Autor
Jan Foller
Přestože byl rok 2020 srážkově nadprůměrný (úhrn srážek podle ČHMÚ byl 766 mm) a mnohem lepší než šest roků předchozích (pod průměrem 684 mm za posledních 30 let) – viz obr. 1, nezměnil nic na tom, že mohl každý z podniků Povodí ve své evidenci stavů vodotečí ukázat situaci, kdy byl vodní tok prakticky vyschlý nebo kdy (v rozporu s mapami) „pramení“ vodní tok – recipient až u odtoku některé z napojených komunálních čistíren odpadních vod, dále jen ČOV. Situace na našich tocích v předcházejících letech ukázala, že parametr průtoku Q355, uváděný v hydrologických statistikách a podkladech o tocích, nemusí již být tím nejnižším stavem i v delším časovém úseku roku.
Obr. 1. Průběh srážek v letech 2011–2021 (ČHMÚ). Oranžová čára označuje dlouholetý průměr ročních srážek za roky 1981–2021 (684 mm)
S ohledem na převládající způsob odvádění komunálních odpadních vod v ČR – jednotnou kanalizací – se potom nabízí otázka: „Chrání platná legislativa pro odvádění a čištění odpadních vod dostatečně vodní toky a život v nich pro případ výše naznačených krizových situací?“ Odpověď na tuto otázku není jednoduchá.
Jedním z hlavních dokumentů, který by měl garantovat účinnou a ochrannou vazbu zdroj odpadních vod–kanalizace–recipient, je kanalizační řád. Při jeho zpracování by měly být, kromě bezpečné dopravy splašků k likvidaci znečištění na ČOV zajištěny také podmínky pro spolehlivou funkci vybudované ČOV, garantující spolehlivou ochranu recipientu z hlediska cílových kvalitativních vlastností vod a podmínek pro život v nich.
Vodítkem pro posuzování kvality povrchových vod by měly být v současné době informace a údaje, vytyčené jako cílové pro nejbližší období v příloze č. 2 nařízení vlády č. 401/2015 Sb., a pro konkrétní výčet rizikových polutantů by měly cílovou kvalitu ukazovat tabulky 1a–1c přílohy 3 nařízení vlády č. 401/2015 Sb. Nemá smysl komentovat skutečnost, že u řady položek v uvedených tabulkách je až několik indexů odkazujících na jiné legislativní dokumenty, ať již z české legislativy nebo legislativy EU. Není tedy jednoduché bez dalšího hlubšího studia, případně placených přístupových práv k odborným zdrojům a databázím, jednoznačně určit, jaký je požadovaný „dobrý stav vod“ v daném profilu například pro výusť odlehčení kanalizace nebo pro odtok z ČOV, pokud se nejedná o zdroj vody pro úpravu na vodu pitnou, vodu ke koupání nebo úsek toku označený, jako lososová nebo kaprová voda.
Z tohoto vyplývá už první logický závěr: Kanalizační řád by měl obsahovat pro každou výpusť z ČOV (ale i pro odlehčovací komory) jednoznačnou klasifikaci toku tak, aby bylo možné použít příslušné limity z uvedeného NV č. 401/2015 Sb. pro vyhodnocení odtoku z hlediska jeho rizikovosti pro daný recipient. Tento předpis by však musel být průběžně aktualizován v souladu s rozvojem vědeckého poznání, s každou intenzifikací systému ČOV–napojená kanalizace (což se většinou děje pouze z hlediska navýšení kapacity systému pro další producenty), ale také s každou novelou daného nařízení vlády. Na základě těchto skutečností by měly být také případně revidovány všechny parametry již platných smluv a rozhodnutí pro vypouštěné průmyslové odpadní vody do veřejné kanalizace od jednotlivých stávajících producentů v případech, že se jedná o „spolučištění“ komunálních odpadních vod a průmyslových odpadních vod. Za posledních 30 let proběhlo od historického NV č. 171/1992 Sb. asi pět novel (přičemž k zásadní změně došlo prostřednictvím NV č. 61/2003 Sb. po vstupu ČR do EU). Vyhláška č. 428/2001 Sb. v posledním znění však neukládá jednoznačně takovou podmínku pro začlenění do formulací obsahu „Povolení k vypouštění“ odpadních vod do veřejné kanalizace a může tak vzniknout zbytečný právní problém.
Druhou otázkou je technická úroveň ČOV a její objektivní kapacita. Z těchto informací může potom vodohospodář provozovatele nebo majitele infrastruktury určit množství znečištění, které lze do stokové soustavy a na ČOV vypustit. Pomůckou při tomto rozhodování by měly být příslušné části vyhlášky č. 428/2001 Sb. v posledním znění, kterou se provádí zákon 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, v posledním znění. Jedná se především o pokyny z části osmé, oddílu prvního „Požadavky na čištění odpadních vod včetně požadavků na projektovou dokumentaci, výstavbu a provoz čistíren odpadních vod“, formulované zejména v § 16–18 této vyhlášky.
