V dubnovém čísle jsme v souvislosti s mimořádnými opatřeními vyvolanými koronovirem přinesli aktuální rozhovor s Ing. Petrem Valdmanem, ředitelem Státního fondu životního prostředí České republiky. V témže čísle je uveden i jeho medailonek. Dohodli jsme se, že do červnového čísla připravíme rozsáhlý rozhovor o fungování Fondu. Otázkami přispěli i čtenáři, kteří vesměs požádali o anonymitu. Toto akceptoval i pan ředitel. Za to mu díky. Děkuji mu i za čas, který rozhovoru věnoval. Věřím, že čtenářům přinese zajímavé informace.
Stránský: Úplně na začátek: mohl byste se zmínit, jakým způsobem je ošetřeno financování ochrany jednotlivých složek životního prostředí v EU, případně ve světě?
Valdman: Nástrojů na financování ochrany životního prostředí je celá řada. Asi nejvýznamnějším zdrojem finančních prostředků jsou fondy EU, a to už od roku 2004. Ještě před nimi byl tzv. předvstupní nástroj ISPA. Vedle toho má EU k dispozici další nástroje, jako je např. program LIFE, je možné využívat i zdrojů EIB. Nezanedbatelné zdroje jsou rovněž k dispozici z obchodů s emisními povolenkami, státy přidružené k EU, jako jsou Norsko či Švýcarsko, nabízí členským zemím EU své fondy a samozřejmě důležité místo mají i národní prostředky, kterými disponuje každý stát.
Stránský: Asi každý čtenář zná SFŽP ČR. Přesto – mohl byste krátce popsat jeho poslání? Jak se vyvíjel, jak se vyvíjet pravděpodobně bude?
Valdman: Rovnou navážu na předchozí odpověď, neboť jeden z pilířů financování ochrany životního prostředí je právě SFŽP ČR, který není závislý na prostředcích státního rozpočtu, ale má své vlastní, složkovými zákony dané příjmy, se kterými hospodaří. V praxi je uplatňován princip „znečišťovatel platí“, takto získané prostředky jsou prostřednictvím SFŽP ČR investovány zpět do ochrany životního prostředí a nejsou vyčerpány např. na důchodovou reformu či jiné potřeby státu v oblastech mimo ochranu životního prostředí. Samozřejmě finanční potřeby pro zlepšování životního prostředí dalece přesahují možnosti SFŽP ČR, a proto fungujeme i jako zprostředkovatel EU programů. Jen do oblasti vodohospodářské infrastruktury jsme od zahájení činnosti SFŽP ČR v roce 1992 investovali z našich prostředků více než 40 miliard korun a zprostředkovali dotace EU převyšující 60 miliard korun. Postupně jsme se tak stali nejen poskytovateli svých vlastních prostředků, vybraných za poškozování či využívání složek životního prostředí, ale i zprostředkovateli prostředků pocházejících z jiných zdrojů, což bude naší rolí i v nejbližší budoucnosti. Zároveň se čím dál tím více soustředíme na výběr poplatků, které tvoří naše příjmy, a postupně přecházíme z role pasivního příjemce poplatků do role aktivnější. Novelou složkových zákonů na nás postupně přechází část kompetencí např. od ČIŽP a chceme tak aktivně vystupovat jako správce poplatku.
Stránský: Jak měřit efektivitu podpory? Jak moc se kloubí pohled ekonomický, ekologický, výchovný?
Valdman: To je jedna z nejtěžších otázek, které se velmi intenzivně věnujeme. Máme spolu s MŽP kompetenci, a tedy i odpovědnost, že nastavováním programů či jednotlivých výzev určujeme, co je a co není efektivní. Výsledná efektivita podpory musí primárně vycházet z hodnocení technických parametrů a ekologických efektů vyjádřených určitou hodnotou vztaženou k jednotce. Pokud projekt generuje příjem, resp. jeho provoz probíhá za úplatu, je nezbytným posouzení míry potřebnosti podpory finanční model, u projektů mimo tuto kategorii je nezbytné posoudit udržitelnost projektu. Do toho nám ještě vstupují pravidla maximální dovolené veřejné podpory. A protože jakékoliv nastavení musí být co nejvíce šablonovité, je potřeba mít možnost poskytnout podporu i projektům mimo nastavená kritéria. Jedná se například o případy, kdy potřeba ochrany životního prostředí v dané lokalitě výrazně převyšuje ekonomiku projektu a najde se cesta, jak bude garantován záporný provoz či dlouhodobá udržitelnost. No a teď to vše povyšte na úroveň programu, stanovte si jeho finanční alokaci a řekněte, jaké ekologické efekty budou na konci tohoto programu a jak je změříte.
