Autoři
Svatopluk Šeda
Již posedmé se pracovníci vodárenských společností, hydrogeologové, projektanti, pracovníci státní správy a ostatní zájemci o podzemní vodu sejdou dne 1. a 2. dubna v hotelu Studánka v Rychnově nad Kněžnou na celostátní konferenci Podzemní vody ve vodárenské praxi. Správně jsme před několika lety odhadli, že doba útlumu spotřeby vody končí, právě tak jako že je neopodstatněná představa, že vody je a bude dostatek. Když jsme k tomu připočetli poznatky o zanedbaném stavu celé řady pramenišť podzemní vody, bylo jasné, že nás všechny v oboru vodárenském i hydrogeologickém čeká hromada práce a že i my musíme něčím přispět. Proto jsme postupně na prvních ročnících naší konference, počínaje rokem 2014, rozkrývali skutečný stav jímacích objektů a jejich provozování, problematiku ochrany vodních zdrojů a dopadů nových činností, které nám ohrožují nejen jakost, ale i množství podzemních vod. Bylo jasné, že se dvanáctá blíží a někde je již po dvanácté. Nastartovali jsme tedy proces, kterému říkáme Renesance vodárenské hydrogeologie. Renesance v pravém slova smyslu, tj. obnova, nový rozkvět, tedy žádné baroko „jen tak něco pro voko“…
Tento „renesanční“ proces nás postupně přivádí k poznání skutečného stavu jímacích objektů podzemní vody využívaných pro vodárenské účely. Poznání, ke kterým nám napomohly i poslední „suché“ roky, mají tři podoby.
Ta první, nejpříznivější, nám ukazuje stav jímacích objektů, o které je průběžně pečováno: stav objektů je monitorovaný, závady se průběžně odstraňují, pořizují se data o množství čerpané vody, o stavu hladiny podzemní vody i o její jakosti a především se tato data průběžně vyhodnocují a archivují. V celorepublikovém měřítku to v tomto komplexu bohužel nebude nějaké významnější procento, i když by to měla být pro vodárenské společnosti samozřejmost. Přesto i takto ošetřované jímací objekty mají zpravidla své nejlepší roky za sebou a je třeba uvažovat s jejich obnovou. V úvahu přicházejí v podstatě dvě možnosti:
- převystrojení jímacích objektů odolnějšími materiály, pokud to průměry těchto objektů dovolí;
- kompletní obnova jímacích objektů v místě původních objektů.
Druhá poznání nastávají v případě, kdy něco „nefunguje“ a je třeba neplánovitě jednat. Stav bohužel zcela běžný. Naštěstí však prostřednictvím účelových pasportů, kamerových prohlídek, testovacích prací typu karotáží, čerpacích zkoušek, laboratorních analýz a zpravidla i podrobného terénního průzkumu okolí jímacích objektů dojdeme k poznání, že závada je odstranitelná. Objekt lze vyčistit, opravit, rekonstruovat či jinak zprovoznit tak, jak je uvedeno v prvním případě.
Třetí poznání, a nejsou bohužel výjimečná, nastávají tehdy, kdy prohlídkou či souborem testovacích prací dojdeme k závěru, že obnova jímacího objektu, která by významně prodloužila jeho životnost, možná není a bude nezbytné vybudovat objekt nový. V tom případě bude nutno vyhloubit náhradní jímací objekt v blízkosti původních zdrojů a likvidovat původní zdroje nebo je přeměnit na monitorovací objekty. Pokud ovšem nepřistoupíme k jinému řešení, například k napojení spotřebiště na nějakou blízkou vodárenskou soustavu. Prohlášení typu „30 miliard na nové vodárenské soustavy a jejich propojení“ sice nezpochybňujeme, ale minimálně desítky let si na převážné části lokalit budeme muset vystačit s tím, co máme. A skoro by se chtělo říci to studentské „máme holé ruce“.
Standardy vodárensky využívaných jímacích objektů
Nastartovali jsme proces Renesance, tak je třeba jednat. Proto je první blok letošní konference věnován tomu, jak by měly jímací objekty, budované na začátku 3. tisíciletí, vypadat. Rozhlédnete-li se po české krajině a jestli alespoň trošku rozumíte podzemní vodě a jejímu jímání, musí vás chytat amok nad „norníky“, kteří svými píšťalkami devastují to nesmírné bohatství, které má Česká republika ukryto v podzemí. Tím je tzv. přirozená hydrogeologická stratifikace, tj. jev, kdy jsou pod sebou uloženy zvodnělé kolektory oddělené mezilehlými izolátory. Každý z těchto kolektorů je víceméně samostatným útvarem podzemní vody specifických vlastností, tj. má svou konkrétní jakost, tlak vody, průtočnost zvodnělého prostředí a potažmo využitelnou vydatnost. A samozřejmě svou oblast tvorby podzemní vody. Má-li být tato přirozená hydrogeologická stratifikace zachována, musí být v konkrétním jímacím objektu využívána jen jedna zvodeň a ostatní zvodnělé kolektory musí být zaplášťově zatěsněny. A na to zatěsnění musí být místo. Máme dnes jednu ČSN 755115 Jímání podzemní vody, která vznikla drobnými úpravami z ČSN 755115 Studny individuálního zásobování vodou. Zkrátka to, co bylo s určitým skřípěním zubů aplikovatelné pro domky a chalupy, se rázem změnilo v návod pro všechny, tedy i pro objekty veřejného zásobování. Prostě norma uvádí tak malé přípustné průměry vrtání, že tam místo pro oddělení zvodnělých kolektorů není. Ale nejenom to! Není jak ověřovat stav jímacího objektu kamerou, dokonce často při hlouběji uložené hladině podzemní vody není ani jak měřit její hladinu. Protože provádění jímacích objektů pro veřejné zásobování zpravidla vede k veřejným soutěžím s kritériem ceny, vznikají díla, za která se budeme před našimi následovníky stydět.
