Mikroplasty ve vodách – jejich analýza a toxicita pro vodní organismy

Výskyt mikroplastů ve vodním prostředí je potvrzenou realitou, jak v mořských, tak ve sladkých vodách. Rovněž lze považovat za potvrzený přestup mikroplastových částic do vodních organismů, ať již do drobných korýšů či větších ryb. Otevřenou otázkou zůstává vypovídací schopnost uváděných počtů mikroplastů, ať již v m3 nebo litrech, kdy jsou v rámci analýzy mikroplastových částic využívány různé analytické koncovky a chybí standardní operační postup pro jejich stanovení. Chybí rovněž standardní postup pro odběr vzorků, řada autorů neřeší odběr slepých vzorků a používá při předúpravě vzorků nevhodné postupy, které vedou ke znehodnocení malých mikročástic. Realizované vlastní ověření využitelnosti optické analýzy bez obarvení a po obarvení roztokem bengálské červeně potvrdilo využitelnost této metody pro analýzu mikroplastů. Nicméně je třeba věnovat dostatečnou pozornost předúpravě vzorků (zejména oxidaci v případě vyššího obsahu organické hmoty) a také realizovat odběr slepého vzorku, protože přestup kontaminace z ovzduší a oblečení pracovníků či používaných pomůcek významně ovlivňuje dosahované výsledky. Na základě naměřených výsledků byla sestavena sestupná řada obsahu mikroplastů v analyzovaných vodách: odpadní voda (vstup na čistírnu odpadních vod, dále ČOV) > odpadní voda (výstup z ČOV) > povrchová voda (hranice města) ≈ povrchová voda (centrum města) ≈ slepý vzorek > pitná voda. V případě hodnocení tvaru mikroplastů převládaly u všech vzorků odebraných vod mikroplastová vlákna nad fragmenty. Analýza rovněž potvrdila, že většina mikroplastů zůstává v provozu ČOV a pravděpodobně dále přechází do čistírenských kalů. Screening ekotoxicity neprokázal žádný vliv na mortalitu a chování perloočky druhu Daphnia pulex.

1. Úvod

Problematika výskytu mikroplastů v životním prostředí, zejména pak ve vodách a sedimentech, ale nověji i v půdách, je v současnosti velmi aktuální téma. Tato problematika je v médiích častěji diskutována od roku 2017, kdy byly zveřejněny výsledky malé pilotní studie analýzy vzorků pitných vod z různých kontinentů. Ve většině vzorků byla nalezena vlákna plastů v počtu jednotek na litr a o velikosti od 2,5 µm do cca 1 mm [1]. Spolu s výskytem je dále diskutován možný dopad mikroplastových částic na vodní živočichy, zejména pak na drobné vodní korýše a problém doprovodné kontaminace mikroplastů perzistentními látkami (např. polyaromatickými uhlovodíky), které adsorbují na jejich povrch a mohou vést ke zvýšení jejich toxicity [2]. Významným aspektem problematiky mikroplastů je také její složitost, kvůli níž se zatím nepodařilo vytvořit jednotný vzorkovací protokol a standardizovat analytický postup. A to i přesto, že mikroplasty jsou zařazeny již od roku 2018 mezi tzv. „žhavá témata“ (hot topics) Evropskou chemickou agenturou (ECHA) a přes skutečnost, že je plánováno jejich rozsáhlé omezení, které by mělo snížit emise mikroplastů o více než 90 % a zabránit uvolnění dalších 500 tis. tun mikroplastů během dvaceti let po zavedení omezení [3]. Problematika mikroplastů byla rovněž diskutována na 13. bienální konferenci VODA v loňském roce, kde jí byla věnována jedna z plenárních sekcí.

