Ve dnech 14.–17. září 2016 se v Athénách konaly souběžně dvě konference: specializovaná konference IWA o malých čistírnách a úpravnách vod a zároveň s ní konference IWA věnující se sanitaci ohleduplné ke zdrojům. Bylo odprezentováno více než 150 přednášek na téma decentrální způsoby čištění, recyklace, hygienizace, nutrienty a léky. To znamenalo, že bylo možné vidět přehlídku současného stavu techniky, nápadů a zároveň i všechny významné osobnosti udávající směr vývoje. Z České republiky se aktivně zúčastnily čtyři subjekty: posterem se představilo ASIO, spol. s r. o. (Plotěný) a přednáškami Research Center Řež, VŠCHT Praha a Univerzita Pardubice (Rozumová, Johanidesová, Pérko).
Jak se dalo očekávat, společným jmenovatelem byla cirkulární ekonomika, udržitelnost a recyklace, konkrétně pak šlo hlavně o efektivní decentrální čištění a témata s tím spojená. Řada zemí totiž dospěla do stádia, kdy větší čistírny má uspokojivým způsobem vyřešené a nyní zjišťuje, že těch zbylých 5–30 % odpadních vod (podle země a mentality) není rozumné řešit klasicky centrálně. Díky rozvoji decentrálu postupně zjišťují, že jsou i jiná efektivní řešení (dokonce někdy mnohem efektivnější), jak se vypořádat se sanitací. Toho se týkalo několik přednášek na téma centrál kontra decentrál a o způsobech vyhodnocování jednotlivých variant (ekonomika, LCA, společenské aspekty atd.). Zajímavé je zjištění, jaké země jsou na špici těch, co tyto problémy řeší nejintenzivněji. Jde o Švédsko, Norsko, Švýcarsko, Nizozemí a z mimoevropských zemí Indie, Brazílie nebo Čína, která je daleko i v praktické aplikaci. Byly zmíněny i jímky na vyvážení. Tato varianta byla (k naší radosti) vyhodnocena jako slepá ulička jak z pohledu nákladů, tak i z pohledu vlivu na životní prostředí, např. pomocí LCA analýzy (D. Todt z Norska). Budoucnost je v řešení na místě buď s využitím vlastních „bezodpadových“, bezodtokých technologií, nebo zařízením udržovaném dodavatelsky a sledovaném na dálku (viz přednáška Rakušanů z BOKU Wien– N. Weisenbacher). V další přednášce tento názor potvrdili i Izraelci (T. Opher), kteří se snažili vyhodnotit různé systémy sanitace přes LCSA. V rakouské přednášce bylo pro nás zajímavých věcí povícero. Zaznamenání hodné je například to, jak v poslední době narostl počet vegetačních čistíren. Ty dokonce v počtu realizací překonaly i populární SBR. Zajímavá je informace o tom, jak jsou vnímáni a následně podporování ti, kteří jsou nuceni si řešit sanitaci decentrálně – všechny individuální ČOV v Rakousku jsou dotovány! Ze zajímavých myšlenek, které určitě zaujaly, uvedu čínský program „páté místnosti“. Veřejné toalety jsou pojaty jako místo s maximálním komfortem, tedy např. s přístupem na WiFi, možností napojit sebe i svůj elektromobil a s možností vykonat i svou potřebu. Nebo myšlenka, že klozet už vůbec nepatří do kanalizačního systému (čistí se vzduchem), není napojen na kanalizaci a odpady se řeší společně s odpady z kuchyně (první praktické výsledky Nadace Billa a Melindy Gatesových se začínají ve velkém prosazovat do praxe). Mně osobně se líbilo řešení, kdy se šedé vody pro rodinný dům recyklovaly přes vertikální filtr tvořící ozelenění budovy a voda do systému se doplňovala ze srážek (je to praktičtější, než se snažit takto hospodařit se všemi odpadními vodami). Šedým vodám se věnovala celá řada přednášek hodnotících různé způsoby úrovně čištění (od jednoduchého pískového filtru až po RO, tj. včetně dosažení 100% recyklace), ač asi stále nejekonomičtější a v praxi nejvyužitelnější zůstává jejich poměrně jednoduché předčištění a použití na splachování a závlahu, nebo bezodtoká varianta s evapotranspirací. Velmi nás zajímalo téma závlah recyklovanými odpadními vodami, počínajíc šedými vodami (tam asi ani nikdo velký problém nehledal a jejich použití na splachování nebo závlahu nikdo nezpochybňuje, to už je bráno jako standard!) a končíc různě upravenými komunálními vodami. Hostitelé konference Řekové mají dokonce na závlahu předpis, který pojali hodně přísně: zavlažovat se smí (bez omezení, a tedy i v případech použití rozstřikovačů) vodou, která je hygienizovaná, má BSK do 10 mg/l a celkový dusík je do 15 mg/l. Obdobně přísné požadavky jsou i v USA. Byla tam také představena technologie, které tento stav zajistí – vhodně provozovaná aktivace s membránami. Kombinace MBR a RO byla pak již považována za vhodnou i pro použití v domě jako náhrada pitné vody v případech, kdy se upravená voda používá jako voda užitková (praní, mytí auta). Hygienické zabezpečení ve většině případů řešila chlorace. Na druhé straně je stále řada zemí, která nemá problém se závlahou vodou přímo z aktivace, u kapkové závlahy nevadí ani biologicky nečištěná voda. Nespočet přednášek byl o moči: o její úpravě, využití a o nutrientech. Ve všech pádech byly skloňovány PPCP, zejména léky a jejich rozložitelnost v nejrůznějších procesech – zajímavé jsou účinky kompostování na rozklad léků proti bolesti, nebo účinky vertikálního biofiltru, které byly lepší než u aktivačního procesu. Zajímavé bylo i řešení, kdy se z moči využily nutrienty na výrobu hnojiva a následně se tato méně koncentrovaná moč vrátila do odpadních vod. Za překlad a odprezentování v ČR by určitě stál popis stavu techniky a legislativy v oblasti recyklace vod v Evropě (o tom přednášel Th. Wintgens ze Švýcarska). Zde hodně pokulháváme, legislativně i prakticky. Některé země se snaží naplnit požadavek evropské legislativy na recyklaci mnohem horlivěji. Mnohé mají speciální předpis, který rozlišuje vody podle úrovně vyčištění a s ohledem na jejich opětovné vypouštění. Dokonce existuje kategorie pro obohacení zásoby podzemních vod určených k jiné než lidské spotřebě. Další zajímavá myšlenka, která byla představena: co ve velkém odebírat vodu z veřejné kanalizace k jejímu použití v průmyslu a po použití ji tam zase vracet? Pravidelně po absolvování obdobných akcí mě napadne: co kdyby se na takové setkání občas vydala skupina legislativců hovořících anglicky a poslechla si, co je nového a v rámci nějakého specializovaného legislativního projektu se následně podívala na místo, kde je již technologie realizována a pohovořila si tam s realizátory a uživateli, aby se nenechala opít rohlíkem a byla tak připravena na výzvy, které čištění vod v nejbližší době čekají? Výsledkem by byla moderní legislativa navazující na stav techniky. Nic totiž není tak demotivující jako vynakládání prostředků na již překonaná řešení, řešení poškozující uživatele anebo narážení na legislativní bariéry tam, kde jsou prokazatelně brzdou nebo dokonce působí proti vlastnímu účelu.Ing. Karel Plotěný
ploteny()asio.cz
