Vodné a stočné v ČR

Úvod do problematiky

V působnosti resortu Ministerstva zemědělství (dále jen „MZe“) je mj. regulace oboru vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu (dále jen „VaK“). Základní právní normou pro obor VaK je zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (dále jen „ZVK“), ve znění pozdějších předpisů. ZVK mimo jiné definuje pojmy „vodné“, tj. právo vlastníka vodovodu pro veřejnou potřebu na úplatu za dodávku pitné vody a za službu spojenou s jejím dodáním, a dále „stočné“, tj. právo vlastníka kanalizace pro veřejnou potřebu na úplatu za službu spojenou s odváděním a čištěním nebo jiným zneškodňováním odpadních vod. Ceny za tyto služby jsou regulovány Ministerstvem financí (dále také jen „MF“).

Stručný přehled historického vývoje úplat za vodné a stočné

Vodné se v různých formách vybíralo v českých zemích již od konce 16. století. Sazby se hradily zpravidla dvakrát ročně a jejich výši městská rada často zvyšovala, zejména v období, kdy bylo nutné získat větší sumu peněz na opravy příslušných vodárenských zařízení. Na počátku 19. století se vodné určovalo zejména ve větších městech podle výše domovní daně. Aby se neplýtvalo vodou, usnesl se např. Sbor obecních starších královského hlavního města Prahy dne 13. října 1858 na odměřování spotřeby vody kalibrovanými kohouty. Zcela jistě v našich zemích významnou roli sehrálo s úplatou za vodu i zavádění domovních vodoměrů po roce 1880. Vodné si určovaly a měnily městské rady. U státem subvencovaných nových vodovodů stanovoval výši vodného svým usnesením Český sněm, protože musel vytvořit předpoklady pro splácení této podpory ze státních prostředků. V období první republiky bylo vodné rozděleno do několika kategorií podle použití dodané vody. Jinou částku mohly platit domy státní, veřejné či obecní správy, školy a nemocnice, jinou sumu hotely, výrobní podniky, živnosti, hospodářské usedlosti atd. Výhodné možnosti mnozí využívali, museli však mít souhlas vlády ČSR, resp. ministerstva financí.

Celý systém vybírání vodného a stočného sjednotila pro celou republiku vyhláška č. 58/1954 Ú.I., ministra lesů a dřevařského průmyslu ze dne 12. března 1954 o úplatách za dodávku vody z veřejných vodovodů a vodáren a za odvádění odpadních vod veřejnými kanalizacemi. Vodné a stočné bylo vyměřeno takto:

Výše vodného se stanoví částkou 0,60 Kčs za 1 m³ prokázaného nebo předpokládaného množství vody dodané.

Výše stočného se stanoví částkou 0,20 Kčs za 1 m³ prokázaného nebo předpokládaného množství vody vypuštěné do kanalizace.

Tyto celostátní sazby s drobnými změnami platily až do liberalizace cen 1. 1. 1991!

Z historických zdrojů vyplývá, že situace ve stanovování a vybírání těchto plateb se tímto krokem zjednodušila. Je nepochybné, že tyto ceny tehdy neodpovídaly skutečným nákladům na výrobu pitné vody ve vodárnách a její dopravy do spotřebiště. Stejná situace byla u odvádění vod odpadních a jejich čištění. Podle pamětníků se uvádí, že skutečná cena této služby byla tehdy např. v hl. městě Praze nejméně desetkrát vyšší.

Vyšší náklady na výrobu pitné vody byly nejprve hrazeny vyšší cenou, kterou platili ostatní, zejména průmysloví odběratelé, od roku 1967 ve výši vodného 3,70 Kčs a stočného 2,35 Kčs, celkem tedy 6,05 Kčs za m³ fakturované vody, tzn. 7,6krát více než domácnosti. Když ani toto nestačilo, byl schodek hospodaření podniků Vodovodů a kanalizací hrazen prostřednictvím tehdejších krajských národních výborů dotací ze státního rozpočtu, která v roce 1990 dosáhla 2 miliard Kč ročně.

Od 1. 1. 1991 byly MF stanoveny maximální ceny pro vodné a stočné v odlišné úrovni pro domácnosti a pro ostatní odběratele (tab. 1). Od 1. 7. 1992 cena vody pitné a odpadní odvedené pro ostatní odběratele byla deregulována a od 1. 9. 1992 byly zvýšeny maximální ceny pro domácnosti – viz tab. 2. 

