Rozhovor se Sethem M. Siegelem, autorem bestselleru “Let There Be Water”, jehož český překlad “Budiž voda” představil koncem loňského prosince na konferenci v sídle Povodí Vltavy, státní podnik, v Praze. Seth M. Siegel je americký businessman, aktivista a spisovatel. Jeho texty byly publikovány v The New York Times, The Wall Street Journal, Los Angeles Times a v dalších publikacích v oblasti obchodu a politických a kulturních otázek po celém světě. Siegel se často objevuje v televizi a je často citován ve významných tištěných médich. Je členem Rady pro mezinárodní vztahy (Spojených států amerických).
Váš profesní život má velmi široký záběr. Co Vás přivedlo k zájmu o vodní hospodářství?
Siegel: Čistě náhodou jsem se zúčastnil uzavřeného jednání na téma blížícího se globálního nedostatku vody. Přednášejícím byl vysoký úředník zpravodajské služby americké vlády. Ten tehdy řekl, že pokud neopustíme cestu, po které jdeme, dojde ke světové vodní krizi. To mě vedlo k tomu, že jsem začal přemýšlet o vodě a o tom, co bych mohl udělat pro to, aby se tyto informace dostaly k ostatním lidem. Když už jsem jednou začal o vodě uvažovat, nemohl jsem přestat.
Rozhodl jsem se napsat tuto knihu převážně proto, abych si osvojil disciplínu v tom, jak se průběžně učit. Nikdy jsem nepředpokládal, že se tato kniha stane národním bestsellerem v USA, nebo že bude přeložena do tolika jazyků.
Siegel: O tom není pochyb. Češi jsou velmi inteligentní a nesou si dlouhou a bohatou kulturu. Brzy poté, co pochopí tuto výzvu, to povede ke změně přístupů. Zkušenost Izraele může tomuto procesu pomoci, ale i bez toho dojde v České republice k povýšení hodnoty vody.
Česká republika byla v posledních několika letech zasažena jak povodněmi, tak suchem. Všichni tu volají po zavedení ochranných opatření, ale když se tato opatření dotknou někoho přímo, dotyční pořád opakují: “Proč já?” “Proč tady? “Postavte to někde jinde!” Jak jsou v Izraeli diskutována opatření ve veřejném zájmu? A jak jsou podporována? Jsou tam nějaké kompenzace?
Siegel: Izraelská společnost přináší oběti v zájmu veřejného blaha. K tomu, aby toho dosáhl, Izrael disponuje apolitickým, technokratickým systémem vodního hospodářství, který odpovídá za hledání způsobů k dosažení veřejného prospěchu v zemi. Politici jsou ze hry venku, zemědělcům a jiným se sice nemusí líbit všechna rozhodnutí, ale lidé jsou ochotnější je přijímat. Tato kniha nám ukazuje způsob, jakým se Izrael vypořádává s nedostatkem vody, a jak může být využito mnoho jeho technologických řešení v jiných zemích. Domníváte se však, že tato řešení mohou úplně vyřešit problém sucha?
Siegel: Technologie je velkou součástí řešení tohoto problému, ale to samo o sobě nestačí. Potřebujete společenskou vůli, dobré řízení, vizionářské vedení a inteligentní předpisy. Rozhodnutí Izraele zavést reálnou cenu za vodu bez finančních dotací je také klíčovým důvodem izraelského úspěchu v otázce vody. Je izraelský model aplikovatelný v zemích s kritickým nedostatkem vody a finančních prostředků, například v Africe? Jak píšete ve Vaší knize, Izrael mohl začít se zpomalováním tohoto problému pouze za finanční podpory soukromých dárců z USA a pomocí vydávání státních dluhopisů. Je možné nastartovat ekonomiku bez peněz a bez vody?
Siegel: Izrael je dnes poměrně bohatý stát, ale v době, kdy začal uvažovat o problému s vodou a plánovat, jak zajistit vodu do budoucna, šlo o chudou zemi. Stejně jako mnoho zemí, které získaly nezávislost v době po 2. světové válce, neměl Izrael záruku, že jeho plány budou fungovat tak, jak fungují.
