Autor
Karel Plotěný
WATEC Izrael 2017 je oficiální název výstavy, jejíž návštěvou vyvrcholila tradiční mise českých vodohospodářských firem, kterou podpořila jak Česko-izraelská obchodní komora, tak i MZe a další subjekty. Zadání pro pořadatele dané pracovníky MZe bylo, aby vedle tradiční prezentace úspěchů ve vodním hospodářství, které jsou nesporné, byly prezentovány i negativní praktické zkušenosti se závlahami odpadní vodou. Protože problematika sucha začíná být aktuální i u nás, většina účastníků očekávala, že získají náměty k věci přímo z praxe. Hostitelům patří poděkování, že očekávání naplnili, ať už oficiálně, nebo jen tak mezi řádky, a že prozradili to, co my zatím více či méně úspěšně předjímáme.
Výstava WATEC Izrael – vstupní prostory
Pro objektivizaci informací je důležité si uvědomit, že Izrael byl v nedávné minulosti v situaci, kdy musel ze strategických důvodů rázně jednat. V oblasti vodního hospodářství Izrael, aby zabezpečil zemědělskou výrobu, začal zavlažovat vyčištěnou odpadní vodou a aby zajistil dostatek pitné vody, začal ji vyrábět odsolováním mořské vody. Je důležité zjistit, jaké zkušenosti při tom nabyl a co je zobecnitelné i pro jiné, tedy i pro nás. Většina účastníků jela do Izraele hledat odpovědi na technické otázky, ale hlavní poselství, které si asi většina odvezla, je to, jak stát vodní hospodářství opravdu řídí. Jaký je systém distribuce vod a získávání zpětné vazby z praxe pro další kroky týkající se třeba výzkumu kvality půd a produkce potravin. Směr produkce potravin je zřejmý – produkce s maximální pozorností každé rostlině, pokud jde o živiny i vody (řízená kapková závlaha dle vývoje rostlin), a tím pádem i pokud jde o kvality půd (minimalizace zasolení, které je hlavním problémem při použití odpadních nebo brakických vod).Návštěva výzkumného ústavu
S využitím vyčištěných vod souvisí několik dalších aktuálních otázek, kde my zatím odpovědi předjímáme a kde Izraelci již odpovědi mají nebo k nim mají daleko více podkladů z praxe. Z prezentací a odpovědí v kuloárech vyplynulo, že např. bór už není vnímán jako nějaký problém, protože se v pracích prášcích používá minimálně a na produkci nebo zdraví nemá vliv (u nás zatím prezentován jako problém), že co se týká většiny mikropolutantů, jejich účinky na zdraví jsou bagatelizovány. Logické je i vysvětlení proč: zjednodušeně lze říci, že pokud tyto látky projdou potravním řetězcem až do potravin, pak jsou jejich koncentrace zanedbatelné vůči tomu, co lidé i dlouhodobě užívají např. jako lék. Jako vážná hrozba, kterou zatím nevnímáme, je však brána problematika zvyšování rezistence vůči antibiotikům, z tohoto pohledu jsou pak zejména velké komunální ČOV „univerzity“ pro zvyšování rezistence bakterií. Proto je úkolem do budoucna vypořádat se s tímto problémem a zpomalit „školící“ proces. Opatření mohou být již v samotné kanalizační síti u zdrojů nebo na ČOV.
Účinnou je snad jen úplná hygienizace, která proces zvyšování rezistence zpomalí – asi nejlepším řešením budou membrány a chlor? Z tohoto pohledu (má vlastní úvaha) je daleko méně konfliktní individuální čištění odpadních vod – každý si bude čistit jen ty své bakterie, a proces předávání informací tak nebude urychlován setkáváním se s dalšími lépe „proškolenými“ bakteriemi.
Volcani Center v Beit Dagan
Pokud jde o znečištění podzemních vod závlahami odpadní vodou, tam jsou problémy bagatelní a úplně jiné, něž bychom čekali z našeho pohledu. Problém s únikem fosforu do podzemních vod není, tedy to není problém, stejně jako již zmiňovaný bór. Díky hnojení v malých dávkách (hnojení je aplikováno v závlaze) se v minimálním množství dostává do podzemí dusík, protože ho rostliny spotřebují v kořenovém systému a dešťové vody, které by ho tam vyplavovaly, se do podzemních vod dostávají minimálně (a navíc především v zimě, kdy se nehnojí). Problém je solnost – zejména chloridy mají vliv na úrodnost půd. Tady je naopak důležité, aby se v době dešťů tyto látky vyplavily do podzemních vod. Záleží na lokalitě a množství podzemních vod, jestli to může být problém. Zbývá ještě bakteriální znečištění – tomu je věnována asi největší pozornost, ač se většinou zavlažuje jen biologicky vyčištěnými vodami. Zavlažují-li se plodiny určené ke konzumaci nebo hrozí přímý průnik do podzemních vod, pak se vyčištěné vody dezinfikují – většinou chlorem, který je brán jako provozně spolehlivější než UV.
