Plán na ochranu vodních zdrojů Evropy („Blueprint“) a stav implementace Rámcové směrnice vod (2000/60/ES)

Co je „Blueprint“ a jaký má obsah?

V r. 2012 byl za kyperského předsednictví Radě EU v Limassolu představen Plán na ochranu vodních zdrojů Evropy, stručně označený pracovníky Evropské komise jako „Blueprint“ (dále BP) [1] (obr. 1). Byl prezentován jako zásadní dokument, který přispěje ke zrychlení aktivit k plnění cílů Rámcové směrnice o vodách (2000/60/EU, dále RSV) [2]. Na konferenci navázalo obvyklé neformální setkání „vodních ředitelů“ členských zemí EU, kde proběhla stručná diskuse o významu tohoto dokumentu pro plnění požadavků RSV v dalším období, při čemž východiskem byly údaje z probíhající 1. etapy plánování v oblasti vod. S jistým překvapením jsme od pracovníků Evropské komise (EK) vyslechli případný záměr, že pokud se tempo aktivit k dosažení dobrého stavu vnitrozemských vod nezrychlí, bude zřejmě nutné mnohé prvky BP zavést do směrnic EU. 

Obr. 1. Titulní strana Plánu na ochranu vodních zdrojů Evropy – „Blueprint“ z r. 2012 

Úvodem BP je uvedeno, cituji: „cílem tohoto plánu na ochranu vodních zdrojů Evropy, založeného na rozsáhlém hodnocení stávající politiky, je odstranit překážky, které brání opatřením na ochranu vodních zdrojů Evropy. Plán vychází z množství informací a analýz včetně zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) o stavu vod, posouzení plánů povodí jednotlivých členských států provedeného Komisí, přezkumu politiky pro řešení nedostatku vody a sucha a kontroly efektivity politiky EU na ochranu vnitrozemských vod. Kromě toho je k plánu připojeno posouzení dopadů. Plán je založen na rozsáhlých veřejných konzultacích, které probíhaly jak v rámci jeho tvorby, tak v rámci kontroly efektivity a zahrnovaly širokou veřejnost, zúčastněné strany, členské státy i jiné instituce a orgány EU. Plán uznává, že vodní prostředí jsou v rámci EU značně různorodá, a nenavrhuje tedy žádné univerzální řešení, což je v souladu se zásadou subsidiarity. Zdůrazňuje klíčová témata, mezi něž patří zlepšení využívání půdy, řešení znečištění vody, zvýšení účinnosti využívání vody a odolnosti vůči mimořádným jevům a zlepšení správy a řízení v oblasti hospodaření s vodními zdroji“.

Dále v textu bylo uvedeno, opět cituji: „RSV si stanoví za cíl dosažení dobrého stavu do roku 2015. Tento termín se blíží. Zpráva agentury EEA o stavu vod i posouzení plánů povodí jednotlivých členských států podle RSV, které provedla Komise, se shodují na tom, že tento cíl pravděpodobně dosáhne o málo více než polovina (53 %) vod EU. Pro zachování a zlepšení evropských vod jsou tedy zapotřebí další významná opatření. Hlavní příčiny negativních vlivů na stav vod jsou vzájemně propojeny. Patří k nim změny klimatu, využívání půdy, hospodářské činnosti (…) více částem EU hrozí riziko nedostatku vody a vodní ekosystémy, na jejichž službách naše společnosti závisí, mohou být zranitelnější mimořádnými jevy, jako jsou povodně a sucha. Abychom uchránili zdrojovou základnu pro život, přírodu a hospodářství a abychom ochraňovali zdraví lidí, je nezbytně nutné tyto problémy řešit. EU se musí zaměřit na zelený růst a efektivněji využívat zdroje (včetně vody), aby dosáhla udržitelného oživení po současné hospodářské a ekologické krizi, přizpůsobila se změnám klimatu a vytvořila si odolnost vůči katastrofám.“

Cílem BP je zajistit udržitelnost všech činností, které mají dopad na vodu, a tím zabezpečit dostupnost kvalitní vody pro její udržitelné a spravedlivé využívání. Tento cíl je již různými způsoby zakotven v požadavcích RSV, ovšem BP umožní dosáhnout tohoto cíle překonáním různých překážek. V závislosti na tom, jak budou členské státy při řešení nedostatků nápravnými opatřeními pokračovat, mohou být uplatněna nezbytná řízení pro neplnění povinností. Možná bude třeba zvážit i změny „acquis communautaire“.