2. Mořské versus sladkovodní prostředí

Většina odborných prací, týkající se výskytu mikroplastů ve vodách byla v minulosti realizována v mořském prostředí. Současně byla (a stále je) v této oblasti financována řada projektů, které přinesly také zajímavé poznatky o chování a toxicitě mikroplastů. Nelze na tomto místě vyjmenovat všechny, ale zmínit v této souvislosti lze například projekty BASEMEN, EPHEMARE, PLASTOX a WEATHER-MIX financované iniciativou JIP Oceans [4]. Tyto projekty byly zaměřeny jak na problematiku vlastní analýzy mikroplastů, tak na jejich chování v mořském prostředí (zejména otěr a změnu povrchové struktury, a tím i povrchové aktivity mikročástic) a na jejich toxicitu vůči mořským organismům i celým ekosystémům.
Méně je oblast mikroplastů prostudována ve sladké vodě, v balené vodě a ve sladkovodních sedimentech. Nicméně i zde lze konstatovat, že přibližně od roku 2014 zájem o studium mikroplastů v oblasti pitných a odpadních vod roste a zvyšuje se počet reálných studií a pracovních týmů řešících tuto oblast. V této souvislosti lze zmínit rozvoj této oblasti na výzkumných pracovištích ve Velké Británii, např. Univerzitě v Cranfieldu, řešící tuto oblast v odpadních vodách a kalech [5], či Univerzitě v Birminghamu, řešící výskyt mikroplastů v přírodních vodách [6]. V neposlední řadě, další britská univerzita v Exeteru realizovala analýzu mikroplastů ve vzorcích vody dodaných z České republiky v roce 2019 [7].

3. Dostupné analytické nástroje

Z pohledu analytického je v oblasti analýzy mikroplastových částic k dispozici několik různých metodik odběru vzorků a analytického monitoringu pomocí mikro-FTIR (Fourierovy transformační červené mikroskopie), zpravidla v kombinaci s ATR (zeslabenou úplnou reflektancí) a Ramanovy mikroskopie. Dále se v menší míře využívá py-GC/MS (pyrolýzní plynová chromatografie s hmotnostní detekcí). Všechny tyto techniky se používají ke stanovení kvality (tj. druhu) mikroplastů. Dále je již poměrně zdárně rozvinutá optická obrazová analýza s využitím barviv, typu bengálská červeň (Bengal Rose) a fluorescenčního Nile Red, za účelem stanovení kvantity (tj. počtu) mikroplastů [8].

Při zpracování studií výskytu mikroplastů ve sladkovodních systémech jsou opět transponovány poznatky získané z mořských studií, včetně stejných analytických nástrojů mikro-FTIR, FTIR-ATR, Raman (stanovení kvality) a optická analýza s barvivy (stanovení kvantity) [9].

Významným faktorem, a to jak v mořském, tak sladkovodním prostředí, je vazba výběru analytické metody na velikost analyzovaných mikroplastů (obr. 1). Zatímco technika mikro-FTIR je vhodná ke stanovení mikroplastových částic od 10 µm do 400 µm, technika FTIR-ATR je doporučována pro větší částice nad 400 µm. Naopak mikroplasty pod 10 µm je možné analyzovat pomocí Ramanu a pyrolýzní plynové chromatografie [10].
Pozornost je také nutné věnovat návaznosti prací, kdy v případě využití fluorescenčních barviv typu Nile Red není možné kombinovat optickou analýzu s těmito barvivy s měřením na Ramanu.

Obr. 1. Závislost velikosti mikročástic a použité analytické metody (upraveno dle [10])

Další samostatnou kapitolou je odběr vzorků, manipulace s ním a jeho předúprava v laboratoři. To jsou procesní kroky, které přináší největší riziko druhotné kontaminace vzorků, a proto je doporučováno v rámci odběru odebírat slepý vzorek (zpravidla se jedná o ultračistou vodu, se kterou se manipuluje na lokalitě stejně jako s ostatními vzorky) a nepřímý slepý vzorek (kdy se do zpracovávaného vzorku přidává definovaný hmotností podíl mikroplastového standardu a sleduje se jeho úbytek v rámci operačního postupu) [9].

