Autor
Tomáš Just
Litovický potok, tekoucí přes Hostivice, byl v minulosti velmi tvrdě technicky upraven. Vzhledem ke stavu okolních ploch se dalo hovořit o modelu „strouha v rumišti“. Revitalizace, kterou nechalo v letech 2014 až 2015 provést město, významně změnila potok a celý potoční pás. Uskutečněním modelu „potok v parku“ se podařilo v rozsahu, u nás zatím pozoruhodném, využít příležitostí k dosažení efektů revitalizace vodního toku v zastavěném území.
Město Hostivice leží při západním okraji Prahy. Litovický potok odvodňuje mělkou, rozkladitou kotlinu, v níž jihozápadně nad Hostivicemi leží rybniční soustava, která v době Rudolfa II. sloužila jako zdroj pro vodovod Pražského hradu. Tomuto využívání byla nepochybně příznivá komunikace potoka s opukovými vodonosnými horizonty. Tato komunikace se zřejmě projevila i ve velmi suchém létě roku 2015 – přestože povodí nad Hostivicemi je nevelké a mimo zastavěné plochy převážně využívané k orbě, čerstvě dokončená revitalizační stavba byla stále protékána dostatkem přinejmenším na pohled dosti čisté vody. Pod hostivickým náměstím ústí do Litovického potoka zleva nevelký potok Jenečský. Pod Hostivicemi vstupuje potok na pražské území, protéká nádržemi Strnad a Jiviny, pod věznicí v Ruzyni míjí oboru Hvězda a Libocký rybník, prochází nádrží Džbán, stává se osou Šáreckého údolí a konečně v Podbabě ústí zleva do Vltavy. V některých úsecích Litovického potoka v Praze již v posledních letech uskutečnil dílčí revitalizace Magistrát, respektive Lesy hlavního města Prahy. Nejdříve byl do přírodě blízkého stavu otevřen dříve zcela zakrytý úsek podél Hvězdy, následovala kratší revitalizace na náměstíčku před ruzyňskou věznicí a tři dílčí etapy revitalizace v Šáreckém údolí.
V Hostivicích byl Litovický potok v minulosti důsledně technicky upraven. Celým městem procházelo přímé koryto lichoběžníkového průřezu, místy dosti hlubokého, minimálně tvarově členité. Kyneta byla souvisle opevněna kamennou dlažbou. Vydlážděn byl rovněž nedlouhý úsek na dolním okraji náměstí, nad zakrytým ústím Jenečského potoka upravený do obdélníkového průřezu. Letitý rozvoj hostivické zástavby nebral na potok ohled, potoční pás využíval jako zázemí různých stavebních činností a vtiskl mu rumištní ráz. Okolí potoka nepatřilo k vábným částem Hostivic a nenabízelo obyvatelům nic moc příjemného.
Obr. 1. Litovický potok v Hostivicích při zahajování prací. Produktem starší technické úpravy byla přímá trasa, lichoběžníkový průřez, opevnění dlažbou, minimální tvarová a hydraulická členitost, většinou výrazné zahloubení proti okolnímu terénu
Úvahy o potřebě zlepšit stav potoka a potočního pásu a učinit z něj zelenou osu města vznikly již před delší dobou. Když v devadesátých letech nastoupil prudký rozvoj všelijakých skladových areálů a převážně vysokostandardní obytné zástavby, začali si někteří hostivičtí starší uvědomovat, že tento proces by neměl pohltit úplně všechno. Že právě i pro ten „vysoký standard“ město potřebuje mimo jiné pás kultivovaného území podél potoka, sloužící veřejným funkcím. Úvahy se rozvíjely již pod dojmem prvního dotačního Programu revitalizace říčních systémů Ministerstva životního prostředí (1992 až 2007). Nepostupovaly však příliš rychle, mimo jiné vždycky i v zastupitelstvu narážely na názory, že přece jen lepší by bylo prodat i všechny městské pozemky kolem potoka developerům. V roce 2005 vznikla dokumentace pro územní řízení. Územní rozhodnutí bylo vydáno v roce 2010, vodohospodářské stavební povolení v roce 2011. V tomtéž roce město požádalo o dotaci v rámci operačního programu Životní prostředí. Přípravné práce pro stavbu začaly v lednu 2014, vlastní výstavba pak probíhala již velmi svižně od října 2014 do září 2015. Jak patrno, stavební realizace není časově nejnáročnější fází takovéto akce… Letitou práci na administrativní přípravě nakonec není příliš vidět a sotva kdo ji ocení.
