Autor
Zdeněk Veverka
Klíčová slova
odpad – sediment – nakládání se sedimenty
Problematika nakládání se sedimenty je upravena změnovým zákonem k zákonu o odpadech, zákonem č. 223/2015 Sb. Při hledání způsobů nakládání se sedimenty je možné vycházet ze skutečnosti, že při vyhovění všem souvisejícím zákonům zůstalo rozhodnutí o tom, zda se sedimenty nakládat jako s odpadem nebo jinak, na vlastníkovi (původci) dotčené věci. Právní úprava v zákoně o odpadech není praktickým přínosem pro dotčené osoby a neodstraňuje neurčitosti, což může být příčinou sporů s dohlížecími orgány.
1. Úvod
Problematika nakládání se sedimenty (odpady?) z vodních nádrží a vodních toků je mezi odbornou veřejností zabývající se problematikou nakládání s odpady diskutována prakticky po celou dobu účinnosti zákona o odpadech [1]. Závěry z diskuse v polovině první dekády 21. století vypovídaly o tom, že platné právní předpisy problematiku této věci řeší rozporuplně a nejednoznačně. V rámci diskusí byla formulována a také realizována doporučení na změnu úpravy problematiky nakládání se sedimenty v rámci zákonných předpisů. V současnosti je národní právní úprava nakládání se sedimenty z vodních nádrží a vodních toků v souladu s doporučeními (směrnicemi) EU.
2. Právní úprava
Na začátku textu cituji vybraná ustanovení zákona o odpadech [1] týkající se problematiky, které je článek věnován:
§ 2 Působnost zákonaOdst. (1) Zákon se vztahuje na nakládání se všemi odpady, s výjimkou…
písm. g) sedimentů přemísťovaných v rámci povrchových vod za účelem správy vod a vodních cest, předcházení povodním, zmírnění účinku povodní a období sucha nebo rekultivace půdy, je-li prokázáno, že nevykazují žádnou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů [2].
Poznámka: Zákon se nevztahuje na sedimenty přemisťované – tedy nevytěžené trvale z vodního prostředí, respektive zůstávající na pozemcích, o kterých je předpokládáno, že zůstanou součástí míst zaplavovaných při vyšším průtoku nebo úrovni hladiny (bermu). Pokud se předpokládá, že se sedimenty bude nakládáno jinak (budou využity pro rekultivaci půdy), musí být prokázáno, že nemají nebezpečné vlastnosti. Pro tento výklad je možné použít i odst. (3) citovaného paragrafu: „Tento zákon se nevztahuje na nakládání s nekontaminovanou zeminou a jiným přírodním materiálem vytěženým během stavební činnosti, pokud je zajištěno, že materiál bude použit ve svém přirozeném stavu pro účely stavby na místě, na kterém byl vytěžen.“ Protože vodoprávní úřad vykonává působnost speciálního stavebního úřadu, je možné na činnosti vyžadující povolení nahlížet pod úhlem tohoto ustanovení. Pokud se jedná o činnosti, k nimž není nutné povolení (§ 14 odst. 2 zákona o vodách [3]), je nakládání s přemísťovanými věcmi nutné podřídit ustanovení zákona o odpadech (záleží na způsobu dalšího nakládání s nimi).
Ustanovení o využití sedimentů k rekultivaci půdy je nejasné. Důvodem jsou použité pojmy: Rekultivace – zahlazování antropogenní činnosti v krajině. (Výklad ustanovení může zahrnovat jakékoliv využívání sedimentu na povrchu terénu, ale to by asi bylo takto napsáno.) Půda – zemědělský půdní fond (zemědělská půda)? lesní pozemky? půda, horniny, včetně přírodních léčivých zdrojů peloidu nebo navážek (dále jen „půda“) [4].
V současnosti účinná právní úprava nakládání se sedimenty stanovená v zákoně o odpadech [1] byla realizována zákonem č. 223/2015 Sb., kterým byl zákon o odpadech [1] změněn. Změna zapracovala (implementovala) do národní právní úpravy požadavky příslušné evropské směrnice. Změna zákona o odpadech [1] spočívá v doplnění Dílu 9 – „Sedimenty vytěžené z koryt vodních toků a nádrží“, který obsahuje § 37t, členěný na odstavce (1) až (4):
Odst. (1) Sedimenty vytěžené z koryt vodních toků a vodních nádrží, pokud jsou odpadem, je možné využívat na zemědělském půdním fondu v souladu s § 14 odst. 2 pouze za splnění požadavků zvláštních právních předpisů [5, 6].