Rozhodující část BP má název „Dobrý stav vod“ a jak ho dosáhnout: něco lépe, něco více, něco nově“ a obsahuje tematické oddíly:

• Využívání půdy a ekologický stav vod v EU: problémy a řešení.
• Chemický stav a znečištění vod v EU: problémy a řešení.
• Racionální využívání vody v EU: problémy a řešení.
• Zranitelnost vod v EU: problémy a řešení.
• Průřezová řešení.
• Globální aspekty.

Posledním oddílem jsou „Závěry a výhled pro vodní politiku EU“.

V každém oddíle je tabulka s kolonkami „Opatření navrhovaná plánem“, „Kdo je provede?“, „Do kdy“. Prakticky všude je odpovědným subjektem členský stát, dále se také uvádí Evropská komise (pro kontrolní a legislativní aktivity), Evropská environmentální agentura (pořizování zpráv a informačních systémů), Evropská investiční banka (pro financování). Těžištěm časování byla léta 2013–2014 a období do r. 2016.

Z prvního tematického okruhu vyplývá, že nejrozšířenější negativní tlak na ekologický stav v EU (v 19 členských státech) působí změny vodních útvarů přehradami pro výrobu elektrické energie či vodní dopravu, odvodňování půdy pro zemědělství a hrázemi na protipovodňovou ochranu. Tzv. hydromorfologické tlaky, které postihují přibližně 40 % vodních útvarů, je nutné eliminovat nejen u nových vodních staveb, ale omezit je modernizací stávajících staveb. Velmi podstatná úloha je přikládána „zelené infrastruktuře“, která je uváděna jako zásadní prvek pro zajištění dostatku vody v krajině, pro omezení následků povodní a rovněž k ochraně před suchem.

Opatření v BP zahrnují také oblast vodovodů a kanalizací – např. požadavek na účinné pobídkové ceny vody, měření spotřeby, snížení nelegálního odběru/vzdouvání vod, zařízení pro efektivní využívání vody v budovách, snížení úniků vody i maximalizace opětovného využití vody.

Pozornost zasluhuje oddíl „Chemický stav a znečištění vod v EU“, ve kterém vyniká nutnost rozšíření spektra monitorovaných látek, neboť ve 40 % vodních útvarů povrchových vod nebyl chemický stav „znám“. Zejména prioritní látky je nutné posoudit z hlediska výskytu a jejich rizik pro vodní prostředí. Opatření se mají zaměřit na omezení až nepovolení používání prostředků na ochranu rostlin a biocidů. Pokud se týká léčiv (humánních i veterinárních), je nutné zajistit hodnocení environmentálních rizik znečištění zbytky léčivých přípravků, jejichž výskyt narůstá a představují stále větší problém. (Poznámka autora článku: V tomto ohledu je překvapivý současný postoj EK k recyklování vyčištěných splaškových vod na závlahy, podporované nařízením [3], které se mikropolutanty nezabývá s odkazem na to, že aktuálně probíhají studie o jejich výskytu a chování v různých složkách životního prostředí. O možnosti a podmínkách využití se mají postarat jednotlivé členské státy zavedením kompetentních autorit).

Některá doporučení jsou v současném pohledu poplatná době přijetí BP, neboť vývoj klimatické změny a výskyt hydrologických extrémů vede členské státy k řadě opatření, která nejsou vždy konformní s citovanými zásadami. Jedná se zejména o opatření k omezení hydrologických extrémů, tedy povodní (zejména přívalových), sucha a zajištění vodních zdrojů při nedostatku vody, kdy je nutné kombinovat technická a „zelená“ opatření.

