Autor
Miroslav Vykydal
Publikované představy a názory v roce 2010 na další vývoj koncepce oboru vodovodů a kanalizací jsou srovnávány se současným stavem včetně nového koncepčního dokumentu určujícího strategické cíle, dílčí cíle a opatření v oboru vodovodů a kanalizací do roku 2030.
Včera a dnes
V prosinci roku 2010 jsem s kolegy publikoval v tomto časopise Vodní hospodářství náš názor na další vývoj v oboru VaK v ČR [1]. A skutečně jsme to považovali nikoliv za vyhlášení „jediné možné pravdy“ z autorské dílny „rozhněvaných mladých mužů“, ale náš „uvedený příspěvek vznikl s cílem aktivně se zapojit svým názorem do veřejné diskuse o dalším směřování oboru vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu v následujícím pětiletém období“. Žádnou veřejnou diskusi jsme k našemu názoru nezaregistrovali, je možné, že jsme nebyli na správných místech a ve správný čas.
Ve stejném čísle Vodního hospodářství v r. 2010 jsou publikovány názory na vývoj v hospodaření s dešťovou vodou (HDV) – viz „O hospodaření s dešťovou vodou a cestě k němu, na které stojíme my i naše zvyky“, autor Jiří Vítek: „Jedná se o stručnou analýzu prostředí, do kterého jsou principy HDV zaváděny. Praktická aplikace principů HDV s sebou totiž přináší kromě zřejmých pozitiv i řadu změn a nových pravidel, které je nutné při návrhu odvodnění respektovat. Špatná interpretace HDV, zjednodušování principů HDV nebo kompromisní řešení HDV mohou způsobit systémová pochybení a vznik nekvalitních technických předpisů … HDV není pouhé zasakování srážkové vody do podloží. Věta: ‚Tam se s tím stejně nedá nic dělat, tam se nedá vsakovat‘ je z hlediska koncepce HDV lež jako věž. I když je možnost vsaku to první, co je nutné při návrhu odvodnění stavby prověřit, není to zdaleka jediné řešení. Když se nedá srážková voda bezpečně zasáknout, lze její odtok ze stavby téměř vždy zpozdit v objektu, který naplní smysl udržitelného rozvoje stejně významně, jako když je možné vodu zasáknout.“ Jaké jsou současné názory na HDV, kolik úspěšných řešení bylo realizováno, je efektivní HDV běžnou součástí projektování a povolování staveb? Ale přejděme z jedné vody (dešťové) do našich vod (pitných a odpadních), i když si však nejsou tak vzdálené, jak by to na první pohled mohlo vypadat. Nebyli jsme první, kdo nutnost strategické změny v oboru vodovodů a kanalizací v té době prezentovali. Naše názory byly v souladu se stanovisky dvou předsedů Sdružení vlastníků a provozovatelů SOVAK, viz [2]. Rok 2009: „Samozřejmě si všichni přejeme, aby cena vodného a stočného byla co nejnižší. Nemůžeme však přitom ignorovat potřebu udržovat sítě a zařízení v dobré provozuschopné kvalitě, a přitom i zajišťovat další rozvoj vodárenské infrastruktury. Každý další rok otálení v zajišťování investičních zdrojů bude mít v budoucnosti krutý dopad na vlastníky, provozovatele i spotřebitele. Čím déle budeme odkládat získání investičních zdrojů z vodného a stočného, tím strmější a razantnější bude později nárůst ceny vody. Přitom je jasné, že hlavní roli při stanovení ceny vody mají vlastníci vodárenského majetku. Ti musejí zajistit, a spotřebitelům samozřejmě vysvětlit, že hlavní nárůst ceny vody je z důvodů získání investičních zdrojů na obnovu majetku, že většina vybraných peněz za vodné a stočné se bude vracet zpět do obnovy sítí a zařízení“. Dále byl v roce 2010 formulován nový cíl – viz [3]: „…zpracovat skutečnou strategii obnovy vodohospodářské infrastruktury za účasti všech partnerů, kterých se tento úkol týká – státu, krajů, vlastníků, ve spolupráci s odbornou veřejností“. Občas je vhodné srovnat vlastní starší názory s realitou. Za realitu můžeme považovat skutečný stav oboru VaK v ČR a současně také obsah aktuálních oborových strategických dokumentů – především se jedná o dokument z roku 2016 „Integrace koncepčních kroků oboru VaK v ČR naplňováním strategie resortu Ministerstva zemědělství s výhledem do roku 2030“. S ohledem na délku názvu tohoto dokumentu (připomínající názvy literárních děl ve středověku, např. česky psaný nezávazný zákoník „O právech, súdiech i o dskách země české knihy devatery“) budu dále v textu používat označení „Koncepce VaK do r. 2030“ – viz [4]. V úvodu Koncepce VaK do r. 2030 se uvádí, že „Dokument integruje výstupy z uvedených materiálů dotýkající se oblasti vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu v České republice: