Stránský: Pane doktore, na konci minulého roku jste se stal na další tři toky prezidentem Mezinárodní komise na ochranu Labe. Kromě toho jste i generálním ředitelem Povodí Vltavy, státní podnik, a předsedou Svazu vodního hospodářství. Dají se všechny tyto tři funkce stihnout?
Kubala: Určitě ano. Prezidentem Mezinárodní komise pro ochranu Labe (MKOL) jsem se stal od 1. ledna 2017. Již v minulosti jsem pracoval v rámci MKOL v pracovních skupinách WFD a Povodňová ochrana. Od roku 2013 jsem se stal stálým členem České delegace MKOL. Je proto pro mne velikou ctí, že po dlouhé době mých aktivit v MKOL mohu nyní vykonávat funkci jejího prezidenta. Z hlediska pracovního vytížení to tedy není „skoro“ nic navíc. Všechny spolupracovníky jak ze sekretariátu MKOL v Magdeburku, tak z delegací České republiky i Spolkové republiky Německo znám, a tak se na další práci s nimi těším. Mám velkou výhodu, že s mnohými z nich spolupracuji např. při extrémních hydrologických situacích. Známe se tedy i z jiné stránky a to je dobrý předpoklad, jak věci posouvat dále kupředu.
Samozřejmě že mojí hlavní činností je řízení státního podniku Povodí Vltavy. Tento podnik je pro mne i srdeční záležitostí a věnuji mu ze své práce opravdu maximum. Ohromnou výhodou, ale i štěstím je, že mám v našem podniku výborné, odborně zdatné a spolehlivé kolegy. Máme před sebou i plno úkolů, které bychom chtěli naplňovat a zdokonalovat, a to nejen v otázkách ochrany před povodněmi a suchem, ale i v dalších činnostech. Myslím, že za naší prací jsou vidět dobré výsledky.
Výkon funkce předsedy představenstva Svazu vodního hospodářství se často velmi blíží i mým ostatním pracovním aktivitám a umožňuje mi globální pohled na vodohospodářský obor.
Víte, pane redaktore, když se podíváte na náplně těch výše uvedených funkcí blíže, tak zjistíte, že jejich výkon na sebe dokonce navazuje a působí velmi synergicky. Když se tomu opravdu věnujete a baví Vás to tak jako mne, když se práce nebojíte, pak máte ohromnou možnost dotahovat výrazně více věcí do konce, jestli mi rozumíte… Proto jsem hned na začátku tak jednoznačně odpověděl, že se všechny ty funkce dají stihnout.
Vám jsem to popsal hezky, ale je pravda, že rodině doma se to vysvětluje někdy již hůře, protože samozřejmě výkon všech těchto funkcí je na úkor volného času. Mohu Vám ale říci, že doma mám v tomto směru opravdovou podporu a velké pochopení, proto bych v tomto směru rád své rodině poděkoval J.
Stránský: Co se dosud podařilo při ochraně povodí Labe? Naopak co je třeba ještě řešit? A co byste chtěl, aby se v následujících třech letech podařilo?
Kubala: Na úvod mi dovolte rekapitulovat, co se doteď podařilo udělat pro ochranu povodí Labe. Je na místě si připomenout, že MKOL byla založena v říjnu 1990, přičemž v té době byla pozornost zaměřena hlavně na snižování znečištění způsobeného vypouštěním komunálních a průmyslových odpadních vod, na výstavbu komunálních čistíren odpadních vod, na zlepšování jakosti vody a ekologických poměrů. Později se k tomu přiřadila i oblast ochrany před povodněmi. Důležitým podkladem přitom byl nejdříve tzv. Naléhavý program, později pak Akční program Labe a Akční plán povodňové ochrany v povodí Labe.
Zatížení Labe odpadními vodami se podařilo významně snížit. Všechny velké čistírny odpadních vod v povodí Labe jsou vybaveny biologickým čištěním a odstraňováním živin (fosforu a dusíku).
Jakost vody se nyní sleduje na 14 měrných profilech (6 v České republice, 8 v Německu) v rámci schváleného Mezinárodního programu měření Labe. Přestože koncentrace znečišťujících látek ve vodě z Labe klesají, vykazují sedimenty vyšší koncentrace těžkých kovů a organických látek, které se například při povodních opět vyplavují. Proto MKOL vypracovala a v roce 2014 publikovala Koncepci pro nakládání se sedimenty, jejíž naplňování patří k největším výzvám příštích let.
V důsledku lepší jakosti vody došlo k rozšíření druhového spektra organismů v Labi. Odborníci vycházejí z toho, že v Labi žije přes 100 druhů kruhoústých a ryb. Od října 1998 se vracejí do trdlišť v přítocích Labe také lososi.