Za město Hostivice jako investora stavby se o prosazení a přípravu revitalizace nejvíce zasloužil Ing. Jiří Kučera, v letech 2009 až 2014 místostarosta města, jinak vodohospodář, působící ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T. G. Masaryka v Praze-Podbabě v odboru nakládání s odpadními vodami. (Podstatná je též jeho zásluha na rekonstrukci hostivické čistírny odpadních vod.) Ing. Kučera též zastupoval investora v průběhu výstavby. Projekt revitalizace zpracoval Ing. Zdeněk Viták, firma SVIP z Prahy-Řep. Zhotovitelem byla stavební firma Zvánovec, stavbyvedoucí Ing. Vegr. Stavební dohled prováděl Ing. Petr Čermák. S účastníky výstavby spolupracovali zástupci správce vodního toku – Magistrátu a Lesů hl. města Prahy, Státního fondu životního prostředí jako poskytovatele dotace a Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, Regionálního pracoviště Střední Čechy, administrátora dotační podpory.
Obr. 2. Podzim 2014 – první fáze prací v prvním úseku revitalizace. U hostivické školy již bylo rozsáhlým odtěžením zemin rozšířeno hlavní koryto potoka, bude následovat rozvolňování kynety
V projektovém rozpočtu a v žádosti o dotaci byly uváděny celkové náklady stavby 31,8 mil. Kč. Realizační náklady po výběrovém řízení, bez víceprací, se pak dostaly na necelých dvanáct milionů korun. Tato částka by měla být plně pokryta dotací v rámci operačního programu Životní prostředí. Vícepráce, související zejména s většími rozsahy těžení zemin proti rozpočtu, šly zčásti k tíži investora, zčásti byly uhrazeny dotací. Nejde o lacinou stavbu, měrné náklady však ani na původní úrovni projektového rozpočtu nepřesahovaly limity, stanovené pro účely dotačního programu – ostatně jinak by dotace nemohla být poskytnuta. Významný podíl na nákladech má vyvážení velkých objemů zemin z prostoru potoka, které bylo nutné pro jeho rozvolnění a zvětšení povodňové průtočnosti.
Revitalizace pokryla Litovický potok ve větší části zastavěného území Hostivic – od horního mostu nad školou téměř po ústí potoka do nádrže Strnad, respektive po hranici mezi Hostivicemi a Prahou. Navazující terénní a parkové úpravy v celé této délce vytvářejí podélný biokoridor v praktickém smyslu tohoto pojmu. Jako většina intravilánových revitalizací i ta hostivická sledovala tři hlavní cíle. Významným vodohospodářským cílem bylo zvětšení povodňové průtočnosti potočního pásu, dosahované rozsáhlým rozvolňováním koryta. Ekologický cíl revitalizace se dá rámcově popsat jako zlepšení morfologicko-ekologického stavu vodního toku, které má omezit škody, způsobené kdysi technickou úpravou. Hlavní ekologické efekty stavby jsou spojeny s přírodě blízkou potoční kynetou, tedy částí koryta, kterou procházejí běžné průtoky. Třetím cílem pak bylo vytvoření veřejného parkového území, umožňujícího příjemný pohyb a pobyt obyvatelům a návštěvníkům města. Litovický potok na dolním okraji Hostivic charakterizují dle projektové dokumentace tyto hydrologické údaje: Q355d – 11 l/s;Q30d – 239 l/s;
Q1 – 1,8 m3/s;
Q5 – 6,1 m3/s;
Q100 – 23,9 m3/s.
Obr. 3. Tvarování přírodě blízké kynety v horním úseku. Rámcový tvar koryta je dán místními prostorovými možnostmi, provedení kynety pak je spíše pragmatické, než morfologicky autentické. Záměrem je zvětšit hladinovou plochu a běžně zadržovaná množství vody, prodloužit břehové čáry a celkově dosáhnout velké tvarové členitosti
ta v dílčích úsecích před ani po revitalizaci nejsou k dispozici. Projektová dokumentace však obsahuje plány se zákresem rozlivů Q100. Zatímco dříve rozlivy významně zasahovaly do blízké zástavby, po revitalizačním rozvolnění hlavního koryta se jejich zásahy do zástavby omezily na dolní část středního úseku, nad dolním okrajem Hostivic, kde z pozemkových důvodů nebylo možné významnější rozvolnění koryta provést. V dolním úseku, pod ČOV, bylo rozvolnění provedeno tak, aby povodňové rozlivy do sousedního pole zůstaly zachovány.
