Autoři
Pavel Richter, Jan Skaloš
Klíčová slova
krajinné změny – mokřady – mokré louky – GIS – voda v krajině – zemědělské hospodaření
Mokřadní biotopy plní četné významné funkce v krajině. Zejména mají schopnost zadržovat vodu v období jejího přebytku a posléze ji uvolňovat v období sucha. V tomto článku byla analyzována změna pokrytí mokřadů a zastoupení různých kategorií mokřadů za posledních 180 let v krajinách nížin a pahorkatin ČR. Jako podklady byly použity historické mapy Stabilního katastru, současná ortofotomapa a GIS vrstvy aktuální lokalizace a klasifikace různých typů krajinného pokryvu. Na základě studia dostupných podkladů byly klasifikovány tři typy mokřadů: mokré louky, mokré louky s dřevinami a bažiny a močály. Rozloha mokřadů dramaticky poklesla z 5 762 ha v roce 1843 (více než 9,5 % řešeného území) na 54 ha v roce 2015 (0,9 %). Zatímco převážnou část rozlohy historických mokřadů tvořily mokré louky (89 %), v současnosti zaujímají největší plochu mokřadů bažiny a močály (48 %). Polovinu plochy zmizelých mokřadů zaujala orná půda, proto lze sledované změny přičíst na vrub zejména zvyšování produkce zemědělské výroby. Zjištěné informace lze využít při plánování krajiny s ohledem na ochranu a management mokřadů.
Úvod
Mokřady představují funkční rozhraní mezi suchozemskými ekosystémy a povrchovými vodami. Zmírňují dopady povodní, zlepšují kvalitu vody ve vodních tocích a zmírňují důsledky eroze. Mají vyrovnávací a filtrační funkci průtoku vody, sedimentů a rozpuštěných živin a znečišťujících látek [1, 2, 3, 4].
Mokřady patří také mezi nejúčinnější krajinné prvky pro obnovu krátkého vodního cyklu. Část živin a dalších látek unášených vodou se zde usazuje a využívá. Tyto látky tedy neodcházejí z povodí, ale recyklují se. Půda se též dosycuje vodou [5].
Množství uhlíku, které je zadržováno v mokřadech, poukazuje na jejich významnou roli v globálním koloběhu tohoto prvku. Bylo zjištěno, že export uhlíku z mokřadů je výrazně vyšší v oblastech, které byly odvodněny nebo jinak narušeny [6, 7]. To je aktuální také v podmínkách ČR, protože velké množství mokřadů mírného pásu, které akumulují uhlík v případě, že nejsou narušovány, bylo odvodněno pro potřeby zemědělství a lesnictví.
Definice mokřadů
V Ramsarské úmluvě o mokřadech se mokřady rozumí území s močály, slatinami, rašeliništi a vodami přirozenými nebo umělými, trvalými nebo dočasnými, stojatými i tekoucími, sladkými, brakickými nebo slanými, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje 6 metrů. V podmínkách České republiky jsou k mokřadům řazeny rybníky a jejich litorály, mokré louky a prameniště, říční nivy včetně lužních lesů, rašeliniště, podmáčené smrčiny a také mokřady umělé – kořenové čistírny odpadních vod.
