Autor
Martin Dobeš
Z webových stránek Státního pozemkového úřadu (dále SPÚ) se můžeme dozvědět, že za období 2013–2020 bylo pozemkovými úřady zrealizováno 292 prvků vodohospodářských opatření, z toho 169 nádrží a poldrů v celkové finanční výši 1,2 miliardy Kč. Jedná se o úctyhodný počet a určitě většina z těchto realizací je dobře postavena, zadržuje vodu, posiluje biodiverzitu a má celkově pozitivní vliv na okolní krajinu. Jako na potvoru jsem však v průběhu července 2024 narazil na tři nedávno dokončené stavby, které se nepovedly. Rozhodl jsem se sdílet svou zkušenost se čtenáři časopisu Vodního hospodářství a společně se zamyslet nad příčinami.
První opatření
Stavba vodních nádrží VN3 a VN4 v k.ú. Chouzovy. Aneb: Použití 1 260 t kamene na revitalizaci potůčku s plochou povodí 0,6 km2. Celková cena za provedení díla bez DPH dle dodatku č. 7 smlouvy je 16 096 595 Kč.
Půjdete-li na procházku podél „revitalizovaného“ potůčku mezi dvěma novými nádržemi nad obcí Chouzovy, nebudete věřit svým očím. Místo potůčku meandrujícího na louce spatříte příkop až 2,5 m hluboký, opevněný betonovými prahy a mohutným kamenným záhozem. Po obou stranách příkopu najdete nesčetné množství plastových šachet, které identifikují trasu záchytných drénů. Drény podchycují stávající meliorace.
Původně byly zemědělské pozemky odvodněny melioracemi (vedlejší odvodňovacího zařízení, dále VOZ) svedenými do zatrubněného potoka (hlavní odvodňovací zařízení, dále HOZ). V rámci pozemkových úprav bylo přijato opatření spočívající v odstranění HOZ a v jeho nahrazení revitalizovaným přírodním korytem. Za tímto účelem byl v pozemkových úpravách vymezen pozemek s šířkou cca 90 m. Široký pás pozemku poskytnul projektantovi příležitost zrušit nejen HOZ, ale také navazující část VOZ a obnovit původně zamokřenou údolnici.
V návaznosti na provedené pozemkové úpravy zadal SPÚ zpracování projektu pro povolení stavby. Tento projekt jsem si našel na webu SPÚ. Projekt obsahuje mnoho, až diletantských chyb. Stavba byla bohužel provedena přesně dle zpracovaného projektu.
Chyby v projektu
Projektant vůbec nepochopil zadání projektu – obnovit dříve podmáčenou údolnici. Místo toho, aby navrhl zablokování meliorací na vymezeném pruhu pozemku o šířce 90 m a tím docílil zvýšení hladiny spodní vody a vytvoření mokřadních ploch, navrhl pravý opak. V projektu je navrženo zachování vedlejšího odvodňovacího zařízení v celé údolnici. Zachování perfektní funkce meliorací je umocněno navrženým meandrujícím příkopem s hloubkou až 2,5 m. Tento příkop je v projektu nazýván REVITALIZOVANÝM KORYTEM POTOKA.
Je jasné, že navržený hluboký příkop nemohl mít negativní dopad na funkci stávajících drenáží. Projektantovi to však nestačilo, a tak stavebním objektem SO7 Úprava podrobného odvodňovacího zařízení navrhl po obou stranách příkopu 987 m záchytných drénů DN 150 s desítkami plastových drenážních šachet. V rozpočtu je možné najít i položku 30 ks Orientačních tabulek na vodovodních a kanalizačních řadech na sloupku ocelovém nebo betonovém za 30 000 Kč. (V lokalitě jsem naštěstí žádnou orientační tabulku nenašel, jen nevím, zda byly odečteny v méněpracích.) Cena za stavební objekt SO7 byla 1 128 645 Kč bez DPH.