Pro návrh přírodě blízké kynety, vložené do hlavního koryta, nebyl stanoven žádný „kapacitní předpis“. Jejím posláním není pojmout nějaký větší, resp. povodňový průtok, ale zabezpečovat optimální vodohospodářsko-ekologické funkce vodního toku za běžných a také pokud možno za malých průtoků. Takto byla kyneta navrhována podle následujících požadavků, které byly v jednotlivých dílčích úsecích naplňovány natolik, nakolik to umožňovaly místní podmínky: • přírodě blízké provedení, co největší tvarová členitost;• za běžných a malých průtoků je kyneta bohatě vyplněna vodou;
• co největší prostorový rozsah kynety – měřeno v délce břehových čar, hladinových plochách a zadržovaných množstvích vody… za běžných průtoků;
• žádné zbytečné zahloubení běžné hladiny vody v kynetě proti terénu okolních berem;
• ve většině dílčích úseků zachována možnost samovolného horizontálního vývoje kynety (= žádné zbytečné opevňování břehů; proti nežádoucímu zahlubování je kyneta stabilizována sledem dnových záhozových pasů).
Obr. 4. Dohotovená přírodě blízká kyneta v horním úseku revitalizace. Významné zvětšení hladinové plochy proti někdejší strouze je zjevné
Výstavba proběhla ve třech úsekových etapách, poněkud odlišných co do prostorových možností. Začínala v horní části města po náměstí, kde byly možnosti rozvolňování koryta a rozšiřování potočního území nejvíce omezeny současnou i budoucí zástavbou. Jako druhý byl stavěn úsek na dolním okraji města, pod čistírnou odpadních vod, který naopak leží prakticky již mimo zástavbu města. Naposledy byl realizován prostřední úsek, kde byly i přes blízkost středu města nalezeny příležitosti k vytvoření až nečekaně rozsáhlého a členitého potočního území.
V celé délce začínaly práce rozšiřováním potočního perimetru, což bylo spojeno s velkými rozsahy těžení zemin a jejich vyvážení k využití mimo potoční území. V některých místech lze produkt rozvolňování označovat jako široké povodňové koryto. V jiných dílčích úsecích, kde byly možnosti rozvolňování výraznější, lze hovořit o vytváření širší druhotné nivy potoka. V rozvolněném prostoru pak byla modelována přírodě blízká kyneta, která je základem velké tvarové a hydraulické členitosti nově pojednaného vodního toku. Kyneta byla v rámci prostorových možností vnějšího koryta tvarována jako zvlněná, místně se větvící, případně vybíhající do postranních tůňových klků. V dolním úseku bylo možné vytvářet novou kynetu prakticky mimo trasu dřívějšího upraveného koryta a v této trase byl vyhlouben sled biotopních tůní. Většina těchto tůní je oddělena od kynety potoka kamennými filtry, aby její oživení, hlavně obojživelníky, bylo v menší míře ohrožováno rybami z potoka. Kyneta má různé šířky i hloubky – z hlediska běžného oživení zejména rybami a z hlediska přežívání veškeré potoční bioty za sucha jsou zvláště důležité dnové tůně.
Obr. 5. Výrazné rozšíření potočního perimetru ve středním úseku ravitalizace žádalo velké objemy zemních prací. Umožnilo vytvořit nečekaně členitou kynetu s postranními „tůňovými klky“. Zde stav před osazením stabilizačních záhozových pasů do dna kynety
Zásadním stabilizačním a rozčleňujícím prvkem kynety je sled příčných dnových pasů, které jsou konstruovány jako záhozy z hrubého kameniva. Po vzoru přirozených meandrujících a zvlněných koryt byla snaha umísťovat tyto pasy – v hydromorfologické pozici brodů – ponejvíce do přechodových míst mezi jednotlivými oblouky trasy… zatímco obvyklé místo dnových tůní je v obloucích, při nárazovém břehu. Úkolem pasů je stabilizace dna kynety proti nežádoucímu zahlubování (vývoj kynety do stran je vnímán jako spíše žádoucí) a vytváření drsnějších pasáží dna s příležitostmi pro vytváření rychlejšího proudění. Dbalý zhotovitel si v Hostivicích dával dost záležet na tom, aby záhozové pasy byly dostatečně dlouhé, zasahovaly do dolní méně proudné vody a pokud možno plynule vstupovaly do rostlého dna pod touto méně proudnou vodou. Přes dolní okraj dobře postaveného dnového pasu nedochází k přepadu vody, rizikovému jak z hlediska stability dna, tak migrační prostupnosti pro vodní živočichy. (Tím se pas nejzřetelněji odlišuje od stupně, což je prvek pro revitalizace v podstatě nevhodný.)