Mokřady jsou velmi různorodé ekosystémy, všechny však mají společné základní rysy: Pro mokřady je typická přítomnost vody buď v nasyceném půdním profilu, nebo mělké zaplavení, a to buď stále, či jen po určité období roku. Mokřady tak představují prolínání terestrického a vodního prostředí. Podle Mitsche a Gosselinka [8] a obdobně podle Keddyho [9] mokřadní ekosystém charakterizuje přítomnost tří složek: • přítomnost vody v půdě, případně i nad jejím povrchem;• anaerobní podmínky v půdě vyvolané nasycením půdy vodou;
• přítomnost rostlin adaptovaných na zamokření či zaplavení půdy (hydrofyty) a naopak absence rostlin nesnášejících zamokření. Změny mokřadů v kontextu krajiny Lokalizace a struktura mokřadů se v čase mění, stejně jako se mění krajina vlivem působení přírodních, ale hlavně antropogenních faktorů. V minulosti lidé na území současné ČR využívali mnohé mokřadní biotopy pro svůj prospěch, aniž by tím ohrožovali jejich existenci. K tradičním způsobům využití patřilo například sečení mokrých luk a sklizeň rákosu. Tyto způsoby obhospodařování většinou byly spojeny s jen s malou mírou odvodnění, takže se zachoval mokřadní charakter lokalit. Spolu s intenzifikací zemědělství a lesnictví ovšem rostla míra i plošný rozsah odvodnění, takže mnohé typy mokřadů z naší krajiny (nepočítáme-li rybníky a některé lokality ve zvláště chráněných územích) takřka vymizely. Změny v rozloze a charakteru mokřadů v krajině je důležité sledovat a analyzovat ze dvou důvodů: • z hlediska základního výzkumu, zejména z hlediska teorie krajinné ekologie pro poznání dynamiky změn mokřadů na krajinné úrovni;
• z hlediska praktického, kdy informace o změnách rozlohy a charakteru mokřadů může být inspirací při plánování krajiny, zejména při obnově mokřadů. Porozumění historickému vývoji vzniku rozlohy a charakteru mokřadů a jejich dynamice je základním předpokladem pro efektivní opatření pro jejich management, ochranu a obnovu [10]. Nicméně, pozitivní role mokřadů buď nebyla známa anebo byla podceňována a tudíž v průběhu 20. století byly celosvětově jejich plochy odvodňovány, zejména pro zemědělské využití. Odhaduje se, že celosvětově bylo ztraceno 1,9 x 106 km2 z celosvětových přírodních mokřadů [11]. Byly realizovány projekty odvodňování zemědělských a lesních ploch (meliorace). Také byla vyvinuta schémata regulace průtoků a tím došlo k modifikaci koryt vodních toků. Přímými dopady tohoto působení jsou více zahloubená koryta se strmě se svažujícími břehy, menší nerovnosti dna a z toho vyplývající vyšší průtoková rychlost. Nepřímé dopady jsou pak nižší samočisticí schopnost způsobená nedostatkem mokřadů a zkrácenou dobou toku a také akumulace říčních sedimentů v místech zpomaleného proudění vody. Nyní bývají negativní následky uznávány a mokřady jsou celosvětově se vzrůstající frekvencí obnovovány a chráněny [4].
Stručný souhrn metodiky
• Zájmová území byla vymezena jako katastrální území patřící do nížinných zemědělských výrobních oblastí (ZVO).
• Katastrální území byla lokalizována tak, aby data o vývoji mokřadních biotopů reprezentovala nejvýznamnější prediktory jejich vývoje v krajině. Jde zejména o všechny důležité rámcové typy přírodních krajin a funkčnít typy krajiny ČR dle Romportla et al. [12] a dle typologie české krajiny podle osídlení, dostupné jako WMS na Národním geoportálu INSPIRE [13].
• Jako podklady byly použity archivní mapy stabilního katastru a současná ortofotomapa ČR. Archivní mapy SK byly georeferencovány a poté byly podklady vektorizovány.
• Prostorové změny byly zjištěny pomocí analýzy v prostředí GIS za pomoci nástrojů Symetrical difference a Intersection. Výsledkem je kategorizace mokřadů na segmenty kontinuální, zmizelé a nové.
Vymezení zájmových území
Zájmová území byla vymezena pomocí hranic současných katastrálních území (k. ú.). Celkem bylo vybráno 86 k.ú. o souhrnné rozloze 600,18 km2 (obr. 1).
