Narodil se v Žatci. Absolvoval ČZU v Praze a v podstatě celý svůj profesní život spojil se zemědělstvím, od praxe přes vyučujícího, manažerské posty až po ministra zemědělství.
Stránský: Jak hodnotíte vývoj VH oboru za končící volební období?
Toman: Spolu s kolegy na ministerstvu a v našich podřízených organizacích jsme toho udělali hodně. Abych zde vyjmenoval vše, na to asi tak velký prostor nemáme. Uvedu proto alespoň to nejdůležitější. Začnu úspěšnou přípravou realizace významných vodních děl Nové Heřminovy, Skalička, Vlachovice. Probíhají výkupy pro Skaličku, máme hydrogeologickou studii a dělá se multikriteriální analýza pro výběr vhodného technického řešení tohoto díla. Pro Vlachovice byly v roce 2019 schváleny zásady pro výkupy dotčených pozemků ve výši 705 milionů korun, začaly loni. V roce 2019 také vláda schválila realizaci komplexního řešení sucha na Rakovnicku, tedy vodních nádrží Senomaty, Šanov a Kryry a souvisejících přivaděčů vody. Loni vláda schválila I. etapu výkupů pro Rakovnicko v celkové výši 485 milionů korun, letos by ještě měla rozhodnout o II. etapě výkupů, a to pozemků pro přivaděče vody. U nádrže Nové Heřminovy je vykoupeno téměř 100 % pozemků, probíhají například demolice a také územní řízení.
Podílíme se rovněž na návrhu provozování a správy dokončených a plánovaných hydrických rekultivací důlních jam v Ústeckém kraji. Jsou zpracované analýzy a studie posuzující realizovatelnost propojené vodohospodářské soustavy.
Pokud jde o legislativu, musím zmínit schválení vládního návrhu novely vodního zákona. Díky tomu je, podobně jako u povodní, nastaveno operativní řízení při zvládání sucha a nedostatku vody.
Máme aktualizovaný generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod, po projednání se rozšířil o 21 nových lokalit na současných 86.
Běží již IV. etapa programu Prevence před povodněmi, která počítá s podporou 4,9 miliardy korun. V předchozích etapách od roku 2002 šlo z národních dotací na tyto projekty zhruba 17 miliard korun.
V sektoru vodovodů a kanalizací bych rád zmínil práci Výboru pro koordinaci regulace VaK, který naše ministerstvo zastřešuje. I na základě jeho činnosti se podařilo otevřít řadu témat, která naplňují hlavní cíl tohoto subjektu, tedy zvýšit efektivnost regulačních mechanismů zajišťující dlouhodobou udržitelnost sektoru VaK a zlepšení ochrany spotřebitelů při zachování sociálně únosných cen pro vodné a stočné. V této souvislosti lze zejména zmínit přijetí Výměru Ministerstva financí o regulaci cen v oboru VaK na roky 2022 až 2026 a významnou novelizaci vyhlášky, kterou se provádí zákon o VaK. Tyto úpravy mimo jiné posilují transparentnost tvorby cen pro vodné a stočné.
Životní úroveň našich občanů z hlediska dostupnosti nezávadné pitné vody je s ohledem na podíl 94,6 % obyvatel připojených na vodovody srovnatelná s nejvyspělejšími státy. Podařilo se dokončit cílenou aktualizaci Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací ČR jako celorepublikové koncepce. Jejím hlavním cílem je řešit zásobování obyvatel pitnou vodou v období sucha prostřednictvím potenciálních možností posílení vodárenských soustav. A hlavním výstupem této aktualizace je návrh konkrétních technických opatření ve stávajících vodárenských soustavách, a to včetně vyčíslení nezbytných finančních nákladů. Opatření z koncepce se již nyní zohledňují při hodnocení možností podpory výstavby vodovodů třeba v obcích, kde už byly nebo s vysokou pravděpodobností budou kvantitativní problémy se zásobováním obyvatel pitnou vodou, a které dosud nejsou napojeny na nadobecní vodovodní systém, a to v rámci dotačního programu Ministerstva zemědělství.
