Autoři
Daniel Marton, Magdalena Horská
Klíčová slova
vodní hospodářství – Vodní zákon – legislativa – vodní právo – nakládání s vodami – vodní dílo – vodní toky – ochrana před povodněmi
Text příspěvku stručně shrnuje stěžejní právní předpis vodoprávní legislativy, kterým je vodní zákon, a dává jej do souvislostí s navazujícími právními předpisy. Článek definuje základní vztahy a výkon státní správy. Popisuje nástroje vodního práva, institut nakládání s vodami a vodní díla. Vysvětluje pojmy ochrany vodních zdrojů, vodní toky a protipovodňovou ochranu. Cílem článku je seznámit odbornou veřejnost s obsahem výuky vodního práva, které je vyučováno v rámci předmětu Vodohospodářská legislativa na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně.
Úvod
Na Stavební fakultě Vysokého učení technického v Brně zajišťuje Ústav vodního hospodářství krajiny výuku předmětu „Vodohospodářská legislativa“. Předmět je vyučován v rámci navazujícího magisterského studijního programu Stavební inženýrství oboru Vodní hospodářství a vodní stavby. Studenti se v průběhu jednoho semestru seznámí na přednáškách a cvičeních s celou šíří právních předpisů, které spoluutváří právní úpravu v oblasti vodního hospodářství.
Absolventi oboru pak využívají svých technických znalostí v praxi především jako projektanti a zhotovitelé staveb. Po určité době praxe mohou po složení zkoušky získat tzv. autorizaci dle zákona č. 360/1992 Sb. v platném znění [1]. Činnost autorizovaných osob je upravena soustavou vnitřních předpisů České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) a je podstatná pro řízení podle stavebního a vodního zákona, jako jsou například územní rozhodování, stavební povolení apod. Úvodem příspěvku je nutné uvést, že do přednášek „Vodohospodářské legislativy“ jsou zařazeny i další informace o souvisejících zákonech životního prostředí, které jsou hmotně právními předpisy, tak jako zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v platném znění [2]. Dále je podstatný i zákon č. 500/2004 Sb., správní řád [3], který je zákonem procesním a upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků (působnost samosprávných celků je upravena zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění [4]) a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (správní orgán). Správní řád se používá tehdy, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Zákon se tedy vztahuje na veškerý postup správních orgánů při výkonu veřejné správy a je účinný od 1. ledna 2006.Soukromoprávní a veřejnoprávní vztahy
V normách veřejného práva vystupuje stát jako nadřízený subjekt moci vůči podřízeným osobám, kterým jsou ukládány povinnosti. Z toho plyne, že základním právním nástrojem užití veřejného práva je forma úředního rozhodnutí.
Disciplínami veřejného práva je především právo ústavní, trestní, finanční, správní, vodní a v neposlední řadě stavební právo veřejné. Tato práva jsou zakotvena v příslušných zákonech a jejich prováděcích předpisech. Na rozdíl od veřejnoprávních vztahů v soukromých vztazích platí zásada autonomie vůle stran a rovného postavení osob. Platí to i v situaci, kde jedním z nich je stát. Vzniklé rozpory řeší soudy. V roce 2012 byl dokončen proces rekodifikace soukromého práva v České republice, při němž došlo mimo jiné ke zrušení dosavadního občanského a obchodního zákoníku a jejich nahrazení zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [5]. Současně byla změněna řada zákonů včetně vodního. Veřejné právo se týká působnosti orgánů veřejné správy, které hájí hmotně právní předpisy (vodní zákon, stavební zákon, zákon o ochraně ZPF, zákon o ochraně přírody a krajiny a další). V případě nesouhlasu s vydaným rozhodnutím je možné odvolání a rozhodování zůstává v působnosti orgánů veřejné správy. Pojímání jedné a téže věci je rozdílné v soukromém a veřejném právu. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. V této souvislosti je nutné připomenout i skutečnost, že každý zákon má své vymezení pojmů, které jsou v jednotlivých zákonech rozdílné. Vodní tok v pojetí vodního zákona (pouze povrchová voda) [2] není svým vymezením totožný s pojmem vodní tok podle zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. [6], který je vnímá šířeji, a to včetně jeho koryta a na vodu vázaných ekosystémů.Státní správa ve vodním hospodářství a opatření obecné povahy
Státní správu ve vodním hospodářství (§ 104) vykonávají vodoprávní úřady a Česká inspekce životního prostředí jako kontrolní orgán [2]. Regulace procesů ve vodním hospodářství nespočívá pouze ve vodoprávním řízení, resp. v podobě rozhodnutí ve správním řízení, ale i ve vydávání souhlasů, vyjádření až po závazná stanoviska.