Jaké je naplňování „Blueprintu“ a požadavků Rámcové směrnice o vodách?

Účelem tohoto sdělení není rozebírat plnění jednotlivých opatření obsažených v BP. Je však překvapivé, že BP se po r. 2016 prakticky nezmiňuje, a ani nové materiály EK se na něj neodvolávají (obr. 2). 

Obr. 2. Titulní stránka vyhodnocení stavu 2. plánu povodí publikovaného Evropskou agenturou pro životní prostředí v r. 2018 

Nicméně opatření a přístupy k řešení, které BP obsahuje, jsou postupně uváděny do života a EK je prosazuje, i když jinými mechanismy, než byly avizovány při jeho přijetí. Nejviditelnějším příkladem je strategie European Green Deal, vložení požadavků RSV do Programu rozvoje venkova, tlak na zajištění ekologických průtoků ve vodních tocích a zásadní odpor k realizaci dalších vodních děl (zejména příčných staveb) ve vodních tocích. Obsah BP a RSV každopádně ovlivnil postoj EK k hodnocení Národních plánů obnovy, připravených v letošním roce ve všech členských státech EU. V nich jsou těžištěm podmínky pro navržené investice nejenom nepoškození životního prostředí (DNSH – „do no significant harm“ = nepůsobí významné poškození), ale také striktní požadavek na pozitivní efekty pro biodiversitu, která v BP nebyla zdaleka tolik zdůrazněná.

Hlavní pozitivní záměr BP byl urychlit realizaci opatření, která zajistí dosažení dobrého stavu vnitrozemských vod v Evropě, tedy naplnění cílů RSV prostřednictvím tří šestiletých etap plánů povodí, tedy do r. 2027.

Proto bych rád ukázal, jaký je současný stav dosahování dobrého chemického a ekologického stavu útvarů povrchových vod i dobrého ekologického a kvantitativního stavu útvarů podzemních vod na oficiálních výsledcích, publikovaných Evropskou agenturou pro životní prostředí (dále EEA) [4] a obsažených v 5. hodnotící zprávě druhé etapy plánů povodí publikované EK [5].

Výsledky dosažení dobrého stavu vnitrozemských vod v členských státech EU shrnuje tab. 1. Je zřejmé, že stav útvarů podzemních vod je výrazně lepší než útvarů vod povrchových. V obou případech je ovšem patrný malý pokrok dosažený v období od 1. plánu povodí. Podíl vodních útvarů povrchových vod, které nedosahují dobrého chemického stavu, vzrostl o 20 % a o 12 % rovněž narostl počet vodních útvarů, které mají ekologický stav horší než dobrý. V obou případech to koreluje s významným úbytkem vodních útvarů v „neznámém stavu“. 

Tabulka 1. Hodnocení stavu podzemních a povrchových vodních útvarů v I. a II. Plánu povodí v zemích EU (% dosažení z celkově hodnocených vodních útvarů), Zdroj [4]

Tento nepříznivý obraz je mimo jiné také důsledkem přístupu k hodnocení „one out, all out“ (jeden špatně, všechno špatně), které EK vyžaduje. Tedy v případě, že některý ze sledovaných ukazatelů některé ze složek hodnocení chemického nebo ekologického stavu/potenciálu překročí hodnotu povolenou pro dosažení dobrého stavu, je hodnocení celé složky, a tedy i celého útvaru klasifikováno jako nevyhovující, respektive nabývá hodnoty nejhoršího hodnoceného ukazatele („nedosažení dobrého stavu“ u chemického stavu, respektive „stav zničený“ u ekologického stavu, označené v grafickém vyjádření červenou barvou).

Tím dochází k situaci, že počet vodních útvarů, které dosahují dobrého stavu, nejenom vzrůstá velmi pomalu, ale navíc se následkem přijetí přísnějších limitů na koncentrace cizorodých látek (dle směrnice [6]) dokonce mnohé útvary zhoršily.