Stránský: Mám dojem, že politická rozhodnutí zoufale zaostávají za potřebou. Nyní se například připravuje to, že novostavby musí mít vyřešeno nakládání se srážkovými vodami. Ale po tom odborníci volají – troufnu si tvrdit – dvě desetiletí, a za tu dobu se zastavěly – troufnu si tvrdit – desítky kilometrů čtverečních. Jak hodnotíte rychlost reakce politiků na nové výzvy?
Valdman: Já to s dovolením trochu otočím. Proč se čeká na politická rozhodnutí, vždyť je celá řada staveb, jak veřejných, tak komerčních, které jsou realizovány v souladu s principy modrozelené infrastruktury. Na to, abychom při stavbách mysleli na hospodaření se srážkovou vodou, aby se v rámci územního plánování nezapomínalo na zeleň, řešila se problematika tepelných ostrovů, dodržoval se přirozený vodní režim, potřebujeme na to politická rozhodnutí? Není ta potřeba politických rozhodnutí a legislativní regulace spíše známka našeho selhání, že nedokážeme sami reagovat na změny a čekáme, až nám to někdo přikáže? A zlobíme se, že nám to politici přikázali pozdě?
Stránský: Mnozí jsou skeptičtí k dotacím. V souvislosti s dotacemi na zemědělství, bioplynky apod., jsem slyšel hezký bonmot: dotace na devastace. Někteří tvrdí, že kdyby se odbouraly dotace v odpadech, ochraně ovzduší, ochraně vod a i v zemědělství a promítlo se to do ceny výrobků a služeb s tím spojených, tak by se ceny zvýšily, ale v konečném důsledku by se ušetřilo, protože by se mohly snížit daně a různé poplatky…
Valdman: Zrušit dotace, zrušit poplatky a nechat vše vyřešit trh, obce. Všichni přece vědí, kdo co konkrétně potřebuje a všichni ve výsledku ušetříme atd., atd. Je to samozřejmě hodně utopické, mimo realitu a obávám se i mimo veřejný zájem, což nepochybně ochrana životního prostředí je. Já osobně vnímám kritiku dotací jako reakci na jejich byrokracii, složitost, pomalost. Tady všude má jak stát, tak příslušné orgány EU velké rezervy, ale nepopírejme je principiálně. Dotace jsou investice státu, kterými se snaží motivovat k určité činnosti nebo k její změně. Může je i cílit do prioritních oblastí, kde by si třeba nositelé projektů neměli šanci na ně „vydělat“, třeba s ohledem na strukturální postižení regionu. Stát má vrcholnou odpovědnost za životní prostředí, proto existuje strategický dokument Státní politika životního prostředí ČR a navazující dílčí strategie, tudíž musí mít stát i příslušné ekonomické nástroje.
Stránský: Mnozí upozorňují, že obecně dotace nejsou efektivně využívány, protože mnozí příjemci si říkají, že to nejsou „jejich“ peníze. Například jeden člověk, opravdu odborník, který se pohyboval v dotacích, mi jednou u piva na otázku, kolik bych – pokud bych tu ČOVku stavěl sám a hlídal si každou korunu – ušetřil, řekl částku, která mě vyrazila dech – byla v řádu desítek procent. Dodával, že v tom nemusí být úplatky či jiná levota, ale že investoři nejsou motivováni to postavit co nejlevněji (nejsou to jejich peníze) a naopak mohou ohromovat voliče, kolik prostavěli, tak projektantovi „dovolí“ naprojektovat ČOVku předimenzovanou (on je placen podle velikosti zakázky), dodavatelé dodávají služby a technologie a techniku za co největší ceny… Co Vy na to?