Obr. 6. Střední úsek revitalizace po dokončení stavebních prací a výsadeb dřevin, pohled po proudu. Postranní tůně jsou významným příspěvkem k rozvoji potoční živěny
V rámci revitalizace byla u školy postavena pěší lávka, na několika místech horní a střední části byly zřízeny stupákové přechody přes kynetu. Na závěr akce byl potoční pás doplněn výsadbami dřevin, odpovídajícími přírodě blízkému městskému parku.
Základní projektové ukazatele:• původní délka koryta potoka v řešeném úseku 1,942 km;
• délka potoka po revitalizaci 2,361 kilometru (prodloužení o 42 %);
• plocha revitalizovaného toku 18 703 m2 (plocha širokého povodňového koryta, resp. nově vytvořené nivy);
• plocha revitalizovaného území celkem 34 924 m2.
Po realizaci se AOPK ČR zajímala o dosažené – a dosažitelné – efekty morfologické revitalizace, tedy o ty dílčí efekty, které lze nejsnáze změřit a vyčíslit. Pro tento účel byl v dolní části revitalizace, pod čistírnou odpadních vod, vybrán zvláště vydařený ověřovací úsek o délce v ose kynety 100 metrů (údolnicová délka 77 metrů). Tento úsek byl zhodnocen jako příklad toho, nakolik lze v daných podmínkách zvlnit koryto, resp. kynetu, zvětšit hladinovou plochu a množství vody zadržované v korytě. Kromě výrazného zvlnění obsahuje tento úsek jedno rozvětvení koryta v délce 27 metrů, délka vytvořeného koryta tedy činí 127 metrů. V tomto úseku byly za běžného průtoku v kroku 5 metrů zjištěny rozměry a následně dopočteny plochy zatopených příčných průřezů. Délky, hladinové plochy a zadržované objemy vody pak mohly být porovnány s hodnotami, změřenými v kratším úseku těsně pod čistírnou odpadních vod, který sice byl v rámci revitalizace zbaven technického opevnění, ale pro nesouhlas majitele přilehlého pozemku nemohl být jinak tvarově změněn; lepší příklad stavu před revitalizací se již poblíž nenajde. Snadno změřitelné významné morfologické revitalizační efekty, dosažené ve zvoleném vzorovém úseku, jsou uvedeny v tabulce 1.
Tab. 1. Některé základní morfologické charakteristiky koryta (kynety) před a po revitalizaci (vzorový dílčí úsek v dolní části revitalizace)
* hodnota po revitalizaci/hodnota původní
Směrodatné pro posouzení přínosů revitalizace jsou hodnoty, vztahované k běžnému metru údolnice, zahrnující též vliv prodloužení koryta, resp. kynety zvlněním.
Hodnoty uvedené v tabulce 1 ukazují, čeho bylo možné dosáhnout v daném konkrétním případě. S ohledem na ně si lze ovšem dělat obecnější představu o tom, čeho lze dosahovat výrazným rozvolněním, zvlněním a dílčím rozvětvením dříve zcela přímého, relativně úzkého koryta technického typu. U ještě členitějšího koryta nebo v případě většího vodního toku by bylo vhodné morfologické revitalizační efekty posuzovat také podle délek břehových čar, zde se však tyto délky znatelně neliší od dvojnásobku osové délky koryta.