Obr. 1. Lokalizace k. ú. tvořících zájmové území. Vlastní mapa. Zdrojová data: [15, 18, 25]
Vybraná k.ú. reprezentují krajiny nížin, pánví a pahorkatin (do 400 m n. m.) České republiky a zároveň kukuřičnou a řepařskou ZVO. Tento typ krajiny byl zvolen proto, že je důležité znát vývoj mokřadů v územích, která doznala intenzivních změn, a kde byly mokřady vesměs přeměněny na jiné typy využití krajiny. V této krajině zároveň mokřady do velké míry chybí a jsou zde významné z důvodu zlepšení vodního režimu v krajině, zejména zmírnění dopadů záplav a suchých období.
Mapové poklady a jejich zpracování
Historický stav krajiny a mokřadů
Pro mapování historického stavu krajiny a mokřadů v polovině 19. století byly použity Císařské povinné otisky map stabilního katastru (SK), které jsou členěny dle tehdejších hranic katastrálních území. Jsou k dispozici na webu Ústředního archivu zeměměřictví a katastru [14]. Jednotlivé mapové listy byly spojeny do celků podle příslušnosti k historickému katastrálnímu území v grafickém programu Adobe Photoshop CS5.v12. V případě, že hranice historického a nového k.ú. nebyly totožné a část území nového k.ú. by chyběla, byla zpracována také příslušná část sousedního historického území.
Obr. 2. Typy mokřadů na Císařských otiscích map Stabilního katastru. V levé části jsou zobrazeny mokré louky s dřevinami a bez dřevin. Vpravo nahoře nejběžnější zobrazení močálů (mezi mokrými loukami), vpravo dole močál v kombinaci s vodní plochou [14]
Současný stav krajiny a mokřadů
Typy využití území/krajinného pokryvu (land use/land cover) současné krajiny a stávající typy mokřadů byly identifikovány metodou manuální vizuální intepretace s využitím kombinace několika různých typů podkladů. Hlavním zdrojem dat byla současná ortofotomapa, která je k dispozici na Geoportálu ČÚZK [15]. Pro verifikaci informací získaných z ortofotomapy byly využity následující dodatečné podklady:
• LPIS pro určení typu zemědělských pozemků. K dispozici je vektorová vrstva na webu Veřejného registru půdy [16].
• DIBAVOD pro kontrolu lokalizace vodních toků a vodních nádrží a pro určení současných mokřadních biotopů byly použity vrstvy vodní toky, nádrže a bažiny a močály, které jsou dostupné na webových stránkách Digitální báze vodohospodářských dat [18]. Vrstva bažiny a močály byla aktualizována 6. 4. 2006. Jako zdroj původních dat je uveden ZABAGED®. • Při konfliktu vrstev Bažiny a močály z DIBAVOD a Hranice lesní půdy z ÚHÚL byl jako způsob využití území/krajinného pokryvu (land use/cover) volen les, protože na historických mapových podkladech nebylo možné odlišit podmáčený les od ostatních typů lesa. Příklady typů současných mokřadů jsou na obr. 3 až 6.
Obr. 3. Mokřad s rákosovým porostem, klasifikovaný jako bažina, k.ú. Libenice. Historický výskyt mokré louky. Foto autor (srpen 2015)
Obr. 4. Mokřad s orobincovým porostem, klasifikovaným jako bažina, na místě zaniklé vodní plochy, k. ú. Bečváry. Foto autor (srpen 2015)
Obr. 5. Mokrá louka v chráněném území soustavy Natura 2000, k.ú. Liboc. Foto autor (červenec 2015)
Obr. 6. Mokrá louka s dřevinami, k. ú. Drahobudice. Foto autor (srpen 2015)
Analýza prostorových změn mokřadů na úrovni krajiny
Prostorová analýza změn mokřadů na úrovni krajiny proběhla v prostředí GIS s využitím program ArcMAP 10.3 za pomoci nástroje Symetrical difference pro tvorbu nových tříd prvků a přenos atributů na základě kombinací dvou překrývajících se tříd prvků a nástroje Intersection. Všechny krajinné segmenty byly interpretovány jako polygony, bez ohledu na to, zda jde o enklávy nebo koridory v krajině [19], z důvodu nezbytnosti vytvoření výhradně polygonové vrstvy pro následné GIS prostorové analýzy. Výsledkem analýzy byla kategorizace mokřadů podle jejich časoprostorové dynamiky, a to na segmenty kontinuální, zmizelé a nové. Kategorie kontinuálních mokřadů znamená výskyt na stejné lokalitě jak na mapách Stabilního katastru, tak v současnosti (podle DIBAVOD a ortofotomapy a při verifikaci dat také dle terénního průzkumu), zmizelé mokřady jsou na dané lokalitě zaznamenány jen na mapách Stabilního katastru a nové mokřady naopak jen na současných podkladech.
