Odborné vzdělání získal na Fakultě stavební na ČVUT v Praze, University of Sheffield v UK a Švýcarském institutu pro vědu a výzkum vodního hospodářství (EAWAG). V počátcích kariéry se specializoval na integrované modelování městského odvodnění a v oboru postupně získal rozsáhlé teoretické znalosti a značné praktické zkušenosti v oblasti vodárenství, městského odvodnění, problematiky povodní, hydroinformatiky a IT. Více než 20 let pracoval v různých pozicích DHI v České republice, v Evropě, v Asii a v Austrálii. Od roku 2016 zastával funkci regionálního ředitele pro střední a východní Evropu a z pozice viceprezidenta řídil aktivity DHI na globálním trhu hospodaření s vodou ve městech.
Od září 2021 je generálním ředitelem a předsedou představenstva SWECO Hydroprojekt a.s.
Je členem National Geographic Society a International Water Associaton. Volný čas tráví na golfu.
Stránský: Do funkce jste se dostal zvenku mimo firmu, dokonce i mimo Českou republiku. Jaké byla Vaše motivace vést SWECO Hydroprojekt?
Krejčík: SWECO Hydroprojekt v příštím roce oslaví 70. let od svého vzniku a po celou tu dobu si udržuje pozici lídra na trhu. Je to skvělá značka. Oslovila mě možnost ji posunout dál a rozvíjet její potenciál. Navíc jako součást SWECO, jedničky na evropském trhu v inženýrské praxi, máme zajímavé příležitosti k dalšímu rozvoji a tyto chceme využít. Máte pravdu, jsem první v historii společnosti, komu bylo nabídnuto společnost řídit, aniž bych v ní kdykoli předtím působil. Je to pro mě velký závazek zejména vůči lidem, kteří v ní pracovali a pracují. Odvádějí skvělou práci. Mým úkolem je jim svými zkušenostmi pomoci, aby tomu tak bylo i nadále.
Stránský: Kam chcete firmu směrovat?
Krejčík: K růstu. SWECO Hydroprojekt je zavedená, stabilní a respektovaná společnost zejména v oblasti vodohospodářské projekce a inženýringu. Chceme být takovou společností i v dalších oblastech, výrazně se podílet na digitalizaci a na propojení vodohospodářské problematiky s dalšími inženýrskými obory, ať už se jedná o urbanizaci, energetiku nebo dopravu.
Stránský: Jak se změnila a měnit bude inženýrská praxe?
Krejčík: Inženýrská praxe byla po mnoho let praxí založenou na zkušenostech. A do značné míry stále je. Na druhou stranu nám ale současné technologie umožnují naši práci opírat o data. O tvrdá data z našich projektů a jejich realizací. O tom, jak fungují a kde se dají ještě vylepšit. Můžeme používat algoritmy pro opakující se inženýrské činnosti a tím uvolnit ruce našim inženýrům pro skutečně kreativní práci. Používáme a budeme používat virtuální realitu k tomu, abychom se s investory a ostatními zainteresovanými stranami mohli lépe domluvit. Když před sebou stavbu „vidíte“, snadněji i jako laik chápete, jak má fungovat a proč je navržena právě takhle. Inženýr už není člověk rýsující v kanceláři. Pracuje jako týmový hráč s investorem a dodavateli na společném záměru.
Stránský: Jakou roli mají ve společnosti hrát podle Vás obecně projekční firmy a jak mají spolupracovat s vědou, výzkumem, politiky, NGO a ovšemže i s investory a s dodavateli staveb?
Krejčík: Myslím, že termín projekční firmy je poněkud zavádějící. Společnosti jako SWECO působí v celém rozsahu plánování, přípravy, projekce a dozoru nad prováděním staveb. Naše role je zřejmá. Musíme být garantem udržitelného stavebnictví. Máme k tomu veškeré odborné předpoklady. A také možnost ovlivňovat každý stupeň přípravy a realizace staveb tak, aby výsledkem byla optimálně provozovaná a udržitelná infrastruktura, která je základem pro fungování moderní společnosti.