Takzvané „Revitalizované koryto potoka“ délky 415 m je navrženo pro provedení cca trojnásobného STOLETÉHO průtoku. Profil revitalizovaného koryta provede průtok 12 m3/s. Koryto je navrženo se šířkou ve dně až 2,3 m. Šířka koryta v úrovni okolního terénu je až 7,6 m. Koryto je téměř na celé délce opevněno těžkým kamenným záhozem zajištěným betonovými prahy. Dle výkazu výměr byly provedeny vykopávky pro koryta vodotečí 4 334 m3. Na betonové prahy se spotřebovalo 61 m3 betonu, těžký kamenný zához je o objemu 1 135 m3 (cena jen za zához s urovnáním kamene 955 000 Kč). Dále bylo dovezeno 136 m3 kamene do rovnanin, pohozů a dlažeb. Přitom minimální zůstatkový průtok v potoce je Q330d = 0,3 l/s.
Zcela bez ironie je vybudovaný příkop ideální lokalitou pro zadání nové revitalizace hlubokého nepřírodního, opevněného koryta. Revitalizace by nemusela být příliš nákladná. Zhotovitel si zde může jako protislužbu natěžit značné množství kamene.
V plochém údolí nad obcí Chouzovy jsou navrženy dvě nádrže VN3 a VN4 (hezká jména pro rybníky že?). Nádrž VN 3 (BEZ RETENČNÍHO PROSTORU) je těsně nad obcí, Nádrž VN 4 (s RETENČNÍM PROSTOREM!!!) je umístěna na konci údolí 500 m nad obcí. Plocha povodí dolní nádrže je 1,2 km2, plocha povodí horní nádrže je 0,6 km2. Jedním z účelů stavby byla protipovodňová ochrana obce. Povodňové průtoky měly být zachyceny v retenčním prostoru navrhovaných nádrží. Výsledkem je, že tento cíl je realizovanou stavbou řešen jen částečně. Povodňové průtoky z dolní poloviny povodí (pod horní nádrží VN3) budou i nadále protékat obcí.
Obě nádrže mají STEJNÝ bezpečnostní lichoběžníkový přeliv o šířce 11,3 m (v koruně hráze je široký 15,5 m). V technické zprávě obou nádrží jsou doloženy SHODNÉ výsledky výpočtu kapacity přelivu, ačkoliv plocha povodí horní nádrže je POLOVIČNÍ. Návrh obou přelivů je proveden s neopodstatněnou zabezpečeností. Nehorázná velikost přelivu horní nádrže VN3 je absolutně nepřiměřená dané ploše povodí 0,6 km2. Navržený přeliv převede při teoretické úrovni hladiny vody v koruně hráze průtok 21 m3/s. Přitom stoletý průtok pro povodí o ploše 0,6 km2 lze ve skutečnosti odhadnout na asi 3,5 m3/s, dvacetiletý průtok asi 1,9 m3/s (odhad je na základě údajů ČHMÚ pro jiné povodí o stejné velikosti). Na obě nádrže dohromady se spotřebovalo 155 m3 betonu. V nádržích bylo uloženo 1 606 m3 kamene do rovnanin, pohozů a dlažeb.
Zásady správného řešení
V tomto případě, kdy bude koryto po většinu roku suché nebo s minimálním průtokem, bylo na zvážení, zda návrh revitalizovaného nového koryta zcela nevypustit. Možná stačilo v řešeném 90 m pruhu území jen zablokovat stávající meliorace a vytvořit soustavu tůní.
Správně navržené revitalizované koryto má být navrženo tak, aby korytem protékaly pouze běžné průtoky (optimálně Q30d). Povodňové průtoky by měly pravidelně vybřežovat mimo profil vyhloubeného koryta. Koryto by mělo být převážně neopevněné, miskového průřezu, stabilizované záhozové pasy v brodových místech mezi oblouky, bránící souvislému zahlubování koryta. Jedná-li se o potok protékající zemědělsky obdělávanými pozemky je maximální rozumná kapacita Q1.