Tab. 1. Vodné a stočné pro domácnosti a ostatní odběratele k 1. 1. 1991

Tab. 2. Vodné a stočné pro domácnosti k 1. 9. 1992

V rámci transformace cenové regulace bylo pak postupně upuštěno od státem určovaných jednotkových cen. S účinností od 15. 5. 1993 byly maximální ceny pro domácnosti zrušeny a bylo zavedeno tzv. věcné usměrňování cen pro všechny odběratele. Od roku 1994 nejsou na vyrovnání největších rozdílů již poskytovány dotace ze státního rozpočtu. Vývoj cen za toto období dokumentuje tab. 3.  

Tab. 3. Vývoj realizačních cen pro vodné a stočné včetně indexů meziročního růstu cen od roku 1994 do roku 2019

Pramen: MZe a ČSÚ
*) Přírůstek průměrného ročního indexu spotřebitelských cen
**) Od ledna 2017 ČSÚ nově zavedl časovou řadu bazických indexů se základem průměr roku 2015 = 100. Z této časové řady jsou počítány indexy k dalším základům (předchozí měsíc = 100, stejné období předchozího roku = 100 a index klouzavých průměrů za posledních 12 měsíců k průměru 12 předcházejících měsíců).
Poznámka: Všechny ceny jsou uvedeny s DPH 

Za zmínku dále stojí, že k 1. 1. 2001 byla sjednocena pravidla věcného usměrňování cen vody dodávané domácnostem s pravidly platnými pro ceny dodávek ostatním odběratelům a tím byla zrušena možnost uplatňování nižších cen pro domácnosti a vyšších pro ostatní odběratele.

Současnost, věcné usměrňování cen pro vodné a stočné

Oblast cen v ČR se řídí zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Tvorba cen může být cenovým orgánem usměrněna pouze v případech přesně vymezených podle tohoto zákona. Jedním z případů je ohrožení trhu účinky omezení hospodářské soutěže. Protože VaK patří do odvětví s přirozeným monopolem, jsou voda pitná a voda odvedená kanalizací zařazeny do seznamu zboží s regulovanými cenami. Tento seznam vydává pro každý rok podle zákona o cenách MF rozhodnutím (výměrem), který je zveřejňován v Cenovém věstníku.

Předmětem věcného usměrňování cen jsou podle tohoto výměru mj. následující komodity:

• pitná voda dodávaná odběratelům,
• pitná voda dodávaná do vodovodní sítě pro veřejnou potřebu jiné osobě, než je odběratel („voda předaná“),
• odpadní voda odvedená kanalizací nečištěná a odpadní voda odvedená kanalizací čištěná,
• odpadní voda převzatá do kanalizace od jiného vodohospodářského subjektu („převzatá voda odpadní“).

V souladu s platnými právními předpisy lze do ceny pro vodné a stočné promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží doložitelné z účetnictví, přiměřený zisk, daň a případně uplatněné clo podle jiných právních předpisů, není-li stanoveno jinak.

Tento způsob cenové regulace umožňuje stanovovat její základní pravidla na centrální úrovni a ponechat část odpovědnosti za cenovou oblast a její vývoj jednotlivým vlastníkům VaK, zejména na úrovni měst a obcí.

Důležitý aspekt míry sociální únosnosti cen pro vodné a stočné ve společnosti

S ohledem na význam poskytování služeb dodávek pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod ve společnosti, nelze nepochybně v široké problematice VaK opomíjet míru sociální únosnosti cen pro vodné a stočné, a to zejména s ohledem na domácnosti. V ČR není podle pravidel cenové regulace tato pomyslná hranice výše cen v sektoru VaK pro všechny subjekty působící v sektoru předepisována. Uvádí se, že je nepsaným pravidlem v zemích Evropské unie, že náklady na vodohospodářské služby (vodné, stočné) v ročním úhrnu nemají přesáhnout 2 % ročních příjmů rodin nebo jednotlivců. Dle těchto pravidel se v ČR výhradně postupuje v projektech spolufinancovaných z Evropské unie. Státní fond životního prostředí ČR zveřejňuje přehled sociálně únosné ceny pro vodné a sociálně únosné ceny pro stočné, stanovené pro jednotlivá krajská území (NUTS 3) dle pravidel Operačního programu Životní prostředí.

Sociálně únosná hranice pro výdaje na vodné a stočné je definována jako cena pro vodné a stočné (vč. DPH), která představuje 2 % průměrných ročních příjmů domácnosti a se standartní spotřebou 88,7 l/osobu a den. Pro rok 2021 se jedná mimo jiné o údaje uvedené v tab. 4.  

