Autoři
Pavel Punčochář, Aleš Kendík
Úvod
Soustava tří Novomlýnských nádrží (Horní – „Mušovská“, Střední – „Věstonická“ a Dolní – „Novomlýnská“) byla realizována na ochranu před častými záplavami na dolním toku řeky Dyje, postupně, v letech 1975–1988. Byly tak naplněny žádosti obyvatel datované již od 18. století, neboť povodňové škody na jejich majetku a úrodě neúměrně ztěžovaly jejich život. Projektové řešení, které vycházelo ze Státního vodohospodářského plánu z r. 1953, bylo schváleno v r. 1972. První etapa výstavby, tedy Horní a Střední nádrže, byla zahájena v r. 1975. Horní nádrž byla zkolaudována v r. 1978, Střední v r. 1980. Dolní nádrž byla vystavěna v letech 1982–1988 a do provozu uvedena v r. 1989. Technické údaje obsahuje tab. 1.
Tab. 1. Technické údaje Novomlýnských nádrží
Jde o víceúčelové nádrže k omezení povodňových škod, k akumulaci povrchové vody k zajištění odběrů vody pro závlahy, k zabezpečení předepsaného průtoku v hraničním profilu s Rakouskem, minimálních zůstatkových či ekologických průtoků v Dyji pod nádržemi a v soustavě kanálů a napojených vodních toků (Včelínek, Kančí obora, Zámecká Dyje) a dále k rekreaci, vodní turistice, sportovnímu rybolovu, k povodňování lužních lesů (v oboře Soutok) a rovněž k energetickému využití (malé vodní elektrárny pod Dolní nádrží a na jezech Břeclav a Bulhary v řece Dyji).
Ihned po politicko-ekonomických změnách v r. 1989/90 došlo k zásadní kritice výstavby a napuštění těchto vodních děl. Rozpoutala se diskuse mezi ochránci přírody, obyvatelstvem a vodohospodáři za účasti veřejné správy. Tlak ze strany ochránců přírody směřoval k vypuštění nádrží a zajištění obnovy původního charakteru řeky a údolní nivy s mokřady a lužními lesy. Stav plochy v budoucí zátopě před napuštěním Dolní (Věstonické) nádrže dokumentuje obr. 1.
Obr. 1. Pohled na krajinu budoucí zátopy Dolní nádrže v území pod Věstonicemi v r. 1988, kde probíhal determinační kurz makrozoobentosu pro pracovníky vodohospodářských laboratoří, organizovaný v rámci „Metodického řízení“, úkolu Výzkumného ústavu vodohospodářského. (Zdroj: Archiv Pavla Punčocháře, který uvedený úkol vedl)
V letech 1992–1994 byla uspořádána řada seminářů/konferencí iniciovaných nevládními organizacemi ochrany přírody, zapojily se výzkumné instituce. Např. Botanický ústav ČSAV (s hodnocením pravděpodobnosti obnovy tvrdého a měkkého luhu – tedy zda ze zatopených pařezů lze očekávat rašení) nebo Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka (s apelem na zachování akumulací provázených vytvořením biotopů pro rozvoj vodních a na vodu vázaných biocenóz). Nechyběl ani nátlak na tehdejšího ministra životního prostředí, Ing. Ivana Dejmala, při happeningu akce „Špunt“, na základě kterého se měly neprodleně nádrže vypustit. Ministr Ing. Dejmal však příkaz k vypuštění nedal (především po upozornění na možné následky, které mu předestřel Ing. Stanislav Novotný, CSc., tehdejší generální ředitel Povodí Moravy, příspěvkové organizace).
V těchto diskusích a polemikách se mohli vyjádřit také obyvatelé obcí z okolí nádrží: obyvatelé (a zastupitelstva) obcí vzdálenějších od nádrží a od údolní nivy řeky Dyje s vypuštěním nádrží souhlasili nebo měli neutrální názor. Naopak obyvatelé obcí v bezprostředním okolí nádrží byli zásadně proti vypuštění jako pamětníci častých záplav z běžných, téměř každoročních povodňových situací a výskytu enormního množství komárů i klíšťat v údolní nivě. Ostatně situace povodní v následujících letech jim dala za pravdu, rozsah povodní pod nádržemi byl omezen, nicméně rozlivy v okolí vedly opět k rozmnožení komárů a bylo třeba aplikovat postřik repelentem. Zopakovali si tedy situaci z období před výstavbou nádrží.