Údolí před realizací. Tady měl vzniknou zamokřený pás s tůněmi a potůčkem (foto převzato z projektové dokumentace stavby, z webových stránek SPÚ)
Současný stav
Dokončená stavba. Revitalizované koryto opevněné tunami záhozového kamene a betonovými prahy. Vlevo horní nádrž s masivním přelivem pro převedení pouhých 3,5 m3/s
„Revitalizované“ koryto hluboké 2,5 m
Druhé opatření
VP2 – rybník „Na Ždíkově“ a polní cesta NCH1 v k. ú. Obděnice. Aneb: Jak zničit prameniště za 16 milionů Kč. Rybník s 10 metrů vysokou hrází. Celková cena za provedení díla SO1 – Rybník je 8 027 136 Kč (bez DPH)
Projedete obcí Obděnice, stoupáte stále výš, až po nové asfaltce dorazíte k obrovskému násypu s výškou přes 10 m, před kterým se tyčí vysoká věž. Až po chvíli vám dojde, že to není věž, ale požerák na rybníčku s plochou hladiny 0,3 hektaru. Z hráze je nádherný výhled do okolí. Nová atrakce pro turisty. Škoda, že součástí stavby nebylo parkoviště pro výletní autobusy.
Cituji ze zadání projektové dokumentace „Projekt řeší novostavbu rybníka v místě stávající zamokřené louky na Žďíkově, která je neudržovaná a zarostlá náletovou vegetací. Celé staveniště je hustě pokryto porosty v podobě listnatých stromů – přestárlé a náletové dřeviny – olše, třešně ptačí, jívy atp. a keře.“ Konec citace. Ve skutečnosti se jednalo o přirozený zamokřený biotop, který byl stavbou zlikvidován.
Základní parametry stavby jsou v tab. 1. Rybník je dokončen, zatím bez vody. Zda se nádrž podaří naplnit vodou je ve hvězdách. Plocha povodí je pouhých 0,2 km2. Výsledkem je absurdní stavba 136 m dlouhé hráze výšky přes 10 m na místě biologicky cenné mokřadní louky, která byla stavbou zničena. Jak mohl autorizovaný inženýr v oboru vodního hospodářství takový projekt zpracovat, je nepochopitelné. Stejně tak je nepochopitelné, jak takový projekt mohl investor, kterým je SPÚ, převzít a realizovat.
Tab. 1
* Objemový ukazatel nádrže dle ČSN 752410 Malé vodní nádrže. Pro akumulaci vody je nejvhodnější umístit hráz v nejužším místě údolí, kdy krátká čelní hráz vytvoří co největší akumulační prostor. Tyto poměry se charakterizují hodnotou objemového ukazatele. Jedná se o poměr objemu vody v nádrži / objemu tělesa násypu hráze. Hodnota objemového ukazatele nemá klesnout pod 4. Hodnota ukazatele 0,75 dokládá absolutní ekonomickou absurdnost nádrže v daném profilu.
Chyby v projektu
Základní chybou je samotné umístění vodní nádrže na daný pozemek. Pozemek se kvůli své značné sklonitosti k podobné realizaci zcela nehodí. Úplně mimo rámec chápání je projektantem navržená konstrukce bezpečnostního přelivu. Přeliv určený pro převedení Q100 2,4 m3/s byl uvažován jako balvanitý skluz na vzdušném svahu hráze. Přeliv měl být umístěný přímo nad výpustí, kde je hráz nejvyšší. Skluz od přelivu měl překonat bez jediného betonového prahu převýšení 10,4 m na délce 17 m. Je evidentní, že při průchodu první povodňové vlny by došlo k poškození zemního tělesa hráze a k sesunutí balvanů skluzu pod hráz. Naštěstí byla na zásah stavebního dozoru v průběhu stavby provedena změna umístění přelivu do levého zavázání hráze.