Odst. (2) Sedimenty vytěžené z koryt vodních toků a vodních nádrží, pokud jsou odpadem, je možné využívat na povrchu terénu a k zavážení podzemních prostor v souladu s § 14 odst. 2 za splnění podmínek pro využívání odpadů na povrchu terénu stanovených vyhláškou [7] podle § 19 odst. 3.
Odst. (3) Sedimenty vytěžené z koryt vodních toků a vodních nádrží, pokud jsou odpadem, je možné využívat jako stavební materiál v souladu s § 14 odst. 2 za splnění požadavků stanovených zvláštními právními předpisy [8, 9].
Odst. (4) Pokud jsou sedimenty vytěžené z koryt vodních toků a vodních nádrží určeny k využití na pozemcích tvořících zemědělský půdní fond, nevede jejich původce ani osoba, která je na pozemcích tvořících zemědělský půdní fond využívá, pro tyto sedimenty evidenci podle § 39 odst. 1 a nepodává hlášení podle § 39 odst. 2 a 3. Pro tyto sedimenty se vede evidence podle zvláštního právního předpisu [5, 6].
Poznámka: První tři odstavce stanoví požadavky na nakládání se sedimenty, „pokud jsou sedimenty odpadem“. Odstavec (4) stanoví požadavky na nakládání se sedimenty, pokud jsou určeny k využití na pozemcích tvořících zemědělský půdní fond. Vzhledem k podmínce uvedené v odstavcích (1)–(3) je nutné se zaměřit na definici pojmu „odpad“, která je stanovena v § 3 zákona o odpadech [1]. Jako podstatný se ve vztahu k „sedimentům“ jeví odst. (1): „Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit“. Z uvedeného je zřejmé, že zákon nepředpokládá, že všechny usazeniny (sedimenty) budou splňovat definici odpadu a že s nimi bude nutné vždy nakládat v souladu se zákonem o odpadech [1]. To znamená, že až do rozhodnutí vlastníka usazenin, zda se jedná o odpad, nejsou ani zařízení využívaná při nakládání s usazeninami zařízeními určenými k nakládání s odpady. Vlastník usazenin se až po příslušném svém rozhodnutí stává původcem odpadu a vztahují se na něj povinnosti stanovené zákonem o odpadech [1]. Požadavky na nakládání se sedimenty, stanovené ve vyhlášce o podrobnostech nakládání s odpady [17], se vztahují pouze na nakládání se sedimenty, které jsou odpadem. Požadavky jsou v dotčené vyhlášce stanoveny tak, aby usnadnily nakládání s touto věcí (sedimentem), pokud bude odpadem. Zákon o vodách [3] stanoví v § 14 odst. 1: Povolení k některým činnostem je třeba… písm. b) k těžbě písku, štěrku, bahna s výjimkou bahna k léčivým účelům, valounů apod. (dále jen „říční materiál“) z pozemků, na nichž leží koryto vodního toku.
Poznámka: Vzhledem k obsahu právních předpisů o vodách [3, 10], v nichž jsou používány pojmy štěrk, písek, valouny, bahno (říční materiál), a nejsou používány pojmy sediment nebo kal, jeví se jako vhodné (žádoucí) definovat věc (vytěžený sediment), která může být (musí být) podle zákona o odpadech považována za odpad.
3. Co je problémem
Při rozhodování o možné aplikaci požadavků stanovených § 37t zákona o odpadech [1] je předpokládáno (vyžadováno) rozhodnutí osoby vlastnící usazeniny (sedimenty), vytěžené z vodních nádrží a vodních toků, o tom, že tyto budou při nakládání podřízeny zákonu o odpadech. Toto rozhodnutí je ve své podstatě oním problémem, který je pro dotčené osoby nejistotou při aplikaci požadavků dotčených ustanovení zákona o odpadech [1] na nakládání se sedimenty. Za další nejistotu je možné považovat skutečnost, že pojem „sediment“ není v právní úpravě řídící nakládání s odpady a nakládání s vodami definován, stejně jako není definován v jiných (souvisejících) právních předpisech. Za související právní předpisy jsou kromě zákona o vodách [3] považovány všechny předpisy, na něž se zákon o odpadech v dotčeném § 37t odkazuje. Pro sjednocení pohledu na dotčenou věc – sediment – nepomáhá bohužel ani Katalog odpadů [11], který tento pojem (druh odpadu) neuvádí jako specifický druh odpadu.