Proto hodnotící zpráva EEA [5] uvádí, cituji: „Celkovým cílem RSV pro všechny vodní útvary je „dobrý“ stav vod. „Dobrý“ zahrnuje chemický a ekologický stav povrchových vod a chemický a kvantitativní stav podzemních vod. Každé z těchto posouzení stavu obsahuje několik kvalitativních parametrů (znečišťujících látek/determinantů). RSV používá při posuzování vodních útvarů zásadu „one out, all out“ (tj. nejhorší stav prvků použitých v posouzení určuje celkový stav vodního útvaru) a pokrok dosažený u některých kvalitativních prvků/determinantů může být zakryt nedostatečným pokrokem u jiných. To může vést k příliš pesimistickému pohledu na pokrok dosažený prováděním Rámcové směrnice o vodách pro ty členské státy, které mají rozvinutější a komplexnější systémy hodnocení, jež obsahují mnoho prvků. V některých případech mohl nedostatečný vývoj vyhodnocovacích metod v prvním cyklu nebo neúplná interkalibrace (pozn. autora: jedná se o unifikaci metodických postupů) také snížit přesnost výsledků z prvních plánů povodí.“

K zachycení pozitivního trendu hodnocení proto tato zpráva uvádí, cituji: „V této zprávě jsou výsledky hodnocení ekologického a chemického stavu podpořeny analýzou posouzení stavu na úrovni kvalitativních prvků nebo jednotlivých znečišťujících látek. Při použití výsledků pro porovnávání mezi členskými státy je nutná opatrnost. Výsledky členských států závisí na jejich monitorovacích činnostech a na počtu použitých prvků jakosti nebo posouzených chemických látkách. Výsledky musí být interpretovány společně s výsledky týkajícími se důvěry ve status a podrobností o prvcích jakosti a znečišťujících látkách a jejich prahových hodnotách. Vizualizační nástroj WISE-Freshwater RSV má další informace a 5. zpráva Komise o provádění RSV rovněž popíše různé přístupy, které členské státy přijaly.“

Na to opravdu reaguje hodnocení 2. plánu povodí v 5. zprávě EK, kde úvod upozorňuje na potřebu v hodnocení uvádět informace o více ukazatelích, neboť, cituji: „Ekologický stav jednotlivých kvalitativních prvků je mnohem lepší než celková klasifikace ekologického stavu. Například u řek 50 až 70 % klasifikovaných vodních útvarů má velmi dobrý nebo dobrý stav pro několik prvků biologické kvality, zatímco celkový ekologický stav je velmi dobrý nebo dobrý pouze pro méně než 40 % říčních vodních útvarů. Pokud jde o obecné fyzikálně-chemické a hydromorfologické kvalitativní prvky, více než dvě třetiny vodních útvarů mají alespoň dobrý ekologický stav.“

Ukázkou jsou výsledky biologického hodnocení vodních útvarů, které uvádím jako příklad v obr. 3. Zachycuje změny mezi 1. a 2. plány povodí na úrovni dílčích povodí (dříve oblastí povodí) pro dva biologické parametry ve vodních útvarech v České republice a je patrné pozitivní rozšíření údajů. 

Obr. 3. Vyhodnocení změn fytobentosu a makrozoobentosu dosažených mezi 1. a 2. etapou plánů povodí ve vodních útvarech tekoucích vod v České republice. Údaje v % počtu vodních útvaru, jednotlivé sloupky se zkratkami názvů deseti dílčích povodí ČR, na závěr je souhrn za celou ČR. Zdroj: VÚV TGM, v.v.i. [10] 

Pro porovnání výsledků 1. a 2. plánů povodí jsou v hodnotících zprávách EEA i EK použity také podrobnější údaje o počtu vodních útvarů v jednotlivých kategoriích kvality, jak je zřejmé z obr. 4. Z údajů je zřejmé, že většinou sice nedošlo ke zvýšení počtu útvarů s dobrým ekologickým stavem, ale ve změnách podílu jednotlivých typů hodnocení je zlepšení patrné. Výjimkou jsou jezera a pobřežní vody, kde byla zachycena pozitivní změna v rozsahu cca 10 %. 

