Autor
František Kožíšek
Jistě, že může. Stejně jako čajem, pivem nebo limonádou. Nevěříte? Zkuste osvědčený recept: nalijte sklenku vody (piva, čaje…) a dejte ji nemocnému s COVID-19, aby ji půlku vypil. Zbytek po něm dopijte a máte slušnou šanci, že se nakazíte také. Ale vážně: tento text nevznikl jako vtípek na paniku, ale jako reakce na množící se vážně míněné dotazy uvedené v nadpise. Proto Národní referenční centrum pro pitnou vodu ve Státním zdravotním ústavu vydalo dne 28. 2. 2020 příslušné stanovisko, které je zde tlumočeno.
Rezervoárem této infekce, která napadá horní a dolní cesty dýchací, jsou nemocní lidé, kteří virus vylučují při kašlání, smrkání či kýchání. Nemoc se tedy šíří jednak kapénkovou nákazou (aerosolem v okolí nemocného), jednak osobním kontaktem s nemocným či povrchy, kterých se nemocný dotýkal. I když je pravděpodobné, že se virové částice mohou objevit i v moči a ve stolici, zatím nevíme, jak masově a zda to může být významná cesta vylučování. Z epidemie SARS v roce 2003 víme, že asi 10–20 % nemocných mělo vedle respiračních příznaků také příznaky gastrointestinální a že při průjmu docházelo k masivnímu vylučování viru. Dosavadní poznatky o COVID-19 hovoří o méně než 10 % nemocných se zažívacími problémy a míra vylučování viru stolicí není zatím známa.
Je tedy nepravděpodobné, že by se nový koronavirus dostával do zdrojů surové vody (to platí celosvětově, ale v České republice, kde je polovina zdrojů podzemních a většinu povrchových zdrojů představují chráněné vodárenské nádrže na horních tocích řek, to platí dvojnásob). I kdyby se však do surové povrchové vody tento virus dostal, bude spolehlivě odstraněn a inaktivován stávající úpravou povrchové vody, která vždy obsahuje minimálně stupně koagulace, filtrace a dezinfekce. Ze zkušeností s viry ptačí chřipky či SARS víme, že tyto respirační viry jsou velmi citlivé k dezinfekci (chlorem i UV zářením) a podobně se bude chovat i nový koronavirus. Pitná voda z veřejného zásobování či studny nebyla u žádné z těchto epidemií zjištěna jako relevantní cesta přenosu infekce a stejně tak ani nyní není podezřívána z přenosu nového koronaviru.
Pro vodárenské společnosti proto platí, že nemusí nic měnit na své běžné praxi, nemusí nijak zvyšovat dávky dezinfekčního přípravku či nově zavádět dezinfekci tam, kde se u chráněných podzemních vod nepoužívá. V době epidemie jim lze jen doporučit, aby případné exkurze na úpravny vody a do vodojemů nevodily do míst, kde se vyskytuje otevřená hladina upravené vody. Kvůli hrozbě epidemie COVID-19 také není nutné zvyšovat četnost rozborů vody nebo provádět speciální stanovení nového koronaviru.
Pro pracovníky čistíren odpadních vod (ČOV) platí, že by měli odpovědně zachovávat stávající bezpečnostní a hygienická opatření a používat ochranné pracovní pomůcky proti nákaze. Ani zde nejsou zatím potřeba nějaká mimořádná opatření.
V případě, že by se epidemie COVID-19 rozšířila i do České republiky, by pracovníci obsluhující úpravny vody a ČOV v případě vypuknutí příznaků onemocnění nebo při kontaktu s nemocným měli pečlivě dbát zdravotnických rad, aby tuto značně nakažlivou nemoc dále nešířili mezi ostatními zaměstnanci této kritické infrastruktury.
Zdravotnická zařízení, zejména zahrnují-li infekční oddělení, by měla své odpadní vody čistit v souladu s novou ČSN 75 6406 Nakládání s odpadními vodami ze zdravotnických zařízení vypouštěnými do stokové sítě pro veřejnou potřebu (únor 2020).
Oficiální znění stanoviska NRC pro pitnou vodu najdete na adrese: http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/voda/pdf/Stanovisko_NRC_coronaviry_a_pitna_voda.pdf
František Kožíšek
frantisek.kozisek()szu.cz