Z obecného pohledu je sedimentem usazenina nacházející se na dně koryta vodního toku nebo nádrže, zpravidla přenesená sem mechanicky z jiného místa. Pro zajímavost jsou dále uvedeny pojmy, které je možné považovat za synonyma k pojmu sediment: nánosy (deposits, coating), splaveniny (sediment), plaveniny (silts), naplaveniny (silting), bahno (mud, moras, guagmire, ooze), bláto (mud, mire, dirt, muck, ooze), kal (sludge, ooze, sevage, dregs, settlement), sediment (sediment, deposit, pelet), usazenina (sediment, deposit, residue, lees, dregs). Pojem sediment („sedimenty vytěžené z koryt vodních toků a nádrží“) je v zákoně o odpadech [1] použit pravděpodobně k popisu výsledku gravitačního odlučování pevných věcí unášených a dopravovaných (sunutých, posunovaných, přehrnovaných, koulených apod.) vodou. Pevné věci (jedná se zpravidla o přírodniny) se dostávají do vody v důsledku erozního působení vody (splavování, vymílání, apod.). V kontaktu s vodním prostředím antropogenně znečištěným (např. vypouštěnými odpadními vodami) i při znečištění přírodnin člověkem před jejich vstupem do vody se mohou součástí sedimentů stát i škodliviny. Sedimenty mohou být v důsledku tohoto znečištění nevhodné či nebezpečné po jejich vytěžení (vyjmutí) z vodního prostředí k využití. Exaktní definice sedimentů není snadná a jednoznačná. Nejčastěji se cituje Smith (1978): „Sediment je produkt akumulace materiálu pocházejícího ze zvětralých a erodovaných hornin a doneseného na místo uložení buďto jako pevné částice nebo v roztoku. Materiál bývá uložen převážně ve vrstvách, a to fyzikálními, chemickými nebo biologickými pochody“. Sedimenty jsou zdrojem různých druhů sedimentárních hornin – štěrků, pískovců, písků, prachovců, jílů, jílovců; mohli bychom k nim zařadit i uhlí a rašelinu, které jsou těženy a využívány lidmi jako suroviny. Ve vztahu k definici pojmu „vytěžený sediment“ je vhodné se zamyslet i nad tím, zda se v návaznosti na definici pojmu „odpad“ v zákoně o odpadech [1] jedná o movitou či nemovitou věc, respektive, kdy se nemovitá věc (součást dna) stává věcí movitou. Příslušná úvaha je nutná zejména v případě použití některých technologií, kdy jsou usazeniny z místa jejich nahromadění ve vodním prostředí těženy např. s využitím sacího zařízení v podobě povrchových vod, v nichž jsou přítomny pevné věci (sedimenty), a následně jsou z vody tyto pevné věci oddělovány. Při úvahách je vhodné se zaměřit i na specifické postavení vody, u níž rozhodování o příslušnosti mezi věci movité či nemovité není právně jednoznačné, a na další nakládání s touto vodou. Podle definice uvedené v § 38 vodního zákona [3] je zřejmě nutné tyto vody považovat za vody odpadní, a to jako vody: „Použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, pokud mají po použití změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z těchto staveb, zařízení nebo dopravních prostředků odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Odpadní vody jsou i průsakové vody z odkališť, s výjimkou vod, které jsou zpětně využívány pro vlastní potřebu organizace, a vod, které odtékají do vod důlních, a dále jsou odpadními vodami průsakové vody ze skládek odpadu.