Autor
Jana Říhová Ambrožová
S gradací projevů změn klimatu a s rostoucím počtem obyvatel vzniká naléhavá potřeba, v rámci zemí i mezi nimi, sjednotit se v ochraně a v zachování našeho nejcennějšího zdroje, a tím je voda. Veřejné zdraví a prosperita, zajištění potravin a energií, ekonomická produktivita a ekologická integrita, toto vše závisí na dobře fungujícím a vhodně řízeném vodním cyklu. V tisku se delší dobu setkáváme s články, které jsou zaměřené na katastrofické scénáře a vize válek o vodu, ke kterým může dojít z různých příčin. Například se může jednat o neschopnost státu pokrýt spotřebu obyvatel, nebo se o zdroj vody dělí více států současně, anebo není dostatečný přístup k alternativním zdrojům sladké vody. Tato varování jsou podložena mnoha studiemi, popisujícími konflikty z oblastí s hustým zalidněním, klimatickými problémy anebo z míst, kde leží klíčové zásoby vody v blízkosti státních hranic, případně kde přímo hranici tvoří voda, ať už jde o řeky, jezera nebo umělé nádrže (viz management přeshraničních vodních zdrojů, řeky Nilu, Mekongu a Jordánu).
Každý člověk má právo na nezávadnou pitnou vodu a s tím související hygienické zabezpečení. Proto je tématem Světového dne vody v roce 2024, který slavíme 22. března, „Voda pro mír“ („Water for Peace“). Nosnou myšlenkou je spolupráce mezi zeměmi při využívání vody, zajišťování její kvality a recyklace s cílem stabilnějšího a prosperujícího zítřka pro budoucí generace. Více se k tomu vyjadřuje zpráva Human rights to safe drinking water and sanitation (UN A/78/253), ve které je voda vnímána jako argument pro mír, partnerství a spolupráci (P. A. Agudo, 2023).
Lidstvo čelí globální vodní krizi. Udává se, že v současné době žijí dvě miliardy lidí bez zaručeného přístupu k nezávadné pitné vodě a více než čtyři miliardy lidí nemá zajištěnou základní hygienu. Populační růst, změny v urbanizaci, intenzifikace zemědělství, těžba a průmysl vytváří požadavky, které bohužel převyšují udržitelnost vodních ekosystémů. Globální vodní krize se zhoršuje v souvislosti s klimatickými změnami, zvyšujícím se nedostatkem vody a konkurencí o dostupné zdroje vody. To generuje ekologické a socioekonomické hrozby s potenciálním ohrožením lidských práv miliard lidí na Zemi. Důsledkem by mohlo být masivní vysidlování obyvatelstva, násilí a delegitimizace institucí na místní, národní a mezinárodní úrovni. Do budoucna se očekává, že podstatné změny v hustotě obyvatel zhorší antropogenní tlak na vodní zdroje, jejichž dostupnost je silně ovlivněna změnami klimatu. Odhaduje se, že kombinace těchto faktorů bude mít negativní dopad na hydropolitickou situaci.
Hydropolitika a diplomacie v oblasti vody, vodního práva a nakládání s vodou je další výzvou nejen současné doby. I proto již v roce 1996 vstoupila v platnost Úmluva o vodě (resp. o ochraně a využívání vodních toků a mezinárodních jezer). O čem tato úmluva vlastně je? Jedná se o právně závazný nástroj, který prosazuje udržitelné hospodaření se sdílenými vodními zdroji s cílem udržitelného rozvoje a předcházení případným konfliktům, s podporou míru a regionální integrace. Dokument požaduje od členských států, aby předcházely, kontrolovaly a omezovaly přeshraniční spory, využívaly přeshraniční vody rozumným a spravedlivým způsobem a zajišťovaly jejich udržitelné využívání. Strany se společnými přeshraničními vodami musí spolupracovat na základě zvláštních dohod a zřízením společných orgánů.