Na pomezí mezi právním předpisem a individuálním rozhodnutím, které jsou vydávány orgány státní správy, stojí správní akt nazvaný Opatření obecné povahy. Opatření obecné povahy (§ 171–174 Správního řádu [3] a § 115a [2]) jako úkon správního orgánu není právním předpisem (upravuje konkrétní věci) ani rozhodnutím, protože se nevztahuje ke konkrétně určeným osobám. Je to správní akt, jež se vztahuje na neurčitý počet osob, avšak řeší konkrétní věc. Tímto opatřením se tak např. vydávají národní plány povodí (§ 25 odst. 4), plány pro zvládání povodňových rizik (§ 25 odst. 5), stanovují ochranná pásma vodních zdrojů (§ 30) nebo vodních děl (§ 58 odst. 3) či vymezují záplavová území a jejich aktivní zóny (§ 66 odst. 7) [2].Právo ve vodním hospodářství a související předpisy
Problematika vod podle vodního zákona je rozdělena do XIII Hlav a spadá do působnosti pěti ministerstev, která vykonávají působnost ústředních vodoprávních úřadů. Svodnou gesci za vodní zákon vykonává Ministerstvo zemědělství ČR, není-li svěřena tímto zákonem jiným ústředním orgánům.
Vodní právo netvoří samostatný právní obor, jako třeba občanské nebo správní právo, ale spadá částečně do zvláštní části práva správního, zejména pokud jde o stavebně právní a povodňovou problematiku a také do práva životního prostředí. Vodní zákon, jako ústřední norma vodního hospodářství je moderním předpisem, který odráží současnou evropskou vodní politiku a reaguje tak na požadavky po trvale udržitelném a šetrném užívání vod v 21. století. K provedení vodního zákona byla přijata celá řada prováděcích právních předpisů: • Nařízení vlády č. 57/2016 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění odpadních vod a náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních.• Nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech.
• Vyhláška č. 46/2015 Sb., o stanovení vodních nádrží a vodních toků, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory, a o rozsahu a podmínkách užívání povrchových vod k plavbě.
• Vyhláška č. 414/2013 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence rozhodnutí, opatření obecné povahy, závazných stanovisek, souhlasů a ohlášení, k nimž byl dán souhlas podle vodního zákona, a částí rozhodnutí podle zákona o integrované prevenci (o vodoprávní evidenci).
• Vyhláška č. 252/2013 Sb., o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy.
• Nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu.
• Vyhláška č. 178/2012 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků.
• Nařízení vlády č. 143/2012 Sb., o postupu pro určování znečištění odpadních vod, provádění odečtů množství znečištění a měření objemu vypouštěných odpadních vod do povrchových vod.
• Vyhláška č. 123/2012 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových.
• Vyhláška č. 105/2012 Sb., o stanovení veřejných přístavů, ve kterých se rozrušují ledové celiny.
• Vyhláška č. 216/2011 Sb., o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl.
• Vyhláška č. 155/2011 Sb., o profilech povrchových vod využívaných ke koupání.
• Vyhláška č. 98/2011 Sb., o způsobu hodnocení stavu útvarů povrchových vod, způsobu hodnocení ekologického potenciálu silně ovlivněných a umělých útvarů povrchových vod a náležitostech programů zjišťování a hodnocení stavu povrchových vod.
• Vyhláška č. 49/2011 Sb., o vymezení útvarů povrchových vod.
• Vyhláška č. 24/2011 Sb., o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik.
• Vyhláška č. 5/2011 Sb., o vymezení hydrogeologických rajonů a útvarů podzemních vod, způsobu hodnocení stavu podzemních vod a náležitostech programů zjišťování a hodnocení stavu podzemních vod.
• Vyhláška č. 393/2010 Sb., o oblastech povodí.
• Nařízení vlády č. 203/2009 Sb., o postupu při zjišťování a uplatňování náhrady škody a postupu při určení její výše v územích určených k řízeným rozlivům povodní.
• Vyhláška č. 23/2007 Sb., o podrobnostech vymezení vodních děl evidovaných v katastru nemovitostí České republiky.
• Vyhláška č. 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků.
• Vyhláška č. 125/2004 Sb., kterou se stanoví vzor poplatkového hlášení a vzor poplatkového přiznání pro účely výpočtu poplatku za odebrané množství podzemní vody.