Tab. 4. Sociálně únosná cena v jednotlivých regionech

Dohled MZe – „porovnání všech položek výpočtu (kalkulace) cen pro vodné a stočné za kalendářní rok“ a ochrana odběratele

Novelou ZVK v roce 2006 bylo vlastníkům VaK, popřípadě jejich provozovatelům, pokud je k tomu vlastník zmocnil, uloženo zaslat MZe tzv. celkové vyúčtování všech položek výpočtu ceny podle cenových předpisů pro vodné a stočné v předchozím kalendářním roce. Dnes podle platné legislativy mluvíme o tzv. „porovnání všech položek výpočtu (kalkulace) cen pro vodné a stočné za příslušný kalendářní rok a dosažené skutečnosti v témže roce“ (dále jen „Porovnání“). Tento zákonný institut je jedním z opatření na ochranu odběratele v sektoru VaK. Jinými slovy, každý odběratel má právo na základě kalkulace znát výši ceny pro vodné a stočné předem a rovněž má právo znát informace na základě předmětného ročního Porovnání. Tento přístup bezpochyby vede k vyšší transparentnosti tvorby a uplatňování těchto cen v ČR.

Sektor VaK je v ČR charakteristický velkým počtem vlastníků a provozovatelů. Podle aktuálních údajů za rok 2019 je evidováno celkem 7 480 vlastníků VaK a 2 992 provozovatelů. I z těchto údajů vyplývá, že v ČR existuje značný počet cen pro vodné a stočné (viz tab. 5 a 6).  

Tab. 5. Počet cen pro vodné a stočné za rok 2019

Tab. 6. Počet cen pro vodu předanou a převzatou za rok 2019

Transparentnost cen pro vodné a stočné

V roce 2015 došlo k úpravě systému regulace oboru VaK v ČR na základě usnesení vlády ČR č. 85 ze dne 9. února 2015 a tím byly vytvořeny předpoklady pro zvýšení dohledu nad sektorem VaK přímo z pozice MZe jako ústředního orgánu státní správy vodovodů a kanalizací. Jedním z cílů plynoucích z návrhu koncepčního řešení regulace ve vodárenství je i snaha o zvýšení transparentnosti regulace cen pro vodné a stočné, a to zejména cílením na tyto související problematiky:

• Porovnání zpracovávají všichni příjemci vodného a stočného,
• příjemci vodného a stočného, resp. vlastníci VaK znají veškeré skutečné náklady spojené se správou a provozem, včetně souvisejících nákladů na udržitelnost infrastruktury VaK jako takové,
• příjemci vodného a stočného vypracovávají Porovnání správně dle platné legislativy,
• vůči odběratelům (veřejnosti) dochází ke každoročnímu uveřejňování Porovnání podle pravidel ZVK,
• příjemci vodného a stočného (vlastníci VaK) mají transparentní možnost objektivního srovnání dosahovaných cen pro vodné a stočné v ČR, včetně předepsané nákladové struktury těchto cen.

V rámci dohledové role nad sektorem VaK MZe zjišťuje významné rozdíly v přístupu vlastníků a provozovatelů při správě a provozu VaK. Potvrzuje se, že zejména některé obce v pozici vlastníků VaK vnímají oblast a širokou problematiku oboru jako marginální (bez ohledu na to, zda infastrukturu pronajaly nebo jí provozují ve vlastní režii). Dané se potvrzuje zejména právě s ohledem na nastavení cen pro vodné a stočné. Zejména u malých a středně velkých obcí bývá upřednostňována nižší cena pro vodné a stočné (pod hodnotou celkových nákladů), což často vede k neúplným nebo zkresleným hodnotám uvedeným v řádcích kalkulací, resp. Porovnání. Tyto závěry mimo jiné vyplývají z Benchmarkingu vlastníků a provozovatelů VaK, který MZe od r. 2015 realizuje.

Tyto principy musí směřovat k cílům naplňování Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky Evropské unie (viz článek 9 Návratnost nákladů na vodohospodářské služby). Tato směrnice v jednom ze čtyř nejdůležitějších nových cílů uvádí: „zajistit, aby uživatel nesl náklady na zajišťování a užívání vody odrážející její skutečnou cenu“.