Výsledky
Rozloha historických a současných mokřadů
V první polovině 19. století byla plocha mokřadů na řešeném území 5 761,95 ha, což představuje 9,6 % rozlohy zájmového území. Naproti tomu v roce 2015 mokřady zaujímaly jen 54,24 ha, tj. pouze 0,09 % rozlohy zájmového území. Celková rozloha mokřadů se tedy zmenšila více než stokrát.
Tab. 1. Změna rozlohy mokřadních ploch v řešeném území
V současnosti mezi mokřadními typy největší plochu zaujímají bažiny a močály. Pokrývají 26,03 ha, což představuje pětinu jejich historické plochy. Mokré louky a mokré louky s dřevinami z krajiny téměř vymizely. Mokré louky nyní zaujímají plochu 15 ha (tj. 0,29 % historické plochy) a mokré louky s dřevinami 13,21 ha (2,59 % historické plochy) (tab. 1).
Na celém zájmovém území o souhrnné ploše 60 018 ha (86 k. ú.) zmizelé mokřady zaujímaly plochu 5 731,37 ha, což je 99,5 % plochy historických mokřadů, a kontinuálně se vyskytující mokřady pokrývají plochu 30,44 ha (0,5 % plochy historických mokřadů). Mokřady nové se rozkládají na ploše 23,8 ha, což je cca 240x méně než plocha zmizelých mokřadů (tab. 2., 3 a 4). Z těchto údajů je zřejmé, že převážná část plochy historických mokřadů z řešeného území zmizela a tato ztráta nebyla kompenzována vznikem mokřadů nových.
Tab. 2. Trajektorie změn rozlohy zmizelých mokřadů v řešeném území
Tab. 3. Trajektorie změn rozlohy nových mokřadů v řešeném území
Tab. 4. Trajektorie změn rozlohy kontinuálních mokřadů v řešeném území
Trajektorie změn mokřadů
Na místě zmizelých mokřadů je v současnosti dominantním způsobem využití území orná půda, která tvoří 50 % jejich původní plochy. Významný podíl zaujímají také trvalé travní porosty (TTP) (17 %) a křoviny a dřeviny (15 %). Osmiprocentní zastoupení má zástavba. Méně je zastoupen les a vodní plochy. Komunikace a vodní toky zaujímají pouze nevýznamný podíl z plochy zmizelých mokřadů. Bažiny s močály a mokré louky se změnily z 55,91 %, resp. z 53,56 % na ornou půdu. Na místě mokrých luk s dřevinami se nejvíce vyskytují křoviny a dřeviny (38,28 %) a trvalé travní porosty (29,73 %) (obr. 7, tab. 2).
Obr. 7. Poměr typů využití území na místě zmizelých a nových mokřadů v řešeném území
U kontinuálních mokřadů tvoří v současnosti největší plochu bažiny a močály (16,96 ha). Plochu 8,8 ha zaujímají mokré louky. Mokré louky s dřevinami tvoří plochu o rozloze 4,67 ha. Všechny typy kontinuálních mokřadů se nacházejí převážně na místě historických mokrých luk (tab. 4).