Jakou pomůcku můžeme spatřovat v uvedených částech dané vyhlášky? Nejprve k § 16. Zjednodušeně řečeno je tato část vyhlášky stručným, ne zcela úplným výčtem technického názvosloví, které se k problematice ČOV a stokování vztahuje. Pro hlavní cíl – ochranu a zajištění kvality vod – by měla pouze omezený význam, nebýt až na jeden konkrétní bod jinak až příliš obecné formulace. Tímto případem je text § 16 písm. i, který kvantifikuje pojem „přiměřené čištění odpadních vod“. Kvantifikace cíle „… zvolit jakýkoliv postup nebo systém zneškodňování odpadních vod, který zajistí ochranu životního prostředí“ dává kreativním jedincům v případě projektování ČOV možnost obhajovat jak zaostalá nebo bizarní technologická řešení, tak řešení přehnaně přetechnizovaná a třeba i vybavená zbytečnou instrumentací. Klíčovým se tak stává subjektivní vnímání pojmu „ochrana životního prostředí“ ze strany úředníka nebo investora, který o povolení nebo rozsahu řešení stavby rozhoduje. Z čistě technického problému se tak může stát problém politický, motivovaný zjednodušenou představou o ekonomické výhodnosti daného řešení, posuzované z hlediska: „udržitelné míry rozvoje“ nebo v opačném případě uplatnění přístupu „předběžné opatrnosti při návrhu řešení“. Základní požadavek na dostupnou „užitnou hodnotu díla“ se potom stává druhořadým.
Technologické a kapacitní požadavky na možnosti systému kanalizace–ČOV (vždy je nezbytné chápat tuto soustavu jako jediný a vzájemně na sobě závislý organický celek) blíže popisuje § 17 vyhlášky č. 428/2001 Sb. Podmínky a požadavky, ze kterých by se mělo vycházet při návrhu kapacity a technologických vlastností budované ČOV, jsou formulovány v odstavci 3, kde je kromě odkazu na zákon č. 254/2001 Sb. v posledním znění (odstavec 3, písmeno a), uveden podle našeho názoru zásadní požadavek na akceptování „normových hodnot“ s odkazem na ČSN 756401 „Čistírny odpadních vod pro více než 500 ekvivalentních obyvatel“.
Zdánlivá maličkost – neúplnost ve formulaci zdrojů „normových hodnot“ – je podle našeho názoru nejčastější příčinou návrhů a realizací mnohdy až bizarních technologických řešení čistíren odpadních vod především v sídlech s produkcí znečištění menšího než 500 EO. Jenže takových obcí je v ČR velké množství a mnohdy se nacházejí právě v lokalitách vyžadujících mnohem přísnější ochranu vodních zdrojů a recipientu. Je tedy samozřejmé, že i pro kanalizaci a ČOV s kapacitou pod 500 EO musí být vypracován kanalizační řád obsahující příslušné výše uvedené podmínky. Z téhož potom vyplývá, že v případě napojení jiných než splaškových vod na takovou kanalizaci musí být z hlediska ochrany recipientu možnost také postulovat podobné podmínky pro vypouštění odpadních vod do kanalizace, jako u lokalit větších. V neposlední řadě z uvedeného vyplývá, že i pro ČOV s kapacitou menší než 500 EO musí být legislativně podpořena možnost požadovat technologické řešení, například s efektivním terciárním stupněm (třeba odděleného chemického srážení fosforu), v oblastech ochrany vodních zdrojů před zvýšenou eutrofizací. Na tomto místě však musíme také konstatovat, že požadavek na akceptování „normových hodnot“ je při současném stavu a prokazatelném úbytku konkrétních údajů v příslušných normách (většinou po každé aktualizaci) často velmi těžko splnitelný.
Posledním z výše uvedených § 16–18 vyhlášky č. 428/2001 Sb., který je důležitý pro formulaci kanalizačního řádu a má klíčový dopad na řešení technologické koncepce a kapacity ČOV, je § 18. Jeho hlavním obsahem jsou požadavky a podmínky pro postup při kvantifikaci hydraulického a běžného látkového zatížení ČOV jako podkladu pro její technické a technologické řešení. Převážná většina z 11 odstavců tohoto paragrafu se však zabývá v různých bodech zejména jednotnou kanalizací a její vazbou na hydraulickou kapacitu napojené ČOV (§ 18, odstavce 1–7) nebo požadavkem na technické uspořádání objektů ČOV a doplňující podmínky provozu ČOV. Nikde v této části vyhlášky nenajdeme požadavky, podmínky nebo doporučení, vztahující se k systémům oddílné splaškové kanalizace a především k variantám tlakové nebo vakuové kanalizace, které se realizovaly již v řadě lokalit, a co je ještě závažnější, ani podmínky, které by akcentovaly kombinace různých variant kanalizačních systémů oddílné splaškové a jednotné kanalizace a jejich vazby na ČOV.