Z pohledu velikosti, tvaru a typu mikroplastových částic je v převážné míře studován rozměr mezi 10 až 350 µm, což souvisí s detekčním limitem nejčastěji používaného analytického vybavení, tj. mikro-FTIR a FTIR-ATR. V modelových studiích jsou často sledovány sférické částice mikroplastů. V poslední době se ale již také objevují studie přípravy částic mikroplastů oděrem a studována jsou také vlákna, šupinky a fragmenty mikroplastů, které se nejčastěji vyskytují v životním prostředí. Studovanými plasty jsou pak materiály typu PE (polyethylen), PS (polystyren), PP (polypropylen), PVC (polyvinylchlorid) a PET (polyethylentereftalát).

4. Reálná přítomnost mikroplastů ve sladkovodních biotopech

Přítomnost mikroplastů v povrchových a pitných vodách je již dnes možné považovat za potvrzenou realitu. Koncentrace se zde pohybují od 10-2 do 108 částic/m3, přičemž nejčastěji detekovanými mikroplasty jsou PE ≈ PP > PS > PVC > PET. Tvarově se jedná především o vlákna, fragmenty a fólie [9].

V České republice byly doposud publikovány dvě větší odborné studie zkoumající výskyt mikroplastů v reálných vzorcích vod. První studie [7] sledovala obsah mikroplastů přímo v povrchových vodách zdrojích na vybraných místech řeky Vltavy a Labe. Vzorky byly odebírány na různých místech v Praze, Ústí nad Labem a Hřensku. V rámci analýzy byla prokázána přítomnost mikroplastových částic v řádově nižší míře než v druhé studii. Průměr počtu částic činil 3,7 částic/l a detekováno bylo celkem 12 typů materiálu, přičemž z plastových materiálů se jednalo např. o polyakrylát, ethylenvinylacetát (EVA), polyvinylacetát (PVA), polyestery, PE, polyethyltetrafluorethylen (PTFE,) PP a nylon. Pozitivním aspektem této studie je fakt, že autoři sledovali rovněž modifikaci těchto materiálů a při odběru použili procesní slepé vzorky.

Druhá studie [11] sledovala obsah mikroplastů ve vodách přitékajících na a vytékajících ze třech čistíren odpadních vod (ČOV). Mikročástice plastů byly detekovány ve všech vzorcích vod, přičemž ve vyšší míře se vyskytovaly ve vodách přitékajících na ČOV. Jejich obsah se pohyboval na vstupu ve výši 1 473 až 3 605 částic/l a na výstupu z ČOV 338 až 628 částic/l. Nejvíce byly zastoupeny částice pod 10 µm, a to ve výši 95 %. Z pohledu tvaru a typu částic byly nejvíce zastoupeny vlákna a fragmenty PET, PP a PE. Tato studie je však částečně kritizována studií Koelmans a kol. [9], protože pro předúpravu vzorků byla zde použita teplota vyšší než 75 °C a nebyly odebírány slepé vzorky. I přesto tato studie potvrdila skutečnost výskytu částic mikroplastů v reálných odpadních vodách a také fakt, že na běžných mechanicko-biologických ČOV dochází k jejich odstranění ve vysoké míře (mezi 90–99,9 %) [12]. Zachycené mikroplasty tak ve většině případů nemizí z životního prostředí, ale naopak jsou přenášeny při následné aplikaci kalů do zemědělské půdy.

5. Toxický účinek mikroplastů ve vodním prostředí

Tak jako v případě mikroplastů je problematika výskytu možných mikropolutantů na těchto částicích studována poměrně krátkou dobu. I přesto lze již dnes v obecné rovině konstatovat, že přítomnost znečišťujících látek na povrchu mikroplastů ovlivňuje toxicitu, resp. ekotoxicitu těchto částic, a dále je možné předpokládat, že míra adsorpce polutantů souvisí s povrchovou aktivitou mikroplastových částic, která se mění v závislosti na jejich stáří a vlastnostech okolního prostředí.