Valdman: Řekněme si to pěkně od začátku. Investorem je v případě stavby ČOV obec, která má zastupitelstvo, starostku či starostu, větší či menší úřad. Jak má být řešeno odkanalizování, včetně velikosti ČOV, by mělo být zaznamenáno v dokumentu kraje, kterým je PRVKÚK. S ním musí být projekt v souladu. Pokud bude obec realizovat projekt s využitím dotace např. z našeho Operačního programu Životní prostředí (OPŽP), dostane aktuálně dotaci max. 64 %. Zbytek si musí zajistit z vlastních zdrojů obce, čili je zde jednoznačný tlak na hledání efektivního řešení. Jedná se přece o peníze obce, které budou chybět jinde. V rámci dotace jí zaplatíme i projekt, zadávací dokumentaci, technický dozor, tzn., vytváříme prostředí pro to, aby si obec mohla zabezpečit kvalitní služby od začátku až do konce, protože ne každý starosta je odborník na investice. Chceme vidět i finanční model, ze kterého musí být zřejmé, že projekt je udržitelný co do budoucích plateb za stočné. A v neposlední řadě vyžadujeme otevřenou soutěž na dodavatele. Máme dostatek dat z realizovaných projektů za čtvrtstoletí, abych mohl s jistotou říci, že naprostá většina projektů je realizována v odpovídajících finančních i technických parametrech.
Novostavba vegetační ČOV Budětice-Vlkonice
Modernizace a zkapacitnění ČOV ve Slaném-Blahoticích
Stránský: Setkal jsem se i s jiným nešvarem. Jeden známý dostal dotaci na topení výměníkem. Jeho skorosoused to nestihl, ale i on se rozhodl si to topení udělat. Podmínky tedy měli přibližně stejné. Dělala to stejná firma. První otázka u obou byla: Máte na to dotace? Fakturu u toho s dotací vystavili vyšší než u toho bez dotace. Ten rozdíl byl přesně polovina dotace…
Valdman: To není problém dotací. U všech služeb, které jsou poskytovány lidem za úplatu, se vyskytují menší či větší podvodníčci. Ať už to je Vámi zmiňovaný příklad nebo klasická otázka „Chcete to s papírem či bez?“ či výskyt tzv. šmejdů prodávajících cokoliv. Řešení je jediné – nekupovat, nebrat takové nabídky. Zejména v oblasti výměny starých kotlů za ekologické zdroje vytápění je konkurence mimořádná, a proto radím, najděte si jinou firmu. Pokud těmto lidem nebudeme na nabídky kývat, tak z toho daného segmentu vypadnou. A samozřejmě nám může kdokoliv i anonymně předat informaci, my už si s tím dokážeme poradit. I pokud se nejedná o nelegální činnost, kterou případně řešíme s příslušnými orgány. Vedeme seznam dodavatelů technologií pod etickým kodexem a dokážeme zatlačit na výrobce, aby si udělal pořádek u svých obchodních zástupců, a případné nepoctivé výrobce dokážeme ze seznamu vyškrtnout.
Stránský: Určitě by měly být podporovány takové ty věci, které mají hodnotu, ale nikoliv cenu. Tedy věci jako úprava vodních toků, zadržování vody, ochrana přírody, neziskovky, výzkum, vzdělávání, informace by měly být podporovány. Pochybovači (a přiznám se, i já mezi ně patřím) si myslí, že dotace na ty věci, které lze promítnout do ceny (vodné, stočné, odpadky, asi i zvýšit cenu výrobku v závislosti na znečištění ovzduší) by měly být postupně rušeny…
Valdman: V zásadě máte pravdu, nicméně ten proces musí být postupný, nikoliv skokový. Právě v případě podpory staveb vodovodů a kanalizací se počítá s příjmem projektu a dotace se o tento budoucí příjem ponižuje. Do výše poplatků nám ale vstupuje sociální únosnost, která to zcela oprávněně brzdí. Na druhou stranu, jakákoliv obnova stávající infrastruktury by měla být hrazena právě z poplatků, nikoliv z dalších dotací.