Strategie resortu Ministerstva zemědělství České republiky s výhledem do roku 2030, Návrh koncepčního řešení regulace ve vodárenství, Strategie k realizaci opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody, Národní plány povodí Labe, Dunaje a Odry, Plán rozvoje vodovodů a kanalizací území ČR a Plán rozvoje vodovodů a kanalizací území krajů“, tedy je to skutečně současná základní koncepce oboru VaK, protože „definuje strategické cíle, dílčí cíle a opatření“ a dále „… koncepční dokument pokrývá a specifikuje témata vyplývající z materiálů schválených vládou ČR, které reagují na aktuální vývoj klimatu ve vztahu k vodním zdrojům, a rovněž obsahuje potřebné regulační i kontrolní činnosti nezbytné pro moderní pojetí vodohospodářských služeb v oblasti VaK v ČR“.Základní strategický oborový cíl
Podle Koncepce MZe 2004–2010 [5] byly základní oborové cíle definovány takto: „Strategickými cíli oboru vodovodů a kanalizací je zabezpečení bezproblémového zásobování obyvatel nezávadnou a kvalitní pitnou vodou a efektivní likvidace odpadních vod bez negativních dopadů na životní prostředí, a to za sociálně únosné ceny“. Tento cíl byl v totožné podobě uveden také v navazující oborové koncepci do roku 2015. Plnění takto specifikovaného cíle však nelze posuzovat jen v časovém horizontu několika let, ale je nutné zabývat se především otázkou, zda jsou vytvořeny podmínky pro dlouhodobé udržení tohoto stavu.
Náš návrh byl vedený snahou lépe vyjádřit aktuální potřebu, upozornit na nutnost změny situace, kdy do té doby prioritní výstavba nových zařízení (zejména kanalizací a ČOV) musí být částečně nahrazena snahou o trvalou adekvátní obnovu zastaralých částí VaK. Proto jsme formulovali nový cíl takto: „Strategickým cílem oboru vodovodů a kanalizací je zabezpečení bezproblémového zásobování obyvatel nezávadnou a kvalitní pitnou vodou a efektivní likvidace odpadních vod bez negativních dopadů na životní prostředí, a to prioritně vytvořením podmínek zaručujících odpovídající obnovu vodovodních a kanalizačních sítí při zachování sociálně únosné ceny.“ Koncepční změnu jsme, mimo jiné, také zdůvodnili v roce 2010 takto: Ottův slovník naučný z roku 1907 (str. 858) ukončuje heslo Vodárenství slovy: „Dnes města států civilisovaných předstihují se v řádném zásobování vodou a stav vodovodů městských pokládá se za měřítko vzdělanosti a bohatství jejich obyvatelstva“. Určitě si přejeme, aby to platilo i pro další století. Zdrojem a podmínkou našeho života, který jsme dostali a který opatrujeme, je to všechno, co pro dostatek vody naši předci vybudovali (ale i zanedbávali). Připomíná nám to, že vody máme stále méně a méně, že ji trvale potřebujeme, a to nás vede k tomu, že existují věci, které nás (nezávisle na naší vůli) přesahují. Jsou to věci, které se nedají změřit délkou jednoho lidského života nebo dokonce délkou jednoho politického funkčního období. Současná oborová koncepce v roce 2016 formuluje strategické cíle jako: „Zajištění dostatečných, udržitelných a kvalitních vodních zdrojů pro zásobování obyvatelstva ČR pitnou vodou“ a shodně s naším názorem z roku 2010: „Zabezpečení vodohospodářských služeb v oboru VaK, které musejí zajistit bezproblémové zásobování obyvatelstva a dalších subjektů pitnou vodou i efektivní likvidaci odpadních vod neohrožující životní prostředí. To vše za podmínek udržitelnosti vodohospodářské infrastruktury stávající i nově budované a za podmínky zachování sociálně únosných cen pro vodné a stočné.“Regulace a „regulace“
Možná až příliš otevřeně (a předčasně) jsme v roce 2010 publikovali svoje názory na „regulaci“ oboru VaK: Hlavním heslem pro období 2011–2015 by mohlo být „od dotací k efektivnější regulaci“… Ideálním prostředkem ke zlepšení regulace oboru by byl přesun a soustředění kompetencí v oblasti ekonomické i technické regulace na nezávislý úřad, obdobně jako je tomu v jiných síťových odvětvích (viz zejména energetika a telekomunikace). Nejúspornější postup by zřejmě byl prostřednictvím rozšíření kompetencí stávajícího úřadu (např. Energetického regulačního úřadu)… Mezi hlavní funkce takového regulačního úřadu patří (i) ochrana zájmů odběratelů z hlediska kvality vodohospodářských služeb a jejich cen, (ii) zajištění finanční udržitelnosti poskytovaných služeb, (iii) posílení konkurence v monopolním oboru… Obecně lze říct, že posílení regulace se musí týkat prioritně vlastníků.
