Autor
Petr Náhlovský
V současnosti je v Poslanecké sněmovně ve druhém čtení novela vodního zákona, které se přezdívá s ohledem na okruh témat, na která cílí, „havarijní“. Tato již poměrně dlouho diskutovaná a celkem zásadní novelizace vodního zákona reaguje, jak napoví její přízvisko, na mediálně sledované kauzy úniku škodlivých látek do vodních toků. Co se týče cílů plánované novely, důvodová zpráva k sněmovnímu tisku 569, pod kterým se zmiňovaná novela skrývá, hovoří jasně: Hlavním principem navrhované právní úpravy je komplexnost legislativního přístupu k řešení havárie na vodách. Novela tak, s využitím poznatků z praxe, zahrnuje jak prvky preventivní ochrany (zavedení Registru výpustí ze zdrojů znečištění do vod povrchových, možnost schvalování provozních řádů, kontinuální monitoring, zvýšení sankcí aj.), tak i reaktivní (zejména zpřesnění kompetencí při zmáhání havárie).
Cílem tohoto článku není procházet veškeré chystané legislativní změny, na to autor nemá prostor a zejména si je vědom, že jsou k tomu mnohem erudovanější osoby, které se na návrhu novely podílely. Cílem je spíše informovat, jak se na změnu legislativy dívá správce toku, kterému v případě nabytí účinnosti novely vzniknou některé nové povinnosti.
Nově plánovaným institutem je Registr výpustí ze zdrojů znečištění do vod povrchových. Registr výpustí pod správou Ministerstva životního prostředí by měl do budoucna zahrnovat údaje o veškerých výpustech do povrchových vod, které se v terénu nacházejí. Kdo někdy procházel podél vodního toku někde v zahrádkářské oblasti zjara, tedy v době, kdy břehy ještě nejsou tak zarostlé vegetací a trubky (alespoň ty, trčící nad hladinu) jsou viditelné, určitě se mnou bude souhlasit, že jejich spočítání je úkolem, řečeno jazykem mytických eposů, herkulovským.
Naštěstí již existuje řada registrů, které alespoň ty zásadní výpusti evidují (zpravidla však každý jiné, za jiným účelem a s jinými daty), jedná se například o Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností (ISPOP), Plány rozvoje vodovodů a kanalizací (PRVK), Integrovaný registr znečišťovatelů (IRZ) a celou řadu dalších. Aktuálně je tedy k dispozici spousta dat, které mohou tvořit jádro informací v plánovaném registru výpustí, budou-li zdárně převedeny ze stávajících databází. Zpravidla se pak jedná o výpusti, které prošly oficiálním schvalovacím procesem a díky tomu se o jejich existenci ví. K tomu je potřeba počítat s tím, že vedle těchto „systémem prošlých“ a tudíž již evidovaných výpustí existuje celá řada výpustí, které nebyly povoleny či jsou natolik historické, že o jejich povolení neexistují záznamy a evidence.