Úmluva byla původně vyjednána jako regionální rámec pro panevropský region, nicméně po pozměňovacím postupu k němu mohou od března 2016 přistoupit všechny členské státy OSN. Tento krok výrazně napomáhá předcházení konfliktů a posiluje regionální stabilitu v některých konfliktních zemích na Středním východě, v Latinské Americe a subsaharské Africe. Pro zajímavost Čad a Senegal se staly prvními africkými stranami, které úmluvu přidaly v roce 2018, v roce 2020 přistoupila Ghana, v roce 2021 Guinea-Bissau a Togo, v roce 2022 Kamerun, v roce 2023 Nigérie a Gambie, Irák (první země z Blízkého východu), Namibie (první země z jižní Afriky) a Panama (první země z Latinské Ameriky).
Pro Českou republiku vstoupila Úmluva v platnost v roce 2000. Jedním příkladem úspěšné přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko v letech 2007 až 2013 byl projekt zaměřený na výzkum možností minimalizace obsahu organických škodlivin ve zdrojích pitných vod v Krušných horách, které představují jednu z nejvýznamnějších oblastí přirozené akumulace vod v České republice (viz Projekt Cíl3/Ziel3). Za účelem omezení transportu huminových látek vyplavovaných z rašelinišť a ověření možnosti snížení jejich obsahu ultrafialovým zářením Slunce na vodní hladinu, byla na vodním toku Rašeliník (obr. 1) navržena a následně vybudována retenční nádrž Rašeliník (obr. 2). Retenční nádrž akumuluje 1,7 tisíc m3 vody na ploše 2 200 m2 zátopy a má průměrnou hloubku 0,8 m. Nádrž je vybavena rybím přechodem umožňujícím migraci vodních živočichů a ryb a sama o sobě je obohacením ekosystému horského lesa.
Obr. 1. Potok Rašeliník
Obr. 2. Retenční nádrž Rašeliník
Organizace spojených národů v roce 2023 vydala zprávu „The United Nations World Water Development Report 2023 – Partnership and cooperation for water“, ve které popisuje, jak budovat partnerství a posilovat spolupráci ve smyslu cíle udržitelného rozvoje SDG 6, který je o čisté vodě a hygieně pro všechny. SDG 6 je jedním ze 17 cílů udržitelného rozvoje, Sustainable Development Goals, které valné shromáždění OSN v roce 2016 stanovilo s tím, že některé z cílů do roku 2030 naplní (viz Agenda 2030 pro udržitelný rozvoj s heslem „Neopominout nikoho“). Tento cíl popisuje několik klíčových bodů, které spojuje tématika vody, jako kousky velké a složité skládačky (viz obr. 3). Vše spolu významně souvisí a je mezi sebou propojené, ať už se jedná o: (i) zajištění bezpečné vody, potravin a energie při současném zajištění udržitelného hospodaření s vodou, zásobováním a hygienou pro všechny; (ii) podporu lidského zdraví a životního stylu; (iii) zmírnění dopadů změn klimatu a extrémních jevů; (iv) zachování a obnovu ekosystémů.
Obr. 3. Titulní strana Zprávy OSN z roku 2023
Zpráva „The United Nations World Water Development Report 2023 – Partnership and cooperation for water“ ve své předmluvě charakterizuje stav zdrojů surové vody, zaměřuje se na poptávku po vodě a její dostupnost a kvalitu, ekosystémové služby a extrémní události. Pro zajímavost: data FAO (Food and Agriculture Organization, 2022) uvádí, že v letech 2010 až 2018 vzrostly odběry vody v domácnostech o 3 %, v zemědělství o 5 % a nyní představují až 72 % celkových odběrů. Podzemní voda poskytuje polovinu objemu vody odebrané pro využití v domácnosti na celém světě a asi 25 % veškeré vody se odebírá za účelem zavlažování. Je zajímavé, že například odběry vody pro průmysl se snížily o 12 %, a to především z důvodu snížení odběrů pro výrobu tepelné energie a dále z důvodu zvýšení efektivnějšího zacházení s vodou pro chladicí účely. Celosvětově se spotřeba vody za posledních 40 let zvyšuje zhruba o 1 % ročně, přičemž převážná část tohoto nárůstu je soustředěna v zemích se středním a nižším příjmem a v regionech s rozvíjející se ekonomikou. Regiony s největšími odběry vody na obyvatele jsou v Severní Americe a ve Střední Asii.