Větší počet publikací a studií je opět k dispozici k problematice výskytů mikropolutantů na povrchu mikročástic v mořském prostředí. Například byl studován efekt benzo[a]fluoranthenu, který prokázal silnou afinitu vůči PE a jehož malé frakce se prokázaly jako biodostupné. Jako velmi zajímavé se jeví také další získané poznatky. Konkrétně například skutečnost, že příjem mikroplastů s nasorbovanými mikropolutany je silně závislý na lipofilitě těchto látek, a dále, že mikropolutanty, které jsou silně akumulovány na mikroplastech, se velmi pravděpodobně v biologických systémech neuvolňují. Některé experimenty však současně poukázaly na skutečnost, že mikroplasty mohou detoxikovat organismy tím, že soutěží o znečišťující látky vyskytující se v prostředí, což lze naopak považovat za velmi překvapivé zjištění [2].

V případě nižších organismů, používaných pro standardizované testy ekotoxicity, byly například studovány účinky mikroplastů jak na sladkovodní perloočku (Daphnia magna) a na mořskou žábronožku (Artemia franciscana), kdy byl zkoumán vliv reálně se vyskytujících mikroplastů, které byly získány ze dvou čistících prostředků na obličej, plastového sáčku a PE fleecové tkaniny. Průměrná velikost studovaných částic se pohybovala mezi 20 až 250 µm. Plastové mikročástice byly nalezeny uvnitř D. magna a A. franciscana při všech expozicích (obr. 2), avšak pouze u dafnií byla zjištěna jasná exponenciální korelace mezi absorpcí mikročástic a jejich velikostí. Dafnie preferovaly mikročástice menší než 100 µm. V rámci studie nebyly zjištěny žádné akutní toxické účinky na oba organismy, nicméně v případě A. franciscana byl částečně ovlivněn růst [13].

Obr. 2. Mikroplastové částice obsažené v trávicím traktu D. magna (A, B) a A. franciscana (C, D) [13] 

6. Vlastní testování – ověření optické analýzy a screening toxicity

Odběr vzorků

Odběr vzorků pitné a odpadní vody pro účely analýz proběhl v listopadu 2019 na vybraných místech města Chebu. Odběr na konci roku byl volen z důvodu předpokladu nižší přítomnosti rostlinné hmoty v povrchových tocích. Město Cheb bylo k odběru vybráno na základě požadavku studentky zpracovávající na téma mikroplastů bakalářskou práci [14]. Z každého odběrového místa byl uskutečněn odběr 1 500 až 1 700 ml vody do skleněné vzorkovnice se zábrusem. Odběr byl realizován nerezovým vědrem o objemu 15 litrů. Celkem bylo odebráno 5 vzorků vod (1× pitná voda, 2× odpadní voda a 2× povrchová voda). Kromě výše uvedených vzorků byl také odebrán slepý vzorek, pro kontrolu případné vzdušné kontaminace při odběru, do 120 ml skleněné vzorkovnice. Jednalo se o ultračistou vodu vyrobenou v zařízení PURELAB flex 1 (ELGA LabWater, Velká Británie) přepravovanou v kovovém barelu, se kterou bylo po celou dobu odběrů manipulováno a která sloužila k oplachu odběrového náčiní.

Předúprava vzorků

Každý z odebraných vzorků byl samostatně pomocí membránové vývěvy Laboport N 86 KT.18 (KNF Neuberger SAS, Francie) 3x přefiltrován přes celoskleněné filtrační zařízení Sartorius (Sartorius AG, Německo) se skleněným filtrem Whatman GF/B 47 mm (WhatmanTM, Velká Británie). Filtrace probíhala v digestoři Q-Cell 2 s nuceným odsáváním přes HEPA filtry (MERCI, Česká republika). Skleněné filtry byly po třetí filtraci umístěny do Petriho misek o průměru 60 mm a při 45 °C sušeny 24 hodin v laboratorní sušárně ED 115 (Binder, Německo). Vzorky nebyly před filtrací upravovány, kromě odpadní vody, která musela být před samotnou filtrací zoxidována pomocí 20 ml 30% peroxidu vodíku (CAS 7722-84-1, 30 hm. % roztok p.a., Sigma-Aldrich Chemie, Německo) z důvodu přítomného vyššího podílu organického znečištění.