Postupně ale došlo ke změně „nástrojů“ regulace, již nebyl prosazován názor „obor VaK je dostatečně efektivně regulován“. V roce 2015 vznikl Výbor VaK, který byl zřízen v souladu s unesením vlády ČR č. 86 ze dne 9. února 2015, jako nezávislý koordinační subjekt pro obor vodovodů a kanalizací. Hlavním cílem je zvýšení efektivnosti regulačních mechanismů zajišťující dlouhodobou udržitelnost sektoru vodovodů a kanalizací a zlepšení ochrany spotřebitelů při zachování sociálně únosných cen pro vodné a stočné. Výbor VaK má celkem 13 členů, „zajímavá“ je absence oborového sdružení vlastníků a provozovatelů SOVAK. Výboru VaK jsou svěřené vládou ČR dvě zásadní kompetence: (1) zasílat regulátorům oboru vodovodů a kanalizací ČR svá většinová schválená doporučení a (2) dohlížet na jejich naplňování. Současně dochází k personálnímu posílení MZe jako regulátora oboru VaK, a to odbor dozoru a regulace vodárenství, v rámci odboru bylo zřízeno oddělení analytické a benchmarkingu a oddělení stížností, kontroly a regulace. Je nutné ocenit, že činnost Výboru VaK je podrobně publikována na www.eagri.cz a to včetně úplného znění schválených dokumentů.Vláda ČR naznačila ve svém usnesení (únor 2015), že tato změna v regulaci nemusí být poslední, viz úkol č. 10 (termín únor 2017): Zpracování Studie proveditelnosti záměru na vytvoření národního regulačního úřadu České republiky pro síťová odvětví v horizontu 5–6 let tak, aby byla regulace těchto síťových odvětví maximálně efektivní, včetně analýzy zkušeností z členských států EU, kde jsou tyto úřady zřízeny.
Když dva dělají totéž…
Měli jsme tenkrát v roce 2010 představu, že „…je potřeba do konce roku 2015 odstranit ‚dvoukolejnou‘ regulaci, kde mnoho požadavků plynoucích z podmínek dotace OPŽP přesahuje současný platný rámec oborových předpisů…“. Zatím došlo pouze k částečnému „sblížení“. Byl již publikován Výborem VaK schválený dokument „Doporučené minimální obsahové náležitosti provozní smlouvy“, které jsou velmi významně inspirovány prostředím OPŽP (Vzorová smluvní ujednání, tzv. „VSU“). Dokonce v dříve odmítané oblasti „výkonových ukazatelů“ jsou Výborem VaK doporučovány jako „minimální požadavky na výkonové ukazatele kvality vodohospodářských služeb“ některé výkonové ukazatele používané v OPŽP v rámci VSU.