Závěr k zjištěným informacím
Voda je v Izraeli velice vzácná. Proto při jejím používání nejsou tak „předběžně opatrní“ jako u nás, ale problém řeší, až když opravdu nastane, v tom případě je úsilí opravdu velké. Hlavním parametrem pro posouzení důležitosti a priorit je obecný zájem a předjímá se minimálně. To je ten nejpodstatnější rozdíl oproti nám. Chování všech účastníků a legislativy tak vyznívá v Izraeli racionálněji než u nás.
Z hlediska odpovědi na mou osobní otázku – a co závlaha šedou vodou?
V tomto ohledu jsem se jen utvrdil v tom, že pokud se na závlahu použije voda z osobní hygieny, není zatím žádná rozumná protiargumentace – bakteriální znečištění je minimální (srovnatelné např. s koupáním se v bazénu), solnost je stejná jako u původní vody, ve vodě je minimum živin a žádné známé látky způsobující problémy vegetaci… V Izraeli je dokonce zcela normální použití odpadních vod na závlahu zeleně kolem hotelů. Pro použití stačí označení, že se nejedná o vodu pitnou. Jelikož dávkování vody a živin v ní obsažených je nastaveno tak, aby byly zcela spotřebovány rostlinami, je riziko ohrožení podzemních vod bagatelní. Nemají tedy potřebu se tím legislativně zabývat.
Volcani Center v Beit Dagan
Samotná výstava pak byla jen přívěskem k doplnění si obrazu, i když i tam bylo pár zajímavých firem a inovativních technologií:
Domácí bioplynka – řešení, jak spojit kompostovací toaletu s bioplynkou, vyrobit si kvalitní hnojivo a bioplyn, který použijete třeba na vaření. Základem je splachovací záchod, který se splachuje 1,5 litrem vody, pak se ručně obsah přečerpá do bioplynky, kde se smíchá s bioodpadem. Produktem je tekutina s hnojivými účinky, bioplyn a také pevná složka, které je však minimum. Řešení je určeno hlavně pro rozvojové země, ale určitě by si našlo i nějakého příznivce u nás.Firma MemTech nabídla speciální membrány, které se dají využít k remineralizaci odsolené vody, úpravu povrchových nebo šedých vod. Zajímavostí je, že v Izraeli se nedostatek minerálů v odsolené vodě neřeší, či spíše řeší pouhým doporučením, že si lidé mají opatřit hořčík jinak. Na výstavě pro nás pořadatelé zájezdu uspořádali dva krátké semináře o zemědělství a o odpadních vodách a představení technologie MABR, která se pomalu začíná prosazovat na trhu. Vedle MBBR je tak další intenzivní technologií pracující s malými objemy potřebnými pro čištění a vhodnými pro umístění do kontejnerů. Po výstavě jsme se ještě setkali s firmou, která dodává dálkově odečitatelné vodoměry, které známe už i u nás, ale v zajímavém provedení s vysílačem a softwarem umístěným přímo ve vodoměru.
Závěr k celé akci
Pokud do Izraele někdo jel s cílem udělat si vlastní názor na závlahu odpadními vodami, měl neopakovatelnou možnost získat dost informací. To samé platí pro informace o zásobování obyvatelstva pitnou vodou a její distribuci (minimalizaci ztrát) nebo problematiku mikropolutantů. Reálný pohled založený na vlastní zkušenosti z praxe je, myslím, tím nejlepším základem pro tvorbu správných mentálních modelů a řízení budoucnosti. No a protože se takové akce zúčastnila řada vlivných osobností, věřím, že se to promítne i do racionálnosti rozhodování o budoucnosti vodního hospodářství v ČR.
Ing. Karel Plotěný
ASIO, spol. s r.o.
Kšírova 552/45
619 00 Brno
ploteny()asio.cz