Otázky, které se mi sešly od čtenářů…
Stránský: Můžeme přejít na čtenářské otázky. Já jsem se ptal v jedné z předchozích otázek, zda nejsou dotace předražené. Naopak jeden kolega v této souvislosti napsal: často se prý vyskytují situace při projednávání žádostí o dotace ze SFŽP ČR, kdy jsou Fondem některé stavby ČOV a především nové technologické koncepce označeny za nadstandardní přesto, že se předkladatel snaží vyhovět třeba doporučením podniků Povodí, která jsou nad rámec NV 401/2015 Sb. (jedná se například o technologie s vysokou účinností eliminace fosforu z odpadních vod u menších ČOV) nebo v „předstihu“ investor reaguje svým záměrem na požadavek připravované nebo již platné legislativy (třeba v EU) a požaduje po projektu řešení, které však úředník označí za zbytečné (třeba řešení kalové koncovky ČOV s hygienizací kalu a jeho aplikací v místě vzniku), Vyhl. 437/2016, s odkazem, že budou i jiná komplexnější řešení, a že je čas. Investor potom z obavy, že dotaci nedostane, akceptuje polovičaté, ale levnější řešení.
Valdman: Úplně nevím, jak k tomu kolega přišel, je tomu spíše naopak. Co se týče NV 401/2015Sb. a požadavků na kvalitu vypouštěných odpadních vod, je pro nás stanovisko podniků Povodí zásadní. Vyjádření správců Povodí je povinnou přílohou žádosti o podporu pro její hodnocení a o jejich doporučení se opíráme. Dovolím si odcitovat jednu větu z pravidel pro žadatele: „V případě požadavku vodoprávního úřadu, správce Povodí, nebo pokud to vyplývá z opatření plánů povodí na vybavení ČOV technologií odstraňování fosforu a jeho provozování, bude podpořen pouze projekt, který tyto požadavky splňuje.“ Pokud by měl např. podnik Povodí požadavek na zvýšenou účinnost odstraňování fosforu, tak to musí investor při podání žádosti o dotaci do projektového řešení zapracovat.
Stránský: Spolupracuje SFŽP ČR při tvorbě názorů na technologickou úroveň předkládaných žádostí a jejich schvalování třeba s týmem nezávislých odborníků? Když ano, tak jak je vybírá? Máte nějakou vnitřní metodiku pro posuzování předkládaných projektů z hlediska technické a technologické úplnosti a kvality (stále se setkáváme s „dotovanými“ stavbami ČOV na technologické úrovni roku 1970, které potom provozovatel, který není investorem, musí na svoje náklady „dodělávat“, aby plnily požadavky spolehlivě)? U projektů ČOV by třeba bylo dobré zavést stupnici energetické náročnosti navrhovaného řešení (která je vyžadována již několik let u běžných staveb). Kritériem by mohla být v tomto případě například specifická spotřeba elektrické energie na odstranění 1 kg BSK5, při zahrnutí energetické náročnosti celé ČOV (tento parametr uvádějí některé zahraniční projekční kanceláře).
Valdman: Ano, jak při nastavení kritérií v jednotlivých výzvách, tak i v případě sporných řešení se obracíme na nezávislé odborníky, v oblasti pitné vody pravidelně spolupracujeme při posuzování technologických návrhů úpraven vody s odborníky na tuto oblast. Úroveň technického řešení ČOV posuzujeme především z hlediska zajištění požadovaných parametrů na výstupu z ČOV pro ochranu vodních útvarů (a v souladu s legislativou). Kritérium pro posouzení energetické náročnosti ČOV bereme jako dobrý podnět. Obecně prosazujeme multifunkční řešení projektů, včetně úspor energie a zavedení alternativních zdrojů energie a bude to dozajista jedno z nových témat připravovaného OPŽP 2021+, stejně jako např. zvýšení podílu recyklace na dotovaných stavbách. Stávající podmínky nám vykazování několika cílů u jednoho projektu ne úplně umožňují, stejně tak je problém financovat v jedné oblasti i části projektu, spadající do oblasti jiné.