V dalších oblastech však ke shodě zatím nedošlo, především se to týká principů cenotvorby, kde přetrvávají rozdíly ve výpočtu zisku, i když došlo v obecné cenové regulaci k zavedení „výpočetních“ pravidel (bez ohledu na formu vlastnictví, organizační členění či model provozování vodohospodářského majetku) pro určení „přiměřeného zisku zajišťujícího přiměřenou návratnost použitého kapitálu“ – viz Výměr MF, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami. Jedná se však pouze o „část“ přiměřeného zisku. Pro základní a stále velmi sledovanou veličinu v ceně – „přiměřený zisk“ – zatím máme k dispozici pouze vymezení (určení výše), které zůstává stále jen v rovině „slovní definice“: „Přiměřeným ziskem je zejména zisk (před zdaněním) spojený s výrobou a prodejem zboží podléhajícího věcnému usměrňování cen určený na pořízení hmotného a nehmotného majetku a pozemků, na zvýšení základního kapitálu, na tvorbu fondů, jejichž tvorba a naplňování je uloženo jinými právními předpisy“. Rozdílné je uplatnění „vyrovnání“ chybějící části příjmu provozovatele, pokud dojde k dosažení skutečné hodnoty objemu fakturované vody nižší, než byla původně plánována (kalkulována). Otázka „rizika poptávky“, tj. rozdílu mezi skutečností a plánem v objemu fakturace, přeneseného na vlastníka nebo na provozovatele v relaci k určení výše zisku provozovatele je nejméně diskutovanou oblastí v cenotvorbě.Benchmarking – „koho, čeho a s čím“
V roce 2010 jsme upozornili, že nedílnou součástí „regulace“ je zavedení a používání benchmarkingu, což ovšem bude vyžadovat především lepší (modernější) zpracování vyúčtování cen, majetkové a provozní evidence, plánů financování obnovy tak, aby údaje sloužily k posílení soutěžního prostředí prostřednictvím zveřejňovaných informací o jednotlivých vlastnících a provozovatelích. V minulém roce byla publikována metodika benchmarkingu pro obor vodovodů a kanalizací a dochází k postupnému zavádění do praxe. Jen škoda, že na rozdíl od obvyklých postupů nebyla možnost vést nad touto metodikou intenzivnější veřejnou rozpravu, možná proto bude nutné provádět korekce metodiky metodou „pokus–omyl“.
Koncepce oboru VaK do r. 2030 uvádí celou řadu cílů benchmarkingu, z hlediska informačního efektu pro veřejnost bude podstatné zejména „zveřejňování informací o stavu, obnově a financování VaK včetně dat o benchmarkingu za jednotlivé vlastníky VaK“. Se zájmem budou určitě vlastníci očekávat konkrétní výstupy v rámci slibovaného „stanovování kvalitativních parametrů poskytovaných služeb“, což by (snad) mohlo představovat prezentaci doporučených (nebo dokonce snad závazných) parametrů např. pro důležitou oblast údržby typu „min. rozsah délky kanalizace určené k čištění za rok“, „frekvence čištění akumulačních nádrží vodojemů“, „min. počet kontroly stavu stavebních objektů vodojemů, čerpacích stanic“. Je vhodné zdůraznit, že nezačínáme v tomto směru „od nuly“. Jsou zde zkušenosti s používáním výkonových ukazatelů v OPŽP, jsou k dispozici technické normy z oblasti údržby VaK, Sdružení vlastníků a provozovatelů SOVAK již více jak 10 let nabízí „příručky provozovatelů VaK“ obsahující celou řadu konkrétních údajů z oblasti údržby VaK, ministerstvo zemědělství si může vyžádat provozní řády, které také musí obsahovat konkrétní údaje o frekvenci údržby. Řada provozovatelů využívá SW vybavení pro plánování a kontrolu realizace preventivní údržby, které obsahují velmi bohatou údajovou základnu. Úspěch benchmarkingu bude závislý nejen na metodice, ale primárně na kvalitě a srovnatelnosti výchozích údajů. Nepochybně velmi intenzivně jsou veřejností sledovány informace o ceně vody. To také zdůrazňuje Koncepce oboru VaK do r. 2030, když prezentuje pro první etapu benchmarkingu „čtyři hlavní směry, a to cenotvorba – efektivita nákladů zahrnutých do ceny pro vodné a stočné, majetek a jeho obnova, kvalita poskytovaných služeb“. Proto v rámci benchmarkingu provozních nákladů se nejedná jen o sběr dat a jejich zpracování, ale na počátku je nutné definovat obsah jednotlivých nákladových položek v kalkulaci ceny.Položky v kalkulaci ceny
Novela prováděcí vyhlášky k zákonu o VaK přinesla pokus o definici jednotlivých nákladových položek v kalkulaci ceny pro vodné a stočné (viz příloha č. 19a). Proč pokus? Došlo totiž většinou jen k „přepsání“ textu z dřívějšího „opatření obecné povahy“, které definovalo rozsah a obsah nákladových položek. Některé jednotlivé definice stále obsahují nejednoznačné pojmy nebo pojmy nejasné, které nejsou dále popsány („vnitropodnikový převod“, „druhotný okruh“).