Co je důležité při hodnocení uplynulého období zmínit, je, že se soustavně věnujeme také oblasti vody v krajině a rozšiřujeme své působení v dalších opatřeních. Z historického hlediska jsou to především rybníky. Podporujeme opatření na rybnících, kde jsou investory, potažmo uživateli rybníkáři a rybářské svazy či sdružení, i na rybnících obecních a ve správě státních podniků Povodí a Lesy ČR. V duchu hesla „Co den, to rybník“ jsme v roce 2019 podpořili výstavbu, obnovu, odbahnění či rekonstrukci 387 rybníků, loni to bylo 372 nových rybníků. O podporu je velký zájem, do roku 2030 ji plánujeme ve výši až 3,75 miliardy korun. To umožní výstavbu, opravu nebo odbahnění odhadem přes 2600 rybníků. Nyní jsme otevřeli další výzvu pro příjem žádostí pro obce s alokací 400 milionů korun. Díky tomu, že jsme prosadili změnu stavebního zákona, zjednodušila se výstavba rybníků o výměře do 2 hektarů a hloubky do 2 metrů na vlastním pozemku. Nyní k výstavbě stačí jen ohlášení stavby.
V rámci péče o drobné vodní toky, zejména v intravilánu, cílíme i na jejich rekonstrukci a opravu, včetně souvisejících vodních děl, a to kvůli zvýšení zásoby vody v krajině jako součásti opatření proti nepříznivým následkům sucha. Prostřednictvím s. p. Povodí a Lesy ČR bylo v roce 2019 a 2020 financováno ze státního rozpočtu 194 projektů.
Dalším opatřením jsou zemědělské závlahy. Jde o propojení dvou úzce souvisejících sektorů – zemědělství a vodního hospodářství. Podporujeme optimalizaci závlahových sítí. V roce 2019 byla podpořena závlaha na téměř 3 000 hektarech půdy, loni to bylo více než 4 000 hektarů. Šlo celkem o 100 projektů s dotací 168 milionů korun.
Od roku 2019 řešíme opatření ke snížení dopadu zemědělské prvovýroby v ochranném pásmu vodárenské nádrže Švihov na Želivce. Účelem kompenzace je omezit aplikaci přípravků na ochranu rostlin na zemědělských pozemcích v tomto pásmu, kdy intenzivní zemědělské hospodaření vede ke zvýšenému výskytu pesticidů a jejich metabolitů ve vodárenské nádrži Švihov. Roční náklady tady vychází na zhruba 50 milionů korun.
Stránský: Nejvyšší kontrolní úřad vydal tiskovou zprávu: „Na zlepšení kvality vody jdou miliardy z peněz EU i ze státního rozpočtu. Místo příčin znečištění se ale řeší jen důsledky“ (viz www.nku.cz). Kdy začnou být finanční prostředky používány především na řešení příčin?
Toman: S interpretací Nejvyššího kontrolního úřadu nesouhlasíme, považujeme uvedené informace za zkreslené a naprosto neodpovídající reálné situaci. V první řadě je třeba odmítnout, že se kvalita povrchových a podzemních vod v Česku zhoršovala a zvyšovalo se množství pesticidů ve vodě. Jde o hrubé nepochopení a dezinterpretaci celkových údajů o výskytu těchto látek ve vodách. Je třeba si uvědomit, že ještě v roce 2001 se sledovalo ve vodách pouze 6 účinných látek a 1 metabolit, loni to bylo už 149 účinných látek pesticidů a 47 jejich metabolitů. V žádném případě nelze hovořit o zhoršení kvality vod, pouze dnes sledujeme mnohem širší spektrum látek a díky citlivějším metodám máme přesnější obraz skutečného stavu zatížení vod těmito látkami. Odmítáme také kritiku, že neřešíme příčiny znečištění a zemědělce nemotivujeme ke snižování spotřeby přípravků na ochranu rostlin. Opak je pravdou a dokládají to jasná statistická data. Jen za posledních deset let klesla v ČR spotřeba přípravků na ochranu rostlin o více než 30 procent a tento trend pokračuje. Stejně tak spotřeba hnojiv klesá, například v loňském roce zemědělci spotřebovali téměř o pětinu méně dusíku než v roce 2018. Výborně si stojíme také v celoevropském srovnání.
Stránský: Ve zprávě se hovoří i o výjimkách. Kdy skončí třeba výjimky v oblasti vodárenství nebo v oblasti vypouštění dešťových vod do veřejné kanalizace?