Analýza vzorků

Po úplném vysušení, po prvotním nafocení pod optickým mikroskopem MBL 2000-T Trinokular (A.Krüss Optronic, Německo) při zvětšení 40×10, byly filtry následně obarveny 1,5 ml roztoku bengálské červeně (CAS 632-69-9, 0,1 M roztok, Sigma-Aldrich, USA). Po obarvení byly filtry opět vysušeny při 45 °C v Petriho miskách v laboratorní sušárně ED 115 (Binder, Německo) a následně nafoceny při stejném rozlišení. K focení byl použit video okulár VOPC93 USB 2.0. s rozlišením 3 megapixly (A.Krüss Optronic, Německo). Pro zpracování dat byl použit Tablet PC Acer Iconia Tab W700 (Acer, USA) se software Vimicro USB 2.0 UVC PC Camera (Microsoft, USA). Hodnocen byl počet a tvar plastových mikročástic.

Testování toxicity

Při testování ekotoxicity bylo postupováno dle ČSN EN ISO 6341 s odchylkami uvedenými níže. Doba expozice byla oproti normě prodloužena na 7 dnů s cílem zachytit chronické působení mikroplastových částic. Pro zkoušku toxicity nebyla použita perloočka druhu Daphnia magna Straus, ale Daphnia pulex, která se běžně vyskytuje v přírodních vodách (Petra Aqua, Česká republika). Vodní korýši byli vystaveni expozici mikroplastových částic PE o velikosti 10 až 300 µm (sférické mikroplastové standardy Cospheric, USA) v Petriho miskách o průměru 55 mm naplněných 10 ml komplexního roztoku živin (Microbiotest, Belgie) s pěti dospělými jedinci Daphnia pulex. Petriho misky byly inkubovány při teplotě 20±2 °C s fotoperiodou 16/8 hodin (světlo/tma), zajištěnou luminiscenční destičkou LightPad 930 LX light box (Microbiotest, Belgie). Dafnie byly sledovány vizuálně každých 24 hodin. V intervalu 1–2 dny pak byly vybrané kusy pozorovány pod optickým mikroskopem při zvětšení 40×10. K optické analýze, focení a zpracování dat bylo použito stejné vybavení jako v případě analýzy mikroplastů.

7. Výsledky

Počet mikroplastů a jejich tvar

V rámci studie byla potvrzena přítomnost mikroplastů ve všech odebraných vzorcích vody, a to včetně vzorku slepého. V případě vzorků reálných vod měl na počet jednoznačně vliv jejich zdroj. Ve vzorku pitné vody byl nález mikroplastů nejnižší; nejvíce mikroplastů bylo nalezeno ve vzorku přitékajícím na ČOV. Obsah mikroplastů ve slepém vzorku byl na úrovni obou vzorků povrchových vod. Ve všech odebraných vzorcích převládala mikroplastová vlákna nad jejich fragmenty. Ukázka tvaru fragmentu a vlákna je k dispozici na obr. 3. Jejich počet v jednotlivých vzorcích je uveden v tab. 1. 