Spory o ponechání nebo vypuštění nádrží byly postupně ukončeny vyhlášením Střední nádrže za přírodní rezervaci (1994) a byly realizovány úpravy k posílení biodiverzity (výstavbou uměle vytvořených ostrovů a úpravami břehů). Došlo rovněž k rozhodnutí o snížení hladiny na Střední nádrži o 50 cm oproti projektovanému stavu. To ovšem vedlo automaticky ke snížení hladiny i na Dolní nádrži, neboť tyto nádrže mají propojené hladiny a objem akumulované vody poklesl o cca 9 mil. m3. Ale ani poté tlak na další snižování hladin neustal. Vytvořené ostrovy byly při vlnobití ohrožovány rozplavováním a zmenšením ploch následkem použití nevhodných přírodě blízkých obvodových prvků. Stabilizace jejich břehů nastala až postupně jak úpravami, tak zejména zárostem vegetace, která pobřeží ostrovů zpevnila. Tlaky na další snížení hladin pokračovaly až do r. 2005–6, kdy bylo dosaženo kompromisní dohody o kótě hadiny 170,00 m n. m., což potvrzuje uvedené snížení hladin o 35 cm. Manipulační řád respektuje tento režim, který stabilizuje konstantní hladinu. Biologické, zejména ornitologické průzkumy na Střední nádrži pokračují průběžně od prvního napuštění a jedním z nejdůležitějších chráněných druhů se stal pták rybák obecný, který se zde objevil díky nově vzniklým vodním plochám. Z průběžných průzkumů se ukázalo, že jeho původní výskyt postupně klesal, pravděpodobně v důsledku nevhodných ploch k hnízdění, neboť se vyhýbá prostorům pokrytým vegetací. Samozřejmě v přírodě bez zásahu člověka není možné udržet nezarostlé plochy, plochy na zbytcích zatopených silnic, které ústí do nádrže, jsou omezené, ale i ty se postupně vegetaci daří pokrýt. Proto se stále objevovaly návrhy na snižování hladin s cílem vytvořit nezarostlé plochy, což by ve svém důsledku vedlo k minimalizaci objemů zadržené vody ve Střední i Dolní nádrži, či dokonce k úplnému obnažení dna, které by rychle zarůstalo – pokud by vegetace nebyla odstraňována „údržbou“ přírody.
Současná situace Novomlýnských nádrží a návrhy na zvýšení objemu akumulované vody
Vývoj změny klimatu s průběžným a výrazným výskytem sucha a nedostatku vody v České republice od r. 2014 vede k potřebě zajistit nové akumulace, neboť se ukazuje, že stávající vodárenské zdroje pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou jsou na hranici možností pokrýt potřeby. Úroveň hladin podzemních vod se nestačí doplňovat, mírné zimy s malým objemem vody ve sněhu v nižších a středních nadmořských výškách v posledních letech tomu nepřispívají. Přitom však platí, že celkový roční úhrn srážek se na našem území nemění a ani měnit nebude, jak nasvědčují scénáře vývoje a dopadů změny klimatu (obr. 2). To ovšem neplatí plošně a rovnoměrně pro celé území. V regionech s častým výskytem sucha, kam patří především jižní Morava (povodí Dyje zejména) a Rakovnicko, se situace výrazně zhoršuje, neboť průměrná teplota vzduchu vzrůstá a má dále narůstat, což následkem zvyšování výparu a evapotranspirace vodní poměry výrazně zhoršuje. Očekávané hodnoty průměrné roční teploty vzduchu po r. 2050–2070 jsou předvídány v úrovni +3 až +4 oC oproti současnému stavu.
Obr. 2. Průběh ročních úhrnů srážek v období let 1804–2014. (Zdroj: Czech Globe, 2020)
V letech 2015 a 2018 již bylo zřejmé, že situace vodních zdrojů nedostačuje k pokrytí současných potřeb, nejenom pro zajištění pitné vody, ale zejména pro další využití – především pro závlahy, jejichž rozvoj pro udržení zemědělské výroby lze očekávat souběžně s nárůstem dopadů změn klimatu a výskytu zemědělského sucha. Proto posílení vodních zdrojů zvýšenou akumulací povrchových vod v nádržích je logickým a prioritním řešením nedostatku vody v České republice. Jde o racionální vizi, neboť z objemu srážkových vod na naše území představují naše disponibilní vodní zdroje přibližně 10–15 %, ostatní voda vesměs odtéká z našeho území do okolních států.
