Mechanicko-biologické ČOV s kapacitou pod 2000 EO na málo vodných recipientech

Pokud chceme nalézt skutečné příčiny současného stavu povrchových vod, zejména malých vodních toků, je třeba nejprve objektivně přehodnotit platná legislativní pravidla jejich ochrany, způsob aplikace těchto pravidel v praxi a především účinnost kontroly jejich dodržování. Hodnocení stavu a navrhování dalšího postupu by však také mělo vycházet z pravidelně aktualizovaných a objektivních informací o technických a technologických možnostech řešení čištění odpadních vod obecně, aby mohlo posloužit jako zpětná vazba. Teprve potom při revizi platné legislativy a určování nových priorit ochrany vod podle významu nebo způsobu jejich využití by mohly být akcentovány ekonomické možnosti společnosti. Realita, jak ukazuje praxe, má k výše naznačenému idealistickému přístupu daleko, a to nejen v ČR.

Současná praxe při intenzifikacích nebo výstavbě nových komunálních ČOV s kapacitou do 2000 EO₆₀

Ačkoliv to nadpis tohoto článku blíže neupřesňuje, budeme se zabývat především čistírnami komunálních odpadních vod (dále jen ČOV), na obecních kanalizacích s ohledem na některá jejich specifika podle provedení. Velikostní kategorie diskutovaných ČOV je orientační a je zvolena proto, že u těchto ČOV není ve většině případů kladen, jak se ukazuje, tolik potřebný důraz na zvýšenou účinnost eliminace nutrientů.

Hraniční požadavky na kvalitativní parametry biologicky vyčištěné odpadní vody, dané platnou legislativou

V současné době jsou hraniční legislativní požadavky na kvalitu vyčištěných odpadních vod v ČR určeny platným NV č. 401/2015 Sb. v posledním znění. Základní úroveň požadavků na čistotu biologicky vyčištěných odpadních vod je dána v tomto dokumentu emisními standardy, případně emisními standardy minimální účinnosti (tabulky 1a a 1b, Příloha 1). Tab. 1 a 2 představují horní, tedy „nejměkčí“ povolené koncentrace vypouštěného znečištění nebo minimální účinnosti eliminace sledovaných polutantů. S ohledem na zaměření článku uvádíme pouze část tabulek pro diskutovanou velikostní kategorii ČOV. 

Tab. 1. Částečný výpis emisních standardů (NV č. 401/2015 Sb. příloha 1 tab. 1a)

Tab. 2. Částečný výpis emisních standardů minimálních přípustných účinností čištění vypouštěných odpadních vod (minimální procento úbytků) v procentech (NV č. 401/2015 Sb. příloha 1, tab. 1b)

Hodnoty emisních standardů v uvedených tabulkách jsou prakticky beze změn platné v ČR již od roku 1992, tedy od okamžiku zásadní změny v přístupu k určování požadavků na účinnost čištění odpadních vod (NV č. 171/1992 Sb.), daných dříve legislativou platnou od roku 1975 (NV ČSR z 26. 3. 1975), a zásadně se nezměnily ani po vstupu ČR do EU (2004). Toto lze vysvětlit snad jen tím, že naznačený přístup k problematice čištění odpadních vod byl již před vstupem ČR do EU inspirován Rámcovou směrnicí 91/271/EHS z roku 1991. Vzhledem k tomu, že je objektivně doložená účinnost u většiny dobře navržených a správně provozovaných ČOV i u těchto velikostních kategorií vyšší než v době vzniku RSV, byly v posledních legislativních normách rozšířeny a formulovány přísnější požadavky na kvalitu funkce ČOV. Tyto rozšířené požadavky, dané odkazem na „Nejlepší dostupné technologie“ („BAT“), jsou uvedeny v tab. 3, 4.