Diskuse
Metodologické aspekty
Tato práce je realizována formou případové studie, tj. není zmapováno souhrnně celé území nížin a pahorkatin. Ovšem jelikož je zájmové území dostatečně velké (86 k. ú., rozloha 600,18 km2), lze předpokládat, že získané výsledky budou pro toto území reprezentativní. Vybraná katastrální území byla lokalizována tak, aby reprezentovala všechny hlavní přírodní a kulturní charakteristiky krajiny nížin a pahorkatin. Z tohoto důvodu byla vybrána také taková území, která se v současnosti nalézají v okrajových částech velkých měst. Zde sice na jedné straně došlo k nahrazení historických mokřadů převážně zástavbou, ale na straně druhé se tu nalézají také mokřady nové (např. k. ú. Liboc a Troja). Je potřeba zdůraznit, že tato studie se týká jen krajiny nížin a pahorkatin, není to reprezentativní výběr za celou ČR.
Pro lokalizaci současných mokřadů je nejlepším veřejně dostupným zdrojem vrstva bažiny a močály na DIBAVOD. Určitým zdrojem nepřesností je skutečnost, že poslední aktualizace této vrstvy proběhla v roce 2006 [18]. Při porovnání se Základní mapou ČR, která též vychází z údajů ZAGABED® a byla aktualizována k r. 2013 [15], nebyly zjištěny výrazné rozdíly, nicméně v některých lokalitách (např. k. ú. Litol) se data lišila jak rozlohou, tak i lokalizací. To je způsobeno odlišným referenčním datem obou zdrojů. Přes tyto zdroje nejistoty jsou rozdíly mezi plochou historických a současných mokřadů i jejich typů natolik markantní, že jasně dokumentují trendy, k nimž za sledované období došlo. Vztah mezi rozlohou mokřadů a způsoby hospodaření v krajině
Výsledky tohoto výzkumu dokládají zásadní úbytek mokřadů v krajině řešeného území, kdy se z původní rozlohy v letech 1825–1843 zachovalo méně než 1 % mokřadů. Zajímavá je i změna ve složení mokřadů – zatímco v 19. století dominovaly mokré louky (89 % rozlohy historických mokřadů), v současné krajině převažuje kategorie bažiny a močály (48 % současné rozlohy). Vysvětlením může být fakt, že došlo ke změně funkce mokřadů. Zatímco v minulosti plnily mokré louky do značné míry funkci produkční a byly využívány pro sklizeň sena či případně steliva [20, 21], v současnosti mokřady nejsou obhospodařovány a plní zejména funkce ekologické. Fakt, že mokré louky přestaly být hospodářsky využívány a začaly zarůstat vlivem sukcese [20], je pravděpodobně příčinou většího podílu plochy kategorie bažiny a močály (48 % plochy současných mokřadů) a také kategorie mokré louky s dřevinami v současnosti (24 % z plochy současných mokřadů). Na základě analýzy trajektorií je patrné, že polovina historických mokřadů byla nahrazena ornou půdou a dále také TTP (17 %), což dokládá zvyšování zemědělské produkční kapacity krajiny v průběhu 19. a 20. století [22] a zejména po roce 1945 [23]. Značná část mokřadů byla změněna na lesní a nelesní dřevinnou vegetací (19 %), což souvisí se zalesňováním méně úrodných oblastí [24]. Velmi zajímavé jsou trajektorie dílčích kategorií mokřadů, které odhalují složitější procesy vývoje mokřadů. Zatímco mokré louky jsou nejčastěji nahrazovány ornou půdou, mokré louky s dřevinami mizí nejvíce ve prospěch terestrických křovin a dřevin v důsledku velkoplošného snížení hladiny podzemní vody a zarůstání krajiny sukcesní vegetací [20]. Znamená to, že pokud se kultivovaly mokřady kvůli získání orné půdy, platilo to pro mokré louky, případně bažiny a močály, ale