Autoři
Radka Hušková, Petr Kocourek
Pražské vodovody a kanalizace, a.s., jsou provozní společností provozující 4 324 kilometry vodovodní sítě včetně přípojek. Na provozované vodovodní síti bylo v roce 2015 provedeno 4 677 oprav (havarijních i plánovaných), což představuje v průměru 13 oprav denně. V květnu 2015 při jedné z plánovaných oprav v Praze 6-Dejvicích došlo bohužel k souběhu několika mimořádně nešťastných okolností a v důsledku toho došlo k epidemii, která je popsána MUDr. Kožíškem v článku uvedeném ve Vodním hospodářství 1/2016 pod názvem „Dejvická havárie a epidemie nebyla náhoda – příčiny a průběh dejvické epidemie v květnu 2015“. Vzhledem k tomu, že i uvnitř společnosti Pražské vodovody a kanalizace, a.s. (PVK) byla snaha o maximálně objektivní vyšetření příčin havárie, chceme tímto příspěvkem přinést pohled ze strany provozovatele. Vnímáme, že ze strany autora byla snaha předložit čtenářům názor z pohledu zdravotního rizika, ovšem některá tvrzení uvedená v článku, která se týkají technických parametrů vodovodu v tlakovém pásmu 428 v Praze-Dejvicích, nepovažujeme za zcela přesná, v některých případech se jedná o spekulaci.
Skutečnost, která byla po výkopu na místě zjištěna, tedy že výpust vodovodu byla zaústěna přímo do klenby kanalizační stoky v rozporu s Městskými standardy vodárenských a kanalizačních zařízení na území hl. m. Prahy a platnými technickými předpisy, musely PVK řešit způsobem, jak to dovolovaly prostorové podmínky ve výkopu, v rámci povoleného záboru komunikace a hlavně velmi operativně. Napojení výpusti z řadu způsobem zjištěným až po zahájení prací nebylo v souladu s technickými předpisy ani v 60. letech, kdy byl řad DN 500 postaven, ani v současnosti. Lze tvrdit, že takové napojení výpusti do kanalizace nebylo ani v souladu se zdravým rozumem! Vysazení hydrantu namísto výpusti do klenby kanalizace bylo tedy jediné řešení v daných prostorových podmínkách a v časově vymezeném termínu. Na příčině vzniku závady se tak v řešení proplachu hydrantem nebo výpustí nic nemění. Navíc z hydrantu (na rozdíl od výpusti) je možné odebrat vzorky k analýze. Sám autor původního článku uvádí, že nedokáže posoudit, zda jiné řešení bylo či nebylo v daném čase možné; považujeme proto za korektní, aby se v tomto případě zdržel závěru, že něco přispělo nebo nepřispělo ke vzniku havárie.
PVK neprojektovaly, ani nestavěly v roce 1960 vodovodní řad DN 500, který byl opravován, a bylo a je odpovědností projektanta, kam a jak výpust z řadu umístí. V režimu opravy nefunkčních armatur nelze toto umístění měnit!
Po ukončení opravy byl proveden proplach řadu trojnásobkem jeho objemu pitnou vodou směrem z vodojemu Andělky k nově vysazenému hydrantu. Voda ve vodojemu byla již před vlastní opravou dochlorována na koncentraci volného chloru max. 0,3 mg/l. Důvodem, proč nebylo možné provést obousměrný proplach části řadu DN 500, byl pokles tlaku v pásmu, technicky to nebylo možné. Provozovatel si toho byl vědom, ale právě z důvodu poklesu tlaku v pásmu a z obavy z rizika sekundární kontaminace z vnitřních rozvodů jednotlivých objektů nebyl obousměrný proplach proveden, a proto bylo po otevření uzavírací armatury otevřeno 7 ks dalších hydrantů v pásmu za účelem proplachu. Jak je to ve finále jednoduché!
A proč se vzorkař nepozastavil nad tím, že u vzorků odebíraných u spotřebitele byl volný chlor pod mezí stanovitelnosti? Tato skutečnost nastává velmi často, a to vzhledem ke stáří a stavu vodovodní sítě. Není ojedinělé, že v případě chlorování ve vodojemu se v síti naměří velmi nízká hodnota chloru, neboť přidaný chlor se poměrně rychle spotřebuje na oxidaci inkrustů v potrubí. K dalšímu snížení obsahu chloru pak dochází i ve vnitřních rozvodech objektů.