Obr. 4. Procentuální zastoupení ekologického stavu útvarů povrchových vod Evropy v hodnocení z plánů povodí. Sloupky vlevo – 1. plán, sloupky vpravo – 2. plán. Hodnocení stavu: Modrá barva – velmi dobrý stav, zelená – dobrý stav, žlutá – střední stav, oranžová – poškozený stav, červená – zničený stav, šedá barva – neznámy stav. Zdroj [4] 

Také změny v požadavcích na podávání zpráv v prvních a druhých plánech povodí značně ztěžují posouzení pokroku při plnění cílů, řadu výsledků nelze srovnávat. Za pozitivní změnu je považován především pokles podílu vodních útvarů, u kterých byl v první etapě plánování v oblasti vod chemický stav povrchových vod označený jako „neznámý“. V případě hodnocení chemického stavu má metoda „one out, all out“ ještě výraznější vliv, než je tomu u ekologického stavu. Jde o to, že některé látky se totiž vyskytují prakticky všude v koncentraci nad limitem stanoveným pro prioritní polutanty, zdrojem znečištění je zejména atmosférická depozice. K vyhodnocení chemického stavu povrchových vod je třeba uvést poznámku, že pokud by nebyly zahrnuty údaje o skupině látek označené jako uPBTs („všudypřítomné, perzistentní, bioakumulativní, toxické látky“), nedosahovala by pouze 3 % útvarů povrchových vod dobrý chemický stav, jak dokumentují údaje v tabulce 2. 

Tabulka 2. Chemický stav povrchových vod (% vodních útvarů) z údajů z 25 členských států EU. Zkratka uPBTS – označuje soubor prioritních polutantů – „všudypřítomné, perzistentní, bioakumulativní, toxické látky“ (v anglickém originále „ubiquitous, persistent, bioaccumulative, toxic substances“), jako příklad lze uvést rtuť, a jejím obecným zdrojem je atmosférická depozice, která zasahuje 45 000 vodních útvarů, které nedosahují dobrého chemického stavu. Zdroj: [4]

Pro prezentaci nebo dokumentaci pozitivního vývoje při posuzování na úrovni jednotlivých vodních útvarů by bylo vhodné použít přístup časového vývoje změn kvality jednotlivých ukazatelů, jak obecně ukazuje obr. 5 [7]. Celkové hodnocení sice potvrdí, že dobrý stav ještě nebyl dosažen, i když změny jednotlivých parametrů svědčí o pozitivním trendu. Bohužel, statut monitorovaných jednotlivých ukazatelů se však uvádí pouze v detailních zprávách, které nejsou běžně dostupné ani odborné veřejnosti. Tento přístup byl EK doporučen k využití již v r. 2016, ale až na výjimky (např. v některých spolkových zemích Německa nebo v Nizozemsku) zatím není běžně prezentován. Také celkové hodnocení prováděné Evropskou agenturou pro životní prostředí sice upozorňuje na důsledky principu „one out – all out“, nicméně dodržuje tento princip. Z toho vyplývá velmi pomalý (pokud nějaký) pozitivní vývoj stavu vnitrozemských vod. Pokud jde o údaje z České republiky, jsou shrnuty ve zprávách z Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM, v.v.i., [8, 9, 10], které dokumentují celkový výsledek v podstatě stejně, jako se uvádí pro všechny státy EU (viz tab. 3). 