Dohled MZe – otázka dlouhodobé udržitelnosti VaK

Podle ZVK je mimo jiné každý vlastník VaK povinen zajistit jejich plynulé a bezpečné provozování a vytvářet rezervu finančních prostředků na jejich obnovu. Jedná se o jeden z naprosto základních předpokladů a smyslu ZVK, tj. zabezpečit, aby složitá infrastruktura VaK fyzicky nezchátrala a trvale zabezpečovala základní služby všem odběratelům, mezi které bez pochyb služby na uspokojování požadavků na dodávku pitné vody, odvádění a čištění odpadních vod patří. Z těchto důvodů je dohled MZe nad dlouhodobou udržitelností VaK, zejména ve vztahu k plánům financování obnovy a jeho plnění jedním ze základních cílů regulace sektoru VaK. Z těchto důvodů je snahou MZe jako oborového regulátora zpřesňovat legislativní nástroje týkající se plánů financování obnovy (dále jen „PFO“) s vazbou na technické a ekonomické souvislosti včetně cenotvorby pro vodné a stočné.

MZe se soustavně problematikou PFO zabývá zejména při tvorbě a rozvoji Benchmarkingu vlastníků a provozovatelů VaK v ČR a rovněž se zabývá řadou dalších činností v rámci dohledové role včetně možností edukační činnosti.

Na základě provedené analýzy MZe k plnění PFO dopadu teoretické roční potřeby finančních prostředků na obnovu VaK na výši cen pro vodné a stočné MZe s podporou Výboru pro koordinaci regulace sektoru VaK MZe doporučilo, aby u vlastníků VaK, u kterých:

• PFO je plněn v předpokládané výši – není nutné ukládat další opatření;
• PFO není plněn v předpokládané výši, ale cena pro vodné a pro stočné po započítání předpokládané potřeby prostředků na obnovu, nedosahuje republikového průměru – zavést taková opatření, aby do 5 let roční tvorba prostředků na obnovu odpovídala teoretické roční potřebě akumulace finančních prostředků;
• PFO není plněn v předpokládané výši a cena pro vodné a pro stočné po započítání předpokládané potřeby prostředků na obnovu, je nižší než sociálně únosná cena a zároveň vyšší než republikový průměr – zavést taková opatření, aby do 10 let roční tvorba prostředků na obnovu odpovídala teoretické roční potřebě akumulace finančních prostředků;
• PFO není plněn v předpokládané výši a cena pro vodné a pro stočné po započítání předpokládané potřeby prostředků na obnovu, překračuje výši sociálně únosné ceny – postupovat tak, aby do 10 let roční tvorba prostředků na obnovu dosáhla k hranici sociální únosnosti a dále byla saturována i z jiných zdrojů vlastníka.

V tab. 7 z dat Českého statistického úřadu jsou uvedeny průměrné realizované ceny pro vodné a stočné v krajích za rok 2019.  

Tab. 7. Průměrné realizované ceny pro vodné a stočné v krajích za rok 2019 (s DPH). Pramen: ČSÚ

Závěr

Vodné a stočné je ve společnosti citlivým tématem. Proč tomu tak je, můžeme usuzovat zejména z toho, že voda je základem života a dotýká se každého z nás. Obavy o její dostupnost či kvalitu mohou být právě těmi faktory, které diskuse odborné i laické veřejnosti směřují k názoru, že voda je všeobecně drahá. Již o něco méně se mluví, že vodné a stočné je úplata nikoli jen za „vodu samotnou“, ale i za služby s její úpravou a dodáním až do místa bydliště, resp. odvedením odpadních vod a jejich vyčištěním na požadovanou úroveň a navrácení do přirozeného oběhu. Tento často zkreslený pohled na vodárenství a sanitární služby může být do budoucna pro sektor a společnost rizikový.

Může být také zásadní otázkou, jak v současném světě problematiku potřeb sektoru VaK veřejnosti lépe zdůvodňovat, a to nejen výši jednotkové ceny za „kubík“, dodané vody nebo odvedené odpadní vody, ale i s vazbou na každodenní potřebu a spotřebu vody každého z nás.

Za doplnění stojí i odkaz na závěry Zprávy OECD k financování zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod a povodňové ochrany, kde se uvádí, že ve 24 členských státech EU by mohlo více než 95 % obyvatelstva platit více za dodávky vody a zpracování odpadních vod, aniž by čelilo problému ekonomické nedostupnosti vody.

Poděkování: Poděkování autora patří kolegům Ing. Jiřímu Dudovi, RNDr. Pavlovi Skřivanovi a Ing. Evě Fousové za cenné připomínky a konkrétní návrhy na doplnění a zpřesněné textu a rovněž všem kolegům z odboru hlavního regulátora a vrchního dohledu sektoru VaK v Ministerstvu zemědělství, zejména za vyhledání souvisejících podkladů a informací.

Literatura

Ing. Radek Hospodka
Ministerstvo zemědělství
Odbor hlavního regulátora a vrchního dohledu sektoru VaK
Těšnov 65/17
110 00 Praha 1
Radek.Hospodka()mze.cz