Stránský: Že ještě zůstávám u těch ČOV. Posuzuje SFŽP ČR řešení celé soustavy „Stoková síť – ČOV“, aby po realizaci celý systém vyhověl legislativě na další roky, nebo nechává toto na odpovědnosti investora? Jde přece o účelnost vynaložených prostředků!
Valdman: Posouzení účelnosti je pro nás zásadní, ale nemůžeme z toho vynechat investora. On má tu klíčovou odpovědnost. Správný postup je už na začátku zvažování způsobu odkanalizování, ideálně ve variantách, s odhadem budoucího rozvoje obce a s promyšlenou ekonomikou projektu. Tady můžeme poradit, což také děláme, ale konečné rozhodnutí nese vždy investor, který se obrací na autorizované vodohospodáře. Svou roli hrají i další subjekty, které do přípravy vstupují v rámci povolovacích procesů. My jsme v zásadě až na konci, kdy má stavba zpracovaný projekt a vydané stavební povolení.
Stránský: Využití finančních prostředků z OPŽP vyžaduje nejprve akci financovat ze „svých“ zdrojů a zpětně jsou uhrazeny až po dokončení projektu. Přitom může dojít k neproplacení části nákladů, prohlášených za „neuznatelné“ – typicky je to DPH. Nemyslíte, že to žadatele u větších projektů z principu odrazuje a jdou jinam?
Valdman: V OPŽP financujeme projekty průběžně, tzn., není nutné čekat na dokončení projektu. Navíc umožňujeme financovat i neuhrazené faktury – příjemce dá do žádosti o platbu neuhrazenou fakturu, my mu pošleme peníze a on nám pak v dané lhůtě prokáže výpisem, že je poslal na účet dodavateli. A co se týká DPH, pokud má příjemce nárok na odpočet, dostane prostředky od státu jiným mechanismem, takže jej skutečně platit nemůžeme. To, že někteří investoři využívají raději národní zdroje, je jednak z důvodu jiných preferovaných kritérií v těchto programech a samozřejmě roli hraje i administrativní náročnost, která vždy u národních zdrojů bude menší.
Stránský: Čerpání financí z OPŽP se na některé projekty z oblasti vodního hospodářství nedaří. Máte nějakou představu proč?
Valdman: Narážíte patrně na oblast revitalizace toků či protipovodňové ochrany realizované přírodě blízkým způsobem, kde skutečně naše očekávání byla a jsou větší, než je realita. Jsme v poměrně intenzivní komunikaci s podniky Povodí, protože to jsou hlavní realizátoři těchto projektů a snažíme se případné bariéry řešit, ale projektová příprava je u těchto projektů skutečně extrémně dlouhá. Druhou oblastí vodě blízkou jsou projekty na hospodaření se srážkovou vodou v obcích, tzv. velká Dešťovka. I tam bychom rádi viděli každoročně stovky nových projektů, byť chápeme, že z pohledu priorit obcí jsou tyto investice spíše ve spodní části pomyslného žebříčku, na druhou stranu v každé otevřené výzvě násobně roste počet nových žádostí, takže věřím, že se situace v budoucích letech bude ještě lepší. Máme mj. i velmi pozitivní ohlasy z našich seminářů pro starosty na toto téma, kde tu nejlepší praxi zprostředkovávají potenciálním zájemcům i realizátoři pilotních projektů velké Dešťovky.
Revitalizace rašelinišť na Zhůřském potoce
Revitalizace vodních ploch u Horního Benešova
Stránský: Často žadatelé o podporu protipovodňových opatření uvádějí problém majetkoprávního vypořádání potřebných pozemků v soukromém vlastnictví a rovněž omezení vydávaná ochranou přírody. Uvažujete o nějakém zlepšení podmínek nebo omezení uvedených příčin?