Příprava a realizace přehradních nádrží v našich podmínkách však vyžaduje 15–20 let, což znamená, že i při nedávném rozhodnutí vlády o výstavbě několika nádrží (Vlachovice, Kryry, event. Skalička) lze s akumulací počítat nejdříve okolo r. 2032, ale spíše v letech 2035–2040.
Za této situace, kdy především na jižní Moravě v povodí Dyje je výrazná pasivní vodohospodářská bilance, se nabízí obnovit původní a kolaudovaný akumulační prostor ve Střední a Dolní nádrži v objemu cca 9 mil. m3 vody při navýšení hladiny zásobního prostoru o pouhých 35 cm na kótu 170,35 m n. m. A to bez nutnosti výstavby nového vodního díla s uvedeným mnohaletým časovým odstupem. Přitom rozvoj závlahových soustav a změna orientace zemědělského hospodaření v této oblasti takový vodní zdroj nutně potřebují, stejně jako je zde potřeba častěji a významněji zaplavovat lužní les v rezervaci Soutok, jehož existence je již nyní silně ohrožena vlivem dopadů dlouhodobého sucha a vysokých teplot.
Uvedená úvaha vedla k předběžné konzultaci pracovníků Ministerstva zemědělství s vedoucími představiteli Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) o možnosti zlepšit situaci vodních zdrojů jižní Moravy souběžně se zlepšením stavu vodních a na vodu vázaných ekosystémů navýšením hladin zásobního prostoru ve Střední a Dolní nádrži o 35 cm na původně projektovanou úroveň. Zejména se jednalo o zlepšení situace pro rybáka obecného a pro stav biotopů v pobřeží a na ostrovech Střední nádrže a na přítoku Horní nádrže. Stávající konstantně držená hladina je nechtěným kompromisem nejen pro vodohospodáře, ale i pro ochranu přírody. Z těchto konzultací bylo vytipováno několik základních opatření, která budou následně detailně rozpracována:
- Zlepšit podmínky pro hnízdění rybáka obecného na pobřeží i ostrůvcích při navýšení hladiny;
- Rozšířit velikost a zvýšit odolnost stávajících ostrovů ve Střední nádrži a posílení funkce biokoridoru mezi ekoregiony Střední a Jižní Evropy;
- Sestavení funkčního manipulačního řádu pro Lednické rybníky, včetně zajištění jejich přítoku čerpáním vody z Novomlýnských nádrží (využití kanálu Brod – Bulhary – Valtice – 1. etapa);
- Realizovat vybraná a realizovatelná opatření pro revitalizaci přítoku Dyje do Horní Novomlýnské nádrže podle studie blízkých protipovodňových opatření z r. 2012;
- Zajistit zvýšené zavlažování (povodňování) území s lužním lesem v poldru „Soutok“.
Opatření byla navrhována zejména ze strany zástupců ochrany životního prostředí, aby byly odstraněny stávající nedostatky trvale držené konstantní hladiny, aby se zlepšily podmínky předmětu ochrany, a přitom jejich realizace neznemožňovala vytvoření zásobního prostoru a všemi žádoucí pohyb hladiny. S těmito návrhy, prokonzultovanými s vedením s. p. Povodí Moravy (dále jen „PMO“), byli seznámeni pracovníci AOPK a státní správy ochrany přírody a krajiny Jihomoravského kraje na jednání v Brně v květnu 2018. Postoje všech účastníků jednání byly vesměs pozitivní, a proto se pracovníci PMO iniciativně ujali přípravy plánů příslušných opatření, aby bylo možné získat tento objem „nového vodního zdroje“ změnou manipulačního řádu a povolení k nakládání s vodou pro Střední a Dolní Novomlýnskou nádrž. Mimochodem, tento „nový“ objem vody je srovnatelný s akumulací ve středně velké přehradní nádrži (např. vodní dílo Slušovice nebo Letovice).
Následně se návrh realizace tohoto záměru dostal na jednání Národní koalice pro boj se suchem, neboť představuje rychlou, potřebnou reakci na omezení nedostatku vody v oblasti výrazně postihované častým suchem.
