Autoři
Herbert Krill, Lenka Pleskotová
Po celém světě existuje mnoho vědeckých a odborných institucí, které se zabývají vodou. Google na dotaz „water institute“ (vodní institut) mi nabídl na první stránce hitů sedm takových institucí: čtyři z USA, po jednom z Kanady, Španělska a Švédska. Všechny pravděpodobně dělají důležitou práci, přesto posledně jmenovaná, nazvaná Stockholm International Water Institute (SIWI), je z nich nejprestižnější.
Může to souviset se skutečností, že SIWI existuje už čtvrt století, je poměrně velký (počet zaměstnanců podle posledních údajů činí 64 osob), ale jeho vážnost je zapříčiněna pravděpodobně také tím, že se nachází v zemi známé svou rozvahou a nestranností. Institut uděluje každoročně Stockholm Water Prize, která „vyznamenává ženy, muže a organizace, jejichž práce přispívá k zachování a ochraně vodních zdrojů a k blahu planety a jejích obyvatel“. Ocenění je, stejně jako Nobelova cena, udělováno vítězi králem. Co může být více? Vize společnosti SIWI, jak je vyjádřena na dobře udržované webové stránce (siwi.org), je „a water wise world“, což odkazuje na trvale udržitelné hospodaření s vodou. Ústav má pět oblastí hlavního zájmu: správa vod, přeshraniční využívání vod, vztah vody a změny klimatu, vzájemný vztah vody/energie/potravin, a hospodaření s vodou. Pro každého, kdo se zabývá vodou, může být přínosným zúčastnit se Týdne vody, který SIWI organizuje každý rok koncem srpna nebo začátkem září ve Stockholmu. V roce 2016 se ho zúčastnilo více než tři tisíce účastníků ze 135 zemí. Během akce je předávána Stockholmská cena, skládající se ze 150 000 dolarů a modré skleněné sošky symbolizující vodu, udělena králem Karlem XVI Gustafem. V roce 2017 bude tématem Týdne vody Voda a odpad – snižovat a opětovně využívat! Vítěz této letošní velké ceny byl již oznámen: je to Stephen McCaffrey, americký expert na mezinárodní právo a zvláště vodní právo. Od svého založení před čtvrtstoletím obdrželo tuto cenu deset Američanů (někteří z nich společně s občany jiného národa). Je zajímavé, že stát s druhým největším počtem vítězů (čtyři) je Indie: voda v této obrovské zemi je obrovským tématem, bylo vynaloženo velké úsilí na to, aby se otázka množství i kvality vody v Indii řešila. Ostatně jeden z mála institucionálních vítězů ceny se také nachází na indickém subkontinentu, jde o Mezinárodní vodohospodářský institut na Srí Lance. V průběhu let se McCaffrey, který vyučuje na Universitě of the Pacific v Sacramentu v Kalifornii, stále více specializuje na mezinárodní vodní právo. Nyní je považován za nejuznávanější autoritu v této oblasti. Roku 2001 vydal hlavní vědecké dílo s názvem The Law of International Watercourses. Publikace je plná tabulek, statistik, případových studií, obsahuje i několik příloh. Hlavní tezí je: „Protože dva nebo více států sdílí mnohá z nejdůležitějších povodí světa (včetně Dunaje, Gangy, Indusu, Jordánu, Mekongu, Nilu, Rýna a Tigrisu–Eufratu), soutěž o stále více vzácné zdroje sladké vody se pravděpodobně zvýší. Výsledné spory je třeba vyřešit podle pravidel mezinárodního rozhoduvacího práva o využívání mezinárodních vodních toků.“ McCaffrey také sloužil jako právní poradce v několika mezinárodních konfliktech; například v roce 1997 pomáhal rozhodovat spor mezi Slovenskem a Maďarskem ohledně přehrady Gabčíkovo-Nagymaros na Dunaji. Ve stejném roce inicioval sepsání úmluvy OSN Convention on the Law of Non-navigational Uses of International Watercourses. Až dosud je nejdůležitějším mezinárodním právním řádem upravujícím sdílení vodních zdrojů mezi sousedními státy. Jeho články „představují principy, které jsou základem pro rozhodování o mezinárodních vodních sporech a plánování dlouhodobé správy pro země, které sdílejí mezinárodní vody“, píše se v nominačním rozhodnutí o udělení ceny Stockholm Water Prize. S rostoucí lidskou populací se voda obecně stává méně a méně dostupnou a potenciální možnost konfliktů mezi státy se zvyšuje. Nové mezinárodní právo poskytuje rámec a pokyny pro to, co je třeba dělat (například předem informovat o vodohospodářských krocích druhou zemi nebo země, které sdílejí stejný vodní tok) a také pro to, jak by mohlo být řešení konfliktu zprostředkováno a kým. Zákon ztělesňuje důležité principy, jako je „povinnost nepoškodit ostatní státy“. Bohužel se mnoho zemí dosud nestalo součástí této mezinárodní úmluvy; týká se to např. i Česka a Slovenska. Dokonce ani některé velké země, jako jsou USA nebo Mexiko, nejsou tímto zákonem vázány. Trvalo dlouho, přesněji až do roku 2014, než dostatečný počet států ratifikoval tento mezinárodní zákon, aby mohl vstoupit v platnost. V současné době je jen 36 zemí, které jsou vázány touto konvencí. Patří mezi ně Maďarsko, Německo a samozřejmě Švédsko. Waterlex, nevládní organizace v Ženevě, uvedla: „Dosáhl se milník, ale výzvy zůstávají!“ Od doby, co byl zákon Law of Non-navigational Uses of International Watercourses napsán, snažila se komise OSN pro mezinárodní právo (ILC) řešit i problematiku vodonosných zvodní. Vždyť podzemní vody jsou neméně důležité jak pro využití spotřebiteli, průmyslem a pro zavlažování, tak také pro povrchové vodní útvary, přitom mnohé z nich jsou sdíleny dvěma nebo více státy. Takovýchto přeshraničních útvarů je známo více než šest set, z nichž některé se rozprostírají i na ploše čtyř zemí. Od roku 2008 je příslušný zákon rozpracováván, opět se spoluprací Stephena McCaffreyho. U vodonosných zvodněných vrstev je potenciál konfliktu ještě větší, protože tato část vody není bezprostředně viditelná a důsledky zásahu do ní nemusí být po celé roky zjištěny. Hlavním nebezpečím je samozřejmě nadměrné využívání těchto vod. Proto je třeba stanovit zásady jejich sdílení. „Strana s hlubšími vrty a lepšími technologiemi tyto vody využívá, zatímco slabší strana trpí,“ říká Mark Zeitoun, anglický profesor zabývající se bezpečností vody, který radí palestinské samosprávě při vyjednávání o tom, jak sdílet vodu s Izraelem. Pojďme uzavřít tento krátký pohled na mezinárodní sdílení vody prohlášením laureáta Stephena McCaffreyeho: „Voda proudí a nebude brát ohled na vytyčené národní nebo regionální hranice. Mezi zeměmi, které sdílejí hraniční vody a podporují jejich spravedlivé využívání a mírový rozvoj, lze pozorovat přínosné hydrologické, sociální a hospodářské vazby. Téměř 40 procent světové populace žije v zemích, které sdílejí povodí. Zvýšení důrazu na vodní zdroje na celém světě bude vyžadovat přiměřené a spravedlivé využívání přeshraničních vod. Lepší řízení přeshraničních vod snižuje potenciál konfliktu, podporuje socioekonomický rozvoj, podporuje sdílené přínosy a podporuje zdravé ekosystémy a služby.“Herbert Krill, Lenka Pleskotová