Valdman: Míra zájmu je u těchto opatření zcela jistě do určité míry ovlivněna i složitými majetkoprávními vztahy. My můžeme nabídnout finanční prostředky na výkupy pozemků, přičemž akceptujeme i třeba jen souhlasy vlastníků. Ty je ale zpravidla poměrně obtížné dohledat a zkontaktovat. A jakákoliv omezení stanovená dotčenými orgány ochrany přírody v rámci povolovacích řízení jsou, předpokládám, ku prospěchu životního prostředí. V tomto bych proto rozhodně bariéru neviděl, zvláště pokud projekty financuji se stejným cílem: zlepšit životní prostředí.
Stránský: Na jednotlivé dotační podprogramy a položky jsou alokovány určité objemy finančních prostředků. Pokud se jejich čerpání nedaří, část se přesunuje na projekty a aktivity, kde se čerpání „daří“. Vesměs jde ovšem o projekty a opatření, které významně nepřispějí na řešení nejdůležitějších problémů k omezení klimatické změny (povodní, sucha), spíše podpoří krajinotvorné prvky a biodiverzitu, pro snížení negativních účinků vody nejsou efektivní. Co o tom soudíte? Čerpání se pak „daří“, efekty nejsou…
Valdman: Tak jednouché to zase není. Každý program má nastaveny cíle v podobě indikátorů, na které se váže alokace finančních prostředků. Jejich přesun mezi jednotlivými prioritami musí schválit Evropská komise. Priority OPŽP jsou různé, není to jen sucho a povodně, je to i ovzduší, odpady, energetické úspory a patří sem i obecná ochrana přírody ve smyslu podpory biodiverzity. Bohužel díky tomu, že se našim předchůdcům na SFŽP ČR a MŽP nepodařilo v roce 2013 vyčerpat 7,5 miliardy korun a ČR o ně definitivně přišla, tak se tento neúspěch podepsal i ve vyjednané částce pro stávající OPŽP, která zdaleka nepokrývá potřeby v ochraně životního prostředí. Každý přesun prostředků je proto opravdu velmi důkladně zvažován a rozhoduje o něm krom Evropské komise i Monitorovací výbor OPŽP. Mimochodem, zrovna do oblasti sucha aktuálně přesouváme více než 1 miliardu korun, v roce 2016 jsme navýšili alokaci OPŽP přesunem 2 miliard korun z Operačního programu Doprava, rok nato jsme si vypomohli přesunem 2 miliard z Integrovaného regionálního operačního programu, v loňském roce jsme získali 1 miliardu z Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. Snažíme se co nejvíce posílit zdroje pro projekty řešící ochranu a zlepšování životního prostředí.
Stránský: Pro výkup pozemků se osvědčil způsob aplikovat maximální cenu z posudků pro realizace opatření. Pro mnohá vodní díla na to je dokonce vládní usnesení. Dají se takové podmínky nebo změna metodiky uplatnit pro projekty financované z OPŽP? Často jde o přírodě blízká opatření navrhovaná v povodí připravovaných nádrží, jejichž realizace je podmínkou pro souhlas MŽP. Pokud se nerealizují – padne i možnost….
Valdman: Je nesporné, že právě získání vhodných pozemků je klíčové pro realizace veškerých obecně prospěšných staveb a výjimku netvoří ani přírodě blízká opatření. Proto již v současných dotačních programech je ve stanovené míře možné získat dotační prostředky na výkupy pozemků potřebných pro realizaci podporovaných opatření. V této praxi budeme zcela jistě pokračovat při přípravě budoucích dotačních titulů. Nastavení pravidel pro stanovení výkupní ceny pozemků bude určitě předmětem široké diskuse, jejímž cílem bude najít v rámci legislativních mantinelů rozumný kompromis mezi hospodárným vynakládáním veřejných prostředků a ochotou majitelů pozemků za stanovené výkupní ceny potřebné pozemky prodat.
