Problematika nakládání se srážkovými vodami

Vodní zákon (zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) v rámci stanovení práv a povinností vlastníků nemovitosti definoval srážkové vody jako povrchové vody vyskytující se na stavbách následkem deště, případně padání sněhu – „dopadem atmosférických srážek“ – § 5 odst. 3 vodního zákona. Toto ustanovení ukládá vlastníkům staveb „zajistit vsakování nebo zadržování a odvádění povrchových (srážkových) vod“. Ačkoliv tyto srážkové (povrchové) vody nejsou vlastnictvím vlastníka stavby, respektive pozemku – § 3 odst. 1 vodního zákona – má odpovědnost za jejich řádné zneškodňování tak, aby byly přednostně zasakovány co nejblíže místa výskytu, a není-li to možné, zadržovány a regulovaně odváděny oddílnou „dešťovou“ kanalizací do vodního toku – do povrchových vod, případně svedeny do jednotné kanalizace.

Požadavky na řešení problematiky srážkových vod na pozemcích stanoví, při vymezování stavebního pozemku, vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů, jako prováděcí předpis k platnému stavebnímu zákonu (zákon č. 183/2006 Sb.).

V souvislosti se stavebními záměry na pozemcích, je příslušný vodoprávní úřad, jako dotčený správní orgán, kompetentní dávat závazná stanoviska pro stavební a územní řízení konkrétně také ke splnění povinnosti k zneškodňování srážkových vod z povolovaných staveb (§ 104 odst. 9 vodního zákona).

V rozporu s tímto stanoviskem, tedy bez splnění povinnosti stavebníka řádně zneškodňovat srážkové vody z jeho budoucí stavby, nemůže být takový stavební záměr povolen (§ 5 odst. 3 vodního zákona).

Jde-li o existující stavby a zpevněné plochy je jejich vlastník povinen zneškodňovat srážkové vody z nich způsobem, který nezpůsobuje škody v jejích okolí.

Zpravidla se přitom jedná o tzv. obecné nakládání s povrchovými vodami, které nevyžaduje povolení nebo souhlas vodoprávního úřadu, protože k němu není třeba zvláštního technického zařízení – např. odvedení srážkových vod ze střechy přímo do záhonu.

Odvádění srážkových vod do zařízení, respektive vodního díla, určeného k zasakování srážkových vod do vod podzemních nebo jejich odvádění do vod povrchových může být v případě, že by mohlo docházet k ovlivnění vodních poměrů v lokalitě pokládáno za nakládání s vodami, které je možné jen na základě povolení příslušného vodoprávního úřadu (§ 8 odst. 1 písm. b), bod 5 nebo písm. a), bod 5 vodního zákona).

V pochybnostech o tom, zda se jedná o nakládání s vodami, které je možné jen s povolením vodoprávního úřadu, je kompetentní rozhodnout příslušný krajský úřad (§ 8 odst. 4 vodního zákona).

Prakticky tedy, pokud ke zneškodňování srážkových vod z nemovitostí není třeba stavby vodního díla – tedy např. uváděný „svod“ nebo oddílná dešťová kanalizace – ani povolení k nakládání s vodami, je možné tyto srážkové vody odvádět do vod povrchových po vlastním pozemku tak, aby nepůsobily žádné škody.

Stejně tak je lze „zasakovat“ do vod podzemních s tím, že nesmí být ohrožena jakost podzemních vod nebo ohroženy stavby v okolí (podmáčením).

Je-li toto odvádění řešeno vodním dílem vybudovaným před 1. 1. 2002, je vlastník pozemku toto vodní dílo povinen strpět, tj. nemůže jej o své vůli odstranit nebo vyloučit z provozu, protože je povinen strpět je na základě zákonného věcného břemene (§ 59a vodního zákona).

Odvádění srážkových vod přes cizí pozemky, které by bylo realizováno nově, je možné jen se souhlasem vlastníka pozemku. Odvádění takových srážkových vod do silničního příkopu je možné za stejných podmínek – buď se souhlasem, respektive nikoliv proti vůli vlastníka komunikace nebo vlastníka pozemku.

Pokud tedy je vodním dílem existujícím před rokem 2002 – oddílnou dešťovou kanalizací – odváděná srážková voda přes cizí pozemky do silničního příkopu a toto nakládání s ní je řádně povoleno, vlastník silničního příkopu musí takový stav nadále, respektive po dobu platnosti povolení k nakládání s vodami strpět – § 59a vodního zákona.

Pokud k takovému nakládání nemá vlastník nemovitosti, z níž je srážková voda odváděna, povolení k nakládání s vodami, porušuje vodní zákon – § 8 odst. 1, vyjma případů, kdy jde o obecné nakládání s vodami (v pochybnostech je kompetentní rozhodnout příslušný krajský úřad – § 107 odst. 1, písm. p) vodního zákona), které nevyžaduje povolení vodoprávního úřadu – § 6 vodního zákona).

Vlastník komunikace, pokud je i vlastníkem silničního příkopu, do nějž jsou srážkové vody odváděny, však může požadovat, aby mu byly uhrazeny zvýšené náklady na provoz silničního příkopu vzniklé takovou činností nebo nahrazena vzniklá škoda.

Z hlediska práva soukromého mohou být práva a povinnosti obou stran řešeny smlouvou o věcném břemeni – nový Občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb.) – tzv. služebnost okapu – § 1270 NOZ. Tento právní vztah může vzniknout také vydržením. Tím by byl nahrazen souhlas vlastníka cizí nemovitosti – např. silničního příkopu se zaústěním Vašeho „svodu“.

Taková služebnost musí být zapsána v katastru nemovitostí.

Prosazení takového vzniku služebnosti je však složité a v konečné fázi by to bylo na rozhodnutí soudu.