Tab. 3. Částečný výpis standardů „BAT“ (NV č. 401/2015 Sb. příloha 7)

Tab. 4. Částečný výpis standardů „BAT“ pro účinnost čištění (NV č. 401/201, Sb. příloha 7)

Hodnoty přísnějších emisních standardů kvality vypouštěných čištěných odpadních vod než dle BAT, nelze z právního hlediska provozovatelům nebo investorům ČOV v ČR podle současné platné legislativy stanovit, i když to slovní formulace v těchto legislativních normách připouští, pokud nejsou tyto dohodnuty v zadávacích podmínkách přípravy projektové dokumentace jako součást smluvního vztahu pod sankcí mezi investorem a dodavatelem. Ani v tomto případě však nelze ze strany vodohospodářských orgánů takové přísnější limity vynutit, pokud povolení stavby ČOV nebrání jiné důvody. Toto bohužel platí i v oblastech, kde si ochrana vod zaslouží nejvyšší pozornost, jako jsou ochranná pásma zdrojů pitné vody, krasové oblasti nebo jiné cenné přírodní útvary.

Jak ukazuje stav kvality vod a míra jejich eutrofizace zvláště v menších vodotečích a nádržích, je tato míra ochrany vod nedostatečná. Specifické podmínky v ČR (velký počet malých sídel, málo vodné a někdy i vysychající toky) si zcela jistě zaslouží větší pozornost a hlavně důraz na eliminaci nutrientů, která je zjevně nedostatečná.

Objektivně doložené možnosti současných ČOV intenzifikovaných nebo navrhovaných s využitím standardních technologických postupů, ale s důrazem na efektivitu provozu

Na tomto místě je nezbytné uvést přesvědčení autorů, že pokud využíváme u malých mechanicko-biologických ČOV obdobný princip procesu čištění, měly by i výsledky využívaných procesů být při zajištění standardních provozních podmínek obdobné jako u velkých ČOV, a to z hlediska jak kvalitativních, tak kvantitativních parametrů. Naznačené stanovisko musí platit až do okamžiku, kdy při návrhu technologické linky malé ČOV narazíme na konstrukční nebo kapacitní technické limity potřebných technologických zařízení nabízeného sortimentu na trhu. Skutečnost, že se výše uvedený názor nerozchází s realitou, lze podložit konkrétními výsledky z běžných ČOV, uvedenými v tab. 5 a 6. První dvě ČOV, jejichž provozní výsledky jsou uvedeny v tab. 5, byly realizovány před více než pěti lety, ale v posledních třech letech byly optimalizovány podmínky provozu. Z nedostatku investičních prostředků byl zatím upraven pouze režim čerpání, a to využitím maximálního retenčního objemu vstupní čerpací stanice v kombinaci s doplněným časovým řízením čerpání, a byl optimalizován v mezích možností režim kyslíku v aktivaci. Kontrola odtoku z obou ČOV však již byla řešena 24hodinovými slévanými vzorky minimálně 12 x ročně, bez ohledu na podmínky vodoprávního rozhodnutí pro menší z nich.

Tab. 5. ČOV s optimalizovaným nátokem a důslednou nitrifikací

Tab. 6. ČOV s optimalizovaným nátokem a důslednou nitrifikací

ČOV 1 je řešena v jedné lince na principu směšovací nízko-zatížené aktivace s předřazeným anoxickým selektorem. Kanalizace je uváděna jako jednotná se třemi ČS, srážkové a přívalové vody jsou částečně řešeny objemem vstupní ČS na ČOV. ČOV je řešena v konfiguraci uvedené v tab. 8.

Tab. 7. ČOV s mechanickým stupněm vybaveným drtičem shrabků na přítoku odpadních vod

Tab. 8. Charakteristiky ČOV 1

ČOV 2 je řešena hypoteticky jako dvoulinková. Ve skutečnosti jde o provedení dvou paralelních biologických ČOV s jednoduchým, společným ručně obsluhovaným hrubým mechanickým předčištěním. Biologie je navržena na principu D-N systému aktivace, za kterou navazuje atypická dosazovací nádrž provedená formou vestavby. ČOV je řešena v konfiguraci v tab. 9.

Tab. 9. Charakteristiky ČOV 2

Skutečnost, že režim nitrifikace není řízen kyslíkovými sondami, je u této ČOV zřejmě příčinou nižší účinnosti odstraňování celkového dusíku. Fosfor je simultánně srážen v aktivaci síranem železitým. Relativně dobré výsledky ČOV 2 jsou zřejmě podmíněny vyšším podílem částečně zkvašených odpadních vod z pekárny (20–25 % celkové CHSK_Cr).