K pravdivosti či nepravdě tvrzení, že voda byla 28. 5. 2015 pitná v celé oblasti, tedy vyhověla parametrům vyhlášky č. 252/2004 Sb. v platném znění, je nutné uvést, že Hygienická stanice hl. m. Prahy prohlásila vodu za pitnou na základě předložených výsledků analýz mnoha vzorků odebraných rovnoměrně a náhodně v celé postižené oblasti. Postup provozovatele i hygienické stanice byl tedy zcela v souladu s platným zákonem o ochraně veřejného zdraví a jeho prováděcí vyhláškou. S ohledem na stav vnitřního povrchu potrubí, jak potvrdila i inspekční kamera, bylo množství choru potřebného k dezinfekci vodovodní sítě postupně snižováno tak, aby byl chlor měřitelný na úrovni hygienického limitu (0,3 mg/l) i v koncových místech zásobního pásma. Postupné snižování koncentrace chloru probíhalo vždy po telefonické dohodě s hygienickou stanicí. V současné době je hodnota volného choru na úrovni 0,10 mg/l.
PVK jako provozovatel vodovodu, kde k epidemii došlo, si je plně vědom, že je nutné informace o průběhu a o provedených nápravných opatřeních sdílet s ostatními provozovateli, aby se v co nejširším měřítku s problematikou seznámili. Informace byly předávány v rámci pracovních skupin, prostřednictvím odborných komisí SOVAK a Veolia ČR. Problematice kontaminace vody v Dejvicích byl věnován celý blok na konferenci SOVAK Provoz vodovodů a kanalizací 2015 konané ve dnech 3.–4. 11. 2015. Zaváděná nápravná opatření, mezi která patří i testování alternativních časově méně náročných metod pro stanovení mikrobiologické kontaminace vody, budou zařazena na konferenci Pitná voda Tábor v květnu 2016.
Závěrem bychom se rádi vyjádřili k otázce, kterou si MUDr. Kožíšek rovněž položil, zda bylo možné havárii a epidemii předejít. Zřejmě každé havárií je možné předejít, stejně jako lze teoreticky předejít všem leteckým katastrofám a dopravním nehodám a celé řadě jiných neštěstí. Nechceme rozhodně zlehčovat snahu o maximální opatrnost a prevenci, nicméně znovu bychom chtěli zopakovat, že vzhledem ke stavu pražské vodovodní sítě musíme každý den provést průměrně 13 oprav a v průměru ročně musíme opravu provést na každém kilometru sítě. Zároveň všichni očekávají, že budeme opravy provádět rychle, abychom minimalizovali dobu odstávky pitné vody. Domníváme se, že standardy pro manipulace na vodovodní síti nastavené v naší společnosti byly již před dejvickou událostí na velmi vysoké úrovni a následně bylo nutné je ještě zpřísnit. Přes veškerou snahu se může sejít řetězec okolností, které je v běžném životě velmi obtížné předvídat. S případem nezdokumentovaného uložení sítí v rozporu s prostorovými normami jsme se v Praze v minulosti nesetkali. I to byl důvod, proč plánovaná oprava v Dejvicích nebyla zařazena do oprav v kategorii zvýšeného rizika, kde aplikujeme výrazně přísnější postupy pro zprovoznění vodovodního řadu po opravě.
Přes veškeré úsilí o bezpečnost letecké přepravy se bohužel musíme smířit s tím, že se v budoucnosti leteckým katastrofám nevyhneme. Všem nám je jasné, že budeme dělat vše pro to, abychom eliminovali riziko podobné havárie, jako byla v Dejvicích. Přesto se domníváme, že nikdo nemůže říct, že se něco podobného nemůže opakovat z důvodu okolností, které nyní nedohlédneme. Zcela se ztotožňujeme s názorem MUDr. Kožíška, že je nutné vést diskusi nad tím, jak je možné podobné riziko snížit. Zároveň bychom přivítali aktivnější přístup odborných a akademických institucí v otázce prevence. Například v případě metod rychlejší detekce mikrobiologické kontaminace pitné vody, které nyní testujeme v naší společnosti, bychom jistě přivítali větší podporu tomuto tématu ze strany odpovědných orgánů. Náš zájem je jistě společný – bezpečnost a plynulost dodávek pitné vody.
Ing. Radka Hušková
Ing. Petr Kocourek
Pražské vodovody a kanalizace, a.s.
radka.huskova()pvk.cz