Povodí Labe, státní podnik, se ve spolupráci s Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka podílel na pilotním projektu sčítání výpustí na Labi mezi plavebním stupněm v Brandýse nad Labem (ř. km 830,576) a plavebním stupněm v Dolních Beřkovicích (ř. km 857,430) na přelomu února a března loňského roku. Ze zjištěných celkových 108 výpustí na uvedeném úseku nebylo dohledáno u 52 výpustí jakékoliv povolení či jiný záznam, lze tedy u velké části z nich předpokládat, že tyto výpusti nejsou evidované, jejich rizikovost není jakkoliv posouzena a sledována. Pilotní projekt na Labi jako na významném vodním toku a dopravně významné vodní cestě ukazuje, jak velké procento v podstatě nelegálních výpustí lze očekávat s tím, že na menších významných vodních tocích a na drobných vodních tocích se oproti Labi bude toto procento pravděpodobně ještě zvyšovat. I na základě této zkušenosti bylo v rámci návrhu novely přistoupeno k etapizaci procesu identifikace a evidence všech výpustí. V první fázi dojde k identifikaci těch výpustí, kterými je do povrchových vod vypouštěna odpadní či důlní voda v rozsahu převyšujícím 6 000 m3 za rok, resp. 500 m3 za měsíc. Tyto výpusti jsou již vedené v příslušných evidencích a jejich zařazení do evidence výpustí budou spočívat spíše v přenášení dat než v pochůzkách terénem. V další fázi pak mají být zařazeny ty výpusti, které se nacházejí v území v blízkosti provozů s integrovaným povolením, tedy s ohledem na environmentálně rizikový a zátěžový provoz zde lze předpokládat vyšší míru rizika vzniku havárie. Ve třetí fázi by se pak sčítaly úseky významných vodních toků, pokud tyto úseky nebyly zařazeny do druhé fáze, a konečně ve čtvrté fázi by došlo k identifikování všech výpustí na drobných vodních tocích. Návrh novely přepokládá, že správci toku by zajišťovali identifikaci výpustí v rámci druhé a třetí fáze sčítání, konkrétní podmínky pak mají být určeny vyhláškou Ministerstva životního prostředí, vytvořenou ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. Jistě lze souhlasit, že cíl mít přehled o veškerých výpustech na území státu je cílem pro vodní hospodářství pozitivním. Podle výše uvedených výsledků pilotního sčítání však lze předpokládat, že k němu povede dlouhá, složitá a též nákladná cesta (obr. 1). Je potřeba se připravit na to, že v jejím průběhu se jasně odhalí, jak velké procento výpustí je nelegálních. Dnes již zmiňovaný antický hrdina Herkules si s čištěním Augiášova chléva poradil převedením toku řeky a vyplavením všech nečistot s proudem. Dnes by tento postup asi sotva obstál ve světle požadavků vodního zákona, při následné legalizaci či nuceném odstraňování zjištěných nelegálních výpustí však bude vodoprávní úřady čekat administrativní úkol neméně náročný, než jakému čelil bájný řecký hrdina.
Obr. 1. Pilotní sčítání na Labi v únoru 2023
Další změnou, opět zacílenou zejména na havarijní situace na povrchových vodách, je úprava rozsahu povinností jednotlivých subjektů při havárii. Protože v minulosti došlo k tomu, že vyšetřování některých havárií a určování jejich původců bylo zmařeno či ztíženo neodborným odběrem vzorků, stanovuje novela povinnost zajištění odběrů vzorků pro účely šetření příčin havárie nově správcům povodí, tedy státním podnikům Povodí. Správci povodí mají zajistit pro vodoprávní úřad, jenž je příslušným subjektem pro šetření příčin havárie, odběr vzorků havárií zasažené povrchové nebo podzemní vody, včetně příslušných vzorků sedimentů a živých organismů a vypouštění odpadních vod v havárii zasaženém území a bezodkladné předání těchto vzorků příslušné akreditované laboratoři. Důvodová zpráva k novele vysvětluje důvod této změny následovně: (…) vodoprávní úřad v místě zásahu nezná většinou druh znečišťující látky, nebývá na tyto případy školen a nemá možnost odebrat vzorky, aby měly povahu důkazu. Odběry vzorků by tedy měla provádět osoba, která je na odběr vzorků vyškolena, což pracovníci VPÚ nejsou (obvykle jde o úředníky z kanceláří, kteří řeší správní akty např. povolování či souhlasy dle vodního zákona, nikoli o terénní pracovníky či laboranty). Byť důvodová zpráva obsahuje vyhodnocení dopadů na státní rozpočet, občany i životní prostředí, nijak se nezabývá nárůstem nákladů pro správce toků či správce povodí.
Dále protože správce povodí nezajišťuje správu podzemních vod, nemá v současnosti odborné kapacity na zajištění všech typů odběrů vzorků z podzemních vod. Proto si pro případ, že novela nabyde účinnosti v aktuálně plánovaném znění, provedl Povodí Labe, státní podnik, vlastní kalkulaci nákladů, v rámci kterých započítal veškeré předpokládané náklady, včetně placení odborných osob v havarijní pohotovosti, zajištění dodatečného vybavení, personálních kapacit i rozšíření jejich odbornosti v oblasti vzorkování podzemních vod až po zajištění odběru a rozboru vzorků, kdy vycházel z ceníků jím provozovaných akreditovaných laboratoří. Z důvodu stručnosti právní úpravy a prozatímní absence prováděcích předpisů není jasné, z jakých prostředků se náklady, spojené se zajištěním a vyhodnocením vzorků budou hradit. Pro případ, že by právní úprava ponechala všechno na náklady správce toku, kterému tento úkol uložila, náklady dle výše uvedené kalkulace dosahují částky přes deset milionů Kč ročně.