V červenci 2018 byla na Ministerstvu zemědělství založena společná „Pracovní skupina Novomlýnské nádrže“ (dále jen „PS“), do které ministři zemědělství (MZe) a životního prostředí (MŽP) jmenovali členy (složení je uvedeno v tabulce 2). Činnost PS řídí náměstek MZe Ing. Aleš Kendík.
Tab. 2. Členové „Pracovní skupiny Novomlýnské nádrže“ jmenovaní ministrem zemědělství a ministrem životního prostředí v srpnu 2018
První jednání PS proběhlo v srpnu 2018 a byl prodiskutován záměr získat novou akumulaci navýšením hladin Střední a Dolní Novomlýnské nádrže. Základní podmínkou je rozhodnutí o změně manipulačních řádů a nakládání s vodou, kterému musí předcházet posouzení o vlivu tohoto záměru na životní prostředí (EIA), což by termínově představovalo podle standardního procesu úroveň r. 2022. S ohledem na snahu o urychlení by mohl pomoci závěr zjišťovacího řízení, které předchází uplatnění povinnosti EIA a který by díky aktivnímu přístupu a průběžnému realizování opatření ke zlepšení stavu biotopů nemusel vyústit v podmínku zpracovat úplné hodnocení. Přípravu nezbytných podkladů pro změnu manipulačního řádu a nakládání s vodou i další podklady bude připravovat PMO. Náměstek MŽP Ing. Vladimír Dolejský nabídl úzkou součinnost pracovníků MŽP a AOPK při přípravě dokumentů nezbytných pro naplnění záměru navýšit hladiny nádrží. Bylo konstatováno, že záměr navýšení hladin Novomlýnských nádrží (o 35 cm) včetně realizace opatření na zlepšení stavu ekosystémů Střední a Dolní nádrže je společným zájmem obou rezortů.
Žádosti o změny manipulačního řádu i nakládání s vodou následkem navýšení hladin předal ministr zemědělství Ing. Miroslav Toman hejtmanovi Jihomoravského kraje, JUDr. Bohumilovi Šimkovi, na hrázi Dolní nádrže 8. listopadu 2018 (viz obr. 3). Krajský úřad uložil do 30. 9. 2019 předložit návrhy konkrétních opatření ke zlepšení stavu ekosystémů Střední a Dolní nádrže, aby bylo možné podle legislativního procesu o změně rozhodovat.
Obr. 3. Ministr zemědělství Ing. Miroslav Toman, CSc., předává žádosti o změnu manipulačního řádu a nakládání s vodou hejtmanovi Jihomoravského kraje JUDr. Bohumilovi Šimkovi za účasti zpracovatele žádostí, generálního ředitele Povodí Moravy s. p., MVDr. Václava Garguláka, na hrázi Dolní nádrže v listopadu 2018. (Zdroj: Fotoarchiv Povodí Moravy, s. p.)
Na 2. jednání PS (v prosinci 2018) byl diskutován postup pro vytvoření seznamu konkrétních opatření, jejichž průběžná realizace by dovolovala rozhodnout o navýšení již po ukončení zjišťovacího řízení, které by nepožadovalo zpracování EIA v plném rozsahu. Tím by bylo možné rozhodnout o souhlasu s navýšením hladin výrazně dříve než v r. 2022. Z informací od orgánů ochrany přírody a krajiny se zároveň překvapivě ukázalo, že současný stav s udržováním stálé hladiny spolu s projevy „stárnutí“ Střední nádrže nejenom neudržuje vhodné biotopy, ale vede k jejich zhoršení, především pro hnízdiště rybáka obecného, jehož stavy trvale klesají.
Pracovníci PMO na třetím jednání PS (v dubnu 2019) informovali o zadání studie ke zpracování návrhů opatření, která budou umožňovat okamžitou průběžnou realizaci, tedy pozitivně ovlivní průběh zjišťovacího řízení. Zpracovatelem studie byla vybrána (na základě výběrového řízení) firma EKOPONTIS s. r. o., která bude při vypracování průběžně spolupracovat s pracovníky AOPK, MŽP a případně s dalšími subjekty z oblasti ochrany přírody a krajiny a životního prostředí.