“ Ve vodním zákoně [3] není blíže uvedeno, co jsou „průmyslové odpadní vody“, ale definuje je jeho prováděcí předpis [12] v § 2 odstavci a) jako vody vypouštěné z konkrétních průmyslových a zemědělských odvětví stanovených v tabulce 2: Emisní standardy: přípustné hodnoty znečištění pro odpadní vody vypouštěné z vybraných průmyslových a zemědělských odvětví. Pokud by byly sedimenty všeobecně považovány za odpad, bylo by nakládání s nimi (včetně jejich odsávání z dotčených míst zařízením k nakládání s odpady) zařazeno mezi činnosti spadající pod CZ-NACE 38.00. Vzhledem ke skutečnosti, že vodní zákon stanoví pro nakládání s odpadními vodami několik podmínek a také mnoho povinností, z nichž je většina vztažena na vypouštění do vod povrchových nebo podzemních (mít povolení k vypouštění, měření objemu vypouštěných vod a zjišťování míry jejich znečištění), je tento způsob nakládání se sedimenty pravděpodobně právně složitý.4. Možné řešení
Pokud bychom v rámci předběžné opatrnosti vycházeli z objektivně známých skutečností, že škodliviny (nebezpečné chemické látky), které by mohly ovlivnit využitelnost usazenin, jsou vázány zejména na jemné částice (kal, bahno), pak bychom mohli dojít ke konsensu, že štěrky a písky nejsou těmi nánosy nebo součástmi dna vodního tělesa či vodního toku (koryta), o nichž by bylo vhodné a rozumné hovořit jako o sedimentu – odpadu, případně i nebezpečném odpadu, v souladu s definicí ve smyslu zákona o odpadech. Touto složkou nánosů, u níž by bylo nutné (vhodné, rozumné) sledovat její nebezpečné vlastnosti, by měly být pouze věci (pevné částice – vrstvy pevných částic) nespadající do skupiny písků a štěrků, které jsou při těžbě z koryt vodních toků a jiných vodních těles předmětem rozhodování vodoprávních úřadů – viz § 14 odst. 1 písm. b) zákona o vodách [3].
Za štěrk jsou obecně považovány nesoudržné horniny, u nichž zrna s velikostí větší než 2 mm tvoří více jak 50 % hmotnosti celku. Za písek jsou obecně považovány nezpevněné horniny, u nichž zrna v rozmezí velikosti 0,063–2 mm tvoří více než 50 % hmotnosti celku. Oporu pro tyto definice je možné dohledat např. ve vyhl. č. 257/2009 Sb. [13] nebo v technických normách [14]. Aby se zjednodušilo rozhodování, jak při odtěžování usazenin nakládat se sedimenty (odpady), je vhodné v rámci provozních předpisů upravujících nakládání s usazeninami v konkrétním místě stanovit, že tento materiál obsahující více jak stanovený podíl hmotnosti zrn nad velikost 0,063 mm nebude považován za sediment ve smyslu zákona o odpadech, pokud nenaplní definici odpadu. Tedy, že vlastník se jich nebude zbavovat, ani nebude mít úmysl nebo povinnost se jich zbavit, nebo nebudou znečištěny tak, že by ohrožovaly životní prostředí nebo zdraví lidí. V takovém případě se otevírá možnost nakládat s usazeninami v souladu se zvláštními právními předpisy [15, 16] jako s výrobky.5. Reálné možnosti nakládání s nánosy – usazeninami
Z hlediska racionálního přístupu k nakládání s usazeninami může nastat (být realizován) pravděpodobně jeden z dále uvedených způsobů nakládání, které by při rozhodování vlastníka o dalším nakládání s usazeninam ještě před zahájením jejich odtěžování měly být vzaty v úvahu v následujícím doporučeném pořadí:
5.1 Využití usazenin v rámci koryta vodního toku nebo vodní nádrže – nejedná se o odpadUsazenina je využita pro opravu nátrží. Neopustí vlastní koryto vodního toku nebo plochu nádrže. Usazenina v takovém případě není odpadem a není nutné odebírat vzorky ke zjištění jejich vlastností a provádět jejich rozbory, ani vést evidenci v souladu s požadavky zákona o odpadech [1]. Při vymezení koryta vodního toku nebo plochy nádrže je brán v úvahu jejich skutečný stav, nikoliv pozemková parcela, i když se často může skutečný stav a pozemková parcela shodovat. 5.2 Říční materiál – nejedná se o odpad – pojem je užíván v zákoně o vodách (vedlejší produkt?)
