Autor
Tomáš Just
Na stránkách bavorských vodohospodářských úřadů se v lednu letošního roku objevila Informace k příbřežním pásům (Information zu Gewässerrandstreifen). Podává vysvětlení k významné novelizaci bavorského zemského zákona o ochraně přírody, provedené k 1. srpnu 2019. K novelizaci došlo na základě lidového referenda na podporu ochrany bidoverzity, které probíhalo pod názvem „Zachraňte včely“. Jedním z bodů novelizace je ochrana pásů území podél vodních toků.
V textu se uvádí, že příbřežní pásy plní důležité funkce v udržování přírodní rovnováhy a v ochraně vod, mají význam při vytváření krajinného rázu. Vzhledem k tomu od 1. srpna 2019 platí dle Bavorského zákona o ochraně přírody (Bayerisches Naturschutzgesetz), článku 16, zákaz zemědělského a zahradnického využívání příbřežních pásů.
Je zakázáno zemědělské a zahradnické využívání pásu podél vodního toku, širokého nejméně 5 metrů. To se týká rovněž trvalých kultur například chmele, révy vinné, chřestu nebo energetických plodin. Soukromé zahrady a zahrádky jsou ze zákazu vyňaty, užívání zatravněných pásů je nadále možné. Pokud jde o pozemky Svobodného státu Bavorsko podél vodních toků 1. a 2. řádu, šířka příbřežních pásů činí nejméně 10 metrů. Příbřežní pás začíná horní hranou břehu koryta, pokud tato hrana je zřetelná, jinak začíná břehovou linií, vymezenou dosahem hladiny za středního průtoku.
Vymezení chráněného pásu přísluší primárně hospodařícímu zemědělci a probíhá na jeho vlastní odpovědnost, mimo jiné v návaznosti na roční výkaznictví k zemědělským dotacím.
Sdělení dále informuje o tom, že na podporu zemědělců při vymezování pásů zpracovává vodohospodářská správa územní předlohy, vycházející z vodohospodářských map Bavorské státní zeměměřičské správy. Úpravami s využitím bavorského integrovaného systému zemědělských informací se řeší nesoulady, zjišťované zejména v horních částech toků.
Povinnost zřídit příbřežní pásy existuje obecně bez ohledu na průběh zpracovávání podkladů. Obecně by tedy měl zemědělec podél jednoznačně rozpoznatelných vodních toků zřídit pásy bez odkladu… Ozimy z roku 2019 a víceleté kultury budou ještě v roce 2020 sklizeny.
Povinnost zřídit pásy se netýká uměle vytvořených vodních prvků, jako jsou odvodňovací nebo závlahové kanály. Může být odložena v nejasných případech, kde k vymezení napomohou teprve postupně zpracovávané podklady.
Dokument nehovoří o nástrojích vymáhání ochrany příbřežních pásů, zřejmě však půjde o kombinaci úprav v poskytování zemědělských dotací a sankcí v podobě pokut. Nezmiňuje, že by zemědělcům za omezení náležely nějaké kompenzace.
Obr. 1. Potřebnost ochrany příbřežních pásů i v našich podmínkách se pokusíme dokumentovat třemi obrázky potoka Polepky na Českobrodsku z roku 2013. Horní tok potoka pod Dobrým Polem: Z jedné strany zoráno až na hranu technicky upraveného koryta, na druhé straně naházen val materiálu z pročišťování koryta
Obr. 2. O kilometr níž – pole sahá od horizontu až k břehové hraně strouhy, která se oficiálně jmenuje „potok Polepka“. Celkem typický výjev z naší krajiny
Obr. 3. Polepka pod Viticemi: v pozadí takovýchto neradostných výjevů orání až přes hranu koryta stojí mimo jiné též dotace. Jejich výše je odvozována spíše od velikosti obhospodařováné plochy, než od velikosti efektivní produkce. Potok teče vpravo pod „naoranými“ křovisky již tak dost ubohého břehového porostu bezu černého
Na internetu lze nalézt poměrně živé reakce na změnu zákona o ochraně přírody, z nichž lze usuzovat, že mimo jiné právě ochrana příbřežních pásů je vnímána jako významná. V odezvách, představujících ekologicky orientovanou veřejnost, je novela zákona vítána jako přelom v ochraně biodiverzity. Z druhé strany zaznívá kritika právní úpravy ušité horkou jehlou, nedostatků zejména podkladů z oblasti pozemkové evidence a její digitalizace, případně „částečného vyvlastnění“.
Když je něco produktem lidového referenda „Zachraňte včely“, nemusí to na první pohled budit důvěru. Ovšem s návratem země našich sousedů k Bavorské republice rad to asi nebude tak žhavé, zemědělci nejspíš nebudou zrovna tímto opatřením zruinováni… a nehospodařit pět metrů od vodního toku je, obecně vzato, normální.
Nejspíš můžeme i jako vodohospodáři říct, že bychom potřebovali něco podobného také u nás. A že když to jde v Bavorsku, tak proč by to nešlo u nás. Ve srovnání s politicky a mediálně nápadnými tématy změn klimatu nebo ústavního práva na vodu je zákonné vymezení chráněných pásů podél vodních toků možná věcí malou a šedou, bylo by však aspoň konkrétním přínosem ke zlepšení polámaného vodního režimu krajiny. Od 5 metrů na každou stranu od koryta je sice ještě daleko k plnohodnotné obnově potočního nebo říčního pásu, ale hlavně u drobného vodního toku to není málo. Pokud se řekne, že pět metrů na každou stranu od koryta se nemá hospodařit, není už tak obtížné k tomu dodat, že v tomto pásu je nutno strpět vývoj vodního toku… a měli bychom prostor pro zlepšování morfologicko-ekologického stavu vodních toků, v minulosti degradovaných technickými úpravami, revitalizacemi a samovolnými renaturačními procesy. Tentokráte již nejen v podobě izolovaných lokálních „ukázek“, ale v rozsahu celé sítě vodních toků.
Ing. Tomáš Just
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Regionální pracoviště Střední Čechy
Podbabská 2582/30
160 00 Praha 6
tomas.just()nature.cz