Toman: Při jakékoliv úpravě naší legislativy je samozřejmě nezbytné hodnotit i všechny možné dopady na společnost, pokud bychom například zvažovali zrušení výjimek za povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizací pro veřejnou potřebu, je potřeba si vyjasnit, že takový směr může vést k destabilizaci tvorby cen pro stočné v celém sektoru. To by bylo pravděpodobně se značným dopadem na domácnosti a také na samotné obce, které jsou rozhodujícími vlastníky technické infrastruktury kanalizací.
Stránský: Kdy bude obor VaK samofinancovaný, bez dotací?
Toman: To je složitá otázka a není na ni jednoznačná odpověď. Náš resort dohled nad sektorem VaK obecně velmi významně posílil, a to mimo jiné každoročním vyhodnocováním technických a ekonomických dat plynoucích z tohoto sektoru. I na základě těchto objektivních výsledků vyplývá, že u většiny vlastníků vede nastavení tvorby cen pro vodné a stočné k určité rovnováze, a to ve vztahu k zajištění potřebných finančních zdrojů na provoz a udržitelnost technického stavu infrastruktury VaK. U některých vlastníků, zejména pak u menších obcí, které si zajišťují provoz vodovodů či kanalizací svým jménem a na vlastní odpovědnost, tomu tak ale není a je nadále otázkou, jak tento stav zlepšovat. I z těchto důvodů je stálá snaha resortu metodicky upravovat celou šíři problematiky takzvaného plánu financování obnovy vodovodů a kanalizací. Podíváme-li se na toto téma z pohledu potřeby rozvoje technické infrastruktury vodovodů a kanalizací, zastáváme názor, že bez podpory veřejných zdrojů do strategického rozvoje na posilování nadregionálních vodárenských systémů to do budoucna nepůjde. V současné době novou výstavbou či dostavbou stávajících vodovodních či kanalizačních systémů pouze mírně vzrůstá počet zásobovaných obyvatel, a tím se snižuje efektivita celého systému zásobování vodou a odvádění a čištění odpadních vod. Rostou tak náklady při provozování, které se pak odráží ve vyšší ceně pro vodné a pro stočné. Týká se to převážně méně osídlených oblastí. Nižší efektivitě se tedy nemůžeme vyhnout a zajištění základních služeb, jako je dodávání pitné vody a odvádění odpadních vod, se stává rozhodujícím důvodem výstavby nových vodovodů a kanalizací.
Stránský: Jak hodnotíte naplňování dobrého stavu dle Rámcové směrnice o vodě do roku 2027? V tuto chvíli máme velké rezervy v dosahování. Je reálné cíle naplnit?
Toman: Velké rezervy v naplňování mají všechny členské státy EU, neboť cíle požadované Rámcovou směrnicí o vodách byly zjevně příliš ambiciózní a nyní je jasné, že tři šestiletá období plánů povodí nebudou stačit. Zásadním problémem je povinnost uplatnit princip hodnocení stavu „one out – all out“ (tj. jeden špatně, všechno špatně), kdy je dosažení dobrého stavu možné jen tehdy, kdy všechny ukazatele jednotlivých složek dosáhnou požadované úrovně. Stav vodního útvaru tedy odpovídá nejhůře hodnocenému ukazateli, i když by všechny zbývající dosahovaly hodnot dobrého stavu. Přestože tedy jsou případy zlepšení stavu vodních útvarů na úrovni jednotlivých ukazatelů, na ekologickém nebo chemickém stavu vodního útvaru se to v důsledku zkreslujícího principu hodnocení projevit vůbec nemusí.
Situace je o to složitější, že některé limity koncentrace prioritních polutantů se v příslušných směrnicích EU výrazně snížily, takže v řadě případů dokonce klesl počet útvarů dosahujících dobrého ekologického stavu. K tomuto trendu přispělo i dlouhodobé zkvalitňování monitorovacích programů a úprava metodických postupů hodnocení. Dalším nepříznivým faktorem je také zvýšená frekvence výskytu sucha a s tím spojených poklesů průtoků ve vodních tocích, což zhoršuje řadu kvalitativních ukazatelů. Je to zřejmé na mapách kvality vody vodních toků, jak je lze porovnat ve Zprávách o stavu vodního hospodářství z posledních 5 let.
