Po třiatřicáté proběhlo ve dnech 22. a 23. května Setkání vodohospodářů v Kutné Hoře. Vzpomínám si, že ještě před listopadem 1989 to byla snad jediná akce z oboru, takže se jí tehdy účastnilo – troufám si tvrdit – několik stovek podnikových vodohospodářů. Pamatuji si, že tenkrát tam zaznívaly informace od vysoce postavených odborníků, které byly vlastně zakázané a neměly se na veřejnosti ventilovat. Tím vodohospodáři dostali z první ruky informace o tom, co tušili nejen oni, ale vlastně každý: že tehdy stav našeho životního prostředí byl neutěšený. Valná většina se jich snažila na tom svém pracovišti, na té své čistírně, alespoň trochu věci napravovat, upozorňovat na znečištění. Za to patří díky i tehdejším organizátorům, vzpomeňme třeba Jana Lázňovského. Určitě v tom byl nejen jejich ohromný entuziasmus, ale i kus osobní odvahy.
V demokratických podmínkách (když už se to smělo) se vyrojilo jako houby po dešti spousta obdobných akcí, organizovaných většinou na komerční bázi. V té době začala kutnohorská Setkání tak trochu ztrácet dech. Přiznám se, že před léty jsem těm Setkáním do budoucna moc šancí nedával. Před několika lety nastal obrat. Počet účastníků zase začal stoupat, program se stával stále více zajímavějším a zaměřeným na praxi. Myslím, že změna byla způsobena i tím, že organizátoři zacílili na tu správnou skupinu: na vodohospodáře spíše těch menších provozů, na zaměstnance vodoprávních úřadů. První jsou někdy děvečkami pro všechno, co za vše nesou zodpovědnost. Druzí jsou často terčem kritiky, že požadují nepřiměřeně moc podkladů. V Kutné Hoře jsem pochopil, že ti první jsou stejně důležití jako technolog specialista na velkých čistírnách, vodárnách… Pochopil jsem, že vodoprávní úředníci většinou nejsou nadšení z toho množství často dosti nesrozumitelných předpisů. Ostatně na málokterých akcích jsem se setkal s tak širokou a spontánní diskusí, jaké jsem byl svědkem právě v Kutné Hoře.
S tím se dostáváme k programu. Důraz organizátoři kladli nikoliv na teorii, ale na praxi. Dalo by se říci: „Právo a poznatky, bez nichž se v praxi neobejdeme“. Myslím, že nebude na škodu, pokud zde uvedeme chronologicky přehled přednášek:Pavel Punčochář: Aktuální témata vodního hospodářství na Ministerstvu zemědělství;
Jiří Hlaváček: Měření průtoků odpadních vod;
Lubomír Martiník: Certifikace stavebních výrobků;
Marcela Pavlová: Novela stavebního zákona;
Štěpán Jakl: Novela zákona o odpadech;
Tomáš Just: Poznámky k aktuálnímu vývoji vodohospodářských opatření;
Zdeněk Horáček: První zkušenosti s novelou stavebního zákona ve vodním hospodářství;
Karel Plotěný: Jak udržitelností racionálně eliminovat nesmyslné požadavky;
František Kožíšek: Nová legislativa pro pitnou vodu a její dopady do praxe provozovatelů vodovodů, laboratoří a hygieniků;
Emil Rudolf: Novinky v právu životního prostředí… a jejich dopad na výkon státní správy;
Michaela Budňáková: Použití hnojiv, kalů či sedimentů v praxi.
Zaznamenáníhodné byly i odpovědi na otázku, zda „jsou finanční nástroje dostatečné pro vhodné usměrňování subjektů při nakládání s vodami“. Vybírám z odpovědí: „…dotace dostávají subjekty, které mají „známosti“ bez ohledu na dodržování zákonů, …některé úplaty nejsou motivační…“ Jiný respondent upozorňoval na „…nepoměr poplatků za povrchové a podzemní vody, nezpoplatnění zasněžování, nelze vždy využít sankce (složité dokazování)…“
Jejich odpovědi mě inspirovaly k tomu, že jsem požádal některé kompetentní osoby o vyjádření. Odpovědi uveřejníme v následujícím čísle. Snad to napomůže k hledání správných postupů, aby vodní hospodářství fungovalo, fungovala dobře, co nejsrozumitelněji a za rozumný peníz. Odborná část programu byla druhý den odpoledne završena velice zajímavou exkurzí na čistírnu důlních vod Kaňk. Nelze nezmínit doprovodný program. Jako každoročně měli účastníci možnost navštívit koncert v monumentálním chrámu Svaté Barbory. Myslím, že málokdo si tuto příležitost nechal ujít. Cestu zpět z chrámu do místa konání konference nám zpestřila průvodkyně v dobovém kostýmu s dalšími herci v podobě dobových postav. Její velice poutavé povídání o Kutné Hoře nás obohatilo dalšími vědomostmi o tomto krásném městě. Příští XXXIV. setkání vodohospodářů v Kutné Hoře proběhne 14. až 15. května 2019. Přeji organizátorům, snad mohu vyzdvihnout hlavní organizátorku, paní Mgr. Ivu Kupeckou, aby se jim následující ročník povedl jako ten letošní.
Ing. Václav Stránský