Obr. 3. Ukázka mikroplastového fragmentu a mikroplastového vlákna, nebarveno, rozlišení 40×10 (oba vzorek odpadní vody – výstup ČOV)

Tab. 1. Počet mikroplastů a jejich tvar nalezený ve vzorcích

Obr. 4. Nalezená mikroplastová vlákna, nebarveno, rozlišení 40×10 (vlevo slepý vzorek, vpravo povrchová voda centrum města) 

Rovněž tak bylo potvrzeno, že většina mikroplastů zůstává na ČOV. V našem případě bylo odstraněno 163 mikroplastů z celkového počtu 197 (tj. 82,74 %). Vyšší podíl odstranění byl pak zaznamenán u mikroplastových vláken než u fragmentů (86,09 % vs. 71,74 %). Lze předpokládat, že většina ze zadrženého množství mikroplastů končí v čistírenských kalech, které jsou následně vyváženy na zemědělskou půdu a dostávají se tak zpět do životního prostředí.

V případě využití barvení bengálskou červení se ukázalo, že tento typ barviva je pro optickou analýzu nevhodný, pokud se ve vzorku nachází větší množství organické hmoty, která nebyla zoxidována nebo nebyla zoxidována zcela při předúpravě vzorku. Toto se projevilo zejména u zpracování povrchových vzorků vod, kdy množství rostlinné hmoty bylo i přes vzorkování v podzimním období vysoké a po obarvení byly filtry prakticky nečitelné (obr. 5). Naopak u vzorků odpadních vod, kde oxidace proběhla, tento problém zaznamenán nebyl. 

Obr. 5. Ukázka čitelnosti filtru bez obarvení (vpravo) a po obarvené bengálskou červení (vlevo) u vzorků s vyšším podílem organické hmoty, rozlišení 40×10 (oba vzorek povrchová voda centrum města) 

Ekotoxicita mikroplastů

Výsledky jednoduchého screeningového testu ekotoxicity standardizovaných mikroplastových kuliček (tj. bez přítomnosti mikropolutantů na povrchu) ukázaly, že přítomnost mikroplastů ve vodném prostředí, ani jejich samotné požití nemají vliv na mortalitu ani chování perloočky druhu Daphnia pulex. Naopak jedinci s prokazatelně přítomnými mikroplasty ve střevech přežily po celou dobu kultivace, tj. 7 dnů. Jako zajímavá se jeví skutečnost, že v žádné z dafnií nebyla nalezena více než jedna požitá částice mikroplastu a že příjem mikroplastů byl zaznamenán pouze u třetiny jedinců. Preference ve velikosti částic nelze z experimentu jednoznačně hodnotit, nicméně žádná z pohlcených částic neměla rozměr pod 100 µm.

8. Závěr

Článek shrnuje základní poznatky o analytickém hodnocení obsahu a kvality mikroplastů ve vodách a dále o možných toxických vlivech mikroplastů, ať již čistých či s naadsorbovanými mikropolutanty, na vodní živočichy, zejména drobné vodní korýše. Zde je třeba uvést, že se s ohledem na obsáhlost problematiky rozhodně nejedná o kompletní výčet dostupných publikací z této oblasti. Výsledky vlastního ověření provedeného na reálných vzorcích pitných, povrchových a odpadních vod prokázaly jednoznačně výskyt mikroplastů v těchto vodách. Pro kvantitativní analýzu obsahu mikroplastů byla použita optická mikroskopie bez obarvení a s obarvením roztokem bengálské červeně, která se ukázala jako vhodná pro tyto účely. Nicméně jedná se o metodu procesně velmi náročnou z důvodu nutnosti kvalitní před­úpravy vzorku a z pohledu velkého počtu zpracovávaných snímků. Nezbytností je rovněž odběr slepého vzorku na lokalitě a jeho zpracování stejným postupem jako analyzované vzorky pro zohlednění druhotné kontaminace vzorků vod, které při odběru v terénu nelze zabránit. Závěr vedoucí k potvrzení přechodu mikroplastů z odpadních vod do čistírenských kalů pak vede k otázce možné rizikovosti aplikace těchto částic na zemědělskou půdu. Také možný toxický vliv mikroplastů s naadsorbovanými polutanty pro vodní organismy je otázkou, které bude muset zodpovědět další výzkum v této oblasti.