Při bližším pohledu je u obou uvedených ČOV možné konstatovat, že se jedná o dávno překonaný koncept technologického řešení, který by zvláště u ČOV 2 těžko dnes někdo povolil k realizaci. Podobných ČOV však lze v ČR nalézt stovky a některé firmy snad i ještě dnes podobné stavby nabízejí. Provozní výsledky v tab. 5 však ukazují, že i tyto ČOV splňují požadavky na kvalitu vyčištěné odpadní vody dané tab. 3 a 4 pro ČOV budované s využitím BAT. Daň, kterou je nutné za tyto výsledky „zaplatit“, však na svých bedrech nese odborný garant provozovatele, který ve snaze ochránit málo vodný recipient provádí nadstandardní kontrolu, počet návštěv a drobných technických zásahů. Provozovateli jsou jednotlivé obce, které tento nadstandard dotují, protože na intenzifikaci většího rozsahu nemají prostředky.

Komplexní přístup k návrhu a inovacím technologie ČOV s kapacitou do asi 2000 EO₆₀, skutečné BAT

Potřeba snižovat provozní náklady, spotřebu elektrické energie, ve vazbě na požadavek zvýšené účinnosti čištění odpadních vod, a především eliminaci nutrientů i u ČOV z malých sídel vede k hledání jednoduchých, provozně nenáročných technologických řešení. Tento přístup by však nebyl možný bez využití technických inovací, které stále využívají stoletím ověřenou metodu mechanicko-biologického čištění komunálních odpadních vod, ale k řešení běžných technologických uzlů ČOV přistupují nově.

Optimalizace transportu odpadních vod z malých sídel na mechanicko-biologickou ČOV

Není cílem tohoto textu podrobně rozebírat hlavní zásady optimálního transportu splaškových odpadních vod k jejich biologickému čištění, a proto zde zdůrazníme pouze některé důležité skutečnosti, které mohou mnohdy zásadním způsobem efekt malých biologických ČOV ovlivnit jak negativně, tak pozitivně. Zdůrazňujeme, že vycházíme z předpokladu běžného složení splaškových vod, ovlivněného maximálně ředěním balastními vodami nebo přijatelnou mírou samovolného rozkladu a cizorodým znečištěním jen asi do 20 % celkové hodnoty CHSK_Cr s vyloučením pro biomasu toxických látek. Předpokládáme tedy běžný poměr C : N : P. Z naznačeného vyplývá důležitost vazby kanalizace (zdroj odpadních vod) – ČOV. Nemá smysl zdůrazňovat, že pokud stojíme před otázkou budování kanalizace, tak jedinou volbou by měla být oddílná splašková kanalizace. O vlastní koncepci řešení (gravitační, tlaková, vakuová) by potom měla rozhodovat cena s přihlédnutím k místním geomorfologickým podmínkám. Náklady na vybudování nebo rekonstrukci kanalizace jsou častou příčinou pro jiná rozhodnutí (ČOV bez kanalizace, „decentrál“ a podobně), která však mohou být v dlouhodobé perspektivě méně výhodná než v době přijetí tohoto kompromisu. V tomto referátu takové případy nerozebíráme, protože se jedná o nestandardní přístup k řešení likvidace odpadních vod vynucený okolnostmi, které umožňují akceptování vysokých provozních nákladů nebo technických komplikací s udržením provozu, případně jsou motivovány jinými než čistě technologickými důvody. S nadsázkou lze konstatovat, že stavbě kanalizací před „decentrálem“ v tehdejším pojetí dávali přednost již i staří Egypťané, jak dokládají četné archeologické nálezy.

Z hlediska vazby kanalizace – ČOV však nespatřujeme významný rozdíl mezi kvalitně navrženou jednotnou kanalizací bez balastů s optimalizovaným zřeďovacím poměrem na odlehčovacích komorách a oddílnou splaškovou kanalizací. Důležitější je především přístup k řešení hydraulických a látkových špiček na stokové síti a hlavně u nátoku z kanalizace na ČOV. Zde musíme zdůraznit jednu klíčovou zásadu, kterou je třeba respektovat. Před každou intenzifikovanou nebo nově budovanou ČOV s kapacitou do asi 2000 EO₆₀ by měla být optimálně dimenzovaná a vystrojená vstupní čerpací stanice, s tím, že čím je daná ČOV menší, tím důležitější je správné dimenzování akumulačního prostoru této čerpací stanice a její vystrojení. Tato naznačená zásada platí pro všechny typy řešení stokových sítí v menších sídlech. Další zásadou je zajištění homogenity složení odpadních vod jak z hlediska chemického složení, tak z hlediska velikosti sunutých nebo plavených částic. Právě tento požadavek řeší v posledních letech inovativní nabídka trhu s technologickým zařízením – drtičů shrabků (obr. 1), které během transportu buďto na síti, před čerpací stanicí (obr. 2) nebo na vyústění kanalizace do čerpací stanice ČOV (obr. 3) drtí nebo rozvolňují tuhý organický nebo anorganický materiál tak, že neohrožuje následující čerpací techniku, zajistí rozplavení tuhých forem znečištění obsahujících živiny, a tím homogenitu nátoku atd.