Stránský: Slýchávám myšlenku, že projektant se snaží stavbu naprojektovat co nejdražší, jelikož je placený z procenta ceny té stavby. Jaký je Váš pohled.
Krejčík: Oceňování přípravy staveb, resp. projekčních prací v procentech zamýšlené investice je zastaralý a z mého pohledu i poněkud nesmyslný způsob oceňování inženýrské práce. Bohužel je to však stále způsob rozšířený. V době, kdy existují všem přístupná data o cenách projektů a inženýrských prací a možnost tato data objektivně zpracovávat, takový způsob nepotřebujeme. Jeho aplikace vede přesně k tomu, na co se ptáte. Chceme-li tento způsob nazírání na projektanty změnit, musíme začít od způsobu, jakým plánujeme a hodnotíme cenu projekčních prací. Podle jejich náročnosti a přidané hodnoty, nikoli podle následné ceny investice.
Stránský: Na druhou stranu dosti často bývá ve veřejných soutěžích silným kritériem nízká cena. Zcela souhlasím s tím bonmotem, že nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci. Jak k tomu přistupovat? Prý v některých zemích ve výběrových řízeních automaticky škrtají nejnižší a nejdražší nabídku…
Krejčík: Vybírat dodavatele služeb nebo zboží podle nejnižší ceny málokdy vede k optimálnímu výsledku. Jen ve výjimečných případech je nejlevnější řešení to nejlepší. Je to otázka nastavení odpovědnosti investora, která nespočívá v tom „platit co nejméně“. Odpovědný investor by měl hledat řešení s optimálním poměrem cena–výkon. U privátních investorů je tenhle princip většinou samozřejmostí. U veřejného investora hraje roli funkce správce veřejných prostředků a související legislativa, která tento princip musí podpořit, a nikoli brzdit. V tomto případě výrazně zaostáváme za řadou zemí, samostatnost a odpovědnost investorů veřejných prostředků je v ČR relativně malá. Ale najdou se pochopitelně i výjimky.
Stránský: Klimatická změna je asi nejvýraznější výzvou. Jak k ní přistupovat? Co měnit?
Krejčík: Ve společnosti se potýkáme s řadou problémů, jejichž řešení zatím neznáme. Neumíme celosvětově zabezpečit vzdělání pro všechny. Neumíme léčit řadu nemocí. Nevíme, jak vyvinout a pracovat s umělou inteligencí. Klimatická změna je naproti tomu problém, který má řešení. V obecné rovině víme, co je její příčinou, umíme do jisté míry předpovědět, jak bude postupovat a jaké bude mít důsledky. V jistém smyslu je to tedy inženýrský problém: připravit naši společnost a její infrastrukturu na její příchod. Nemáme mnoho času, ale když ho využijeme správně, společnost bude na klimatické změny připravena. Téma je široce diskutované a máme nástroje a technologie, které k řešení tohoto problému využijeme. Role inženýrských společností bude v tomto směru zásadní a SWECO je na tuto roli připraveno.
Stránský: Společnost je třeba nasytit, zemědělství spotřebovává vodu, půdu, produkuje skleníkové plyny. Mnozí jsou proto k budoucnosti skeptičtí. Jak to vidíte Vy?
Krejčík: Já jsem naopak velmi optimistický. Současné a budoucí technologie a stupeň poznání nám umožnují přizpůsobovat se budoucím požadavkům rychleji. Před 50 lety jsme si pravděpodobně nepředstavovali, že bude možné opustit pěstování potravin v přírodě a začít je místo toho „vyrábět“. Dnes jsme na počátku této reality. Umíme vyrobit maso přímo z buněk. Tím myslím skutečné maso, ne jeho náhražky. Umíme vypěstovat obilniny a zeleninu v mnohopodlažních vertikálních hydroponiích. Nebudeme potřebovat využívat přírodu, abychom se nasytili. Teprve přesun zemědělství z přírody do výrobních hal bude dovršením průmyslové revoluce. Krajina se s naší aktivní pomocí bude moci navrátit do přirozeného stavu, abychom žili v krásném a zdravém prostředí.