Tématem ochrany před povodněmi se MKOL zabývá již od druhé poloviny 90. let. Poznatky a zkušenosti z extrémní povodně v srpnu 2002 se promítly do Akčního plánu povodňové ochrany v povodí Labe. Realizace doporučení Akčního plánu vedla ke snížení povodňových škod nejen při jarní povodni v roce 2006, ale i při povodni v červnu 2013.
Subjekty ležící níže na toku jsou od roku 1991 včas informovány o místě, času a rozsahu havarijního znečištění vod v povodí Labe prostřednictvím „Mezinárodního varovného a poplachového plánu Labe“. Na tom se podílí pět mezinárodních hlavních varovných centrál, z toho jedna v České republice v Hradci Králové a čtyři v Německu, a to v Drážďanech, Magdeburku, Postupimi a Hamburku. Od roku 2004 je do hlásného systému havárií začleněn také „Poplachový model Labe“, což je model pro prognózu šíření vln znečišťujících látek v Labi způsobených havárií. Od ledna 2017 je model rozšířen také o přítoky Vltavu a Sálu. Jako další opatření na ochranu před havarijním znečištěním vod byl v dubnu 2016 uveden do provozu stabilní havarijní profil na českém území v blízkosti česko-německé státní hranice. Profil má přispět k tomu, aby mohly být plovoucí znečišťující látky, jako jsou například minerální oleje, odstraněny z toku Labe ještě na českém území a nedostaly se dále do Německa.
Akční program Labe a Akční plán povodňové ochrany v povodí Labe sehrály rozhodující roli při zlepšování stavu Labe a úrovně ochrany před povodněmi a splnily svou očekávanou úlohu. Zároveň vytvořily předpoklady k tomu, aby se MKOL stala pro státy v povodí Labe – Českou republiku a Německo společně s Polskem a Rakouskem – úspěšnou platformou ke koordinovanému naplňování evropských požadavků na ochranu vod. V prosinci 2015 byl zveřejněn druhý Mezinárodní plán oblasti povodí Labe podle Rámcové směrnice o vodách a první Mezinárodní plán pro zvládání povodňových rizik podle Povodňové směrnice. Tyto plány se opírají o výsledky dosavadní přeshraniční spolupráce.
Pokud jde o budoucí úkoly a činnost MKOL, jak jsem již uvedl, jednou z priorit je řešení otázky nakládání se sedimenty. A to nejen z hlediska jejich kontaminace znečišťujícími látkami, ale i z hlediska jejich transportu říčním systémem a významné funkce sedimentů při utváření habitatů pro vodní a suchozemské organismy.
Pro vodní organismy jsou ovšem významné nejen vhodné habitaty, ale i možnost migrace. V Mezinárodním plánu oblasti povodí Labe byly proto stanoveny prioritní významné toky, na kterých se usiluje o zprůchodnění stávajících jezů pro migrující ryby.
Dalším významným problémem jsou vysoké vnosy živin, tj. dusíku a fosforu do povrchových a podzemních vod, které vedou ke zvýšenému růstu řas a rozvoji vodního květu sinic v povrchových vodách a negativně ovlivňují i stav pobřežních vod Severního moře. Snížení zatížení Severního moře živinami lze přitom dosáhnout pouze při spolupráci České republiky a Německa a koordinaci příslušných opatření. Proto nyní MKOL připravuje Strategii pro nakládání se živinami, která by měla být zpracována do konce příštího roku.
Důležitým podkladem pro návrh opatření a kontrolu jejich účinnosti je monitoring stavu vod. Mezinárodní program měření Labe, který jsem již zmiňoval, poskytuje základní výsledky pro Labe a jeho významné přítoky a je každoročně aktualizován. S ohledem na přicházející nové požadavky z evropské úrovně a také za účelem stanovení dlouhodobějšího minimálního rámce měření, bude do konce příštího roku zpracována Strategie měření MKOL, která bude základem pro další aktualizace Mezinárodního programu měření Labe.
Vývoj hydrologické situace v posledních letech nám připomněl, že vedle povodní nám problémy způsobují i období sucha, jako tomu bylo v roce 2003 nebo naposledy v roce 2015. Proto se nyní řeší, zda a jakým způsobem má být problematika sucha pojednána v příští verzi mezinárodního plánu oblasti povodí Labe na období let 2022 až 2027. Jedním z kroků je přitom vyhodnocení hydrologického sucha v roce 2015, které bude zpracováno do konce tohoto roku.