Např. významná položka „Opravy infrastrukturního majetku“ je definována jako „Náklady tvoří veškeré opravy infrastrukturního majetku realizované ve vlastní režii i dodavatelsky v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb. U oprav ve vlastní režii se jedná nejen o hodnotu vlastních prací, ale i náklady související s náklady na materiál, dopravu a stavební mechanizaci“. Současně ale dle komentáře k položce „Výrobní režie“ se uvádí, že „Opravy dopravních a stavebních prostředků jsou vykazovány v rámci kilometrových nebo hodinových sazeb při opravách“, tj. přesněji řečeno jedná se o náklady na opravy „dopravních a stavebních prostředků“ ve vlastnictví provozovatele a tyto náklady se mají započítat do nákladů používaných k vyčíslení hodinové nebo kilometrické sazby pro vyčíslení nákladů za použití dopravních (stavebních) prostředků. Ale také do položky „Opravy“ patří i náklady na „opravy dopravních a mechanizačních prostředků, pokud jsou ve vlastnictví vlastníka vodovodu nebo kanalizace vzhledem k jejich účelové vazbě ke konkrétnímu infrastrukturnímu majetku“. Mohou se nám tedy „spojit“ náklady na opravy vodovodů a kanalizací a náklady na opravy dopravních (stavebních) prostředků ve vlastnictví vlastníka (pronajatých provozovateli). Pozorný čtenář si určitě všiml, že výše uvedené definice jsou formulovány především pro tzv. „oddílný model“, kdy vlastník VaK má uzavřenou provozní smlouvu s provozovatelem. V rámci další novely prováděcí vyhlášky by mělo dojít k přesnější (a podrobnější) formulaci obsahu jednotlivých nákladových položek, což po formální stránce bude znamenat opustit formu „tabulkového popisu“. Bez toho jen obtížně můžeme uvažovat o „porovnání“ položkových nákladů mezi různými vlastníky. Za úvahu by stál samostatný popis položek pro oddílný model (což je také situace, kdy provozovatel je sice samostatná společnost, ale 100% vlastníkem provozovatele je vlastník provozovaných VaK) a samostatně pro situaci, kdy vlastník VaK je identický s provozovatelem. Zásadní metodickou chybou byla „úprava“ obsahu položky „správní režie“, která „nařizuje“ přesunout část mzdových nákladů do položky „přímé mzdy“ a „ostatní mzdové náklady“ – „mzdové a ostatní sociální náklady vedené v režijních činnostech (vedení organizace, ekonomické úseky, hospodářská správa apod.) se uvádějí v řádku 3.1 a 3.2.“To způsobilo meziročně fiktivní „pokles“ správní režie a „nárůst“ mzdových nákladů, ztratila se možnost využívání dlouhodobé časové řady těchto nákladů, došlo k dezorientaci veřejnosti. Standardní postup při změně vykazování čehokoliv je, že se původní obsah položek ponechává bez výrazných změn (jen se lépe, podrobněji definuje obsah) a „nové“ sledování se řeší zavedením dalších položek. V našem případě místo nelogické úpravy obsahu „správní režie“ stačilo přidat další řádek, např. za řádek č. 9 „Správní režie“ zařadit řádek č. 9a „z ř. 9 – jen Mzdové náklady režijních činností“.
Nájemné, správa majetku, vedení evidence
Některé položky v kalkulaci ceny pro vodné a stočné byly postupně konkrétně definované, což je základním předpokladem pro ochranu spotřebitele a možnost účinné kontroly. Postupně byla vytvořená konkrétně specifikovaná definice výše „nájemného“: Při sjednávání nájemného musí nájemné odpovídat výši odpisů z pronajatého majetku, nákladů na jeho obnovu, režijních nákladů spojených se správou a pronajímáním majetku a výši přiměřeného zisku spojeného s těmito činnostmi. Nájemné zahrnuje přiměřený zisk zajišťující přiměřenou návratnost použitého kapitálu vlastníka vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu, který musí odpovídat hodnotě vloženého majetku vlastníka a míře výnosnosti použitého kapitálu.