• Nařízení vlády č. 71/2003 Sb., o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod.
• Vyhláška č. 236/2002 Sb., o způsobu a rozsahu zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území.
• Vyhláška č. 225/2002 Sb., o podrobném vymezení staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí a způsobu a rozsahu péče o ně.
• Vyhláška č. 20/2002 Sb., o způsobu a četnosti měření množství vody.
• Vyhláška č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly.
• Vyhláška č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu.
• Vyhláška č. 431/2001 Sb., o obsahu vodní bilance, způsobu jejího sestavení a o údajích pro vodní bilanci.
Pro uplatňování vodního práva je třeba řada dalších předpisů, zejména:
• Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve věcech zápisů vodních děl a ochranných pásem do Katastru nemovitostí České republiky.
• Správní řád [3], ve věcech procesního postupu správních orgánů, zejména vodoprávních úřadů, České inspekce životního prostředí aj.
• Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve věcech povolování vodních děl a vodohospodářských úprav.
• Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů.
• Zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve věcech využívání povrchových vod k chovu ryb.
• Zákon o ochraně přírody a krajiny [6] například ve věcech ochrany vodních toků jako významných krajinných prvků.
• Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve věcech regulace oboru vodovodů a kanalizací. Vodní právo musí v řadě případů zohlednit i technické požadavky, a proto odkazuje na využití technických norem. Od 1. 1. 2000 nejsou České technické normy (ČSN) závazné, ale zůstaly platné. Platí, že jsou-li převzaty právním předpisem nebo rozhodnutím správního orgánu, popř. vydaným opatřením obecné povahy, stávají se závaznými celé nebo jejich konkrétní části.
Nástroje vodního práva
Mezi nástroje vodního práva náleží:
Administrativně právní nástrojePředstavují zejména povinnosti ukládané zákonem, nebo správními orgány na základě zákona formou příkazů, zákazů nebo omezení. Za jejich nedodržení je adresát odpovědný (sankční nástroje slouží k jejich vymáhání). Mezi tyto nástroje dále řadíme povolení, souhlasy či vyjádření vodoprávních úřadů, jimiž se usměrňují různé činnosti z hlediska vodním zákonem chráněných veřejných zájmů. Obecně jsou uváděny i některé další administrativně právní nástroje, např. standardy BAT (nejlepší dostupné technologie v čištění odpadních vod). Sankční nástroje
V oblasti vodního hospodářství jde především o trestání správních deliktů. Pouze okrajově lze mezi sankční nástroje zařadit také trestání trestných činů, např. poškození vodního zdroje (§ 294a trestního zákoníku [7]).
Správní delikty lze dělit na přestupky fyzických osob a správní delikty podnikajících fyzických osob a právnických osob (správní delikty upravuje ve vodním zákoně Hlava XII., v zákoně o vodovodech a kanalizacích Hlava VIII. [8]). Sankční pravomoc, tedy pravomoc k uplatňování sankčních nástrojů, mají ve vodním hospodářství zejména vodoprávní úřady na úrovni obce s rozšířenou působností, Česká inspekce životního prostředí, Státní plavební správa a orgány státní správy rybářství. Zvláštní sankční pravomoc má rybářská stráž, mezi jejíž oprávnění patří kontrolovat subjekty a ukládat jim v blokovém řízení pokuty za spáchání přestupku (§ 16 zákona o rybářství [9]). Sankční řízení je řízením zahajovaným z moci úřední, kdy důkazní břemeno, tedy prokázání nedovoleného chování, leží vždy na správním orgánu vedoucím řízení, nikoliv na pachateli. V případě přestupku fyzických osob je důležitý aspekt zavinění, tedy prokázání subjektivní odpovědnosti pachatele (srov. § 3 a § 4 přestupkového zákona ve znění platném v dubnu 2016 [10]). V roce 2016 byl přijat zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který nabývá účinnosti 1. 7. 2017. Nutnost prokázat pachateli přestupku zavinění je v něm řešena obdobně (§ 15). Odpovědnost podnikajících fyzických nebo právnických osob za správní delikty je objektivní, zavinění se u nich proto neprokazuje. Odpovědnosti se může pachatel přestupku nebo správního deliktu zprostit v případě naplnění některého z tzv. liberačních důvodů upravených zákonem. Koncepční nástroje
Koncepční nástroje určují cíle (směřování) příslušného oboru do budoucna. Jsou jimi koncepce, plány, politiky a výhledy. Neovlivňují chování adresátů přímo, ale nastavují strategické limity činnosti veřejné správy, potažmo uplatňování ostatních kategorií nástrojů (např. plány povodí jsou jedním z podkladů pro vydání povolení k nakládání s vodami, územní plánování atd.).