Vývoj poptávky po vodě je značně specifický (až endemický) pro danou lokalitu a odráží se výrazně ve třech hlavních sektorech využívajících vodu, tj. sídla, zemědělství a průmysl. V komunálním sektoru se řeší rozšiřování distribučního systému zásobování vodou, včetně zajištění její sanitace. V případě průmyslu a zemědělství je žádoucí vytvořit opatření pro zlepšení efektivního využívání vody v souvislosti s její recyklací a efektivním využívání závlahové vody (kapénková závlaha).
Dostupnost vody se liší regionálně a lokálně a závisí na geologických a klimatických faktorech. Ať už se jedná o suchozemské, sladkovodní, pobřežní a mořské ekosystémy, všechny typy hrají roli v globálním koloběhu vody. Sladkovodní ekosystémy patří k nejohroženějším na světě. Vodní bilanci povodí nejvíce ovlivňují odběry sladké vody a odvodnění ze zemědělské půdy. To následně ohrožuje hydraulickou kontinuitu po proudu dále umístěných mokřadů a s tím souvisejících ekosystémů. Dopady nejsou omezeny pouze v souvislosti s využíváním povrchových vod, projevují se i poklesy podzemní vody a ekosystémové indikátory poukazují na snížení biologické rozmanitosti (biodiverzity) i vlivem změny ve využití půdy člověkem. Oblasti světa, u kterých se předpokládá, že zažijí významné negativní dopady globálních změn klimatu, biologické rozmanitosti, funkce ekosystémů a přírody, jsou v místech s vysokou koncentrací obyvatel a nejchudších komunit světa.
Sezónní kolísání dostupnosti vody je hlavní hnací silou potřeby skladování vody, což může být do budoucna důležitější než celková roční dostupnost vody. Změna klimatu pravděpodobně zvýší sezónní variabilitu a nejistotu ohledně dostupnosti, kvality a množství vody ve většině regionů. Nedostatek vody se stává lokálním problémem v důsledku dopadu vodního stresu ve spojení s postupujícím znečištěním sladkých vod. Podle Světové banky by mohl nedostatek vody, který zhoršuje změna klimatu, některé regiony stát do roku 2050 až 6 % jejich hrubého domácího produktu, a to v důsledků dopadů na zemědělství, zdraví a příjmy lidí, podněcované navíc jejich migrací a případnými konflikty. Všechny země, ať už s nízkými, středními a vysokými příjmy, vykazují známky rizik souvisejících s kvalitou vody. Špatná kvalita vody v zemích s nízkými příjmy často souvisí s nízkou úrovní čištění odpadních vod a v zemích s vyššími příjmy je závažnějším problémem odtok vody ze zemědělství. Uvolňování nebezpečných chemikálií a znečišťujících látek z průmyslu se řeší na všech kontinentech, mikroplasty a léčiva se stávají relativně závažnějším problémem. Záplavy a sucha patří k nejničivějším přírodním katastrofám, uvádí se, že představují až 75 % z celkového množství všech katastrof na Zemi. Trendy týkající se sucha je obtížnější stanovit, i když se zvyšuje intenzita nebo četnost sucha a „extrémní teploty“ lze očekávat ve většině regionů jako přímý důsledek změny klimatu.