Cílem naší konference je ukázat, že zdroj podzemní vody pro veřejné zásobování by měl být konstruován tak, aby umožňoval průběžnou kontrolu svého stavu, aby i po desítkách let provozu zajišťoval oddělení zvodnělých kolektorů a jestliže jeho životnost skončí, aby naši následovníci věděli, jak zdroj likvidovat bez porušení přirozené hydrogeologické stratifikace horninového souboru. Takovýto objekt musí mít parametry, které jsou dle charakteru hydrogeologické struktury o minimálně jeden řád vyšší než parametry současné ČSN 755115 Jímání podzemní vody. Což znamená iniciovat vznik nové ČSN s pracovním názvem Jímací objekty podzemní vody pro veřejnou potřebu. Ono to není samoúčelné. Jak ukážeme na naší konferenci, dnes už v některých typech hydrogeologických struktur – a často v těch nejvýznamnějších – skoro není čím tyto jímací objekty obnovovat nebo provádět. A lze na vrtných společnostech požadovat, aby si pořídily nové výkonné soupravy, když se vodárenské společnosti často spokojují s levnými, bohužel však dosud legálními „píšťalkami“? Bude-li jasno, že nové zdroje pro veřejnou potřebu musí mít jasné nepodkročitelné parametry, teprve tehdy bude naděje k obratu. Ne pro blaho vrtných firem, ale pro skutečnou, neoddiskutovatelnou potřebou nás všech.
Standardy ochrany vodních zdrojů
Málo platné by nám byly kvalitní jímací objekty, pokud bychom v nich měli málo vody anebo by proces její úpravy byl v důsledku jejího znečištění neúměrně drahý. Někdejší pásma hygienické ochrany si kladla za cíl chránit jakost vody, dnes slouží ochranná pásma k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vod. Opravdu slouží? V současnosti máme přes 15 000 ochranných pásem vodních zdrojů, avšak jen malý zlomek má náležitosti vyplývající z § 30 zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a už vůbec se nedá mluvit o nějakých standardech, tedy o jednotnosti při stanovování plošného rozsahu pásem či hodnocení rizik pro vodní ekosystém. Máme tak případy stejných hydrogeologických struktur, kdy v jednom případě chráníme „desetilitrový“ zdroj pěti hektary ochranného pásma a v druhém případě pěti čtverečními kilometry. Na přiložených obrázcích 1 a 2 se podívejme například na srovnání současných OPVZ pro Východočeskou vodárenskou soustavu a pro Skupinový vodovod Olomouc.
Obr. 1. Měrná velikost ochranných pásem pro 1 l/s povoleného odběru
Obr. 2. Vztah povoleného průměrného odběru k velikosti OP nebo PHO vodního zdroje
V rámci druhého bloku naší konference si na příkladech ukážeme, že i v těch nejsložitějších podmínkách je možné někdejší pásma hygienické ochrany změnit na ochranná pásma vodních zdrojů a přizpůsobit je současným podmínkám. Není třeba se bát zveličovaných informací o vysokých náhradách vlastníkům nebo nájemcům pozemků, protože ti jsou často znečišťovatelé a jak známo, znečišťovatel platí. Prostě i ochranná pásma vodních zdrojů musí mít standardy. Pokusíme se Vám ukázat, jakou cestu vidíme my.
A něco z hydrogeologického terénu
Tak jako každý rok, i na letošní konferenci se dostane na příspěvky z hydrogeologického terénu. Uvidíte ukázku ze záchranářských prací v oblasti děčínské termální oblasti, likvidaci závalu 230 m hlubokého vrtu v oblasti východočeské křídy a další zajímavosti. My vodárenští hydrogeologové pracujeme v oboru navýsost pravděpodobnostním, kdy o překvapení (někdy milá, někdy nemilá) není nouze. Ale vždy nás to posouvá dopředu a těch nemilých překvapení by snad mělo ubývat. I Vaše případná účast na naší konferenci k tomu může přispět, neboť máte možnost těm skutečně havarijním a obtížně řešitelným stavům svou systematickou prací předcházet. Přijeďte, budete vítáni!
Těší se na Vás pořadatelé akce: Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a. s., FINGEO s.r.o., Choceň, STUDIO AXIS spol. s r.o., Praha. Informace o akci najdete na www.podzemni-vody.cz.
Ing. Svatopluk Šeda
FINGEO s.r.o.
Litomyšlská 1622
565 01 Choceň
seda()fingeo.cz