Usazenina je tvořena zcela převažujícím obsahem štěrku nebo písku, které lze využít např. jako vstupní surovinu pro výrobu tříděného kameniva nebo pro jiné účely – jedná se o výrobek „říční materiál“, který nepodléhá zákonu o odpadech. Podklad pro rozhodnutí – vyjádření, že usazenina je říčním materiálem (vedlejším produktem), u kterého nebudou prováděny další zkoušky ke zjištění přítomnosti škodlivin podle vyhlášky č. 294/2005 Sb. [7] – může vydat příslušná laboratoř na základě posouzení obsahu zrnitostních frakcí (písek, štěrk). K takové usazenině je doporučeno zpracovat dokumentaci pro uvedení výrobku na trh, která obsahuje kvalitativní ukazatele říčního materiálu (název výrobku může být libovolný). Tento druh materiálu (tento výrobek – vedlejší produkt) není v žádném technickém ani právním předpisu definován. Vzhledem k jeho charakteru je doporučeno vycházet z jeho případné uplatnitelnosti na trhu a v tomto smyslu případně stanovit i kvalitativní ukazatele jiné, než jsou stanoveny níže v kapitole 5.2.1. Doporučeným způsobem použití výrobku (vedlejšího produktu) „říční materiál“ je jeho určení jako „suroviny pro výrobu tříděného kameniva“. Nejedná se v takovém případě o tzv. stanovený výrobek. Jedná se o věc, která není nabízena spotřebiteli. Očekává se (je doporučeno), že před uvedením na trh v podobě výrobku, jehož se říční materiál stal součástí a určeného pro spotřebitele, případně uváděného na trh jako stavební výrobek (stanovený výrobek) v souladu se zvláštními předpisy [15] [9], bude výrobek podroben hodnocení kvality v souladu s požadavky stanovenými pro konkrétní způsob určení použití tohoto výrobku (např. kamenivo pro přípravu stmelených směsí, zásypový materiál). Příslušné požadavky na výrobek, včetně zkoušení a administrativních náležitostí souvisejících s uvedením na trh, musí být naplněny výrobcem „finálního“ výrobku, pro který je „říční materiál“ surovinou. 5.2.1 Podmínky pro uvedení výrobku „říční materiál“ na trh
Výrobkem je v souladu se zvláštními předpisy [18] jakákoliv movitá věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli nebo lze rozumně předvídat, že bude užívána spotřebiteli, včetně věci poskytnuté v rámci služby, a to i v případě, že nebyla určena k nabídce spotřebiteli, pokud je tato věc dodávána v rámci podnikatelské činnosti úplatně nebo bezúplatně, a to jako věc nová nebo použitá či upravená. Obdobné definice výrobku jsou uvedeny i v dalších zákonech [1, 15]. Základní povinností výrobců a dovozců je uvádět na trh a do oběhu pouze výrobky, které jsou bezpečné. Bezpečným výrobkem je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovenou výrobcem nebo po dobu obvyklé použitelnosti nebezpečí (i pro životní prostředí), nebo jehož užití představuje pro spotřebitele vzhledem k bezpečnosti a ochraně zdraví pouze minimální nebezpečí při užívání výrobku, přičemž se sledují z hlediska rizika pro bezpečnost a ochranu zdraví spotřebitele zejména tato kritéria: a) vlastnosti výrobku, jeho životnost, složení, způsob balení, poskytnutí návodu na jeho montáž a uvedení do provozu, dostupnost, obsah a srozumitelnost návodu, způsob užívání včetně vymezení prostředí užití, způsob označení, způsob provedení a označení výstrah, návod na údržbu a likvidaci, srozumitelnost a rozsah dalších údajů a informací poskytovaných výrobcem; údaje a informace musí být vždy uvedeny v českém jazyce,
b) vliv na další výrobek, za předpokladu jeho užívání s dalším výrobkem,
c) způsob předvádění výrobku,
d) rizika pro spotřebitele, kteří mohou být ohroženi při užití výrobku, zejména děti a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Za bezpečný výrobek se považuje výrobek splňující požadavky zvláštního právního předpisu, který přejímá právo Evropských společenství a kterým se stanoví požadavky na bezpečnost výrobku nebo na omezení rizik, která jsou s výrobkem při jeho užívání spojena. Jestliže však takovýto právní předpis stanoví pouze některá hlediska bezpečnosti, ostatní hlediska se posuzují podle zvláštního právního předpisu [18]. Technickými požadavky na výrobek se v souladu se zvláštním právním předpisem [15] rozumí: 1. Technická specifikace obsažená v právním předpisu, jiném technickém dokumentu nebo technické normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti, bezpečnost a rozměry, včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních metod, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo normami, výrobní metody a procesy mající vliv na charakteristiky výrobků. 2. Jiné požadavky nezbytné z důvodů ochrany oprávněného zájmu nebo ochrany spotřebitele, které se týkají životního cyklu výrobku poté, co je uveden na trh, např. podmínky používání, recyklace, opětovného použití nebo zneškodnění výrobku, pokud takové podmínky mohou významně ovlivnit složení nebo povahu výrobku nebo jeho uvedení na trh. Poznámka: „Oprávněným zájmem“ je zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem.