V oblasti vodního hospodářství se jedná o plány povodí a plány pro zvládání povodňových rizik (Hlava IV. [2]) nebo generel území vhodných pro akumulaci povrchových vod (§ 28a [2]). Oblast vodárenství je nadto koncepčně regulována ještě pomocí plánů rozvoje vodovodů a kanalizací (§ 4 [8]). Všechny tyto plány jsou provázány vzájemně, ale i s jinými koncepcemi, zejména s nástroji územního plánování – viz § 23 odst. 2 [2]. Vodní zákon výslovně definuje plánování v oblasti vod (§ 23) jako soustavnou koncepční činnost, kterou zajišťuje stát a jejímž účelem je vymezit a vzájemně harmonizovat veřejné zájmy ochrany vod jako složky životního prostředí, snižovat nepříznivé účinky povodní a sucha a zajistit udržitelné užívání vodních zdrojů, zejména pro účely zásobování pitnou vodou [2].
Plány povodí, které jsou výsledkem této činnosti, se zpracovávají v šestiletých cyklech a obsahují tzv. programy opatření. Jsou závazné zejména pro výkon veřejné správy, například § 12 odst. 3 písm. a) [2]. Plány povodí a plány pro zvládání povodňových rizik jsou zpracovávány ve třech úrovních, a to na mezinárodní, národní a dílčí úrovni (§ 24 odst. 2 [2]). Zpracovateli mezinárodních plánů a národních plánů jsou Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí, národní plány schvaluje vláda. Hlavními zpracovateli dílčích plánů jsou správci povodí ve spolupráci s krajskými úřady, dílčí plány schvalují kraje (viz § 24 a 25 [2]). Cílem plánování v oblasti vod je dosáhnout, zejména prostřednictvím závazných programů opatření, dobrého stavu vod (§ 23a odst. 2 [2]). Plány povodí byly zpracovány v první fázi pro období 2009 až 2015. V současné době se nacházíme v druhém plánovacím období 2016 až 2021. Jejich cílem je v souladu s Rámcovou směrnicí o vodách [11] • vyloučení zhoršování stavu vod,
• zajištění zlepšení stavu a obnovy útvarů povrchových vod,
• dosažení dobrého chemického a ekologického stavu těchto vod,
• snížení znečišťování z vypouštění a emisí nebezpečných látek,
• ochrana, zlepšení stavu a obnovení stavu všech útvarů podzemních vod,
• zabránění znečištění a znehodnocení podzemních vod,
• zajištění rovnováhy mezi čerpáním podzemních vod a obnovou jejich zdrojů, zajištění péče o chráněné oblasti.
Důležitým aspektem tvorby plánů povodí je zapojení co nejširšího okruhu dotčených subjektů do jejich přípravy včetně konzultací s veřejností.
Plány rozvoje vodovodů a kanalizací jsou zajišťovány kraji v samostatné působnosti vždy pro jednotlivá území krajů (§ 4 [8]). Obsahují koncepci řešení zásobování pitnou vodou včetně vymezení zdrojů povrchových a podzemních vod uvažovaných pro účely úpravy na pitnou vodu a koncepci odkanalizování a čištění odpadních vod v daném kraji. Při zpracování návrhu plánu rozvoje vodovodů a kanalizací vychází kraj z územně plánovací dokumentace a z příslušného plánu dílčích povodí. Plány rozvoje vodovodů a kanalizací se schvalují nejdéle na dobu 10 let, přičemž není neobvyklé, že jsou podle potřeby v průběhu platnosti měněny. Ekonomické nástroje
Tyto nástroje lze dělit na pozitivně motivační, kdy příjemce obdrží v rámci dotací účelově vázané finanční prostředky pro předem daný účel (např. revitalizace vodního toku) a negativně stimulační, do kterých se řadí různé platby a poplatky – Hlava X. vodního zákona [2].
