměl redakční radu, jen je zřejmé, že v onom roce 1950 byl odpovědným správcem listu Ing. Dr. Tech. Rudolf Riedl. K žádnému tištěnému výtisku jsem se nedostal, takže obsah mi nepřísluší komentovat. V každém případě se dostáváme k roku 1951, kdy vychází první číslo Vodního hospodářství. O tom ale příště.
Václav Stránský
