Odběry vzorků u domovních čistíren v souvislostech

Úvod

Kontrola provozu domovních čistíren je důležitou součástí ochrany podzemních i povrchových vod. V zájmu společnosti by mělo být, aby tato kontrola byla co nejefektivnější – za co nejméně vynaložených prostředků a s co nejmenšími časovými nároky získat věrný obraz skutečnosti, s cílem zajistit odpovědné chování provozovatelů a odpovídající stupeň ochrany životního prostředí, např. formou plnění NEK (norem environmentální kvality).

Rozbor problému

Z hlediska ekonomického stát nemá a ani nebude mít v budoucnosti dostatek prostředků na centrální řešení. Nemá je ani tak bohatý stát jako Německo. Namísto ignorace problému a jeho úmyslného komplikování na základě subjektivních pocitů ovlivněných různými lobby je nutné hledat způsob, jak se s touto skutečností co nejefektivněji vypořádat. Způsob kontroly je pak nedílnou součástí toho, jak lokality, které je nehospodárné řešit centrálně, vyřešit rozumně.

Územní plánování

Prvním krokem k racionálnímu jednání by měl být jasný, odpovědně zpracovaný územní plán (nebo jiný plán, nejlépe asi PRVK), z kterého by bylo jasné, jak bude území po stránce odvádění vod řešeno. Tento plán by si vědomě odsouhlasili obyvatelé dané lokality a zohlednil by i požadavky ochrany životního prostředí z hlediska širších zájmů – tj. vč. vlivu na sousedící oblasti. V těchto plánech by bylo vyznačeno, kde se uvažuje s decentrálními řešeními a jaké na ně budou kladeny nároky z hlediska ochrany veřejných zájmů. Takto z nadhledu by pak bylo zřejmé, jaké nároky na uživatele klást, aby výsledek byl co nejefektivnější, a to jak po stránce náročnosti čištění (a tedy i nákladů), tak i po stránce kontroly. Součástí plánu by mělo být i to, jak budou řešeny případy v období, kdy obec zatím nemá prostředky například na centrální řešení.

Kontrola provozu

Rozsah kontroly může být od jednoduchých úkonů až po nejsložitější a i četnost kontrol od náhodných až po kontinuální sledování. Také vypovídací schopnosti jednotlivých úkonů mohou být různé. Je třeba je vidět i v souvislosti s tím, zda výsledek má nějaký reálný význam, zda na jeho základě lze něco vyvodit nebo učinit nějaké opatření. U domovních čistíren se zpravidla sledují ukazatele požadované příslušnými nařízeními vlády a případně navíc ještě pH. Z hlediska efektivity je zajímavý postup, který je uplatňován v Rakousku, kde platí, že pokud je splněn ukazatel na amoniakální dusík (čistírna nitrifikuje), má se za to, že všechny ostatní ukazatele jsou splněny. Na základě několika tisíc rozborů [5] jsme zjistili, že to platí i v podmínkách České republiky. V rámci této diplomové práce bylo vyhodnoceno téměř 200 čistíren odpadních vod a závěry podložené statistickou analýzou říkají, že pokud je u čistíren pod 50 EO odtoková koncentrace N-NH4 pod 10 mg/l, tak odtoková koncentrace BSK5 nebyla vyšší než 24 mg/l, čímž se jen potvrzují předpoklady z rakouské normy.
Rakušanům to umožňuje chovat se maximálně efektivně – přímo na lokalitě změří laborant amoniak, a pokud je v normě, vzorek neodebírají  a další rozbory se neprovádí. Elegantní, motivující, jednoduché a vedoucí k tomu, co bychom měli chtít: s co nejmenší námahou zajistit efektivní kontrolu a motivaci lidí ke starosti o čistírny. Uživatel, který se o čistírnu stará, platí méně za rozbory.

Typ vzorku u domovních čistíren

Na začátku by měla být otázka „Co je cílem odběru vzorku?“. Odpověď je jasná: získat pravdivý obraz o funkčnosti čistírny. Abychom získali pravdivý obraz, je třeba začít od zhodnocení funkce čistírny a možností, které mohou ovlivnit výsledky rozboru.
Technologie domovních čistíren je různá – nárůstové kultury, aktivace, anaerobní procesy. Ve všech případech je však nepravděpodobné, že by se v průběhu několika hodin měnily odtokové parametry (doba zdržení je zpravidla více než jeden den). Buď je vzorek vyhovující teď nebo i za hodinu nebo za dvě, anebo je nevyhovující a je jedno, jak dlouho je odebírán. Podívejme se podrobněji na uvedené tvrzení z pohledu jednotlivých, nejčastěji používaných, technologií:

• klasický aktivační proces s několikahodinovým zdržením – stačí se podívat do kterékoli učebnice technologie vody (např. publikace Chudoba, Tuček Koníček, kde je k tomu krásný graf) a z ní je zřejmé, že ke zhomogenizování a rozkladu znečištění v aktivaci dojde již po několika minutách, a že možnost, že by nějaký neobvyklý nátok ovlivnil odtokové parametry (u domovní ČOV), není ani teoretická;
• septik + biofiltr  – zdržení v takových systémech je několikadenní (více než 5 dnů), homogenizace už v samotném septiku téměř dokonalá, a tak opět ovlivnění odtoku v řádu hodin není ani teoreticky možné.
Za nejlépe fungující aktivační ČOV se považují membránové ČOV a SBR (viz výsledky měření při zkouškách domovních ČOV ve VÚV TGM v Praze). V případě SBR technologií je nesmyslné odebírat několikahodinový vzorek už z hlediska nastavení procesu SBR.