Výměr MF, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, obsahuje konkrétní definici pojmu „správa majetku“ (na rozdíl od zákona o VaK): „Činnostmi spojenými se správou a pronajímáním majetku jsou zpravidla činnosti spojené se zajišťováním plánování, přípravy a realizace investiční výstavby, dohledem nad provozováním a udržováním majetku, nabýváním a vyřazováním majetku, přípravou a uzavíráním nájemních smluv, inventarizací majetku, pasportizací objektů, narovnáváním majetkových vztahů, se zpracováním kanalizačních a provozních řádů, povodňových plánů“. Nevyřešenou zůstává otázka, zda mezi činnosti v rámci „provozování“ (ve smyslu definice dle zákona o VaK) je možné zařadit i vedení majetkové a provozní evidence. Dle zákona o VaK se jedná o „povinnosti vlastníka“ a v definici „provozování“ tyto činnosti nejsou výslovně uvedené – viz „Rozumí se jím zejména dodržování technologických postupů při odběru, úpravě a dopravě pitné vody včetně manipulací, odvádění, čištění a vypouštění odpadních vod, dodržování provozních nebo manipulačních řádů, kanalizačního řádu, vedení provozní dokumentace, provozní a fakturační měření, dohled nad provozuschopností vodovodů a kanalizací, příprava podkladů pro výpočet ceny pro vodné a stočné a další související činnosti; není jím správa vodovodů a kanalizací“. Z toho vyplývá určitá nejistota, zda lze tyto náklady zařadit do kalkulace ceny pro vodné a stočné, nebo zda je má hradit vlastník z vlastních zdrojů (bez vlivu na cenu pro vodné a stočné). Nesmíme přitom zaměňovat např. „vedení provozní evidence“ a „poskytování vybraných údajů z provozní evidence“. Podle zákona o VaK a jeho prováděcí vyhlášky je „vedení provozní evidence“ souhrnem celé řady nákladově náročných činností. „Vlastník vodovodu nebo kanalizace je povinen na své náklady zajistit průběžné vedení provozní evidence, kterou tvoří záznamy o zdrojích povrchových a podzemních vod využívaných na vodu dodávanou vodovody, výkresová dokumentace vodovodu nebo kanalizace, nákladové listy, cenové kalkulace, plán kontrol jakosti vod v průběhu výroby pitné vody, plán kontrol míry znečištění odpadních vod, provozní deník a dále provozní řády vedené podle zvláštních právních předpisů“.Podle výše uvedené definice „správy majetku“ ve Výměru MF je zřejmé, že za provozování VaK ve smyslu zákona o VaK nelze považovat „zpracování provozních řádů“. Dále do „správy“ náleží (a tedy nepatří do „provozování“) tzv. „pasportizace objektů“. Rozsah a obsah „pasportizace“ je stanoven dle stavebního zákona a jeho prováděcích vyhlášek jako „zjednodušená dokumentace (pasport stavby)“, přičemž musí obsahovat zejména tyto části: průvodní zpráva, souhrnná technická zpráva, zjednodušený situační nákres, zjednodušená výkresová dokumentace, což jsou zjednodušené výkresy skutečného provedení stavby v rozsahu a podrobnostech odpovídajících druhu a účelu stavby s popisem způsobu užívání všech prostorů a místností. Proto do „správy“ majetku patří i část z provozní evidence – vedení výkresové dokumentace, protože „Výkresová dokumentace vodovodu nebo kanalizace je zjednodušená dokumentace skutečného provedení vodovodu nebo kanalizace, popřípadě jejich jednotlivých částí určená pro potřeby obsluhy, údržby, oprav a pro zpracování provozního řádu vodovodu nebo kanalizace podle zvláštního zákona“. Nejasné je, jak vlastník (pokud není současně provozovatelem) může na vlastní náklady zajistit záznamy o zdrojích povrchových a podzemních vod využívaných na vodu dodávanou vodovody, plán kontrol jakosti vod v průběhu výroby pitné vody, plán kontrol míry znečištění odpadních vod, ale hlavně jak má vlastník na vlastní náklady zajistit vedení „provozního deníku“. Jedinou cestou je přenést tuto povinnost na provozovatele a uhradit odpovídající odměnu, aby skutečně vlastník vedl provozní evidenci „na své náklady“, tj. mimo cenu vody. Proto by bylo vhodné vypracovat podrobnější popis činností v rámci „správy majetku“, který by byl identický jak v pravidlech cenové regulace, tak i v prováděcí vyhlášce k zákonu o VaK. Pozornost by měla být věnována i jednoznačnému určení, kam náleží náklady na vedení provozní a majetkové evidence.