Evropská komise se bohužel k úpravě uvedeného zkreslujícího principu hodnocení stavu vodních útvarů, stejně jako k realisticky pojaté úpravě směrnice, staví odmítavě. Je tedy zjevné, že postupné zlepšování stavu a navrhování opatření v plánech povodí bude pokračovat i po roce 2027.
Stránský: V oblasti ochrany půdy je stav tristní. Když putuji krajinou, nezdá se mi, že by se situace lepšila. Vydávají se přitom do této oblasti nemalé prostředky. Jak to vidíte Vy?
Toman: S takovým tvrzením nemůžu souhlasit, naše krajina se reálně mění a je to na ní vidět. Opatření ke zlepšení stavu půdy i krajiny jsme v posledních letech udělali hodně, tím nejvýraznějším je omezení výměry jedné plodiny. Od loňského ledna platí na erozně ohrožených půdách omezení výměru jedné plodiny na 30 hektarů, nutíme zemědělce dělat ochranné pásy, musí tam být dostatek organické hmoty a podobně. Od letošního ledna platí zmíněné omezení pro veškerou ornou půdu v Česku. A je důležité připomenout, že jsme před dvěma lety jako jeden z prvních členských států Unie zakázali glyfosát na předsklizňovou aplikaci u plodin pro potravinářské účely, tedy primárně na obiloviny a veškerou řepku.
Stránský: Jeden zemědělec mi kdysi řekl, že by poněkud přehnaně dotace na zemědělskou půdu vázal na jediný parametr: množství biologického oživení v ní s ohledem na typ půd…
Toman: Takto jednoduché to není. Samozřejmě, že množství organické hmoty v půdě je důležité, ale je tady celá řada dalších parametrů, podle kterých se pozná dobrý zemědělec od toho špatného: od pravidelného střídání plodin, přes kvalitní orbu, protierozní opatření až po vytváření různých biopásů a dalších krajinných prvků, které třeba poskytují ochranu drobné zvěři. A dotace by měly podporovat především správné hospodaření zemědělců, to ale asi nikdy nebude možné měřit jen podle jednoho parametru.
Stránský: Jak to vypadá s ústavní ochranou vody? S iniciativou přišla vláda, ale své návrhy předložily i některé strany. Jsou odborníci, kteří říkají, že je to jen gesto…
Toman: Se záměrem zvýšení právní ochrany pitné vody a jejích zdrojů přišlo Ministerstvo zemědělství již během roku 2018 v reakci na opakovaná sucha v předcházejících letech. V rámci prvotních příprav jsme pořádali kulaté stoly, kdy zástupci ministerstev, politických stran, ústavních právníků a dalších odborníků diskutovali o základních cílech budoucí právní úpravy. Koncept zvláštní ústavněprávní ochrany vody bez nutnosti zásahu do Ústavy či Listiny základních práv a svobod vyplynul ze studie, kterou vypracovala Právnická fakulta Univerzity Karlovy. Její část věnovaná porovnání evropských ústavních dokumentů jasně prokázala, že ochrana vody má v ústavních pořádcích různých zemí své pevné místo.
Souběžně s legislativními přípravami nového ústavního zákona zaměřeného na ochranu vody a vodních zdrojů jednotlivé poslanecké kluby KSČM, KDU-ČSL a STAN vládě a později i Poslanecké sněmovně postupně předložily tři vlastní ústavněprávní návrhy. Náš návrh, který jako jediný pojímá ochranu vody a vodních zdrojů komplexně, byl po vyhotovení první verze detailně projednán se zástupci politických stran. Po zapracování jejich připomínek byl pak formou poslaneckého návrhu předložen Poslanecké sněmovně. Naše plány však výrazně zdržela koronavirová pandemie a návrh stále čeká ve Sněmovně na první čtení. Jeho projednání, stejně jako ostatních tří návrhů, není do konce volebního období pravděpodobné. Věřím ale, že tím nebude naše dlouhodobá snaha o zvýšení ochrany vody zastavena definitivně. Pouze se bude muset celý legislativní proces rozbíhat znovu, samozřejmě s výhodou, že text je již připravený. V žádném případě nemůže být tento komplexní návrh vnímán jako pouhé gesto, neboť přináší potřebnou ochranu nejen pitné vody, ale i související infrastruktury vodovodů a kanalizací i vodárenských zdrojů.
Ing. Václav Stránský