Četnost kontrol a vzorků

Ta by jednoznačně měla být vztažena k významu lokality. U čistíren, kde je jen minimální možnost ovlivnění okolí, by měla být možnost i vzorek neodebírat a jen konstatovat funkčnost nebo nefunkčnost čistírny, na což by stačila vizuální kontrola. Naopak v případech velkého ovlivnění (např. ohrožení rostlin nebo živočichů) by klidně mohlo přicházet v úvahu i kontinuální sledování funkce čistírny.

Dnešní stav a jeho hodnocení

V NV 57/2016 Sb. jsou v podstatě následující možnosti: Minimální četnost měření míry znečištění odpadních vod podle odstavce 1 písm. f) je dvakrát ročně s typem vzorku A, kterým se rozumí dvouhodinový směsný vzorek získaný sléváním 8 dílčích vzorků stejného objemu v intervalu 15 minut. Pokud je čistící zařízení vybaveno akumulačním prostorem pro vyčištěnou odpadní vodu umožňující hydraulickou dobu zdržení alespoň 2 hodiny, je možné použít typ vzorku prostý jednorázově odebraný z akumulačního prostoru.

Proč je nesmyslný a nereálný?

Konkrétně v následujících situacích podle nařízení postupovat nelze:
• U čistíren SBR, kde je fáze sedimentace a vypouštění vyčištěných vod 1x denně (a to např. v noci), nebo i u ČOV, kde je vypouštění např. 2x denně.
• U ČOV, kde je vypouštění řízeno plovákem podle výšky hladiny v ČOV.
• Největší část odběrů se v praxi provádí zpravidla v době, kdy nic neodtéká (dopolední hodiny, kdy jsou uživatelé mimo objekt).

Proč je požadavek diskutabilní?

• Ekonomické hledisko (poškozuje provozovatele) – dvouhodinovým vzorkem se nezíská vzorek s nějakou vyšší vypovídací schopností, a stanovení dvouhodinového vzorku tedy jen zbytečně zvyšuje náklady na prováděné kontroly.
Problematický je i požadavek na akumulační nádrž, který sice vypadá na první pohled logicky, ale:
• Při praktickém provádění je podstatně větší možnost ovlivnění výsledků vzorků co do pozitivní i negativní chyby – např. tím, že se vzorek odebere z hladiny, kde jsou plovoucí částice, nebo se naberou i sedimenty, nebo naopak tím, že se odfiltrují plovoucí látky na hladině. V akumulační nádrži také může dojít k druhotnému znečištění (nárůst řas) nebo naředění srážkovými vodami.
• Prakticky je nejasné, co je myšleno hydraulickou dobou zdržení a k jakému průtoku je tato doba vztažena? K průtoku v době odběru vzorku?
• Toto ustanovení zvýhodňuje nějakého dodavatele bez toho, aby se nějak prokázala výhodnost ve vztahu k životnímu prostředí.

Co se týká NV č. 401/2015 Sb.

Praxe už ukazuje, že i když je tam možnost postupovat na rozdíl od NV 57/2016 Sb. individuálně, tak část, týkající se odběrů, je v NV pro úřady popsána nejednoznačně s různou možností interpretace. Například zavádějící výklad úředníka: „Protože žadatel nemá nádrž za čistírnou, tak musím předepsat 4 vzorky za rok“, přičemž z logiky věci vyplývá, že četnost by měla souviset s lokalitou a mírou ovlivnění recipientu, a ne se způsobem odběrů vzorků – navíc, když se vzorkem z nádrže za čistírnou nedosáhne vyšší vypovídací schopnosti – zdůvodnění: viz výše.

Návrh řešení

Říká se, že kritizovat umí každý. Je také zřejmé, že není jednoduché zvládnout legislativní proces bez vlivu nejrůznějších lobbistických skupin a i nejrůznějších subjektivních názorů. Je také jasné, že z hlediska množství a významu připomínek je pro legislativní orgány odebírání vzorků nepodstatným problémem. Na druhé straně je to pro uživatele čistíren i pro vodoprávní úředníky významný administrativní prvek, který navíc podstatně ovlivní celou ekonomiku a v důsledku i funkčnost domovních čistíren. Proto by bylo potřebné věc dotáhnout do rozumného jednoznačného konce. Celému problému by také prospělo zjednodušení, neboť dnešní stav je uměle komplikovaný a z hlediska celospolečenského je dohadování se kolem vzorkování festival neúčelně vynaloženého času jak projektantů, tak i vodoprávních úřadů.

Závěr

Jak již bylo řečeno, kontrola domovních ČOV je celospolečenským zájmem. Tomu by mělo odpovídat i její provedení: měla by být co nejefektivnější, racionální, vypovídající, s reálně využitelnými výsledky, co nejméně nákladná a co nejvíce motivační. To všechno lze s dnešními technickými možnostmi realizovat.

Literatura

Ing. Karel Plotěný
(za výbor OS-ČAO při CzWA)
ASIO, spol. s r.o.
Kšírova 552/45, 619 00 Brno
ploteny@asio.cz