Obr. 1. Pohled na drtič shrabků

Obr. 2. Dvouosý drtič shrabků, vložený do přívodního potrubí k čerpací stanici z oddílné kanalizace

Obr. 3. Dvouosý drtič shrabků, vložený na přívodní potrubí v čerpací stanici ČOV, nouzový česlicový koš

Řešení naznačené na obr. 1 a 2 umožňuje náhradu čerpadel s řezacím ústrojím, která mohou mít problémy s regulací výkonu pomocí frekvenčních měničů, za běžná kalová čerpadla. U malých ČOV, kde je vhodné používat nejmenší kalová čerpadla s malou průchodností, přináší toto řešení nečekané benefity, jako jsou dlouhodobá spolehlivost provozu čerpacích stanic, minimalizace čištění čerpadel ze strany obsluhy a další, jak bude uvedeno dále. Na obr. 2. je ukázána instalace drtiče na přítoku z oddílné gravitační kanalizace do čerpací stanice, kde drtič nahradil česlicový koš. Přestože tato ČOV nemá čerpací stanici s optimalizovaným objemem ani česle, znamenala tato inovace významný kvalitativní přínos ke spolehlivosti a rentabilitě provozu.

Řešení malých komunálních ČOV – optimalizace mechanického stupně ČOV

Mechanické předčištění bývá nejčastěji opomíjeným technologickým uzlem na menších nebo malých ČOV. Důvodů, proč tomu tak je, bude asi mnoho, ale hlavním je to, že některá moderní zařízení považují investor i projektant (dodavatel většinou „balené“ ČOV) stále za „nadstandard“ nebo zbytečný luxus, prodražující stavbu a zvyšující poruchovost. Zapomíná se však na to, že u malých ČOV, zvláště u těch, které jsou provozovány obcemi bez příslušného technického zázemí, je významnou položkou v provozních nákladech lidská práce. Pokud je ČOV řešena jako bezobslužná, tak se provozní náklady mohou blížit běžným provozním nákladům větších ČOV. Pokud si však provoz malé ČOV vynutí vysokou poruchovostí nebo nezbytnými pracovními úkony častější údržbu nebo delší přítomnost obsluhy, mohou být mzdové náklady významnou složkou celkových nákladů. Jedna hodina lidské práce denně v průměru znamená v ČR na ČOV s kapacitou 500 EO₆₀ mzdové náklady asi 40,0–45,0 Kč/m³ OV.

Pokud pomineme poruchovost nebo vysokou míru obslužnosti mechanického stupně „úsporně“ vystrojených ČOV, přichází na řadu otázka vlivu vlastního řešení, vystrojení a s tím i spojené funkce mechanického stupně ČOV na funkci biologické linky. Aby byla funkce a účinnost biologické linky malé ČOV se zvýšenými nároky na eliminaci nutrientů srovnatelná s dobře řešenou velkou komunální ČOV, musí být zajištěny i srovnatelné podmínky v reaktorech, tedy aktivačních nádržích. Pro připomenutí uvádíme:

• Maximální rovnoměrnost hydraulického zatížení (nátoku odpadních vod) v čase (doba kontaktu s kalem).
• Vyváženost chemického složení a látkového zatížení v čase.
• Optimální podmínky pro sdílení hmoty (povrch aktivní biomasy, trvalý přísun substrátu), dokonalé míchání.
• Optimalizované REDOX podmínky a přísun kyslíku.

