Paní ministryně je původní profesí vodohospodářkou. Proto jsem ji už někdy zkraje roku požádal o rozhovor. Množství jejích pracovních povinností je jistě enormní, takže odpověděla na otázky až na konci prvního pololetí. Odpověděla jen na určitou výseč otázek, kterých původně bylo přes třicet a odrážely návrhy otázek, jež jsem konzultoval s odborníky jak technokraticky, tak i environmentálně zaměřenými. Věřím, že i ty paní ministryně postupně zodpoví.
Nyní krátké představení paní ministryně. Narodila se v Hodoníně. Vystudovala vodní hospodářství na Vysokém učení technickém v Brně a obor veřejná správa na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Pracovala ve společnosti Vodovody a kanalizace Hodonín, kde měla na starosti ochranu vodních zdrojů, později se stala vedoucí referátu životního prostředí na Okresním úřadě v Hodoníně a vedoucí odboru životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Za svou činnost a spolupráci s nevládními organizacemi obdržela v roce 2005 Cenu ministra životního prostředí. Byla členkou krizových štábů, předsedkyní povodňových komisí a podílela se na zvládání krizových situací. V letech 2014–2018 zastávala funkci starostky obce Ratíškovice a od roku 2016 je senátorkou za Hodonínsko. V roce 2020 byla zvolena zastupitelkou Jihomoravského kraje a působila jako předsedkyně Komise životního prostředí a zemědělství. Je vdaná, má dva dospělé syny a tři vnoučata.
Stránský: V minulosti ministři často deklarovali, že chtějí spolupracovat, ale nakonec vztahy nebyly ideální. Jak dnes vypadá spolupráce MŽP s MZe, případně s dalšími ministerstvy v oblasti vody?
Hubáčková: S Ministerstvem zemědělství a ministrem Nekulou spolupracuji od začátku našich mandátů. Ta úplně první zásadní práce, která nás společně čekala, byla na společné zemědělské politice, na dokumentu, který jsme předělávali po ministerstvu z minulého období. museli jsme se vyrovnat s mnoha připomínkami Evropské unie. Bylo to velmi intenzivní období. Pak nás čekala velmi úzká spolupráce v oblasti vody, v oblasti řešení sucha a v tom samozřejmě pokračujeme. Měli jsme společné jednání v Hrádku nad Nisou, měli jsme společné pracovní jednání v rámci Komise Voda–Sucho. Uspořádali jsme zatím dvě společná jednání celého vedení Ministerstva životního prostředí a celého vedení Ministerstva zemědělství, kde jsme si tyto priority vzájemně představili a naznačili jsme si, kam můžeme pokračovat dál a co nám třeba zůstává na řešení, ať už v oblasti Zemědělského půdního fondu, lesnictví, vodohospodářství a vůbec zdravých potravin. Také se bavíme o průniku priorit v projednávání jednak evropských dotací, jednak strategií, které s sebou nese Green Deal.
Stránský: Ve vašem nástupním projevu zaznělo, že vaší prioritou je vyšetření havárie na Bečvě v minulém roce. Jaká je situace? Slyšel jsem i názor, že problém této havárie, jakkoliv byla závažná a společensky velmi sledovaná, je už loňský sníh.
Hubáčková: Myslím, že takto přesně to z mých úst nezaznělo, tedy že já budu vyšetřovat havárii na řece Bečvě. Přece jenom je to přes rok a půl a havárii vyšetřovaly jak komise nebo parlamentní výbory, tak auditní orgán našeho ministerstva, pak Nejvyšší kontrolní úřad i veřejný ochránce práv. Z toho všeho vycházím a z toho všeho samozřejmě vychází i moje nápravná opatření, jako je novela zákona o vodách, aby se takové havárie již nikdy neopakovaly. A mám samozřejmě o to větší povinnost prosadit ústavní ochranu vody, aby veřejný zájem byl kdykoliv v jakýchkoliv případech vždy řádně zohledněn. Co se týká postupů šetření, tak to v současné době je obsahem soudního spisu. O viníkovi bude rozhodovat soud a já budu velmi ráda, když se objasní, kdo tedy havárii zavinil. Současně vím o tom, že na státní zastupitelství Vsetín bylo podáno trestní oznámení na podezření nedbalého postupu třetí osoby úřadu v dané věci. Takže tady uvidíme, jak bude zhodnocen postup jednotlivých orgánů jak České inspekce životního prostředí, tak vodoprávních úřadů. Výstupy z tohoto šetření mohou určitě vést k další nápravě metodiky řízení, jak ČIŽP, tak vodoprávních orgánů.