Neztrácejme rovněž ze zřetele velký zájem ze strany Světové banky a dalších zdrojů soukromého kapitálu financovat vodárenskou infrastrukturu a jiné projekty infrastruktury. Nikdo dnes není tak chudý, aby nemohl mít dobrý systém hospodaření s vodou. Jednoduše řečeno si to vyžaduje vůli, dobré vedení a zaměření se na cíl. Koneckonců, má kniha není o vodě. Je o společnosti, která volí alternativy, aby svému lidu poskytla lepší budoucnost. Některé země to dělají, ale mnohé jiné nikoli. Věnujete velkou pozornost recyklaci odpadní vody. Mohla by, podle Vašeho názoru, být vybudována druhá, paralelní infrastruktura k opětovnému využití předčištěné vody v domácnostech? K využití na toaletách, v zahradách…
Siegel: Déšť nelze předpovídat. Některé roky je dešťů nedostatek, v jiných letech je ho až příliš. Ale předčištěné komunální odpadní vody jsou vysoce předpověditelné. Tím, že se odpadní vody odkanalizují a předčistí až do vysokého stupně, a poté přepraví do nádrží, kde je voda v zásobě až do doby, kdy bude zapotřebí, budou mít farmáři, golfová hřiště, parky a další tolik vody, kolik jí budou potřebovat. Vybudování infrastruktury k využívání takovéto vody na splachování toalet je výborný nápad, ale je příliš drahý. Vyžádalo by si to zavést nové potrubí v každém domě, úřadu, hotelu a restauraci. V Evropě usilujeme o to, jak zajistit čištění odpadních vod s dostatečnou účinností. Během procesu čištění odpadních vod jsou odstraňovány určité prvky, jako je fosfor, nerozpuštěné látky nebo organické polutanty. Některé složky jako léčiva, zvláště hormony nebo antibiotika nebo jejich metabolity, procházejí přes čistírny odpadních vod do vodního toku. Hormony působí na vodní organismy a antibiotika ve vodních tocích mohou zvýšit odolnost bakterií vůči nim. Jak je tento problém ošetřen v Izraeli?
Siegel: V Izraeli je to velký problém již od devadesátých let, kdy tam začal výzkum této problematiky. Konečným cílem je odpadní vody zbavit molekulárních chemických složek, včetně léčiv, přičemž se Izrael v současnosti zaměřuje na čištění odpadních vod ze specifických odděleních nemocnic. Aktuálně probíhá projekt, jehož cílem je rozložit všechny chemoterapeutické látky tak, aby upravené molekuly mohly být neutralizovány v následném biologickém stupni. Voda má v České republice mnoho účelů – slouží k pití, k zavlažování, k energetickým účelům ve vodních elektrárnách, nebo k chlazení u jiných typů elektráren, v průmyslu, k rekreačním účelům (včetně turismu), plní účely v ochraně životního prostředí, slouží k plavbě. Všechny tyto účely musí být zajištěny (s výjimkou výskytu extrémních situací). Existují v Izraeli také víceúčelové nároky na vodu, anebo je jedinou prioritou dodávat pitnou vodu a vodu k zavlažování v zemědělství?
Siegel: Izrael je moderní zemí. Přestože nejširší využití nachází voda v zemědělství, v domácnostech, v průmyslu a v cestovním ruchu, má na zřeteli celý vodní cyklus. Existuje staré izraelské rčení, které všichni znají – “Škoda každé kapky, která přijde nazmar”. Součástí tohoto způsobu myšlení je i to, že každá kapka vody musí být prozkoumána, aby byla využita co nejlépe a co nejbezpečněji. Oblast Blízkého východu byla oblastí konfliktů již dávno před založením státu Izrael. Je nedostatek vody hlavním důvodem těchto konfliktů? Pokud ano, mohla by voda být i nástrojem ke zklidnění situace v regionu?
Siegel: Nedostatek vody v této oblasti je rozhodně důvodem ke znepokojení, ale zdá se, že tyto konflikty se týkají něčeho zcela jiného, o čemž si můžeme pohovořit někdy jindy. Jak ale poukazuji ve své knize, Izrael chytře využil “vodní diplomacii” k otvírání dříve zavřených dveří. Pro Izrael je voda nástrojem angažovanosti. Přestože ne všichni sousedé Izraele se vzdali svých dávných záští, Izrael se dělí o svůj dostatek vody se svými palestinskými a jordánskými sousedy, stejně jako sdílí své vodárenské technologie po celém světě, a tím snižuje napětí a získává důvod k vedení dialogu s ostatními. Můžeme doufat, že toto povede k míru v regionu, ačkoliv je často těžké odhadnout, kdy se tak stane. Izrael poskytuje Jordánsku a palestinským územím vodu a vyspělé technologie pro vodní hospodářství také jako způsob, jak zabránit prohlubování konfliktů v oblasti, včetně Gazy, kde situace hrozí přerůst v humanitární katastrofu. Domníváte se, že jde výhradně o izraelsko-palestinský problém, nebo že by světové společenství, zejména Evropská unie, mohla nějakým způsobem přispět k jeho řešení?