Obr. 5. Příklad obecného prezentování vývoje ekologického stavu ve vodním útvaru, jak seznámit odbornou i laickou veřejnost s pozitivním vývojem ekologického stavu konkrétního vodního útvaru v průběhu několika časových úrovní, i když stále není dobrý ekologický stav dosažen, neboť některý ze sledovaných parametrů nedosahuje požadované úrovně. SP – stav jednotlivého parametru/ukazatele; SVPÚ – stav hodnoceného vodního útvaru 

Tabulka 3. Hodnocení stavu vodních útvarů povrchových vod – „řeka“ v České republice (% dosažení z celkového vodních útvarů, kterých bylo 951 v r. 2010, zatímco 942 v roce 2016–18). Zdroj: [10]

Obecně lze tedy konstatovat, že realizace opatření k odstranění nepříznivých vlivů na ekologický stav vnitrozemských vod Evropy neplní očekávání z r. 2000, kdy byla RSV přijata. Je tudíž zřejmé, že dobrý ekologický stav nebude v mnoha vodních útvarech dosažen do r. 2027, jak nasvědčuje hodnotící zpráva 2. etapy plánování v oblasti vod (viz https://ec.europa.eu/environment/water/waterframework/impl_reports.htm).

Řada členských států předpokládá dosažení dobrého stavu vodních útvarů až někdy po r. 2027 a Česká republika rovněž uvádí, že to bude situace pro 20 % vodních útvarů povrchových vod „řeky“ (viz obr. 6). 

Obr. 6. Očekávaná časová úroveň dosažení dobrého ekologického stavu vodních útvarů povrchových vod v České republice vyjádřená v %; počet útvarů s dobrým ekologickým stavem je uveden k r. 2015. V závorkách uvedeny počty vodních útvarů. Zdroj: Upravený obrázek z 5. hodnotící zprávy EK [5] 

S ohledem na to, že podrobnější vyhodnocení, které dokumentuje zlepšení řady ukazatelů, je dostupné jen ve výzkumných zprávách nebo podkladech pro EK, a není publikováno v médiích nebo časopisech běžně dostupných jak vodohospodářské, tak široké veřejnosti, vytváří se nepříznivý obraz stavu povrchových i podzemních vod zkratkovitým prohlášením, že 30–60 % vodních útvarů dobrý stav nedosahuje [11, 12, 13, 14].

V integraci podmínek pro dosažení dobrého stavu vod má od vzniku RSV významnou úlohu hodnocení hydromorfologického stavu vodních útvarů a nutnost jeho zlepšování. Z hodnocení EK v 5. zprávě [5] vyplývá, že jde o složitou problematiku, která začíná již v metodice vyhodnocování. Proto hodnotící zpráva obsahuje především slovní povšechné charakteristiky současného stavu, nikoliv detailnější údaje o počtech vodních útvarů, kde se stav hydromorfologických podmínek zlepšil nebo zhoršil.

Požadavkem RSV je, aby členské státy řídily a ovlivňovaly nepříznivé účinky hydromorfologie na ekologický stav vod. Proto vyžaduje opatření tam, kde hydromorfologický stav neumožnuje dosáhnout cílů RSV. Potřebná opatření ke zlepšení se označují jako „doplňková“ podle čl. 4 („Environmentální cíle“), nebo jako základní, podle čl. 11 („Program opatření“, odst. 3 Základní opatření). Opatření v plánech povodí by měla směřovat do plánů různých hospodářských sektorů, zejména s ohledem na zdroje financování. Bohužel ve 2. etapě plánů povodí nejsou ve většině států nápravná opatření provázána s příslušnými hospodářskými odvětvími, která jsou příčinou tlaků a změn (poškození) ekologického stavu. Často se uvádí nekonkrétní označení příčin uvedením „jiná“ (tedy obdoba hodnocení „neznámý stav“). Nejčastější opatření na zlepšení hydromorfologické situace souvisejí s nápravou přerušení „říčního kontinua“ (realizace rybích přechodů, úpravy vodních děl, zřizování obtokových koryt), případně s managementem sedimentů. Obnova kontinuity vodních toků tvoří součást 50 % všech plánů povodí, ale zároveň 30 % států nestanovilo žádné cíle k podpoře průchodnosti vodních toků. Registr fyzických modifikací vodních útvarů a jejich poškození má sice většina států, nicméně ve 20 % států neexistují.