Na dalším jednání PS v červnu 2019 byl dohodnut harmonogram postupu, který povede k předložení žádosti o zahájení zjišťovacího řízení záměru navýšit hladiny na MŽP do konce října 2019. Pracovníci MŽP přislíbili zpracování závěru zjišťovacího řízení do konce ledna 2020 a na základě výsledku se rozhodne, zda bude nutné vypracovat EIA, což by samozřejmě odsunulo možnost rozhodnout o navýšení hladin nejméně k roku 2022.
Páté jednání PS proběhlo v prosinci 2019, pracovníci PMO a EKOPONTIS s. r. o. představili výsledky studie s podrobným popisem plánovaných opatření a dokumentovali první pozitivní výsledky provedených zlepšení pro hnízdiště rybáka obecného. PMO vybudoval na základě konzultací s ornitology a slovenskými kolegy plovoucí ostrov jako plochu pro hnízdění rybáka a k velkému překvapení všech na něm během několika týdnů zahnízdilo 50 párů, které vyvedly 100 kuřat. To se za celá minulá léta nepodařilo ani Ornitologické společnosti. Vzhled ostrova a situaci s hnízděním je zachycena na obr. 4 a 5.
Obr. 4. Vybudovaný plovoucí ostrov jako plocha k hnízdění rybáka obecného na hladině Horní nádrže. (Zdroj: Fotoarchiv Povodí Moravy, s. p.)
Obr. 5. Pohled na hnízdění rybáka obecného na umělém ostrově krátce po jeho spuštění na hladinu Střední nádrže v r. 2019. (Zdroj: Fotoarchiv Povodí Moravy, s. p.)
Na jednání náměstek MŽP Ing. Dolejský ocenil opatření na zlepšování ekosystému Střední nádrže, která nejsou kompenzačními opatřeními, ale realizací společného projektu obou rezortů, kterým budou naplněny oba záměry – zajistit vodohospodářské řešení akumulace vody při souběžném zkvalitnění biotopů Střední nádrže. Potvrdil, že na tomto základě lze zjišťovací řízení rychle dokončit dle přijatého harmonogramu, tedy do konce ledna 2020.
Tento příslib ostatně zazněl také na druhém jednání Národní koalice pro boj se suchem již v květnu 2019, kde byl přivítán jako velmi pozitivní přínos navýšení vodních zdrojů v regionu s nedostatkem vody, a navíc bez nákladné nové investice.
Zklamáním po tom všem, co probíhalo na jednáních PS, je výsledek zjišťovacího řízení, který byl z MŽP předán PMO na začátku února. Ukládá se jím vypracovat EIA pro posouzení záměru hladiny nádrží navýšit, a dokonce v nadstandardním rozsahu. Toto rozhodnutí je odůvodněno stanovisky dotčených subjektů: Zatímco všechny dotčené obce, Krajský úřad Jihomoravského kraje, Jihomoravský kraj a několik odborů MŽP (8 subjektů z 12 oslovených) daly kladné vyjádření, tedy podporu rozhodnutí o navýšení hladin bez kompletní EIA, 4 subjekty daly záporná stanoviska, doprovázená požadavky („doporučením“), co EIA musí obsahovat. Jsou to Odbor druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků MŽP, Česká inspekce životního prostředí, Česká společnost ornitologická a Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu. Odbor posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence MŽP vyžaduje zpracovat EIA v náročnějším pojetí a rozsahu, než je obvyklé, neboť uložil vypořádat všechny „relevantní“ požadavky a připomínky obsažené v dodaných nesouhlasných vyjádřeních 4 výše uvedených subjektů. Vévodí jim převzetí většiny z 18 požadavků nevládní organizace Děti Země i přes skutečnost, že mnohé připomínky nesouvisejí přímo s problematikou změny hladin nádrží na jižní Moravě. Řada požadavků (např. ověřit synergické vlivy záměru s dalšími záměry – např. výstavba dálnice D52, definovat délku všech terénních a stavebních prací, hodnocení dopadů manipulací s navýšením hladiny a rovněž vyhodnocení efektů opatření zaváděných ke zlepšení stavu biotopů) tak otevírá dokonce prostor na časově neomezenou dobu, tedy daleko za původně předpokládané standardní období zpracování EIA do r. 2022, což bylo v jednáních PS snahou zkrátit o téměř 2 roky.