Siegel: Izrael dodává většinu vody, kterou palestinské úřady rozdělují na Západním břehu a dodává také významné (a rostoucí) množství vody do pásma Gazy. Nejlogičtějším partnerem Palestinců při vytváření silné vodní budoucnosti je Izrael. Nejenže je to soused, ale také dosáhl úspěchu při řešení tohoto problému. Z důvodů, kterým já jako pragmatik nerozumím, někteří z palestinských vůdců dávají přednost politizaci vody s tím výsledkem, že palestinskému lidu je řečeno, aby s Izraelem na řešení problémů spojených s vodou nespolupracoval. EU již pomohla Palestincům s některými jejich vodárenskými projekty, na čemž má zásluhu zvláště Norsko, Německo a další státy. Ale to nejlepší, co by mohla EU udělat, je přimět palestinské vedení k tomu, aby řešilo své problémy s vodou v partnerství s Izraelem, dokonce i za částečného financování ze strany EU. Jak nahlížíte na situaci v Sýrii po skončení války, pokud jde o budoucí možnosti uplatnění vyspělých izraelských vodohospodářských technologií při obnově této země?
Siegel: Dokud Sýrie bude kolonií Íránu a dokud v čele Íránu bude stát režim, který volá po zničení Izraele, musím s politováním říci, že zde roli Izraele při obnově zničeného syrského vodohospodářského systému, náchylnému vůči suchu, nevidím. Je to opět příklad toho, jak jsou běžní občané poškozováni ideologií povýšenou nad pragmatismem. Je to tragédie. Jednou z největších výhod vodního hospodářství Izraele je existence Úřadu pro vodní hospodářství, který reguluje vše, co se týká dodávek vody, včetně cen. Na rozdíl od toho v České republice operují silní soukromí dodavatelé vody, a nezdá se realistická jejich přeměna v subjekty vlastněnými státem. Považujete to za nepřekonatelnou překážku lepšího využívání našich vodních zdrojů v budoucnu? Co byste navrhoval provést k zamezení vlivu na trh s vodou ze strany těchto soukromých dodavatelů a k udílení větších pravomocí státu?
Siegel: V otázce toho, zda by měly být vodohospodářské systémy v rukou vlády nebo soukromého subjektu, je můj postoj neutrální. Každý z nich může fungovat a oba mohou selhat. Podstatné je, aby vláda jménem lidu nastavila pravidla a průběžně sledovala jejich dodržování. Pak vlastně může být odpovědná za dodávky vody buď vládní organizace, nebo soukromá společnost. Jak zmiňujete ve své knize, v mnoha zemích není voda tématem mezi politiky, v médiích a u veřejnosti. To se vztahuje i k České republice. Je dokonce těžší změnit současný stav a udělat z vody aktuální a důležité téma vzhledem k tomu, že zde ani lidé, ani průmysl a zemědělství dosud netrpěly nedostatkem vody. Jaký přístup navrhujete, aby se voda dostala do středu pozornosti?
Siegel: Politici spolehlivě reagují na to, co po nich veřejnost požaduje. To, co je nutné, aby se politici začali starat o vodu, jsou občanská sdružení zaměřená na vodu a vzdělávání volených představitelů a čím dál většího počtu občanů. Až bude toto zajištěno, nejeden politik se bude chtít stát lídrem a brzy nato budou mít všichni stejnou starost o vodu, jakou mají nyní o integritu vlády, o bezpečnost v ulicích, o mezinárodní vztahy a o všechna další témata, nad kterými tráví svůj čas. A nakonec, co je horší, povodně nebo sucho?
Siegel: To je velká otázka a stejně stará jako starověký Egypt. V době faraónů měli Egypťané měřicí přístroj, zvaný Nilmetr. Byl to nástroj k měření průtoku na řece Nilu. Když byl ukazatel příliš vysoko, měla následovat pohroma. Když byl příliš nízko, potom to znamenalo katastrofu. Naštěstí se dnes díky chytrým technologiím a technice můžeme chránit jak před povodněmi, tak před suchem. Jak píši v knize Budiž voda, problémy s vodou jsou zástupnými problémy, které ukazují na špatné vládnutí – a pro špatné vládnutí v otázce vody neexistuje omluva.
Ing. Kateřina Kubalová Koudelková
Ing. Hugo Roldán