Nakládání s vodami
Vodní zákon upravuje práva a povinnosti k povrchovým a podzemním vodám (§ 2 odst. 1 a 2 [2]). V pochybnostech o tom, zda se v konkrétním případě jedná, nebo nejedná o povrchové nebo podzemní vody, rozhodne podle své územní působnosti jako vodoprávní úřad Krajský úřad (§ 107 odst. 1 písm. p) [2]). Povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Odebraná voda mění charakter a přestává být vodou povrchovou nebo podzemní a stává se vlastnictvím toho, kdo ji odebral nebo pro nějž byla odebrána. Práva k povrchovým a podzemním vodám vyplývají jen z vodního zákona nebo z platných povolení příslušných vodoprávních úřadů, nelze je tedy získat jinak. Nakládání s vodami je nejdůležitějším a stěžejním institutem vodního práva. Obecně je nakládání s vodami definováno (§ 2 odst. 9) jako jejich vzdouvání pomocí vodních děl, využívání jejich energetického potenciálu, jejich využívání k plavbě nebo k plavení dřeva, k chovu ryb nebo vodní drůbeže, jejich odběr, vypouštění odpadních vod do nich a další způsoby, jimiž lze využívat jejich vlastnosti nebo ovlivňovat jejich množství, průtok, výskyt nebo jakost [2].
Právo nakládat s povrchovými nebo podzemními vodami u nás nelze založit smluvně. Případy, kdy povolení vodoprávního úřadu k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami je třeba, stanoví (§ 8 odst. 1 [2]). Jsou i případy, kdy k nakládání s vodou není třeba povolení vodoprávního úřadu. Mezi tyto případy náleží i vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních, které se má za povolené, jestliže vodoprávní úřad souhlasí s ohlášením vodního díla pro čištění odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel, jehož podstatnou součástí jsou výrobky označené CE (§ 15a [2]). Dále povolení není třeba k odběrům povrchových a podzemních vod pro monitoring prováděný správci povodí, Českým hydrometeorologickým ústavem nebo Výzkumným ústavem vodohospodářským, k jednorázovému odběru povrchových nebo podzemních vod v případě záchranných prací při mimořádných událostech, požárech a jiných živelných pohromách, k využívání energetického potenciálu podzemních vod v případě, že nedochází k odběru nebo čerpání podzemní vody, k užívání důlních vod těžařem pro vlastní potřebu, k vypouštění důlních vod, k čerpacím pokusům při provádění hydrogeologického průzkumu vydatnosti vodních zdrojů pokud mají trvat méně než 14 dnů a odběr vody v té době nepřekročí 1 l/s, k nakládání s vodami při cvičení a zásahu Hasičského záchranného sboru ČR, jednotek požární ochrany, Policie ČR, obecní policie nebo ozbrojených sil ČR. Povolení k odběru podzemní vody také není třeba u studní existujících před 1. 1. 1955, pokud je jeho účelem individuální zásobování domácnosti pitnou vodou [2]. Povolení k nakládání s vodami je správním aktem (rozhodnutím), které vodoprávní úřad vydává na základě žádosti ve vodoprávním řízení. Podle § 11 odst. 2 [2] nezakládá povolení k nakládání s vodami práva k cizím pozemkům a stavbám. Oprávněný k nakládání s vodami může umožnit výkon svého práva jinému (§ 11 odst. 3 [2]). Je podstatné, že vodní zákon podmiňuje vydání rozhodnutí ve správních řízeních vedených jinými správními orgány podle stavebního zákona, horního zákona, zákona o ochraně přírody a krajiny vydáním závazného stanoviska vodoprávního úřadu jako dotčeného orgánu (§ 104 odst. 9 [2]). Jeho obsah je pro tyto správní orgány závazný. Vodoprávní úřady mají v těchto případech postavení dotčeného orgánu (§ 136 [3]).Vodní díla
Vodní díla lze charakterizovat jako stavby sloužící k účelům sledovaným vodním zákonem, tedy stavby pro vodní hospodářství (§ 55 [2]).
Vodními díly jsou i stavby vodovodů a kanalizací, včetně upraven a čistíren odpadních vod.
Ochrana vodních poměrů a vodních zdrojů
Do Hlavy V. [2] jsou zařazeny paragrafy týkající se ochrany vodních poměrů a vodních zdrojů. Jsou to zranitelné oblasti, které zahrnují území, v nichž se vyskytují vody významně znečištěné či ohrožené dusičnany mající svůj původ v zemědělské činnosti. Dále koupací vody a tzv. rybí vody (§ 34, 35) [2].