Stránský: Rozhovor vzniká v době glasgowského jednání o klimatu a o tom, jak k tomu přistupovat. Jakou roli v tom hrají politici, experti, společnost?
Krejčík: To je hodně složitá otázka, ale pokusím se odpovědět stručně: každý hraje roli, kterou chce a na kterou se cítí. Každý má možnost v rámci svých možností svým dílem přispět k udržitelnosti. Za uplynulé dvě dekády jsme se jako společnost hodně posunuli kupředu. Témata jako udržitelnost a připravenost na klimatické změny nejsou okrajová témata ve společnosti. Jsou to zásadní témata, o kterých se „hádáme“ na sociálních sítích a v médiích. A z diskuse a spolupráce většinou vycházejí ta nejlepší řešení. Ve SWECO se k těmto výzvám stavíme proaktivně. Ať už v rámci práce pro naše zákazníky na jejich projektech, tak naší nekomerční činností. Momentálně např. vedeme a řídíme World Business Council for Sustainable Development, jehož výstupem bude uznávaná metodika pro stanovení a verifikaci dopadu inženýrských projektů na klimatické změny. Navíc doufáme, že naše výsledky začnou používat i další společnosti z jiných segmentů.
Stránský: O megatrendu digitalizace společnosti asi není možné polemizovat. Ale jak daleko je podle Vás obor vodního hospodářství? A jak bude digitalizace našeho oboru postupovat?
Krejčík: Upřímně si myslím, že obor vodního hospodářství v tempu digitalizace trochu zaostává za jinými obory, jako je např. bankovnictví, telekomunikace nebo obchod. Některé obory budou už v blízké budoucnosti plně digitální, bez fyzické přítomnosti v reálném světě. Určitá zdrženlivost vodohospodářů je ale dána i zodpovědností za naplnění primárního cíle vodního hospodářství: dodávat lidem kvalitní vodu. Míra rizika, kterou jsme ochotni podstupovat při zavádění nových technologií, je v našem oboru logicky nižší. Můžeme se ale opírat o již vyzkoušené metody a postupy z jiných oborů a postupovat k plné digitalizaci našeho oboru rychleji. Plně digitalizovat ale náš obor nelze. Bankovky a mince ve fyzické podobě nepotřebujeme. Knihy nebo fyzicky hrající kapelu na pódiu také ne, i když já zrovna mám plnou knihovnu a rád vidím na koncertě hudebníky. Ale vodu do virtuálního světa převést nelze. Potřebujeme hráz na ochranu před povodní. Potřebujeme vodovod. A čistírnu. Vždy se tedy budeme pohybovat v hybridním světě a musíme se snažit, abychom za pomoci digitálních technologií využívali vodu co nejefektivněji.
Stránský: Jak si z hlediska vodohospodářského představujete město budoucnosti?
Krejčík: Města budoucnosti budou mít plně automatizovanou infrastrukturu, kterou nebudou řídit lidé, ale plně inteligentní automatické systémy. Automatizovanou dopravu. Zásobování potravinami. Propojenou virtuální a skutečnou realitu pro mnoho služeb. Lidé budou na řízení infrastruktury pouze dohlížet. Stejné to bude s vodohospodářskou infrastrukturou. Mnoho měst bude vodohospodářsky soběstačných, s plnou recyklací a uzavřeným oběhem vody ve městě. Mně by se pochopitelně líbilo, kdyby voda ve městech tvořila výraznější estetickou roli. Ale to je spíše výzva pro architekty, ne pro nás, vodohospodáře. My k tomu však rádi přispějeme!
Ing. Václav Stránský