Stránský: Systém plánování v oblasti, zejména plánů dílčích povodí, podle platného vodního zákona řeší v tzv. opatřeních typu „A“ na zemědělském půdním fondu komplexně mimo jiné tolik skloňovanou problematiku „sucha“, ale i celkovou ochranu vodních poměrů (omezení eroze půdy, regulaci odtoku vody z drenážních systémů, převod vody do hydrogeologické struktury) pomocí přírodě blízkých a drobných technických opatření. Zejména se ukládá vlastníkům pozemků, tedy i zemědělských, povinnost dbát, aby nedocházelo ke zhoršování odtokových poměrů, odnosu půdy erozní činností vody a dbát o zlepšování retenční schopnosti krajiny. Jak Ministerstvo životního prostředí ČR a Ministerstvo zemědělství ČR, jako gestoři těchto plánů v oblasti vod, jsou připraveny na realizaci těchto opatření po roce 2022, kdy budou schváleny vládou ČR i zastupitelstvy krajů, tj. jaké zcela nové dotační prostředky pro zemědělce v řádu stovek miliard Kč jsou připravovány? Nemluvím o dotačních prostředcích na ad hoc opatření, jako např. odnos půdy atd., ale na celý výše uvedený komplex opatření typu „A“?
Valdman: Podpora opatření, která vedou ke zlepšování retenční schopnosti krajiny, je dlouhodobě prioritou rezortu životního prostředí, a proto je s nimi počítáno ve stávajících i připravovaných dotačních titulech. V OPŽP 2021+ budou na podporu opatření k zlepšování retenční schopnosti krajiny k dispozici řádově miliardy korun. Tato podpora bude umožněna i zemědělsky hospodařícím subjektům. Jestliže se ovšem bavíme o realizaci opatření na zemědělském půdním fondu, tak z podstaty věci je logické, že klíčové budou v tomto směru dotační prostředky vyplácené Ministerstvem zemědělství. A tady bude obrovskou výzvou, aby podmínky pro poskytnutí zemědělských dotací cílených na údržbu krajiny zajistily, že právě uváděné typy opatření budou hospodařící subjekty na svých pozemcích realizovat.
Semín – optimalizace vodního režimu v lokalitě Cháravka
Vodojem a vodovodní síť v Ohrazenicích na Turnovsku
Stránský: V současné době se preferuje ze strany MŽP zadržování dešťových vod na jednotlivých nemovitostech a jejich využívání. Využitím dešťových vod na jednotlivých nemovitostech bude do kanalizací odtékat větší množství vody, než bude dodáno vodovodem. Zvažovalo se, že dotace státu z našich daní podporují vlastníky nemovitostí, kteří budou platit méně za služby vodovodů a kanalizací na úkor ostatních odběratelů těchto služeb?
Valdman: Touto otázkou jsme se intenzivně zabývali v době, kdy jsme připravovali program Dešťovka, který umožňuje mj. využívat srážkovou vodu na splachování toalet. Tím, že využívám nachytanou srážkovou vodu na splachování, přece nechodím více na toaletu, tzn., odpadní vody do kanalizace poteče pořád stejně, jen spotřebuji méně vody pitné. Na společných jednáních s kolegy z Asociace pro vodu ČR a se Sdružením oboru vodovodů a kanalizací ČR jsme se dohodli na doporučeném koeficientu, kterým se stanoví objem odpadní vody z měřené vody pitné, a tudíž nebude podporován někdo na úkor druhého. A je to rozhodně spravedlivější, než když platím stočné i za vodu, která nikdy na ČOV nedoteče, neboť s ní třeba zalévám.
Stránský: Jakou roli podle Vás hraje výchova a osvěta ve světle klimatických změn?
Valdman: Jsem přesvědčen o tom, že koncept ekovýchovy v ČR funguje velmi dobře, koneckonců jak MŽP, tak SFŽP ČR ho dlouhodobě finančně podporují. Snažíme se klást důraz na propojení výchovy s reálnými projekty, které krom vlastního efektu pro životní prostředí působí edukativně, preferujeme podporu venkovních aktivit, jakou jsou např. přírodní zahrady při mateřských a základních školách, kde se děti mohou seznamovat hrou se základními přírodními procesy. A krom dětí, a to bych chtěl možná podtrhnout ještě více, je nezbytné zaměřit osvětu i na dospělou populaci, na samosprávy, úřady, projektanty, zkrátka na všechny, kteří mají svůj díl odpovědnosti při vzniku projektů, plánů, strategií, zkrátka při všem, co ovlivňuje prostředí kolem nás.
Ing. Václav Stránský
