Autor
Tomáš Just
• zvýšení průtočnosti koryt drobných vodních toků;
• zvýšení stability dna, břehů a souvisejících objektů vodního toku. Nelogická duplicita kapacity a průtočnosti představuje pouze drobný příznak velmi povrchního, nekvalitního zpracování programových podmínek. Přes vágnost a logické nejasnosti programových podmínek je zřejmé – a dle dostupných informací tak programu rozumějí i správci toků – že cílem podpory má být především rekonstrukce, obnova nebo intenzifikace technických úprav koryt vodních toků „melioračního“ typu. Program však výslovně nevylučuje ani podporu nových úprav, prováděných na tocích, jejichž koryta jsou fakticky nebo alespoň vodoprávně přirozená. Představu o tom, jak by opatření prováděná s podporou tohoto programu mohla vypadat, může dávat ohlédnutí za tím, co pod pojmem „údržba DVT“, ještě před vznikem tohoto programu, prováděli někteří správci vodních toků. Poměrně názorné prezentace bylo a snad ještě je možné vidět například na internetových stránkách Povodí Moravy – obnovy hlubokých koryt lichoběžníkových průřezů s technicky opevněnými kynetami, i mimo zastavěná území. Program je bohužel nastaven tak, že dost zřetelně směřuje k jednostrannému odstraňování usazenin či vegetace a k opravám technického opevnění koryt drobných vodních toků v zemědělské krajině. Lze od něj očekávat opatření, která budou obnovovat geometrizované, ekologicky i vodohospodářsky degradované strouhy… a tak vcelku jednoznačně přispívat k urychlování odtoku vody z krajiny. Obnovování technických úprav drobných vodních toků bude spíše zhoršovat problémy se suchem a povodněmi, neboť úpravy zrychlují povodňové i běžné odtoky z krajiny a podporují odvodnění mělkých zeminových zvodní v nivách. Opatření tohoto druhu mohou stírat výsledky dlouhodobých procesů samovolné renaturace a opět významně zhoršovat ekologický stav druhdy upravených potoků. Nastavení podmínek programu nebrání tomu, aby jeho směřování bylo i ve výrazném protikladu vůči snahám zpomalovat odtok vody z krajiny a zlepšovat ekologický, respektive morfologický stav vodních toků. Tedy vůči snahám revitalizačním. Není se co divit, že i mnozí lidé na správách vodních toků jsou z tohoto programu rozpačití a uvažují, jak s ním zacházet, aby to přinášelo spíš užitek, než zbytečné škody. Není nereálná situace, kdy se operačnímu programu Životní prostředí podaří ročně v republice dosáhnout věrohodné revitalizace několika kilometrů, nanejvýše desítek kilometrů vodních toků, zatímco program 129 290 bude obnovovat technické úpravy koryt v rozsahu řádově větším. Pozůstalost po ZVHS jistě vyžaduje nějakou péči a tento program určitě nevznikl z ničeho nic, ale z nějaké poptávky po udržování koryt, nejspíše ze strany uživatelů blízkých pozemků. Skutečnost, že správci vodních toků by měli udržovat svěřený majetek v podobě vodních děl, jistě nelze opomenout. Lze však pochybovat, že by pročišťování a předlážďování melioračních koryt bylo tím, co naše vodní hospodářství zrovna dneska potřebuje ve větší míře podporovat. A vykonávání péče o jakýkoliv svěřený majetek je vždycky otázkou nejen disponibilních možností, ale také vhodnosti a účelnosti. Pokud již má existovat nějaký program, podporující opatření v drobných vodních tocích, měl by být uvážlivěji založen a jeho podmínky by měly být lépe propracovány. Neměl by ignorovat současné trendy ochrany a zlepšování ekologického stavu vodních toků, měl by brát v potaz potřeby ochrany před suchem a povodněmi, měl by podporovat diferencované přístupy ve volné krajině a v zastavěných územích. Podporované projekty by neměly být v rozporu s cíli vodní politiky EU ve zlepšování ekologického stavu vodních toků, ani se snahami resortu životního prostředí v oblasti zlepšování vodního režimu krajiny revitalizacemi vodních toků a podporou jejich samovolných renaturací. Některé konkrétnější výhrady vůči stávající podobě programu: • Programové vymezení postrádá jakýkoliv náznak rozlišování cílů, možností a omezení prováděných opatření podle toho, v jakém prostředí se mají odehrávat. Hlavně by mělo být rozlišováno mezi zastavěnými územími a nezastavěnými úseky údolí, resp. niv. Mělo by být zřejmé, že udržování technických úprav koryt je obecně přijatelnější v zastavěných územích, kde je třeba chránit zástavbu před povodněmi, zatímco ve volné krajině je třeba v podstatně větší míře podporovat návrat k přírodnímu stavu vodních toků.
• Chybí kritérium účelnosti a potřebnosti opatření. Opatření protichůdná snahám o zlepšení ekologického, resp. morfologického stavu vodních toků by vůbec neměla být zvažována v těch případech, kdy to přinese slabé nebo obtížně prokazatelné efekty.
• Chybí zvažování širších vodohospodářských dopadů. Vyčištění a oprava opevnění „meliorační strouhy“ sice může podpořit lokální obdělatelnost půdy, funkčnost odvodňovacích zařízení a podobně, ale zároveň může ke škodě níže ležících částí povodí podpořit nežádoucí koncentraci a zrychlení povodňových odtoků. V dnešní době by již neměla být žádná opatření podporována, aniž by tyto dopady byly dostatečně posouzeny.