již méně pro mokré louky s dřevinami. Zajímavé je také sledovat změny subkategorií v rámci kontinuálních mokřadů. Z výsledků vyplývá, že kontinuální mokřady nejčastěji tvoří historická kategorie mokré louky (což je pochopitelné vzhledem k jejich dominantnímu zastoupení v minulosti), která se v průběhu historie mění na kategorii bažiny a močály (ze 49 %). Pokud kontinuální mokřady tvoří mokré louky s dřevinami, je jejich časová stabilita zajištěna dominantně stejnou kategorií (70 %). Pokud jsou kontinuálním typem bažiny a močály, jsou dnes opět tvořeny ze 100 % stejnou kategorií. K největším změnám kontinuálních mokřadů tedy dochází u kategorie mokré louky. Z výsledků vyplývá, že nových mokřadů je v současné krajině zájmového území velmi málo (24 ha). Tvoří je převážně bažiny a močály a mokré louky s dřevinami. Vzhledem k jejich extrémně malé rozloze lze údaje jen těžko zobecnit. Nicméně trajektorie největšího počtu polygonů napovídají tomu, že za vznikem nových mokřadů v krajině stojí zazemnění drobných vodních ploch, případně zarůstání vodních ploch sukcesní nedřevinnou i dřevinnou vegetací. Ve více případech mokřady vznikly také sekundární sukcesí na obtížně obhospodařovatelné zemědělské půdě, zřejmě na zamokřených místech nepřístupných pro současnou zemědělskou techniku. Pro přesnější interpretaci krajinných změn, zejména stability mokřadů, by bylo vhodné použít další podklady, minimálně alespoň letecké snímky z padesátých let minulého století. Ale to je již námět pro další studii.
Závěr
Zvolená metoda indikace mokřadů v krajině je i přes uvedené drobné nedostatky celkově dobrá a efektivní. Zvolená metoda je relativně rychlá, ale pro lokalizaci současných mokřadů relativně méně přesná. Pro zvýšení přesnosti by bylo nutné zařadit verifikaci celého území pomocí terénního průzkumu, což by pro rozsáhlá řešená území bylo velmi pracné a finančně náročné a zřejmě by se nevyplatilo takto modifikovanou metodiku aplikovat.
Z hlediska historické lokalizace mokřadů by bylo výhodné pro snadnější a přesnější georeferencování podkladů mít k dispozici vrstvu hranic historických katastrálních území. Pro přesnější lokalizaci mokřadů současných, takto zvolenou metodou, by bylo určitě přínosné, aby příslušná instituce provedla aktualizaci vrstvy bažin a močálů na DIBAVOD. Nepřesnosti prozatím nejsou významné, ale je předpoklad, že se s přibývajícím časem budou zvětšovat.Literatura/References
[1] Mander, U.; Kuusemets, V.; Lohmus, K.; Mauring, T. 1997. Efficiency and dimensioning of ripparian buffer zones in agricultural catchmens. Ecological Engineering 8(4), pp. 299–324.[2] Lane, R. R.; Mashriqui, H. S.; Kemp, G. P.; Day, J. W.; Day, J. N.; Hamilton, A. 2003. Potential nitrate removal from a river diversion into a Mississippi delta forested wetland. Ecological Engineering 20(34), pp. 237–249.
[3] Maitre, W.; Cosandey, A.-C.; Desagher, E.; Parriaux, A. 2003. Effectiveness of groundwater nitrate removal in a river riparian area: the importance of hydrogeological conditions. Journal of Hydrology 278 (1–4), pp. 76–93.
[4] Hattermann, F. F.; Krysanova, V.; Hesse, C. 2008. Modelling wetland processes in regional applications. Hydrological Science Journal 53(5), 1001–1012.
[5] Pokorný, J.; Eiseltová, M. 1998. Toky energie, vody a látek v krajině. In: Němec, J. (eds.). Krajina a voda. Envi Typo pro AOPK, MŽP, MZe ČR, Praha, pp. 55–59.