V oblasti hydromorfologie se předpokládají určitá regulační opatření, zejména přezkum stávajících povolení k nakládání s vodami. Téměř všechny státy přijímají „základní opatření“ (podle č. 11 RSV) a soustřeďují se především na povolení aktivit v břehových částech vodních útvarů.

Velmi důležitý je apel na zachování dostatečných „ekologických“ průtoků ve vodních tocích. Zpráva EK uvádí, že ve většině států byly zavedeny jen pro některé vodní útvary, v ostatních státech přípravy ještě probíhají. Není divu, že jde jen o některé vodní útvary. Tam, kde není na vodním toku nebo v jeho povodí detailní management nakládání s vodou (management omezování odběrů a řízené nadlepšování průtoků z akumulací v přehradních nádržích), je udržení „ekologického průtoku“ v období nedostatku vody a za srážkově nedostatečných úhrnů těžko uchopitelnou iluzí. To je zjevné jak u nás, tak i ze zkušenosti dalších států s nedostatkem vody v posledních sedmi letech. V případě hospodaření s vodou v přehradních nádržích a jejich soustavách je třeba respektovat také jiné účely, pro společnost často životně důležité (vodárenství, energetické účely), a nelze přece očekávat výrazné vypouštění jejich zásobních objemů v rozporu se stanovenými manipulační řády. Navíc není zatím jednotný názor na to, zda při vyschlém přítoku do nádrží by se měl nechat bez vody také odtok, aby byl naplněn požadavek přirozených podmínek vodních útvarů. Případné budování dalších akumulací vody v přehradních nádržích by mělo být považováno za efektivní adaptační opatření nejenom pro obyvatelstvo, ale také udržení ekologických průtoků zabezpečujících ředící funkci pro vypouštěné vyčištěné odpadní vody, hygienické, estetické a další požadavky. Na těchto faktech by měla být hledána shoda se zástupci ochrany přírody a životního prostředí. K tomu se zde velmi hodí citace obsahu čl. 4 odst. 7 RSV, který totiž umožňuje nedodržení požadavků RSV za určitých okolností, vyplývajících např. z prioritních potřeb členského státu, ze změny podmínek (např. změnou klimatu apod.) Jeho aplikace se prakticky nevyužívá, protože je vždy předmětem kolize mezi vodohospodáři a ochránci životního prostředí a přírody.

Jedná se o následující text čl. 4 odst. 7, který doslovně uvádím: „Členské státy neporuší tuto směrnici, pokud nedosažení dobrého stavu podzemních vod, dobrého ekologického stavu nebo, kde je to relevantní, dobrého ekologického potenciálu nebo neúspěch při předcházení zhoršování stavu útvaru povrchové nebo podzemní vody jsou důsledkem vlivu nově změněných fyzikálních poměrů v útvaru povrchové vody nebo změn hladin útvarů podzemní vody, nebo – neúspěch při zamezení zhoršení z velmi dobrého na dobrý stav útvaru povrchové vody je důsledkem nových trvalých rozvojových činností člověka a jsou-li splněny všechny následující podmínky:

1. a) jsou učiněny všechny schůdné kroky k omezení nepříznivých vlivů na stav vodního útvaru;
2. b) důvody těchto vlivů nebo změn jsou jmenovitě uvedeny a vysvětleny v plánu povodí

požadovaném podle článku 13 a dané cíle budou přezkoumány každých šest let;

1. c) důvody těchto vlivů nebo změn vyplývají z nadřazeného veřejného zájmu a/nebo pokud jsou přínosy pro životní prostředí a společnost při dosahování cílů stanovených v odstavci 1

převáženy přínosy z nových vlivů nebo změn pro lidské zdraví, udržení ochrany obyvatel nebo trvale udržitelný rozvoj, a

1. d) přínosy poskytované těmito vlivy nebo změnami vodního útvaru nemohou být, z důvodů technické neproveditelnosti nebo pro neúměrné náklady, rozumně dosaženy jinými prostředky, jež by byly významně lepší z hlediska životního prostředí.“

K tomu mohu jen dodat, že mnohé státy, zejména na jihu Evropy, umějí tuto výjimku použít pro výstavbu přehradních nádrží k zajištění závlah, které pokračují jako adaptační opatření ve veřejném (resp. státním) zájmu v rámci předběžné opatrnosti před dopady změny klimatu, která vyplývá z aktuálních scénářů jeho vývoje.