Stránský: Vy jste se seznámila se všemi audity, mluvila jste s ombudsmanem.
Hubáčková: Osobně jsem mluvila s ombudsmanem, mluvila jsem s šéfem Nejvyššího kontrolního úřadu Skálou, samozřejmě, že jsem byla přítomna projednávání některých těch parlamentních komisí a výborů. Všichni konstatovali, že došlo k jednotlivým pochybením, ta pochybení jsou popsána, ale kdo a jak měl na nich největší vinu, to už se tam nedá dočíst.
Stránský: V souvislosti s touto havárií často zazněla kritika práce České inspekce životního prostředí. Jak ji poté, co jste se detailně seznámila s její prací, hodnotíte od inspektorů na oblastech až po pana ředitele?
Hubáčková: Za čas mého úřadování jsem samozřejmě měla možnost se několikrát potkat s prací České inspekce životního prostředí. Havárie, i když daleko menšího rozsahu, běží dál a inspekce je šetří, ale neměla jsem možnost se seznámit úplně detailně s postupy, s metodickým řízením, a už vůbec jsem neměla šanci navštívit jednotlivé inspektoráty v jednotlivých krajích. To všechno mě čeká. Konkrétní postup v konkrétním případě Bečvy nebyl ideální a nebyl úplně profesionální ani ze strany České inspekce životního prostředí, ani ze strany ostatních orgánů.
Stránský: A havárie byla způsobena látkami podléhajícími přísné evidenci a kontrole. Našly se při vyšetřování nějaké nesrovnalosti, obdržel jsem v té souvislosti e-mail, kde pisatel píše: „Skutečně není u žádné z firem v okolí Bečvy žádná anomálie ve spotřebě užívaných chemikálií? Možná to mohla být neevidovaná cisterna. Odkud se mohla vzít? Je možné dovážet něco takového ze zahraničí jako něco jiného, nebo to převážet?“ Jak odpovíte?
Hubáčková: Odpovím jednoduše. Tyto detaily havárie nejsou ještě známy, to všechno vyjde najevo ze soudního šetření, já ten spis bohužel nemám a ani jsem zatím neměla možnost do něj nahlédnout, takže neumím toto komentovat.
Stránský: Vyslovila jste názor, že dosavadní právní úprava řešení havárií ve vodním zákoně je nedostatečná. Minulé vedení ministerstva předložilo vládě návrh havarijní novely vodního zákona, která se, podle obecného mínění, nepovedla. Neměla by být svěřena větší kompetence ČIŽP, tak aby se využil její odborný potenciál při řešení havárií, a naopak neubírat jí kompetence v tomto směru a přenášet je na jiné subjekty? Jaký je váš plán?
Hubáčková: Právě vypořádáváme mezirezortní připomínkové řízení k návrhu novely vodního zákona, poté ji chceme předložit vládě.
Stránský: Zdá se, že u mnoha subjektů není věnována patřičná péče ochraně životního prostředí, neměla by se obnovit povinná funkce vodohospodáře-ekologa?
Hubáčková: Velmi bych o to stála, zatím to v žádné novele není, ale skutečně se zdá, že chybí odborný člověk ve firmách, který by dohlížel, aby byly havarijní plány řádně aktualizovány, řádně vedeny manipulační řády a provozní řády a mohlo by se tak předejít mnoha běžným technickým závadám. Nejenom velkým haváriím.