Již při prvním pohledu je zřejmé, jak je možné zajistit splnění naznačených základních podmínek na malé ČOV a jaký význam má mechanický stupeň ve spojení se vstupní čerpací stanicí pro první tři z uvedených podmínek. Na prvním místě to je:

• Dostatečný objem vstupní čerpací stanice.
• Důsledně dezintegrovaná a rozplavená tuhá fáze v přitékající odpadní vodě (drtič shrabků, speciální čerpadla).
• Optimalizovaný režim čerpání (řízení kombinací času, hladiny v čerpací stanici a volby výkonu čerpadel).
• Hltnost použitých čerpadel co nejbližší průměrné potřebě dle nátoku.

Efekt řešení s důrazem na vysokou míru vyrovnání nátoku na stupeň mechanického předčištění ve spojení s optimalizovaným biologickým stupněm technologické linky ČOV je potom patrný z výsledků malých ČOV, uvedených v tab. 6.

Pro větší názornost je k daným výsledkům z reálného provozu uvedených ČOV 3 a 4 dále uveden také stručný přehled jejich technologické konfigurace.

ČOV 3 je řešena na principu směšovací, nízko zatížené aktivace v jedné lince s vestavěnou dosazovací nádrží – viz tab. 10.

ČOV 4 je řešena ve dvou linkách – směšovacích aktivacích se společnou dosazovací nádrží. Simultánní nitrifikace a denitrifikace je řízena časem v kombinaci s měřením koncentrace rozpuštěného kyslíku. Při návrhu intenzifikace bylo uvažováno s dalším rozvojem v obou napojených obcích. Kanalizace oddílná tlaková (dezintegrace tuhé fáze již na připojení). Údaje jsou v tab. 11.

Tab. 10. Charakteristiky ČOV 3

Tab. 11. Charakteristiky ČOV 4

Optimální řešení biologického stupně malých ČOV

Biologický stupeň všech popsaných ČOV je řešen na principu nízko zatížené směšovací aktivace s parametry běžně předepisovanými pro velké komunální ČOV. Vlastní řízení procesu je u všech popsaných ČOV realizováno pouze jednoduchou automatikou a kyslíkovou sondou v kombinaci nastavených koncentrací kyslíku a času jednotlivých fází nitrifikace a denitrifikace a režimu čerpání vratného kalu. Základní obecné parametry biologického stupně:

• Zatížení aktivovaného kalu dle BSK₅ (max. 0,05 kg/kg.d);
• Pracovní koncentrace kalu v aktivaci v běžném provozu (max. 3,5–4,0 kg NL/m³);
•  Látkové zatížení plochy dosazovací nádrže (max. 6,0 kg NL/m², při vstupní koncentraci 5,0 kg NL/m³);
• Recirkulace vratného kalu (v průměru 120–140 % teoretického Q₂₄).

Eliminace fosforu je řešena chemickým srážením pomocí síranu železitého a účinnost u nejmenších z uvedených ČOV je zvýšena specifickým řešením režimu vratného kalu, jeho dávkováním do vstupní čerpací stanice, čímž se optimalizuje rovnoměrnost jejího vyklízení.

ČOV 5 až 7 uvedené v tab. 7 jsou s výjimkou ČOV 5 realizovány nebo intenzifikovány v posledních třech letech. ČOV 5 je provozována asi 8 let majitelem za odborného dohledu garanta, ostatní ČOV v tabulce jsou provozovány profesionální provozní firmou. Vybarvená část tabulky ukazuje, že sledovaný parametr nebyl měřen.

ČOV 5 je řešena v jedné lince na principu nízko-zatížené směšovací aktivace s řízenou koncentrací kyslíku. Specifickým řešením je čerpání vratného kalu do vstupní ČS zajišťující trvalý přísun živin zvýšením objemu OV i v nočních hodinách. Kanalizace je krátká, oddílná (jedná se o ČOV k sanatoriu) s napojením místní prádelny. Charakteristiky jsou v tab. 12.

ČOV 6 je řešena v jedné lince na principu nízko-zatížené směšovací aktivace s řízenou koncentrací kyslíku. Mechanický stupeň je řešen kombinací automaticky spínaného drtiče (místo česlicového koše) a jemných česlí 3 mm. Nutrienty nejsou předmětem zadání stavby. Charakteristiky jsou v tab. 13.