Kontrola vlastníků
V roce 2010 jsme navrhovali pro efektivnější regulaci v praxi i důslednější vymáhání splnění stávajících povinností všech vlastníků a provozovatelů VaK. Strategii kontroly obsahuje Koncepce VaK do r. 2030, kdy ke kontrole budou vybíráni ti, kteří neplní povinnosti v předávání údajů, ale budou přednostně vybírány ke kontrole ty subjekty VaK, u kterých budou zjištěny významné odchylky sledovaných parametrů od ostatních subjektů nebo od předchozích období u stejného subjektu (např. nadměrných ztrát vody ve vodovodní síti, které mají dopady na cenu vody, apod.). Otázkou zůstává, zda budou výsledky kontrol veřejně prezentovány, k čemuž má ministerstvo zemědělství oprávnění.
Obnova a realita
Novela prováděcí vyhlášky k zákonu o VaK přinesla jednu významnou novinku pro vlastníka. Jedná se o „vykazování“ tvorby a použití finančních zdrojů na obnovu VaK. V roce 2016 poprvé měli vlastníci VaK zajistit vyplnění údajů v řádku č. 20 v tzv. „porovnání položek kalkulace a skutečnosti“, přičemž se jednalo o přehled o celkových zdrojích a realizaci obnovy za období 2009–2015 a samostatně za rok 2015. Bude jistě zajímavé, kolik vlastníků připustilo, že v tomto řádku byly předány jen nulové hodnoty, ačkoliv mají jistě mnozí z nich nenulové plány financování obnovy. Bohužel stále neevidujeme údaj o délce obnovených vodovodních a kanalizačních sítí, což by bylo vhodné sledovat alespoň výběrovým způsobem jednou za pět let. Byla publikována zpráva o stavu úrovně financování obnovy [6], která obsahuje doporučení pro kontrolní činnost ministerstva zemědělství včetně návrhu nápravných opatření vyžadovaných od vlastníků: Na základě provedené analýzy plnění plánu financování obnovy lze doporučit, aby u vlastníků vodohospodářské infrastruktury, u kterých:
PFO je plněn v předpokládané výši – nebylo nutné ukládat další opatření;PFO není plněn v předpokládané výši, ale cena pro vodné a pro stočné po započítání předpokládané potřeby prostředků na obnovu nedosahuje republikového průměru – navrhujeme zavést taková opatření, aby do 5 let roční tvorba prostředků na obnovu odpovídala teoretické roční potřebě akumulace finančních prostředků;
PFO není plněn v předpokládané výši a cena pro vodné a pro stočné po započítání předpokládané potřeby prostředků na obnovu je nižší než sociálně únosná cena a zároveň vyšší než republikový průměr navrhujeme zavést taková opatření, aby do 10 let roční tvorba prostředků na obnovu odpovídala teoretické roční potřebě akumulace finančních prostředků;
PFO není plněn v předpokládané výši a cena pro vodné a pro stočné po započítání předpokládané potřeby prostředků na obnovu překračuje výši sociálně únosné ceny – navrhujeme, aby do 10 let roční tvorba prostředků na obnovu dosáhla k hranici sociální únosnosti a dále byla saturována i z jiných zdrojů vlastníka.