Výsledky uvedených aktivit MKOL budou podkladem pro aktualizaci mezinárodního plánu povodí a mezinárodního plánu pro zvládání povodňových rizik. Návrhy příštích verzí těchto plánů mají být zveřejněny koncem roku 2020 k připomínkám veřejnosti.
Stránský: Vzhledem k Vašim aktivitám musíte mít dlouhodobou představu o směrování oboru a vizi. Jak si představujete krátkodobé až dlouhodobé směrování oboru?
Kubala:Tato otázka by zasloužila samostatný rozhovor. Vizi a konkrétní představy mám, ale nepatřím mezi lidi, kteří něco nakousnou, na něco poukáží a jdou dál. S každou vizí musíte mít již spojeno i to, jak takové vize pokud možno dosáhnout a co je pro to potřeba udělat. K tomu dnes opravdu nemáme prostor.
Stránský: Buďme konkrétnější. Odpadní vody jsou mottem letošního Světového dne vody. Jaká je v této oblasti situace u nás?
Problematické oblasti, kde zatím není vyřešeno čištění odpadních vod, a oblasti s vyššími nároky na toto čištění řeší i Národní plány povodí a Plány dílčích povodí. Myslím, že právě plány povodí pomáhají řešit problémy a usnadňují orientaci při rozdělování finančních pobídek, což se už děje. Základní orientace nakládání s vyčištěnými odpadními vodami ale musí být směřována na jejich další využití.
Stránský: Důsledkem vypouštění odpadních vod, často nevhodného přístupu k pozemkům (stavebním i zemědělským) a chemizace a nadměrného hnojení je znečištění životního prostředí. Jde vlastně o tři původce tohoto znečištění: čistírenství, zemědělství a rybářství. Jak byste jejich příčinek k znečištění a případné počínání při snaze eliminovat dopady své činnosti hodnotil?
Kubala: V současné době v urbanizované a obydlené krajině nelze oddělit „tok chemie“ a „tok vody“ v krajině. Moderní člověk používá velké množství chemických látek v domácnosti, průmyslu i zemědělství. Často záleží na přístupu konkrétního člověka, jeho vztahu a povědomí k životnímu prostředí a neméně také na finančních prostředcích, které má k dispozici. Zemědělci nemohou bez použití chemických látek v současné době tržně fungovat. Ale i používaní intenzivních metod hospodaření, se kterými souvisí používání pesticidů na zemědělských pozemcích, je třeba provádět s ohledem na životní prostředí. Současná intenzivní produkce ryb vyžaduje přikrmování ryb v rybnících a používání některých, ve vodě nepůvodních, látek. V důsledku výše uvedených činností jsou pak v povrchových vodách nalézány například zbytky pesticidů a jejich metabolity a další látky. Nemyslím si, že „čistírenství“ patří mezi původce znečištění, neboť snižuje množství znečištění vytvářeného člověkem. Naopak, většina provozovatelů čistíren odpadních vod přispívá k lepší jakosti povrchových vod, ale v některých oblastech je nezbytné ještě účinnější odstraňování nutrietů, zejména fosforu.
Stránský: Recyklace vody a živin jsou protikladně přijímány. V podstatě jde o využívání vyčištěné odpadní vody pro závlahy a využívání kalů v zemědělství, rekultivaci apod. Jak to vidíte Vy?
Kubala: Již jsem se o tom zmínil v jedné z předchozích otázek. V době probíhajících klimatických změn, kdy nebude v budoucnu k dispozici dostatek vody, vzroste na významu použití odpadních vod pro závlahy a využívání nekontaminovaných kalů v zemědělství. Bude ale nutné zamyslet se nad možnou „kontaminací“ podzemních vod, například zbytky léčiv z takto vyčištěné (recyklované) odpadní vody. Pro recyklaci vody a živin bude nezbytné upravit stávající legislativu, která stanoví speciální požadavky na znovu používané vody a kaly tak, aby byly minimalizovány dopady na životní prostředí. Pokud je mi známo, současný návrh „malé“ novely vodního zákona zpracovaný Ministerstvem životního prostředí vypouští možnost „jiného zneškodňování odpadních vod“ a nahrazuje ho pouze možností odpadní vody „čistit a akumulovat“, což vzhledem k současné situaci a potřebám současné společnosti nevidím jako zcela optimální krok, ale uvidíme.