Hovořil jsem s panem starostou Petrovic, který je nucen stavbu nádrže převzít. Je z toho nešťastný, místní obyvatelé nechápou, proč stát takto vyhazuje peníze, které všude chybí. Jediným pozitivem je originálně navržená „nová rozhledna – vysoká zemní hráz“ s výhledem do dalekého okolí. Také odsud spatříte tvrz v Obděnicích, kterou kdysi vlastnil Jakub Krčín. Ani si nechci představit, co dělá v hrobě.
Takto nějak vypadala ta „neudržovaná zamokřená louka“. Rybníček na sousedním pozemku
Pozemek, na kterém byl rybník postaven má značný sklon. Na délce 80 m je převýšení 11 m. Žádné údolí, jen prudký zamokřený svah, nádherný biotop. Koho by to napadlo zde umístit rybník?
Rybník byl bohužel podle projektu také postaven
Situace z projektu. Převzato z webových stránek SPÚ. Obrovský nepoměr mezi zastavěnou plochou hráze a plochou hladiny. Přeliv vedený po vzdušném svahu hráze s převýšením 10 m, bez jediného betonového prahu. Takto zadavatel projekt převzal „bez připomínek“
Třetí opatření
Rekonstrukce malé vodní nádrže a přístupové polní cesty C1 v k. ú. Kosoř. Aneb chyba ve výpočtu přelivu za několik miliónů Kč. Cena za provedení díla je 7 450 921 Kč bez DPH.
Pod Kosoří, vysoko nad Radotínským potokem, najdete rybníček Budeňák. Je krásně opravený, zhotovitel stavby odvedl dobrou práci. Rybník má nepatrnou plochu povodí. Pouhých 0,4 km2, neleží na vodním toku, jedná se o takzvaný „nebeský rybník“ Při pohledu na rybník vám však něco nehraje. Kde se tady, na tom nebesáku, vzal ten obrovský betonový sdružený objekt? Odpověď je jednoduchá: předimenzovaný bezpečnostní přeliv, zcela neodpovídající charakteru nádrže. Základní parametry stavby jsou patrné z tab. 2.
Tab. 2
** Objem nádrže nemůže být 9 600 m3. To by byla průměrná hloubka nádrže, včetně břehových partií 2,47 m. Skutečný objem nádrže je mnohem menší
Projektem je navržen kašnový přeliv o délce přelivné hrany 10,4 m. Voda z šachty přelivu pod hrází odtéká odpadním potrubím DN 1200. Přeliv je navržen na převedení Q100 = 2,7 m3/s. Cena jen za sdružený objekt je 2 497 638 Kč.
Chyby v projektu
Výpočet přelivu převzatý z technické zprávy: Posouzení kapacity bezpečnostního přelivu lze vypočítat:
Q = m . b . √2g.h3/2) =
= 0,38 . 10,4 . (2 . 9,81)1/2 . 0,32/3 =
= 2,87 m3.s-1 ≥ Q100 = 2,7 m3.s-1
Bezpečnostní přeliv při délce 10,4 m převede průtok Q100 = 2,70 m3.s-1. Na první pohled je výpočet v pořádku. Otázkou zůstává, proč je uvažována přepadová výška paprsku vody (h) pouhých 30 cm, když koruna hráze je 80 cm nad hranou přelivu? To se projektant tak obává větrových vln z hladiny délky 60 m, které za stoleté povodně s délkou trvání několika desítek minut poškodí hráz? Nelze připustit jednou za sto let zamokření konstrukčních vrstev cesty, které je navíc možné ochránit vrstvou zeminy na návodní straně? A skutečně nejde posoudit přeliv na vodu dvacetiletou 1,6 m3/s (viz ČSN 75 2935 Posuzování bezpečnosti vodních děl při povodních, odstavec 7.1.2)? Může průtok stoleté povodně protrhnout hráz se zpevněnou cestou, když se pravděpodobně celá povodňová vlna z povodí o ploše 0,4 km2 „schová“ do retenčního prostoru nádrže? Jaké škody způsobí povodeň v případě havárie vodního díla v neobydlené lesní rokli pod rybníkem? Tyto otázky si projektant evidentně neklade. Náklady na realizaci ho nezajímají. Cena jen za sdružený objekt byla 2 497 638 Kč.