Ještě na jednu otázku nenabízí návrh novely odpověď – kdo bude odpovědnou osobou pro určení, v jakých místech, typech odběru a počtu vzorků bude důkazní materiál pro šetření původce havárie zajišťován? Dle dikce zákona by to měl být vodoprávní úřad, výše citovaný výňatek důvodové zprávy však považuje pracovníky vodoprávního úřadu za laiky z kanceláří, kteří se v terénu neorientují. Stejně tak ale vzorkaři správce povodí jsou odborně proškoleni, jak akreditovaně, řečeno s nadsázkou, „nabrat vzorek do lahvičky“, nicméně je otázkou, zda mají všichni odbornost určit taktiku vzorkování za účelem zajištění důkazního materiálu a zejména, zda chtějí za zvolení taktiky nést odpovědnost, když jim to návrh zákona přímo neukládá. Jak tedy bude tento problém vyřešen, není zatím jasné, nicméně v praxi to může způsobit třenice, které jistě nebudou ve prospěch včasné likvidace havárie a operativního nalezení původce.
Poslední oblastí, které bych se v tomto článku rád věnoval, je oblast stanovování aktivních zón záplavových území dle aktuálně platné vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 79/2018 Sb., o způsobu a rozsahu zpracování návrhu a stanovování záplavových území a jejich dokumentace. Tato vyhláška upravila metodiku stanovování aktivních zón záplavového území, přičemž na základě této nové metodiky byly vypracovány návrhy na stanovení těchto aktivních zón pro jednotlivé území krajů. Zatímco na základě změněné metodiky došlo na některých částech toků (typicky na horních tocích) ke zmenšení stávajících aktivních zón, zvláště na dolních tocích tato metodika způsobuje zásadní rozšíření území, kde má být aktivní zóna vyhlášena. Typickým příkladem jsou nížinné oblasti v Ústeckém kraji, kde projednávané vyhlášení aktivních zón vodoprávním úřadem vzbuzuje velký odpor veřejnosti. Není divu, podle nové metodiky by např. v Ústeckém kraji mělo dojít ke zvětšení aktivní zóny záplavového území na Labi více než dvojnásobně, a to často v oblastech, kde je tradiční rezidenční zástavba (obr. 2). Těžko se pak místním občanům vysvětluje tato změna, byť je jistě provedena s ohledem na jejich bezpečnost. V aktivní zóně je totiž zákaz i provádět již povolené stavby, tedy vyhlášení aktivní zóny, která by v zásadě znamenala retroaktivní zrušení stávajících platných povolení, se veřejnost zuřivě brání. Zvláště velcí investoři, u nichž jsou ohroženy velké infrastrukturní projekty, poukazují na ústavní zásadu, že omezení vlastnického práva v takovém rozsahu by mělo být provedeno za náhradu a na základě zákona, a nikoliv pouze podzákonným předpisem. Povodí Labe, státní podnik, který na základě vyhláškou jasně stanovené metodiky provedl výpočet rozsahu nově stanovované aktivní zóny, se tak dostává pod velký tlak a s nadějí sleduje meziresortní a další diskuze, které mají za cíl tento problém vyřešit.
Obr. 2. Porovnání rozsahu aktivních zón záplavových území v centru Děčína
Zdálo by se, že legislativní vody jsou podobně rozbouřené, jako hladiny rozvodněných řek v posledních měsících. Můžeme si společně přát, aby se i tato oblast zklidnila tak, jako po povodních klesají hladiny a toky se uklidňují.
Vodě zdar!
Petr Náhlovský
Povodí Labe, státní podnik