Obnova se stala hlavním tématem i v rámci posuzování udržitelnosti projektů v novém OPŽP (2013–2020). Každý příjemce dotace v oboru VaK bude muset závazně dodržovat vypočítané minimální hodnoty pro tvorbu zdrojů na financování obnovy, bude prováděná kontrola dodržování této závazné dotační podmínky po dobu deseti let, a to dle skutečných hodnot uvedených v „porovnání položek ceny kalkulace a skutečnosti“. Podrobný rozbor rozdílů mezi metodikou výpočtu zdrojů na obnovu v OPŽP a dle vyhlášky k zákonu o VaK přesahuje téma tohoto článku. Tak snad jen jedno upozornění na závěr. Výsledné narůstající hodnoty pro obnovu uvedené ve výpočtu dle OPŽP jsou prezentované v tzv. stálých cenách v cenové úrovni prvního roku uvedení projektu do provozu. Ale kontrolované hodnoty musí příjemce dotace vytvářet pochopitelně v tzv. běžných cenách ovlivněných predikcí inflace, které budou vyšší než vypočítané hodnoty. Současné hodnoty budoucí inflace jsou nastavené ve výši dvou procent. Nevýhodou je, že tyto závazné hodnoty v předpokládaných běžných cenách nejsou v rámci výpočetního nástroje prezentovány. Je otázkou, kolik příjemců dotací si provede tento přepočet a nastaví správně pro OPŽP závazný PFO. Koncepce oboru VaK do r. 2030 konstatuje povzbudivou zásadu: MZe vnímá udržitelnost infrastruktury VaK a související zajištění realizace PFO všemi vlastníky VaK v ČR za prioritní.
Dvě zprávy na závěr
Z přednášky nového pomocného biskupa brněnského jsem si vypůjčil tento vtip: Dva kamarádi, milovníci fotbalu, se nemohou dohodnout, zda se v nebi hraje fotbal. Když jeden z nich umře, tak se v noci zjeví tomu druhému a říká: „Mám pro tebe dvě zprávy. Ta první je, že se fotbal v nebi hraje od rána do večera. Druhá je, že zítra tam nastupuješ i ty.“
Také já mám pro vás dvě zprávy. Ta první je dobrá, dobrá v tom smyslu, že koncepční změny v oboru VaK začaly, pokračují a vypadá to, že nepřestanou. Možná to probíhá pomaleji, než bychom si my netrpěliví přáli. Ta druhá je ještě lepší, abychom neprodali pesimismu. Profesor Vladimír Smékal, velká osobnost naší psychologie, tvrdí, že optimismu se lze naučit. Že ač vědění samo o sobě je pesimistické, vůlí a vírou lze dosáhnout optimistického, radostného pohledu na svět. O ten bychom se měli snažit. Nezůstává ale jen u teorie, pan profesor Smékal doporučuje: „Jedno z prostých doporučení, jak si nezoufat, jak se znovu a znovu snažit jít kupředu a vzhůru, spočívá v tom, že si v paměti pečlivě ukládáme a často oživujeme zážitky pohody. Může to být vzpomínka na setkání s milými lidmi, na úchvatnou scenérii západu slunce na dovolené u moře, vzpomínka na to, jak jsme odolali únavě a vyšplhali se na vrcholek hory během dovolené, verš básně či oblíbené melodie, věřícím pomohou i slova útěšné a povzbudivé modlitby. Tyto zážitky, vzpomínky a myšlenky si ukládáme do přihrádky paměti, kterou můžeme nazvat zapamatovaná pohoda.“
Literatura/References
[1] Dovolil, P.; Válek, P.; Vykydal, M.; Young, T.: Jak (a co) dál v oboru vodovodů a kanalizací v České republice, Vodní hospodářství 2010, č. 12, str. 326–330, [online].[2] Barák, F.: Voda musí zdražit, Profit, 23. 2. 2009, str. 50.
[3] Rosický, J.: Životnost a obnova vodohospodářských zařízení, Sborník semináře „Životnost a obnova vodohospodářské infrastruktury“, Dříteč, září 2010.
[4] Integrace koncepčních kroků oboru VaK v ČR naplňováním strategie resortu Ministerstva zemědělství s výhledem do roku 2030, [online], dostupné z: www.eagri.cz.
[5] Koncepce vodohospodářské politiky MZe ČR pro období po vstupu do EU (2004–2010), [online], dostupné z: www.eagri.cz.
[6] Analýza plnění plánu financování obnovy, [online], dostupné z: www.eagri.cz. RNDr. Miroslav Vykydal
samostatný konzultant (senior)
603 81 81 88
vykydal.voda()gmail.com