• Chybí kritérium efektivnosti výdajů (vycházející například z nějakého nastavení mezí měrných nákladů typických opatření), riziko podpory předražených opatření zřejmě není vůbec řešeno.
• Chybí vazba na vodohospodářské plánování… program nebrání obnově degradovaného stavu i těch úseků vodních toků, které jsou v dokumentech plánování označeny jako úseky, v nichž se očekává zlepšení stavu revitalizací nebo renaturací.
• Program vůbec nezohledňuje zájmy ochrany přírody, nepodporuje diferencované přístupy například v chráněných územích, v územích soustavy Natura nebo v územních systémech ekologické stability.
• Zcela je opomenuta ochrana ekologického stavu vodních toků. Propozice programu vůbec nenutí předkladatele i hodnotitele projektů uvažovat o tom, že různé zásahy typu čištění nebo prohlubování koryt většinou stav toku poškozují. Programové propozice neupozorňují nositele projektů na rizika v souvislosti s nakládáním s vytěženými sedimenty a nesnaží se předcházet problémům v této oblasti.
• Zcela je opomenuta možnost zacházet s drobnými vodními toky tak, aby plnily jisté požadované vodohospodářské funkce lokální i v rámci povodí, a zároveň byl alespoň částečně zlepšován jejich morfologicko-ekologický stav. I pro zemědělské funkce vodních toků lze využívat například přírodě blízkého rozvolňování koryt.
Počátkem roku 2017 se problematikou údržby drobných vodních toků zabývala Odborná skupina pro vodní ekosystémy AOPK ČR. Zejména pro využití správci vodních toků, vodoprávními úřady a orgány ochrany přírody formulovala doporučení, jak k opatřením tohoto druhu přistupovat:
• nezasahovat do přírodních úseků vodních toků (včetně úseků, kde dřívější technické úpravy již nejsou vodoprávně doloženy a koryta zde jsou vodoprávně pokládána za přirozená);
• neprovádět, resp. minimalizovat zásahy, obnovující přírodě vzdálený stav, v úsecích vodních toků, které jsou v plánech dílčích povodí určeny k revitalizaci nebo k renaturaci nebo které se nalézají ve zvláště chráněných územích nebo v územích soustavy Natura;
• minimalizovat rušivé zásahy v prostoru prvků územního systému ekologické stability (ÚSES);
• při prokazatelně nezbytných zásazích do upravených úseků toků zásadně nezvětšovat hloubku koryt proti dřívějšímu kolaudačnímu stavu;
• dřívější hloubku technicky upravených koryt neobnovovat souvisle, ale jenom v dílčích úsecích, kde je to nezbytné např. z hlediska funkčnosti těch odvodňovacích zařízení, která musejí být z nějakého důvodu respektována;
• pročišťování upravených koryt a opravy technických opevnění směřovat hlavně do úseků v zastavěných územích a v jejich blízkosti, kde to může být pokládáno za odůvodněné z hlediska ochrany zástavby;
• při pročišťování koryt preferovat těžení úživných zemin se sklonem k rozvoji ruderálních porostů ze břehů, oproti zahlubování koryt; při tomto rozvolňování koryt je vhodné využívat lokálních možností podpory proměnlivějších, přírodě bližších tvarů;
• odůvodněně potřebnou průtočnou kapacitu koryt nehledat primárně v obnově nepřirozeně velké hloubky koryt, ale v jejich rozšiřování;
• při odůvodněných rekonstrukcích opevnění koryt usilovat o nahrazování ekologicky a morfologicky nevhodných technických konstrukcí (dlažba, betonové tvarovky a žlabovky, polovegetační tvárnice…) přírodě bližšími prvky (kamenné záhozy a členité záhozové figury, v intravilánech drsné rovnaniny…);
• v případech odůvodněného pročišťování koryt přednostně těžit usazeniny bahnité, naopak zbytečně nezbavovat koryta kvalitních štěrkových a kamenitých substrátů;
• neukládat (nevyhrnovat) vytěžené sedimenty na břehy vodních toků;
• využít programové podpory k odstranění valů podél vodních toků, které vznikly v minulosti nedořešeným těžením sedimentů;
• v největší možné míře respektovat stávající břehové porosty – za účelem pročištění koryt nekácet souvisle břehové porosty, ale pouze v nezbytném rozsahu provádět probírky;
• důvodem k „pročišťování“ koryt by nemělo být zrychlené odvádění nedostatečně čištěných splaškových vod z obcí a měst – to je třeba primárně řešit zlepšováním systémů nakládání s odpadními vodami;
• realizace opatření by neměla bránit přirozenému povodňovému rozlivu (retence vody v zemědělské krajině);
• vyhledávat možnosti kompenzačních opatření – například rozvolnění koryt v místech, kde to pozemková situace umožní;
• u každého zásahu požadovat vyhodnocení jeho efektivnosti: O kolik se zvětší kapacita koryta? Přispěje to samo o sobě ke zlepšení protipovodňové ochrany sídla, nebo bude nutné provést další opatření? Jaký majetek a v jakém rozsahu bude tímto opatřením ochráněn (obytná zástavba, zahradní kolonie, orná půda…)? Jak dlouho se předpokládá účinnost zásahu bez dalších vstupů (následné údržby)? Bude skutečně zajištěn plynulý odtok s ohledem na navazující stav vodního toku (nánosy, propustky apod.)?
Ing. Tomáš Just
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Regionální pracoviště Střední Čechy
Podbabská 2582/30
160 00 Praha 6
tomas.just()nature.cz
