Autor
Václav Stránský
Před třiceti, padesáti lety se vystavělo mnoho dálkových vodovodů. Bylo to období, kdy se hledělo především na kvantitu, nikoliv kvalitu prací. Proto přišel čas rozsáhlých rekonstrukcí. Na pořadu dne je i otázka, jak postupovat? Použít výkopovou, či bezvýkopovou technologii obnovy vodovodního vedení? Při volbě postupu se musí brát v potaz nejen otázky technické, ale i ekonomické a majetkoprávní. Položit nové vedení pomocí výkopu je technicky jednoduché, ale je potřeba si uvědomit, že mnoho času zabere jednání s majiteli dotčených pozemků. Příprava potřebných dokumentů je časově i finančně velice náročná.
Obr. 1. Schéma startovací a cílové jámy
Toto dilema řešily Vodovody a kanalizace Beroun, a.s., při rekonstrukci části Skupinového vodovodu, který je veden v délce 45,4 km z VDJ Kopanina v Praze-Zličíně do VDJ Šibeničák u Hořovic. Jedná se o ocelové potrubí v dimenzích 400–600 mm. Uveden byl do provozu postupně v letech 1975–1980.
Stávající ocelový řad DN 530/10 mm je sanován „technologií s přilnutím“. Tento postup zabrání tomu, aby mezi původním a novým potrubím vzniklo mezikruží, jež by komplikovalo případné nalezení poruchy na potrubí. Zvolená metoda zajistí zachování stávající kapacity potrubí. Výhodou je i to, že stávající, byť už pro běžný provoz nepoužitelné potrubí tvoří další částečnou ochranu. Technologie sanace s přilnutím, tzv. DynTec, spočívá v protažení nového potrubí z polyetylenu stejného průměru přes redukční čelist stávajícím potrubím.
Obr. 2. Příprava na protlak
Obr. 3. Připravené potrubí
Následuje samotné zatažení potrubí v úseku, propojení a osazení armatur. V místech montážních jam dojde k propojení potrubí pomocí PE potrubí a elektrospojek. V armaturních šachtách se spojuje pomocí litinových kusů. Před zprovozněním potrubí musí proběhnout dezinfekce, proplach a tlaková zkouška.
Obr. 4. Začátek protlaku
Během sanace jednotlivých úseků je nutné zajistit zásobování pitnou vodou spotřebišť ležících za sanovaným úsekem. Zásobování pitnou vodou je proto zajišťováno provizorním vodovodem z PE100 dn 160 SDR 17. To je patrné na obrázku 5. Vzhledem k významně zmenšenému profilu potrubí je nutné v opravovaném úseku vodu převádět čerpadly o výkonu 25 l/s v sestavě 1+1 s možností souběhu.
Obr. 5. Stavba a provizorní převaděč
Na závěr prohlídky pan ředitel Paul připomněl, že tento úsek stavby stál přibližně 15 milionů korun, ale je si jist, že jsou to účelně a potřebně vynaložené prostředky. Vyzdvihl i fakt, že na bezproblémové sanaci vodovodního potrubí má svůj velký podíl i projektant, Vodohospodářské inženýrské služby, a.s., a zhotovitel, ZEPRIS s.r.o.
Ing. Václav Stránský