Z uvedených příkladů hodnocení stavu a posuzování hydromorfologických charakteristik vodních útvarů je zjevné, že jde o problematiku komplikovanou, kterou ovlivňují plány adaptačních opatření k omezení předpokládaných důsledků změny klimatu na výskyt povodní a sucha.

Pokud se podíváme na výsledky naplňování cílů RSV, pak velkým nedostatkem je značně omezené šíření pozitivních pohledů na dosažené nebo probíhající změny vodních útvarů. Z mého hlediska je žádoucí, aby ve všech členských státech EU bylo zavedeno doporučení EK, a pro veřejnost a zejména politickou reprezentaci byly publikovány podrobnější údaje o hodnocení stavu vodních útvarů vnitrozemských vod Evropy, ze kterého by bylo postupné zlepšování jasně patrné a mělo motivující význam pro podporu opatření, která podrobně rozvedl BP v r. 2012.

V České republice také zatím není běžně dostupná jasná informace o hodnocení stavu 2. etapy plánu povodí. Údaje jsou sice obsaženy v návrhu 3. etapy plánů povodí a také v různých zprávách s. p. Povodí, Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM, v.v.i., nebo v systému WISE, ale pro většinu veřejnosti jsou tyto zdroje méně dostupné, obtížně interpretovatelné a v podstatě neumožňují podrobnější porovnávání v evropském kontextu. Ve svém referátu na letošním Magdeburském semináři jsem upozornil na tento problém [15]. Předsedající prezidentka Mezinárodní komise pro ochranu Labe, paní Heide Jekel, podpořila potřebu podrobnější a pozitivní informovanosti široké veřejnosti, neboť i v Německu takové detailnější informace poskytují jen některé spolkové země.

Ambice na zlepšení všech stanovených ukazatelů/parametrů a dosažení dobrého stavu vod, které RSV požaduje, se časově značně protáhne na období po r. 2027. Jak budou upraveny případné požadavky nebo podmínky a plány aktivit po vyhodnocení výsledků 3. etapy plánů po tomto termínu, zatím není jasné, avšak podle názoru EK text RSV není třeba upravovat.

I když ke splnění požadavků RSV do r. 2027 nedojde, pozitivní posun ve zlepšení řady parametrů (zejména biologických) probíhá a určitě bude dále pokračovat po r. 2027. Doufejme, že se dočkáme prezentace těchto pozitivních změn také v České republice např. v publikacích ústředních vodoprávních úřadů a povedou k lepší informovanosti veřejnosti i politiků přes skutečnost, že cíl definovaný v RSV nebude dosažen s ohledem na zavedenou metodiku hodnocení.

Poděkování autora: Děkuji především kolegovi Mgr. Ladislavu Faiglovi, „vodnímu řediteli“ České republiky, za jeho podstatné úpravy rukopisu. Rovněž je namístě poděkovat pracovníkům Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. M, v.v.i., Ing. Liboru Ansorgemu, Ph.D., a Ing. Tomáši Mičaníkovi, za poskytnutí dosud nepublikovaných údajů. Za podnětné připomínky jsem také vděčný Ing. Petru Březinovi a svému kolegovi Ing. Danielu Pokornému.

Literatura

RNDr. Pavel Punčochář, CSc.
Ministerstvo zemědělství ČR
Sekce vodního hospodářství

a

Katedra vodních zdrojů FAPPZ ČZU Praha
pavel.puncochar()mze.cz