Rozhodování v nakládání s vodou, řízení rizik a přijetí opatření s cílem minimalizace negativních dopadů a dosažení bezpečné pitné vody, toto vše závisí na systému vzdělávání a rozvoji kapacit, které zahrnují sdílení znalostí a dovedností, vědecko-výzkumnou aktivitu a spolupráci v provozním měřítku. Vzdělávání v tomto ohledu je možné ovlivnit kvalitní výukou na všech úrovních, od předškolních zařízení až po školy základní, střední a vysoké anebo univerzity třetího věku, pořádáním populárně-vědeckých seminářů a tzv. Dní otevřených dveří, pro děti, mládež a veřejnost. Na vzdělávání a předávání informací se významně podílí odborné pořady, které je možné sledovat ve veřejnoprávní televizi (Hyde park Civilizace, Fokus Václava Moravce) anebo v síti jediné české televizi o vodě iVodárenství.tv. Příkladem sdílení znalostí, zkušeností a kontaktů ve službách ochrany vody a životního prostředí jsou např. Vodárenské čtvrtky pořádané od roku 2021 odbornou skupinou Vodárenství, která pracuje v rámci společnosti CzWA (Česká asociace pro vodu). Příkladem vědecko-výzkumných aktivit a spolupráce v provozním měřítku jsou například projekty, které řešíme s kolegy z Ústavu technologie vody a prostředí na VŠCHT Praha. Aktuálně řešené projekty se zaměřují například na vodní systémy a vodní hospodářství ČR v podmínkách změny klimatu (projekt č. SS02030027, poskytovatel TAČR); využití digitálního dvojčete technologických celků pro recyklaci vody (projekt č. FW06010567, poskytovatel TAČR) nebo pro efektivní řízení rizik kritické vodárenské infrastruktury (projekt č. VB01000006, poskytovatel Ministerstvo vnitra ČR) a nebo pro simulaci provozních optimalizací v reálném čase a měřítku na čistírně odpadních vod (projekt č. FW0402004, poskytovatel TAČR); chytrá řešení ve vodním hospodářství (projekt Wider Uptake, Horizon 2020); intenzifikaci procesu nitrifikace na čistírnách odpadních vod (projekt č. SS06020070, poskytovatel TAČR); využití cloud-computingu a prediktivní analýzy odpadní vody za účelem snížení emisí do vodního ekosystému (projekt č. SS01020210, poskytovatel TAČR).
Literatura
https://www.mzp.cz/cz/agenda_2030 [dostupné 29. 1. 2024].
https://unesdoc.unesco.org/ark:/48223/pf0000384655 [dostupné 29. 1. 2024].
https://digitallibrary.un.org/record/4019910?_gl=1*1e2jles*_ga*MTA4NjY4OTM2Ni4xNjc0NzUwODA0*_ga_TK9BQL5X7Z*MTcwNjM2MjkwMi4zLjAuMTcwNjM2MjkxMS4wLjAuMA.. [dostupné 29. 1. 2024].
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/konfliktu-o-vodu-pribude-varuje-americky-expert/r~c548df1e907211ea842f0cc47ab5f122/ [dostupné 29. 1. 2024].
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S095937801830253X?via%3Dihub [dostupné 29. 1. 2024].
https://www.czwa.cz/vodarenske-ctvrtky-CZ418 [dostupné 29. 1. 2024].
https://tvp.vscht.cz/veda-a-vyzkum/projekty [dostupné 29. 1. 2024].
https://studuj.vscht.cz/magazin/7-duvodu-proc-se-zapsat-na-vscht-praha/ [dostupné 29. 1. 2024].
https://edu.ceskatelevize.cz/ [dostupné 29. 1. 2024].
www.ivodarenstvi.tv [dostupné 29. 1. 2024].
Jana Říhová Ambrožová
VŠCHT FTOP
Ústav technologie vody a prostředí
Technická 5
166 28 Praha 6
Jana.Ambrozova()vscht.cz