Náměstek MZe Ing. Kendík svolal po obdržení výsledku zjišťovacího řízení jednání PS (v březnu 2020) s cílem vyhodnotit důsledky povinného zpracování EIA a jeho rozsahu obsaženém v rozhodnutí Odboru posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence MŽP. Ze členů jmenovaných ministrem životního prostředí se však zúčastnili jen 3 pracovníci – dva z AOPK a jeden z MŽP. Proběhla stručná diskuse, zda je ještě možnost zkrátit nějak období pro rozhodnutí o možnosti hladiny nádrží navýšit. Podmínky uložené pro EIA jednoznačně vedou k dojmu, že se bude proces protahovat, dokonce neomezeně s ohledem na požadované ověřování efektů jednotlivých opatření.
Velmi příjemně překvapil pozitivní přístup pracovníků AOPK i náhradního člena z MŽP, kteří nabídli konzultace při zpracování EIA. Také oni považují mnohé požadavky uvedené v rozhodnutí (převzaté od nevládních organizací ochrany přírody) za neopodstatněné. Vedení PMO deklarovalo přípravu žádosti o zahájení EIA v co nejbližším termínu, neboť např. biologické hodnocení zahájené před rokem skončí v květnu 2020 a bude možné ho použít. Zároveň zahájí přípravu výběrového řízení na zpracovatele EIA.
Byla znovu otevřena otázka financování souboru opatření, která zlepší stav biotopů Střední i Dolní nádrže bez ohledu na průběh EIA. Původně předpokládané financování z Operačního programu životního prostředí (OPŽP) se nyní jeví jako nereálné, neboť ve vyjádření Odboru druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků MŽP se objevilo, že připravovaná opatření budou kompenzací vlivu navýšení hladin. To nejen neodpovídá jednáním na PS, ale je v příkrém rozporu s deklarováním, že jde o společný projekt MZe a MŽP, který řeší zlepšení stavu ekosystému se souběžným navýšením hladiny, což by dovolilo finanční prostředky zajistit z OPŽP. V této záležitosti bude třeba ještě dále jednat.
Toto šesté jednání PS uzavřel náměstek Ing. Kendík vyjádřením zklamání jak nad vývojem „společného projektu MZe a MŽP“ k umožnění vzniku nového podstatného vodního zdroje v povodí Dyje, a zejména nad tím, že se přislíbená podpora zkrácení délky procesu na rozhodnutí nejen nezkrátila, ale spíše vede k prodloužení až za r. 2022.
Závěr
Celá situace je ukázkou, jak dobrá spolupráce ministrů zemědělství a životního prostředí dostala vážnou trhlinu na úrovni úředníků. Je zjevné, že ortodoxní ochránci přírody (jinak to nelze nazvat) jsou nejenom v nevládních organizacích, ale dokonce ve státní správě. Ve svém jednání neberou ohled ani na zajištění dostatku vody, a dokonce ani pro záchranu chřadnoucího lužního lesa v Podyjí. Při tom již ze současného stavu vodní bilance a zejména ze scénářů změny klimatu vyplývá, že nedostatek vody v povodí Dyje se bude prohlubovat bez zajištění dalších zdrojů. Zkušenost z r. 2015 a 2018 jasně prokázala, že pokles zásobního objemu v Dolní nádrži neumožní povodňování lužního lesa i zabezpečení odběrů z nádrže, pokud bude srážková situace v budoucnu obdobná. Zaklesnutí je zjevné na obr. 6 a 7.