Níže uvedené možné nebo požadované vlastnosti „říčního materiálu“ vycházejí z požadavků obsažených např. v technické normě [14], která stanovuje složky sypaniny používané pro vytvoření zemního tělesa: Velmi hrubé: > 60 mm;
Hrubé: > 0,06 a < 60 mm (do 2 mm písčitá složka, od 2 do 60 mm štěrková složka);
Jemné: < 0,06 mm (< 0,063 mm – filer).
Norma stanovuje i klasifikaci použitých materiálů ve smyslu jejich názvu:
Písek – materiál obsahuje více než 35 % písčité složky (přičemž písčité složky je hmotnostně více než štěrkové);
Štěrk – materiál obsahuje více než 35 % štěrkové složky (přičemž štěrkové složky je hmotnostně více než pískové). 5.3 Sediment
V případě, že nebude s usazeninami možno nakládat (nebo nebude vůle nakládat s nimi) v souladu s bodem 5.1 nebo 5.2 tohoto článku nebo o dotčený výrobek podle odst. 5.2 nebude zájem na trhu, bude s ním nakládáno jako s odpadem – sedimentem. V souladu s Katalogem odpadů [11] se v takovém případě bude jednat o druh odpadu s katalogovým číslem 17 05 04 Zemina a kamení neuvedené pod číslem 17 05 03, kategorie „ostatní odpad“, nebo o odpad katalogové číslo 17 05 03 Zemina a kamení obsahující nebezpečné látky, kategorie „nebezpečný odpad“. Přiřazení podle druhu je nutné provést na základě znalosti vlastností odpadu.
Významnou skutečností je, že vlastnosti usazenin je možné v souladu s požadavky zákona o odpadech [1] zjišťovat na vzorcích odebraných před vytěžením sedimentů, což významně usnadňuje rozhodování o skutečnosti, zda s usazeninami bude nakládáno jako s odpadem (sedimentem), nebo jako s říčním materiálem.
Sedimenty (odpady) je možné shromažďovat po dobu nejvýše 1 roku na pozemcích koryta vodního toku (nádrže) nebo pozemcích bezprostředně souvisejících [7]. Této možnosti je možné využít k odvodnění sedimentu, ale i ke zjištění jeho vlastností před dalším nakládáním s ním (odběr vzorků a jejich zkoušení). U některých sledovaných organických parametrů (např. C10–C40, BTEX, EOX, PAU) může dojít k jejich změně (zpravidla ke snížení obsahu škodlivin) v důsledku oxidace, působení mikroorganismů apod. 5.3.1. Využívání sedimentu
Využití sedimentu (odpadu) je možné realizovat na zemědělském půdním fondu v souladu se zvláštním právním předpisem [13] nebo mimo zemědělský půdní fond, na povrchu terénu, v souladu se zvláštním právním předpisem [7]. Využitím sedimentu na povrchu terénu se rozumí využití odpadu v zařízeních podle § 14 odst. 2 zákona o odpadech [1]. Takovými zařízeními (místy) mohou být vytěžené lomy, pískovny atd. Sediment je možné využít i v rámci stavebním úřadem povolených staveb (stavby a terénní úpravy s platným rozhodnutím obecného nebo speciálního stavebního úřadu v souladu se zvláštním právním předpisem [8]). Sediment je možné předat rovněž do technologického zařízení k využívání odpadu podle § 14 odst. 1 nebo podle § 14 odst. 2 zákona [1] v souladu s příslušnými provozními předpisy. Z těchto zařízení může vystupovat produkt, který bude uváděn na trh v souladu se zvláštním právním předpisem [15]. Specifickým využitím sedimentu je jeho využítí jako jedné ze složek zakládky v kompostárně provozované se souhlasem příslušného krajského úřadu podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech [1] a v souladu s požadavky vyhlášky, o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady [19], které je možné konkretizovat do následujících bodů:
• Dotčený druh odpadu (sediment) musí být uveden v provozním řádu zařízení.