Stránský: To jsme dosud probírali kvalitativní stránku věci. Zmiňme i kvantitativní záležitosti. V zásadě jsou dva přístupy, kdy jeden se zjednodušeně dá charakterizovat snahou zadržet vodu bodově, druhý upřednostňuje zadržení v ploše. Jak tyto přístupy skloubit? Kubala: Zadržet vodu v krajině je v posledních letech primární problém. Zadržením vody na zemědělském půdním fondu je možno částečně řešit sucho, povodně, výšku hladin podzemních vod i jakost vody z plošných zemědělských zdrojů znečištění (eroze, vody drenážních systémů). Tento postup by vedl i k omezení množství sedimentů ve vodních tocích a vodních nádržích. Všechny vyjmenované jevy současně, komplexně šetří finanční prostředky státu. V ploše povodí, na zemědělském půdním fondu musíme realizovat jak přírodě blízká (zatravnění, mokřady), tak i technická opatření (záchytné průlehy, záchytné příkopy, malé vodní nádrže) s tím, že tato opatření musí být funkčně propojena. Nejdříve je třeba vodu krátkodobě v povodí zadržet, pak přečistit a pak akumulovat.
Pokud se bodovým zadržením myslí přehrady, vodní nádrže, nebo akumulace srážkových vod z budov a zpevněných ploch a jejich postupné vypouštění zpět do vodních toků nebo jejich znovupoužití, pak je nezbytné jej řešit komplexně s ohledem na potřeby dané lokality a navazujících povodí. Oba pohledy jsou neoddělitelné a řeší navyšování průtoků ve vodních tocích, zásobování obyvatel pitnou vodou, sucho i povodně. Nelze trvat pouze na jednom nebo druhém řešení, oba dva přístupy se musí doplňovat a musí být realizovány současně.
Stránský: Jak v tomto kontextu hodnotíte často diskutovaný záměr splavnění Dunaj–Odra–Labe?
Kubala: Každý z nás si o DOL může myslet, co chce… Je ale potřeba se na věc podívat i z jiného úhlu pohledu než jeho poněkud „nešťastné medializace“, a to z pohledu budoucích generací ve vazbě na možné sucho a nedostatek vody. Jsme střechou Evropy a voda z našeho území pouze odtéká, žádná nepřitéká. Vodní díla, která by jednou tvořila DOL, mohou výhledově sehrát velmi pozitivní roli v akumulaci povrchové vody, která by následně byla využívána v období sucha nejen pro závlahy na Moravě, ale i k nadlepšování průtoků ve vodních tocích, a to nemluvím o možnostech pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou, naplní-li se některé scénáře o klimatických změnách. DOL je stejně jako většina vodohospodářských děl od samého počátku uvažováno jako víceúčelové vodní dílo, ale mediální pohled na něj se zúžil pouze na vodní dopravu, která zrovna nyní není na výsluní zájmu veřejnosti. Nemuseli bychom tedy tento projekt zcela zatracovat, aby to nedopadlo jak s hájením lokalit vhodných pro budování vodních nádrží v období za 50, 80 či 100 let…
Díky našim osvíceným předkům byla vybudována vodní díla Vltavské kaskády, která by se za současných podmínek zcela určitě vybudovat nedala. Jedná se přitom o vodní díla, která nám velmi napomáhají jak v ochraně před povodněmi, tak v období sucha. Všichni jejich funkci bereme nyní jako samozřejmou, nejen pro člověka, ale i pro přírodu. Nemůže v tom být určitá analogie s ohledem na současnou diskusi o DOL…?
Stránský: Konkrétních cílů nelze dosáhnout bez právního, ekonomického, personálního a politického zajištění. Jak tyto čtyři aspekty hodnotíte?
Kubala: Hodnotím je jako zásadní a nezbytné pro dosažení konkrétních cílů, prostřednictvím konkrétních a trvale udržitelných opatření.
Stránský: Co byste přál vodohospodářům, potažmo všem, kteří se vodou zabývají, do budoucna? Kubala: Velmi zjednodušeně řečeno, aby vody nebylo ani málo, ani moc, osvícené politiky a pevné nervy. Ale přání samozřejmě nestačí. Je třeba umět pohlédnout realitě do očí. A ta nám ukazuje čím dál jasněji, že se musíme připravit už teď na dobu, kdy budeme čelit delším a výraznějším obdobím sucha, která budou s největší pravděpodobností doprovázená i nedostatkem vody. Proto bych si velmi přál, aby si nejen vodohospodáři, ale i ústavní činitelé a vůbec široká veřejnost tyto skutečnosti začali konečně uvědomovat do všech důsledků. Abychom tedy všichni začali spolu, obrazně řečeno, tahat za stejný konec provazu a abychom se shodli na tom, že je nejvyšší čas začít s přípravou opatření, která nám umožní zachytit vodu v naší krajině a dále s ní hospodárně nakládat. Bez vody to totiž opravdu nepůjde…
Ing. Václav Stránský