Zásady obecné ochrany již existující ČOV před nepřípustným látkovým zatížením nebo přetížením, které by ohrozilo její obecnou funkci nebo garanci dodržení předepsaných limitů pro odtokové parametry vyčištěné odpadní vody, jsou ve zjednodušené formě (odstavec 1–5) předmětem přílohy č. 15 vyhlášky 428/2001 Sb., „Způsob stanovení přípustné míry znečištění odpadních vod vypouštěných do kanalizace“. Uvedených pět odstavců je potom doplněno tabulkou vybraných fyzikálně-chemických a hygienických parametrů „Orientační ukazatele pro stanovení přípustné míry znečištění pro vypouštěné průmyslové odpadní vody do kanalizace (koncentrační limity)“. Dvě poznámky pod uvedenou tabulkou „Dvouhodinový směsný vzorek, získaný sléváním osmi dílčích vzorků stejného objemu v intervalu 15 minut“, jako kontrola kvality, zajišťující objektivní informaci o rizikovosti daných průmyslových odpadních vod, a „Salmonella sp. negativní“, jako záruka bezinfekčnosti odpadních vod z infekčních zdravotnických a obdobných zařízení, jsou dalším tématem k hlubšímu zamyšlení o jejich smyslu, známe-li text celé vyhlášky č. 428/2001 Sb.
Jaký tedy učinit závěr k otázce, položené v nadpise tohoto příspěvku? Je nutné konstatovat, že příslušná legislativa, vztahující se k formulaci a principu zpracování provozních řádů kanalizací, obsahuje nebo zmiňuje, alespoň obecně, většinu důležitých podkladů pro jejich bezpečný návrh a podmínky provozu. Z hlediska vazby napojené kanalizace a ČOV, na kterou je tato kanalizace napojena, je však situace složitější. Vyhláška neakcentuje zásadní a obecné odlišnosti moderních typů stokových soustav, založených na tlakové nebo vakuové kanalizaci, dopady vzniku kombinovaných oddílných splaškových a jednotných kanalizací, například na výpočet odlehčovacích objektů nebo kapacitní řešení hydraulického i látkového zatížení ČOV, narušenou splaškovou odpadní vodou a podobně. V řadě klíčových rozhodování je touto legislativou ponechán příliš velký prostor pro subjektivní rozhodování jednotlivců bez záruky objektivity po odborné stránce, vyloženě technické nebo technologické. V podmínkách pro tvorbu kanalizačních řádů chybí zásadní požadavek na stanovisko správce toků, vycházející z celkového vyhodnocení vodohospodářské situace v dané oblasti, který je dán v zákoně.
Důsledky výše naznačené neúplné nebo obecné formulace v dotčené legislativě jsou:
- častá nedůslednost a po odborné stránce nekoncepčnost ve fázi návrhu a posuzování budoucího objemu a kvality odpadních vod během přípravy dokumentace k výstavbě nebo intenzifikaci kanalizace a ČOV;
- podceňování obsahu kanalizačních řádů pro lokality s produkcí znečištění pod 500 EO;
- podceňování významu komplexního přístupu k řešení technologické koncepce menších ČOV;
- povrchní přístup k informacím o technologii předčištění průmyslových odpadních vod před jejich vypuštěním do veřejné kanalizace a ke způsobu kontroly provozních jednotek předčištění těchto vod ze strany provozovatele kanalizace;
- přetrvávající výstavba po technologické stránce, koncepčně zastaralých nebo dokonce nevyhovujících typů ČOV s odkazem na ekonomicky podmíněnou nezbytnost „přijatelného kompromisu“
- a mnoho dalších problémů, které určitě zná každý, kdo se touto problematikou zabývá do větších podrobností.
Řešení této situace je však velmi jednoduché – malá úprava v legislativě, zavádějící finanční účast každého producenta odpadních vod (ať čištěných nebo nečištěných) na zajištění a udržování požadované kvality povrchových i podzemních vod, jak je tomu ve většině vyspělých zemí. Díky víceméně politickým spekulacím ještě stále platí způsob zpoplatnění vypouštěného znečištění do povrchových vod, formulovaný a nastavený před více než dvaceti lety, který již dávno není reálně účinný ani po stránce požadavků na ochranu recipientu, ani po stránce případných sankcí.
Ing. Jan Foller
foller()adchem.cz