• Dotčený druh odpadu (sediment) musí splňovat kvalitativní požadavky stanovené v podmínkách přejímky odpadů do konkrétního zařízení, stanovené jeho provozním řádem.
• V případě výroby kompostu v souladu s požadavky technické normy Průmyslové komposty [20] je dotčený druh odpadu (sediment) možné přijímat do kompostárny v podobě např. tzv. „nerozložitelných příměsí“ nebo v případě přítomnosti organických příměsí v sedimentu jako lehce nebo těžce rozložitelné látky. O přijatelnosti sedimentu do kompostárny rozhoduje přítomnost tzv. sledovaných látek, jejichž nejvyšší přípustné množství ve vysušeném vzorku sedimentu je uvedeno v dotčené technické normě [20].
Uložení sedimentu na skládce odpadů je poslední a finančně zpravidla nejvíce nákladnou variantou nakládání s tímto odpadem. Na skládku se uloží odpad (sediment) v případě, že nesplňuje podmínky popsané v předchozích částech článku 5 tohoto textu, přičemž musí splňovat podmínky přijatelnosti na konkrétní skládku v souladu s požadavky vyhlášky o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu [7].
6. Závěr
Z uvedeného je zřejmé, že účinná právní úprava nakládání se sedimenty vytěženými z koryt vodních toků a vodních nádrží poskytuje poměrně širokou škálu možností volby a podřízení konkrétních postupů nakládání různým právním předpisům. Pro volbu, kterému právnímu předpisu bude nakládání podřízeno, jsou rozhodující vlastnosti této věci a úmysl vlastníka nakládat s věcí jako s výrobkem nebo s odpadem. Při praktickém řešení problematiky je doporučeno komunikovat s příslušnými kontrolními orgány, což skoro vždy vede k minimalizaci neočekávaných komplikací vyplývajících z mnohdy jednostranného pohledu dotčených orgánů jako důsledku jejich mnohdy úzce zaměřeného odborného pohledu na dotčenou problematiku.
Literatura/References
(1) Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů.
(2) Nařízení komise (EU) č. 1357/2014, kterým se nahrazuje příloha III směrnice o odpadech č. 2008/98/ES.
(3) Zákon č. 254/2001 Sb., zákon o vodách (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů.
(4) Vyhl. č. 17/2009 Sb., o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě, ve znění pozdějších předpisů.
(5) Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.
(6) Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, ve znění pozdějších předpisů.
(7) Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu.
(8) Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů.
(9) Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů.
(10) Vyhláška č. 470/2001 Sb. kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků, ve znění pozdějších předpisů.
(11) Vyhláška č. 93/2016 Sb., Katalog odpadů.
(12) Nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech.
(13) Vyhláška č. 257/2009 Sb., o používání sedimentů na zemědělské půdě.
(14) ČSN 73 6133 Návrh a provádění tělesa pozemních komunikací.
(15) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky…, ve znění pozdějších předpisů.
(16) Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.
(17) Vyhláška č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů.
(18) Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění pozdějších předpisů.
(19) Vyhláška č. 341/2008 Sb.,vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, ve znění pozdějších předpisů.
(20) ČSN 46 5735 Průmyslové komposty.
Ing. Zdeněk Veverka
Univerza-SoP, s.r.o.
Střekovská 1345
180 00 Praha 8
e-mail: univerza()univerza.cz