Poděkování: Článek byl vytvořen v rámci řešení projektu č. FV40126 „Pokročilé sorbenty pro separaci mikroplastů a mikropolutantů z vod“ realizovaného za finanční podpory z prostředků státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu ČR v programu TRIO.

Literatura/References
[1] Kožíšek. F.; Kazmarová, H.: Mikroplasty v životním prostředí a zdraví. Vodní hospodářství 2019, 9: 1–3.
[2] Heinrich, P.; Braunbeck, T.: Microplastic testing in vitro: Realistic loading of pollutants, surfactant-free solid surphase-dosing and bioanalytical detection using a sensitivity-optimised EROD assay. Toxicol. in Vitro, 2019, 54, 194–201.
[3] ECHA (EUROPEAN CHEMICALS AGENCY). News – Hot topics – Microplastics. ©2018–2020. Link: https://echa.europa.eu/hot-topics/microplastics.
[4] JPI OCEANS. Ecological aspects of microplastics. ©2016-2020. Link: https://www.jpi-oceans.eu/ecological-aspects-microplastics.
[5] Campo, P., Holmes, A., Coulon, F. A method for characterisation on microplastics in sludge. MethodsX 2019, 6, 2776–2781.
[6] University of Birmingham. 1000 Plastics Rivers – a global investigations. ©2020. Link: www.birmingham.ac.uk/research/water-sciences/projects/plastic-rivers.aspx.
[7] Greenpeace Research Laboratories. A ‘snapshot’ survey of microplastics in surface waters of the Vltava and Labe (Elbe) Rivers in the Czech Republic. Analytical Results 2019-01. Link: www.greenpeace.to/greenpeace/wp-content/uploads/2019/03/Czechia-river-microplastics-Analytical-Results-report-March-2019.pdf.
[8] Silva, A. B.; Bastos, A. S.; Justino, C. I. L.; da Costa, J. P.; Duarte, A. C.; Richa-Santos, T. A. P. Microplastics in the environment: Challenges in analytical chemistry – a review. Anal. Chim. Acta 2018, 1017, 1–19.
[9] Koelmans, A. A.; Nor, N. H. M.; Hermsen, E.; Kooi, M.; Mintenig, A. M.; De France, J. Microplastics in freshwaters and drinking water: critical review and assessment of data quality. Water Res. 2019, 155, 410–422.
[10] Vollertsen, J. Overview of methods and challenges for microplastic analysis. Prezentace projektu BASEMAN, Aalborg University. ©2016–2020.
[11] Pivokonsky, M.; Cermakova, L.; Novotna, K.; Peer, P.; Cajthaml, T.; Janda, V. Occurrence of microplastics in raw and treated drinking water. Sci Total Environ. 2018, 643, 1644–1651.
[12] Kabelková, I.; Růžičková, I.; Benáková, A.; Bareš, V. (Eds.): 13. Bienální conference VODA – elektronický sborník přednášek a posterových prezentací, Poděbrady 18.–20. 9. 2019. CzWA service, Brno 2019, 575 s. ISSN 2694-7013.
[13] Kokalj, A. J.; Kunej, U.; Skalar, T. Screening study of four environmentally relevant microplastic pollutants: uptake and effects on Daphnia magna and Artemia frasciscana. Chemosphere 2018, 208, 522–529.
[14] Henzlová, L. Mikroplasty v pitných a odpadních vodách. Bakalářská práce. ČZU v Praze, Fakulta životního prostředí, Praha 2020, 67 s.

Ing. Lenka Wimmerová, MSc., PhD.1)
(autor pro korespondenci)
Bc. Linda Henzlová1)
Mgr. Martin Lexa2)

1) Katedra aplikované ekologie
Fakulta životního prostředí
Česká zemědělská univerzita v Praze
Kamýcká 129
165 21 Praha 6 – Suchdol

2) Katedra zpracování dřeva a biomateriálů
Fakulta lesnická a dřevařská
Česká zemědělská univerzita v Praze
Kamýcká 129
165 21 Praha 6 – Suchdol