Ochranou množství (kvantity) je v případě povrchových vod institut minimálního zůstatkového průtoku (§ 36 [2]) a v případě podzemních vod institut minimální zůstatkové hladiny (§ 37 [2]) stanovené při povolování nakládání s vodami příslušným vodoprávním úřadem. Hlavními zdroji ohrožení jakosti povrchových a podzemních vod jsou odpadní vody (§ 38), závadné látky (§ 39) a havárie (§ 40) [2].Vodní toky
V Hlavě VI. [2] jsou definovány vodní toky, jejich koryta, jejich ochrana a oprávnění při jejich správě.
Vodní toky jsou povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich uměle vzdutých a vody v jejich slepých ramenech a v úsecích přechodně tekoucích přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky (§ 43 odst. 1) [2]. V České republice se vodní toky člení na významné vodní toky, jejichž seznam je uveden ve vyhlášce č. 178/2012 Sb. [13], jejichž celková délka je cca 16 300 km, a drobné vodní toky, tj. ostatní vodní toky s celkovou délkou cca 86 500 km. V současné době se tak na území České republiky eviduje přibližně 103 tis. km vodních toků. Každý vodní tok má svého správce, tedy subjekt, který jej spravuje. Správu významných vodních toků zajišťují přímo ze zákona správci povodí (§ 48 odst. 1 [2]), tj. státní podniky Povodí Vltavy, Labe, Moravy, Ohře a Odry. Drobné vodní toky spravují jejich určení správci – právnické nebo fyzické osoby určené v minulosti jejich správci tehdejším ústředním vodohospodářským orgánem, nebo určeni rozhodnutím Ministerstva zemědělství k žádosti žadatele (§ 48 odst. 2 [2]).Ochrana před povodněmi
Hlava IX. [2] je věnována ochraně před povodněmi (§ 63–87). Jedná se o povodňové opatření, záplavové území, omezení v záplavových územích, území určená k řízeným rozlivům povodní, území ohrožená zvláštními povodněmi, stupně povodňové aktivity, povodňové plány, povodňové prohlídky, hlásnou službu, záchranné a zabezpečovací práce, dokumentace a vyhodnocení povodní. Hlava definuje i povodňové orgány a účastníky ochrany před povodněmi – správci povodí, vodních toků, vlastníci vodních děl a vlastníci pozemků a staveb, které se nacházejí v záplavovém území nebo zhoršují průběh povodně. Náleží sem i náklady na opatření na ochranu před povodněmi.
Závěr
Vodní právo má na území našeho státu historické kořeny sahající až do práva římského. Při současné rychlé proměně právních předpisů v rámci novelizací velkého či menšího rozsahu, zejména na základě vodního práva Evropské unie, přestává být vodní právo přehledné a srozumitelné. Často nepřiměřený rozsah transpozičních právních předpisů, míra podrobnosti v nich, řešení problematiky a mnohdy i jejich celkově snížená srozumitelnost jsou pro běžné použití v praxi jedním z největších problémů. Je nutné zásadní „odlehčení“ našeho práva od řešení příliš velkých detailů.
Je proto třeba na celou tuto právní úpravu pohlédnout nově a zvážit potřebu zásadní redukce právní úpravy na takovou šíři, která je z hlediska cílů, jichž chce naše společnost dosáhnout, nezbytná.Literatura/References
[1] ČESKO. Zákon č. 360/1992 Sb., České národní rady o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2017 [cit. 4. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-360.[2] ČESKO. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2017 [cit. 4. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-254.
[3] ČESKO. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2017 [cit. 4. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-500.
[4] ČESKO. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2017 [cit. 4. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-128.
[5] ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2017 [cit. 4. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89.
[6] ČESKO. Zákon č. 114/1992 Sb., České národní rady o ochraně přírody a krajiny. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2017 [cit. 4. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-114.
[7] ČESKO. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2017 [cit. 4. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40.
[8] ČESKO. Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích). In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2017 [cit. 4. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-274.
[9] ČESKO. Zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství). In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2017 [cit. 4. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-99.
[10] ČESKO. Zákon č. 200/1990 Sb., České národní rady o přestupcích. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2017 [cit. 5. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1990-200.
[11] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000 ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky.
[12] ČESKO. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2017 [cit. 4. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-183.
[13] ČESKO. Vyhláška č. 178/2012 Sb., , kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2017 [cit. 4. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-178.
Ing. Daniel Marton, Ph.D. (autor pro korespondenci)
Ing. Magdalena Horská, CSc.
Vysoké učení technické v Brně
Fakulta stavební
Ústav vodního hospodářství krajiny
Žižkova 17
616 00 Brno
541 147 776
marton.d()fce.vutbr.cz