A já dodávám, že při úrovni hladiny vody v koruně hráze, tedy při výšce přepadového paprsku 80 cm, převede přeliv o délce hrany 10,4 m průtok 14 m3/s (návrhový průtok byl 2,7 m3/s).
Sdružený betonový objekt na nebeském rybníku uprostřed CHKO Český kras
Vpravo: Proč má požerák světlou šířku 1 m, když Q120d = 1 l/s?
Poznámka „pod čarou“
Úmyslně neuvádím jména projektantů. Každý, kdo má zájem, si je může vyhledat na stránkách SPÚ. Za nezbytné však považuji dodat, že projekt stavby Vodní nádrže v k.ú. Chouzovy je autorizován panem inženýrem Alfrédem Samkem. Pan Samek již není mezi námi, zemřel počátkem roku 2021. Znali jsme se, jako projektanta jsem si ho vážil. Pan Samek však není zpracovatelem této projektové dokumentace. Za jakých okolností projekt opatřil autorizačním razítkem, nemám tušení.
A ještě pár otázek
Budete-li jako soukromá osoba nebo obec žádat o dotaci na stavbu rybníka ze Státního fondu životního prostředí, máte šanci. Nejdříve však bude váš projekt zkontrolován odborníky z AOPK, kteří prověří, zda projekt splňuje parametry pro přiznání dotace (plocha litorálu, začlenění do krajiny, doplnění tůněmi apod.). Následně můžete získat dotaci 500–700 Kč m2 hladiny, dle plochy rybníka. Jak je tedy možné, že když je investorem stavby SPÚ, mohou být náklady na 1 m2 plochy hladiny těch astronomických 2447 Kč nebo 1920 Kč jako u výše uvedených staveb?
Otázka druhá. Státní pozemkový úřad je v současné době největším zadavatelem na obnovu a stavby tůní, malých vodních nádrží a revitalizace vodních toků. Jak je možné, že tato státní organizace nedokáže zkontrolovat nekvalitně zpracované projekty s předraženými rozpočty? Stavby v Chouzovech a Na Ždíkově jsou naprosto šílené. Ale kolik takových podobných staveb SPÚ zrealizoval, když jsem bez nějakého cíleného pátrání během 14 dnů narazil na tyto dvě? Každá stavba je v jiném kraji, takže se pravděpodobně jedná o systémovou chybu.
Ještě k těm rozpočtům, položkovým výkazům výměr. Domnívám se, že kontrola rozpočtů se ve SPÚ dělá nedostatečně. Bohužel je některými projektanty běžně praktikován nešvar nadhodnocování výkazů výměr oproti skutečnému množství. Projektanti „pro jistotu“ navýší některé položky, které nejdou při realizaci stavby zkontrolovat (zemní práce, dočasné panelové komunikace, množství sedimentu) o 20–30 %. JE TO PŘECE Z DOTACÍ! Všichni jsou pak spokojeni. Zhotovitel neprovedené práce vyúčtuje, projektant a zadavatel nemusí odsouhlasovat vícepráce, které by mohly vzniknout, kdyby v rozpočtu nebyla „vata“.
A otázka třetí. Dříve než získá investor stavební povolení, projde projektová dokumentace rukama mnoha úředníků vodohospodářů. Mám na mysli správce toků, podniky Povodí, vodoprávní úřad. Jak je možné, že uvedené instituce nevydají k výše uvedeným stavbám ve svých vyjádření žádné připomínky a nezabrání vydání stavebního povolení?
Ještě otázka čtvrtá. Spíše povzdechnutí. Jediným kritériem pro výběr projektanta je nabízená cena projektových prací. Proč zadavatele projektových prací nezajímá cena stavby, která vyplyne z nehospodárně, ale také z nepřírodně navrženého řešení? Ušetří se 20 tisíc při výběru nejlevnějšího projektanta, prodělá se několik milionů při realizaci nádrže opevněné obrovským množstvím kamene a betonu. Správnou cestou ale také nebude zadávání zakázek s doplňujícím kritériem, kterým je požadavek na projekt referenčních staveb jejichž investiční náklad dosáhl například 40 mil. Kč. Tedy čím dráže zakázky projektant vyprojektuje, tím lepší získá reference. Autoři projektů výše uvedených, nepovedených staveb tak získávají reference velice zajímavé.