ČOV 7 je řešena v jedné lince na principu nízko-zatížené směšovací aktivace s řízenou koncentrací kyslíku. Mechanický stupeň je řešen kombinací automaticky spínaného drtiče v otevřeném přítokovém žlabu a jemných česlí 3 mm a lapáku písku. Charakteristiky jsou v tab. 14.

Tab. 12. Charakteristiky ČOV 5

Tab. 13. Charakteristiky ČOV 6

Tab. 14. Charakteristiky ČOV 7

Technická řešení ČOV ve složitých podmínkách

Na příkladu poslední uvedené ČOV, číslo 8, tab. 15, je ilustrována optimalizace provozu ČOV jednoduchou úpravou vystrojení ČS, doplněním drtiče plavených materiálů na přítoku do hlubokých ČS. Toto řešení znamená značné snížení nároků na obsluhu a údržbu těžko dostupných čerpadel, se snadno doložitelným ekonomickým efektem. Drtič nahradil česlicový koš s průlinami 40 mm, jehož každodenní vyjímání a čištění čerpadel až 3–4 x týdně, kladlo vysoké nároky na obsluhu. Výsledky uvedené ČOV jsou v tab. 15.

Nátok do jímky vstupní ČS na ČOV je umístěn asi 7 m pod terénem. Česlicový koš se často ucpával a způsoboval zpětné vzdutí odpadní vody do přívodního potrubí. Při vytažení a čištění koše obvykle došlo k vyprázdnění této zadržené vody včetně hrubého materiálu, který způsoboval po tomto čištění koše opakované ucpávání čerpadel ve vstupní ČS. V materiálu zadrženém česlicovým košem bylo také zachyceno zvýšené množství organických látek, které kromě jiného také způsobovaly zápach v prostoru deponování – kontejneru. V tomto případě je drtič speciálně upraven pro provoz v zatopeném stavu. Popisovaná ČOV je poněkud větší než diskutovaná kategorie malých ČOV, ale popisovaný problém se v některých oblastech často vyskytuje. Biologický stupeň ČOV je ve dvoulinkách tvořen oběhovou nízko-zatíženou směšovací aktivací s řízením koncentrace kyslíku a společnou dosazovací nádrží. Charakteristiky jsou v tab. 16.

Provedená úprava v ČS znamenala zásadní zlepšení pro obsluhu a spolehlivosti provozu, která se projevila i na výsledcích vysoké úrovně eliminace celkového dusíku. Za dobu od realizace drtiče (asi 2 roky) nebylo potřeba do ČS nějak zasahovat a kontrola čerpadel se provádí pouze preventivně 1–2 x za měsíc (původně čištění 3–4 x týdně).

Tab. 15. Řešení ČOV s hluboko umístěným nátokem z kanalizace

Tab. 16. Charakteristiky ČOV 8

Závěr

Na příkladu vybraných typických situací a staveb je ukázáno, že se současné legislativní požadavky na úroveň čištění komunálních odpadních vod v malých sídlech neopírají o objektivní vyhodnocení současných technických a technologických možností v oboru. Mnohdy až bizarní technologická řešení malých ČOV, opírající se o benevolentní emisní standardy, jsou umožněna tím, že současná legislativa ČR neobsahuje, na rozdíl od některých vyspělých zemí, účinný motivační prvek – zpoplatnění vypouštěného znečištění, které by se v principu návrhu opíralo o skutečné možnosti běžně dostupných technologických prostředků. Nejde tedy o volání po zpřísnění emisních standardů, ale o legitimní požadavek na účinná a komplexní řešení intenzifikovaných nebo nově budovaných komunálních ČOV při zadávání staveb. V případě nejmenších komunálních ČOV (150–200 EO₆₀) považujeme za prokázané, že je například kombinace vhodně dimenzované ČS s ochranou čerpadel, třeba drtičem plavených nečistot, zárukou bezproblémově fungující aktivace s účinnou eliminací celkového dusíku a v případě jednoduché úpravy s odděleným srážením fosforu i celkového fosforu vysoko nad legislativní hodnoty. Tento text vychází z dlouholetých zkušeností autorů, z nichž některé již byly publikovány. Anonymita ČOV je záměrná.

Literatura/References

Ing. Jan Foller (autor pro korespondenci)
Ing. Petr Klimeš
Ing. Leoš Tůna
Bc. Josef Kopecký
Sadová 369/23
664 49 Ostopovice
foller()adchem.cz