Stránský: Občané bývají frustrováni z toho, jak někteří obcházejí zákony. Konkrétně třeba případ stavby vodní nádrže v Rychlebských horách. Takových případů je ale více. Kdy konečně bude u nějaké takové stavby vydáno pravomocné a vymožené rozhodnutí o jejím odstranění? Pokud se bude možné vykoupit z hlediska podnikatele směšnou pokutou, pak tato praxe bude pokračovat.
Hubáčková: To se týká stavebních řízení i když stavba vodní nádrže je vodohospodářským dílem. Měl by to vyřešit nový stavební řád, který umožní rychlejší proces odstraňování staveb.
Stránský: Předpisy za tichého souhlasu úřadů obcházejí ale i běžní stavebníci. Staví se v pasivních záplavových zónách, stavebníci si pak načerno zlepšují povodňovou ochranu tím, že zvyšují terén, staví hrázky, zkrátka brání rozlivům a posílají povodeň dál. Očekáváte, že se stavební zákon změní? Případně jak zásadně?
Hubáčková: Stavební zákon umí řešit černé stavby už nyní. Jak zásadně promění právě toto téma nový stavební zákon, ukáže až to, v jakém znění novela projde. To, co popisujete, se v praxi děje, ale nemyslím si, že v masivním měřítku. Už dnes máme určité páky na to, jak ty stavby odstraňovat. I když je to složité a náročné.
Stránský: Možná jestli budete mluvit s panem ministrem Bartošem o té synchronizaci JESu a stavebního zákona, tak se zkuste zeptat, jak se řeší černé stavby. Jestli tam bude nějaký posun, zlepšení.
Hubáčková: S ministrem Bartošem jsme v pravidelném kontaktu, aktuálně probíhá vypořádání mezirezortního připomínkového řízení k novele stavebného zákona. V návrhu jsou černé stavby samozřejmě ošetřeny, nicméně detaily není možné, vzhledem k tomu, že probíhá mezirezort, sdělovat.
Stránský: Ministerstvo v minulosti významně podporovalo zneškodňování odpadních vod v malých obcích dotacemi na stavbu DČOV s vypouštěním odpadních vod převážně do vod podzemních. Byly tak vybudovány desítky až stovky čistíren odpadních vod na jednom místě jednotlivě pro každý dům v obci. Lze důvodně předpokládat, že při neodborném provozování těchto zařízení, které je často pravidlem, dojde časem k vážnému ohrožení jakosti podzemních vod. Neuvažujete o změně tohoto trendu na podporu výstavby centrálních kanalizací v ne úplně malých obcích, a ponechání možnosti akumulace odpadních vod s možností jiného zneškodňování odpadních vod z nich na pozemcích v malých obcích?
Hubáčková: Ministerstvo dlouhodobě podporuje především centrální čistírny odpadních vod a budování kanalizací. Máme na to jak národní peníze, tak evropské zdroje. Z Operačního programu Životní prostředí každoročně vyplácíme miliardy korun. Letos v červenci vyhlásíme podporu staveb kanalizací a ČOV, kde kromě dotace 70 % z evropských prostředků v rámci OPŽP nabídneme menším obcím i výhodnou půjčku z prostředků SFŽP ČR.
Pro některé, zejména menší obce, ale není centrální řešení vhodné. A to ani při teoretické 100% dotaci, protože malý počet připojených obyvatel není schopný zajistit prostředky pro obnovu majetku, projekty tedy nejsou ekonomicky návratné. To je důvod, proč podporujeme domácí čistírny odpadních vod. Aktuálně máme otevřenou výzvu za 300 milionů, která běží až do konce příštího roku. V programu jsou nastavena přísná pravidla pro provoz. Podle mne je to hlavně alternativa k nefunkčním jímkám nebo septikům. Navíc obce, které jsou příjemcem dotace, mají povinnost monitorovat fungování, stejně jako provádět pravidelnou údržbu po dobu deseti let.
Ing. Václav Stránský