Obr. 6. Pohled na hladinu Dolní nádrže v září r. 2018
Obr. 7. Pohled na odběrný objekt závlahové soustavy, závislé na vodní hladině Dolní nádrže (září 2018)
Ostatně dokonalou ironií postoje ochránců přírody k vývoji krajiny jsou jihočeské rybníky. Nyní se chlubí jejich oživením, vlivem na krajinu a jaksi zapomněli, že při jejich výstavbě byly naprosto zdevastované a zničené mokřady, tůně a porosty vegetace vázané na vodu. Prostě jeden typ biotopu byl nahrazen jiným a stejně tak tomu je na jižní Moravě po vzniku nádrží. Je až zarážející, že se malá pozornost věnuje prezentaci organismů v Novomlýnských nádržích, které by v regionu nikdy nebyly (právě zmiňovaný rybák je jen jedním ze střípků). Takové situace by přece ochránce přírody a podporovatele biodiverzity měly těšit. Ortodoxní ochránci přírody však trvají na udržení současného stavu anebo, lépe, na návratu stavu, který zde byl před léty, nikoliv na podpoře zlepšení stávající situace. Změna klimatu všechny tyto představy začíná „léčit“, neboť nárůst průměrných teplot vzduchu a jiné rozdělení srážek vede k rozvoji nových, invazivních druhů, které potlačí původní druhy. Skladba společenstev (tedy biodiverzita) se bude měnit a volání po zachování refugií (něco jako „přírodních“ botanických a zoologických zahrádek) po několika desítkách let vyprchá. Ještě více zaráží skutečnost, že pracovníci MŽP podléhají požadavkům nevládních organizací ochrany přírody bez ohledu na jejich neznalost základních ekologických principů. Jedině proto mohou nařizovat zkoumání vlivu navýšení hladiny, které rozšíří litorální zónu těchto mělkých nádrží, což vždy pozitivně ovlivní biodiverzitu (viz základní učebnice limnologie). Proto prověřování nařízené v rozhodnutí o zpracování EIA může přinést jedině pozitivní informace a s rozhodováním není nač čekat.
Nesmazatelnou tečkou je péče ochránců přírody o stávající biotopy na ostrovech ve Střední nádrži. Neřízený rozvoj přirozené vegetace v průběhu let tyto ostrovy a jejich pobřeží zpevnil a stabilizoval. Jak je možné, že nyní byla v rámci „péče“ celá tato vegetace vyklučena!
Zjevně příroda nevyhovovala představě, jak má pokryv ostrovů vypadat. Asi musí jako holý povrch sloužit pro hnízdění rybáků (než do 2 let znovu zarostou a bude se klučit znovu). Naštěstí přístup „technických“ pracovníků PMO ukázal, že lze nabídnout prostor pro hnízdění plovoucím ostrovem, bez devastace přírody.
Povodí Moravy, s.p., pokračuje v realizaci opatření ke zlepšení podmínek zásadního předmětu ochrany, a to hnízdních podmínek rybáka obecného, v souladu se schváleným Plánem péče o přírodní rezervaci, kde v závěru roku bylo ve spolupráci s Českou společností ornitologickou vybudováno nové hnízdiště rybáka obecného na původní nájezdové rampě původního přemostění přes řeku Dyji a v měsíci březnu letošního roku byly opět ve spolupráci s Českou společností ornitologickou zvětšeny hnízdní plochy na dvojnásobek na původních pilířích přemostění Dyje. Nová řešení jsou navržena tak, aby hnízdní plochy byly stabilní a nad hladinou vody v nádrži i při velkém vlnobití. Viz obr. 8, 9 a 10.
Obr. 8. Pilíře původního mostu ve Střední nádrži před úpravou povrchu k hnízdění. (Zdroj: Fotoarchiv Povodí Moravy, s. p.)
Obr. 9. Upravené pilíře pro hnízdění rybáka obecného ve Střední nádrži. (Zdroj: Fotoarchiv Povodí Moravy, s. p.)
Obr. 10. Nájezdová rampa upravená pracovníky s. p. Povodí pro hnízdění rybáka obecného ve Střední nádrži. (Zdroj: Fotoarchiv Povodí Moravy, s. p.)
Na závěr je ovšem nutné položit otázku, jak dlouho ještě bude vše podřízeno přístupům ochránců přírody pro zajištění dostatku našich omezených vodních zdrojů? Vodohospodáři ztratili již mnoho času a let vysvětlováním rozdílu mezi zajištěním vodních zdrojů a omezením zemědělského sucha, naštěstí to nakonec vede ke změně chápání a postojů obyvatelstva i politiků. To je příslibem racionálního postupu pro zabezpečení dostatečných a udržitelných vodních zdrojů budoucím generacím při pokračování trendu změny klimatu, jak potvrzují rozhodnutí vlády o výstavbě nových přehradních nádrží.
Poděkování: Autoři jsou zavázáni pracovníkům Povodí Moravy, s. p., za poskytnutí fotodokumentace, řady použitých informací a za připomínky k rukopisu tohoto článku.
RNDr. Pavel Punčochář, CSc.
Ing. Aleš Kendík
Sekce vodního hospodářství
Ministerstvo zemědělství ČR
Těšnov 17
110 00 Praha 1
pavel.puncochar()mze.cz
ales.kendik()mze.cz