[6] Armentano, T. V.,1980. Drainage of organic soils as factor in the world carbon cycle. BioScience 30, pp. 825–830.
[7] Armentano, T. V.; Verhoeven, J. T. A. 1991. Biogeochemical cycles: global. In: Patten, B. C. (ed.), Wetlands and Shallow Continental Water Bodies. SPB Academic Publishing, The Hague, Netherlands, pp. 281–311.
[8] Mitsch, W. J.; Gosselink, J. G. 2000. Wetlands. 3. vydání. John Wiley and Sons, New York.
[9] Keddy, P. A. 2002. Wetland ecology – Principles and conservation. – United Kingdom, Cambridge University Press.
[10] Meyer, B. K.; Vance, R. K.; Bishop, G. A.; Deocampo, D. M. 2015. Origin and Dynamics of Nearshore Wetlands: Central Georgia Bight, USA. Wetlands (2015) 35, pp. 247–261.
[11] Mayer, W. B.; Turner, B. L. 1992. Human population growth and global land-use/land-cover change. Ann. Rev. Ecol. Syst. 23, pp. 39–61.
[12] Romportl, D.; Chuman, T.; Lipský, Z. 2013. Typologie současné krajiny Česka. Geografie, 118, č. 1, s. 16–39.
[13] Národní geoportál INSPIRE [online]: <http://geoportal.gov.cz/>CENIA, Praha, citováno 9. 6. 2016.
[14] Ústředního archiv zeměměřictví a katastru, Císařské povinné otisky stabilního katastru [online]: < http://archivnimapy.cuzk.cz/> citováno 29. 4. 2016.
[15] Geoportál ČÚZK – přístup k mapovým produktům a službám resortu. [on-line]: <http://geoportal.cuzk.cz/>, citováno 22. 4. 2016.
[16] Veřejný registr půdy – LPIS [online]: <http://eagri.cz/public/app/lpisext/lpis> citováno 2. 6. 2016.
[17] Geoportál ÚHÚL [online]: <http://geoportal.uhul.cz> Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, citováno 2. 6. 2016.
[18] DIBAVOD – Digitální báze vodohospodářských dat [on-line]: <http://www.dibavod.cz/>, VÚV TGM, v.v.i., Praha., citováno 30. 6. 2016.
[19] Forman, R.; Godron, M. 1993. Krajinná ekologie, Academia, Praha, 1. vydání, 583 p.
[20] Mokřady – ochrana a management [online]: < http://www.mokrady.wbs.cz > citováno 26. 2. 2016.
[21] Skånes, H. 1996. Landscape change and grassland dynamics – Retrospective studies based on aerial photographs and old cadastral maps during 200 years in south Sweden. The Department of Physical Geography Stockholm University. Dissertation series, no 8, papers I–IV, pp. 12–14.
[22] Jeleček, L. 1985. Zemědělství a půdní fond v Čechách ve 2. pol. 19. století, Academia, Praha. Jech, K. 2001. Soumrak selského stavu 1945–1960. Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. 2001/35.
[23] Jech, K. 2001. Soumrak selského stavu 1945–1960. Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. 2001/35.
[24] Poleno, Z.; Vacek, S. 2007. Teoretická východiska pěstování lesů. Lesnická práce,
s. r.o., Kostelec nad Černými lesy, 463 p.
[25] HEIS VÚV – Hydroekologický informační systém [on-line]: <http://heis.vuv.cz/> VÚV TGM, v.v.i., Praha., citováno 30. 6. 2016.
Ing. Pavel Richter, Ph.D. (autor pro korespondenci) 1)
doc. Ing. Jan Skaloš, Ph.D. 2)
1) VÚV TGM, v.v.i.
Podbabská 2582/30
160 00 Praha 6
pavel_richter()vuv.cz
220 197 461
2) ČZU v Praze
Katedra aplikované ekologie
Kamýcká 129
165 00 Praha 6 – Suchdol