Obr. 7. Dokončený střední úsek revitalizace, pohled proti proudu
Jistěže hodnoty uváděné v tabulce 1 znatelně vylepšuje rozvětvení koryta, které ve většině u nás běžných situací není prvkem morfologicky autentickým a spolehlivě trvanlivým… voda si obvykle dříve nebo později vybere jedno z ramen a druhé se zazemní. Ale hlavně v podmínkách intravilánových revitalizací je a bude rozvětvení koryta oblíbeným prvkem a má opodstatnění jako ne sice přírodně autentický, přesto však efektní způsob zlepšování morfologického stavu vodního toku. V prostředí zastavěných území se tak jako tak předpokládá větší konstrukční náročnost provedení a vyšší standard údržby revitalizace – jako vyvážení silnějších omezení pro výstavbu a náročnějších provozních podmínek – a udržování funkčních větvení koryta může být pokládáno za oprávněnou součást onoho vyššího standardu. I rameno, které přijde o běžný průtok a zazemní se, se nadále podílí na povodňové průtočné kapacitě celého koryta a na nabídce zamokřených, případně občasně zavodněných ploch v potočním pásu.
Obr. 8. Výstavba dolního úseku revitalizace, pod ČOV. V prostoru dřívějšího technicky upraveného koryta – procházelo podél řady stromů v pohledu vlevo – byl vyhlouben sled biotopních tůní. Většina z nich byla v zájmu ochrany obojživelníků následně oddělena od kynety kamennými záhozy, omezujícími vstup ryb z potoka
Obr. 9. Stavebně dokončený dolní úsek revitalizace v suchém létě roku 2015. Záhozové pasy v kynetě brání jejímu zahlubování a vytvářejí proudná stanoviště s drsným povrchem. Morfologicky nepříliš autentická větvení kynety nebývají dlouhodobě stabilní, některé z ramen se obvykle časem zazemní. I tak jsou ale větvení cenná z hlediska prostorového rozsahu kynety a nabídky různých detailně odlišných stanovišť
Pro město jako investora samozřejmě bude významný další vývoj revitalizace a nároky na její údržbu. Přírodě blízké koryto je koncipováno tak, že může prodělávat jisté změny hlavně vývojem kynety do stran. Jistěže nějaké příští povodňové průtoky mohou koryto pozměnit, systém dnových stabilizačních pasů je ale založen tak, aby ani při takovém vývoji nedocházelo k nežádoucímu souvislému zahlubování kynety. (Málo pravděpodobný výskyt nějakého katastrofického průtoku nelze nikdy a nikde vyloučit, ale taková už je příroda.) Přírodní pás podél potoka jistě nebude bezúdržbový. Přes rozsáhlé vyvážení zemin v rámci rozvolňování koryta vytvářejí jeho nynější povrchy z velké části úživné zeminy, z horního povodí a z okolních ploch se bude do revitalizovaného území stále snažit šířit rumištní vegetace. Pás podél potoka tedy bude mít stále sklon k ruderalizaci. Také je a bude vystaven znečišťování a vandalismu, jak lze od začátku pozorovat například na ničení výsadeb stromků. Přitom jde bezesporu o pobytově exponované území, které bude chtít město využívat jako park. Výslednice těchto okolností je zřejmá – území podél potoka bude třeba udržovat, a to bude stát nějakou práci a nějaké peníze. Park ve městě je nepochybně náročnější na údržbu než třeba remízek mezi poli. (Jistě, bylo by možné nechat revitalizované území přírodě, tedy bez údržby. Občas se někde ve světě i takový ekologický či spíše ekologistický experiment uděje… a v Hostivicích by pak území podél potoka jistě nevypadalo hůř než po ta dlouhá léta před revitalizací. Prakticky však je zbytečné o takové variantě uvažovat, protože město již do projektu vtělilo záměr pojednat pás podél potoka jako parkovou zeleň, projekt v této podobě byl pokryt dotací a dosažený produkt musí být udržován.) Náklady lze ovšem udržovat v rozumném rozsahu zejména tím, že do kynety bude zasahováno co nejméně a bylinné porosty budou sekány jenom tam, kde je to vysloveně potřebné, a s odůvodněnou četností – není cílem vytvářet podél potoka cosi na způsob golfového hřiště.
Obr. 10. Dolní úsek hostivické revitalizace na jaře 2016
Poděkování
Autor článku děkuje kolegům, Mgr. Jakubu Stodolovi a Mgr. Pavlu Moravcovi, za spolupráci při měřeních revitalizačních efektů ve vzorových úsecích potoka.
Ing. Tomáš Just
Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
Regionální pracoviště Střední Čechy
Podbabská 2582/30
160 00 Praha 6
tomas.just()nature.cz