Úvaha na téma předimenzovaných přelivů u malých vodních nádrží
Chodíme-li krajinou, často spatříme nově opravené nádrže na málo vodných tocích s obrovskými, předimenzovanými přelivy. Někteří projektanti navrhují zásadně přelivy všech nádrží na převedení stoleté vody. Neuvědomují si, že v předmětu ČSN 752410 Malé vodní nádrže je uvedeno: „Pro nádrže s celkovým objemem menším než 5 tisíc m³ se doporučuje normu použít přiměřeně podle místních podmínek“. Dle odstavce 7.1.2 ČSN 752935 Posuzování bezpečnosti vodních děl při povodních je možné navrhovat v odůvodněných případech přeliv na převedení dvacetileté vody. Praktickým příkladem jsou např. velmi malé vodní nádrže s celkovým objemem menším než 5 000 m³
Také projektanti často striktně dodržují tabulku č. 2 ČSN 752410 Převýšení koruny hráze nad maximální hladinou na základě vlivu větrových vln. Minimální výška koruny hráze nad maximální hladinou je dle této tabulky 33 cm. Je-li po hrázi vedena komunikace, přičtou k těmto 33 cm ještě 40 cm konstrukčních vrstev a rázem je maximální hladina 70 cm pod korunou hráze. To má dopad zejména na konstrukce lichoběžníkových přelivů, které se nad maximální hladinou dále rozšiřují.
Častým argumentem projektantů je domněnka, že převedení Q100 je nepřekročitelný požadavek při zpracování posudku k zařazení vodního díla do kategorie z hlediska TBD. Z vlastní mnohonásobné zkušenosti mohu ale tuto domněnku vyvrátit.
Jednoduchým návodem pro to, kdy je možné navrhnout přeliv pouze na převedení dvacetileté vody, je posudek pro zařazení vodního díla do kategorie, který musí být pro každou nádrž vypracován. Pokud se v textu posudku objeví věta: „V případě havárie vodního díla vzniknou škody pouze na vlastní hrázi vodního díla… potenciál škod P = 0 bodů“, není mnoho důvodů navrhovat přeliv na převedení stoleté vody.
Musím se předem ohradit proti nařčení, že podceňuji bezpečnost vodního díla za povodní. V žádném případě! Jen je nutné rozlišovat. Návrhový dvacetiletý průtok si mohu dovolit u rybníčku s plochou povodí do 1 km2, s obsahem vody do pěti tisíc m3. Maximální hladina může být klidně 10 cm pod korunou hráze. Opačným příkladem je nádrž nad obcí s obsahem větším než 5000 m3 vody. Tam je samozřejmě nezbytné postupovat striktně podle ČSN 75 2410 a ČSN 75 2935.
Všichni autorizovaní projektanti VODOHOSPODÁŘSKÝCH STAVEB musí brát na zřetel, že jejich autorizovaným oborem je také KRAJINNÉ INŽENÝRSTVÍ. Jsou povinni řešit nejen bezpečnost stavby, ale také začlenění nádrže do okolní krajiny.
Poděkování: Velice děkuji paní Ing. Zuzaně Skřivanové, Ph.D., která si článek přečetla a opravila mnoho mých nepřesností.
Martin Dobeš
projektant rybníků, mokřadů a tůní
www.projekt-rybniku.cz
Poznámka redakce: Rádi otiskneme (a tak trochu očekáváme) stanoviska investora, projektantů, vodohospodářských úřadů a dalších subjektů, které se na realizaci diskutovaných staveb podíleli, případně i postřehy všech, kteří se revitalizacemi zabývají obecně.
